Terva komentáře u knih

Já za to nemůžu,
zlatíčko.
To ty.
Němělas zářit.
Donutila jsi mě k tomu.

A Harper vykročí do jiné doby

V tomto komentáři jsem se rozhodl porovnávat seriál vs. kniha. Ke knize jsem se dostal díky vynikajícímu seriálovému zpracování. Scénáristi, kteří se třpytivě vrhli do zpracování příběhu, který napsala Lauren Beukesová, zaslouží potlesk. Sice bych jim vyčinil výběr hlavní postavy Kirby Mazrachiové - Elisabeth Moss (měla i režii u seriálu) protože se z ní snažili udělat spíš chlapa než krásnou ženu, ale zpracování brutálních vražd se jim velmi povedlo. Paní spisovatelka totiž spíše řeší rasovou podstatu obětí a jejich životní styl, což je někdy při čtení velmi nudné a otravné. Navíc tam na několika místech napadá i podstatu americké společnosti. (poslední citát) Kdežto v seriálu je vše přímočařejší, akčnější a přehlednější.

Citát: Už skoro měsíc nikoho nezabil.

Navíc předměty, které jsou u obětí nalezeny, a nepatří do jejich doby, jsou v knize jen pohozeny, kdežto v seriálovém provedení jsou tyto předměty tak trochu vloženy někam jinam. I tento aspekt mluví spíše o lepším seriálovém zpracování než o tom knižním. Navíc konec knižního příběhu je bezduchý a chabí. V seriálu je konec, který si hlavní hrdinka zaslouží a vlastně to vede a nabádá k dalšímu pokračování. Tak že jednoznačně je seriál perfektní a ten knižní příběh je jen takový slabší podprůměr.

Malá ochutnávka:
Upocenou rukou svírá v kapse sportovního saka oranžového umělohmotného poníka. Uprostřed léta je na takové oblečení příliš horko, ale on se za podobných okolností naučil oblékat nenápadně, nosí džíny. Vykračuje si dlouhými kroky, jako někdo, kdo někam míří, i když napadá na jednu nohu. Harper Curtis není žádný somrák. A čas na nikoho nečeká. Až na výjimky.

K tomu také hovoří některé pasáže, o kterých si nejsem jist, co si o nich myslet. (viz Malá ochutnávka) Dost si protiřečí například hned první odstavec této knihy. V něm se nám Harper Curtis (vrah v čase) snaží vysvětlit, že se snaží oblékat tak, aby nebudil pozornost, ale hned na to nám je řečeno, že na oblečení, co má na sobě je příliš horko . . . to je nenápadný? Pak je tam pasáž, kdy spisovatelka tvrdí, že dveře jsou zamčené, ale hned nato je nám předloženo, že -někdo- šahá po klice a dveře otevře . . . A takových rozporů je tam víc.
A jen tak na okraj, zatím, co zde knihu někteří uživatelé nabízejí za 120 kč plus poštovné, sehnal jsem jí v Knihobotu za 21 korun (slovy: dvacet jedna)

Citát: Je to o Americe a o tom, jak si všichni myslí, že proti smrti se musí bojovat, což je v křesťanské zemi, kde lidé věří v život po životě, zvláštní.

116 30.07.2023

Neuvěřitelná . . .
Nesnesitelná . . .
agónie . . .
Žhnoucí jehly v mozku . . .
tak silná bolest . . .

Zatím, co se první příběh odehrával v minulosti, druhý nás provázel současností, je děj této Legendy situován do budoucnosti. Čas a prostor jsou sice též iluzí, ale řekněme, že se podíváme do jedné možné alternativy a tou je rok 2058. Jenže ono to není jen tak jednoduché. Všechny ty paralely a dimenze navštívíme i zde. Tak že budeme krásně cestovat i do minulosti. Třeba do roku 1842, kdy na Měsíc společně vstoupili muž a žena . . . Jo, to vše je s Arkwrightem možné.

Citát: Díky, kurva, Bohu!

Příběh je celý bez barev. Ale černobílá okna jsou plná zajímavých detailů. Tak že si na absenci barev snad nikdo nemůže stěžovat. Obsahově je to velmi zajímavé. Začínáme v Mezopotámii PARA 01-23-18 ST23. LED. 2058 V 16:19. Luthera něco nebo někdo do této země láká. Když pak on i čtenář zjistí, o koho se jedná, dojde mu, že tohle ještě bude zajímavé. A také že je a bude to i bolet. Opět plnohodnotné dobrodružství, trocha černého humoru, napětí a překvapení. Rozhodně si tohle další drama nenechte ujít. Vřele doporučuji.

Citát: Strávil si s těmi opicemi příliš mnoho času!

Proteus (První) je rozhodně nebezpečný záporák. Je šílená a představuje zlo. Úplně jsem se obával, aby v tom tvůrci nenechali Arkwrighta samotného. Ke konci začínáme zběsile skákat z jednoho místa na druhé až se mě z toho točila hlava. Do příběhu je vložena opět spousta známých osobností. Příkladem může být třeba William Shakespeare, William Blake, George Orwell nebo John Lennon. Jen škoda, že do knihy nejsou vloženy nějaké ty bonusy.

Citát: Udržuji projekci reality, ale už to nevydržím, musím s tím přestat.

117 27.07.2023

Když bylo Randžimu
dvanáct let, už věděl,
že se mu líbí zabíjet.
Jeho rodiče ho
přirozeně povzbuzovali.

Od původního příběhu (Povoláni do zbraně), se zde děj posunul opět o několik stovek let dál do budoucnosti. Příběh je to trochu horší. Nějak divně se mi to četlo. Prostor tu dostávají převážně jedinci. Další novinkou je fakt, že se začínají všichni mimozemšťané až moc podobat lidské rase. Ti bojácnější se najednou vrhají do situací, kterých by se dříve báli a ti akčnější nám trochu začínají lenivět. Je to trochu jiný koncept, než kniha první. Ale má to asi svůj účel a tak se držme spisovatelovo osnovy a nevzdávejme to.

Malá ochutnávka:
Jsi rychlý, ale u mne to nebude fungovat. Teď už ne. Už nikdy. Jsem na tebe připravený. Celý život jsem strávil přípravou na toto střetnutí.

Randžiho, jednoho z hlavních hrdinů, mi bylo docela líto. I když on za to vlastně nemohl, ale i tak není to sice jeho boj, ale už se angažuje. Kniha je rychlejší a přímější. I když například některé scény bych klidně vynechal. Zvláštní je, že jsem z této knihy ani nevybral moc citátů. Jako by už na tom panu spisovateli moc nezáleželo a tak do příběhu nevkládal žádná zbytečná moudra. Musím přiznat, že jsem trochu zklamán a příběh jsem si moc neužíval.

Citát: Budeš na sebe dávat pozor.

110 27.07.2023

Tento song přesně vystihuje lidskou podstatu a obsah knihy - práskačství, nenávist a upalování za svůj názor. Stejně to funguje i dnes. Když se někomu komentář nelíbí vymazat!!!! Nebo v lepším případě přesunout do diskuze, ale neinformovat dotyčného uživatele. (NE)Líbí se mi, jak i tady funguje ta správná nenávist, závist a udavačství.

V sobě má posedlej svět
Nemíní se spokojit s málem
Vybírá pro majetek
Koho obviní ze spolku s Ďáblem


Skřípot palečnic, když doznání schází
Plamenů žár, za hříchy žen
Svět čarodějnic, lidí dvou tváří
Všechno se zdá jak šílenej sen

Hlad, řetězy, skřipce, rozžhavenej kov
Žízeň, kleště, břitce, pár španělskejch bot
Pak přiznání dostane lehce z dívek ven
A postaví hranici pro očistu těl

Inkvizitor zvedá svůj kříž
Horší než mor
Inkvizitor jééé..

Upálí křídla i andělům snad
Kam se mu zachce tam zasekne dráp
Černá a bílá, víc nechce znát
Je dvou hranic extrém, Jezuitů řád

1940 Hans Ruedi Giger
se narodil 5. února v Churu
jako druhé dítě
Melly Giger-Meierové
a lékárníka Hanse Richarda Gigera.

Na zámku Hluboká nad Vltavou probíhá až do listopadu roku 2023 výstava Hanse Ruediho Gigera na téma Proměna Metamorphoses. Jako milovník série Vetřelci a filmů Mutant, jsem prostě nemohl odolat a na zámek se vypravil. (Jen prosím nezaměnit Mutant Mimic, jedná se o filmy Mutant Species.) A rozhodně nelituju. Teprve na této výstavě jsem pochopil ty černé noční můry, které mistr měl. A když jsem viděl ty obrazy a sochy z jeho snů, bylo mi hned jasné, že Aliens byl jen lehký odvárek jeho hororového života.

Citát: 2012 - H.R.Giger se na pozvání Ridleyho Scotta účastní premiéry filmu Prométheus v Londýně.

V souladu s touto výstavou byla vydána tato kniha. Jedná se vlastně o stručný životopis v Českém a Anglickém jazyce a hlavně o soubor jeho uměleckých děl vpravených do fotografické publikace. U každé fotografie je stručný popis z čeho je dílo vytvořeno a jaký má název. Temný vizionář, (jak jej nazval Jonathan Davis, zpěvák, bubeník a dudák skupiny Korn) H.R.Giger pro tuto skupinu vytvořil podstavec pod mikrofon, který skupina dlouho používala. Dále Giger spolupracoval na několika obrazech pro vinylové desky různých interpretů. Také měl rád dveře průchody, jak je nazýval. (Stephen King by mohl o dveřích vyprávět) Tento mistr vytvořil mnoho uměleckých děl, která ve vás vzbudí ty nejtemnější vize a hrubé distopické sexuální vzrušení.

Citát: 2014 12. května H.R.Giger umírá ve svém domě. 25. května je pohřben na hřbitově Gruyéres, na dohled od svého muzea.

122 22.07.2023

(SPOILER) Žádná ochrana
proti idiotům
nezastaví odhodlaného idiota.
V systému se vždycky
najde nějaká chyba.

POZOR!! Obsahuje spoilersismus!

Artemis je scívko o terorismu. Navíc, hlavní hrdinka je Arabka narozená na Měsíci. Pro prachy klidně spáchá teroristický zločin. Aláh by na ní byl n@$®anej, protože to neudělala zadarmo - nechala si za to zaplatit. Ohrozila všechny lidi žijící v Artemis. Příběh je prošpikovaný rasistickými hesly a to nejen proti bílé rase. Ona Jezz totiž nemá ráda i jiné barvy. Hlavně Brazilci jí lezou krkem. A já tak přemýšlím, jest-li pana Weira donutila současná situace napsat takovou knihu a nebo jest-li to pojal po svém a napsal knihu, kde jsou všechny ty povinné složky (Hnědá. Zlá bílá. Geyové a vykořisťované barevné rasy.) aby ukojil současnou tvorbu . . . a při tom se v duchu smál?

Citát: Volat policii uprostřed páchání zločinu nebyl nejlepší plán.

Zato já se snad ani jednou nezasmál. Hlavní hrdince jsem nefandil. Ne proto, že je Arabka, ale proto, že se s lehkovážností pustila do akce, kterou jsem od počátku neschvaloval. Navíc málem zabila 2 000 lidí a ještě jí jako mám fandit? Nebo snad dokonce uznale pokývat hlavou, protože je pak vlastně zase zachránila? Ne! Takhle si sci-fi nepředstavuju. Ke knize jsem se dostal díky příběhu Spasitel, tohoto spisovatele. Naivně jsem si myslel, že jeho druhé dílo (první je Marťan) Artemis se ponese ve stejném duchu. Omyl. Artemis je špatné dílo. Mám z něho špatný pocit. Vůbec jsem si to neužíval. Knihu jsem četl strašně dlouho, protože jsem stále přemýšlel, zda se k dočtení mám vůbec vracet. Ale nakonec jsem to dal. Napsat rozumný komentář ke knize jde pouze, když příběh dočtete.

Citát: Podlomila se mi kolena. Měsíc je prima místo na omdlévání. Dopadnete na zem docela měkce.

PS Knihu jsem chtěl někomu věnovat, ale nakonec jsem se rozhodl, že toto nebudu šířit. Bůh mě pochopí. Na Měsíci by mě mohl i slyšet.

(SPOILER) Weyr je tam,
kde je drak
a vůbec nesejde
na tom,
z čeho je postaven.

Druhá kniha v sérii Drakeni z Pernu je dalším perfektním dobrodružstvím. Dějově navazujeme na události v předchozím příběhu, ale časově se zase posuneme trochu do budoucnosti. Respektive o sedm oběhů. V tomto příběhu jsou nalezeny zajímavé předměty vydolované z jednoho starého weyerského sklepení. Najdou se vlastně úplně náhodou, díky rebelii pana Ruathské držby Jasona. Ostatně i na konci této knihy se stane zvláštní věc, kterou má na svědomí právě tento zmiňovaný pan Jason.

Malá ochutnávka:
Nepředvídatelný spad Vláken, ohňový dráčci v rukou držebníků, drak znechucený vlastním jezdcem a další drak, který předvídá otázky, jež mu jeho jezdec hodlá položit! A to si před těmi sedmi oběhy F´lar myslíval, jaké že to má velké starosti!

Tuto sérii už čtu po třetí nebo po čtvrté. První trilogie Dračí let, Dračí skok a Bílý drak je v mém vlastnictví už od nepaměti. Skoro jsem už na ní zapomněl, stejně jako Pernský lid zapomněl na svou minulost. V tomto díle se k minulosti opět vrací, aby nalezli staré, leč účinné prostředky proti padajícím Vláknům. Je tu krásně popsáno, jak staré ale účinné prostředky jsou zapomenuty v minulosti. Drakeni i jejich lid se má ještě hodně co učit. Minule zvládli dokonce v mezimezí skočit časem zpět. A já byl zvědav, co dokáží v tomto příběhu.

Citát: Písek lidské pamětí vysychá až příliš rychle.

Pravda je však trochu dále. Prvních asi sto dvacet stránek je věnováno opakování a připomínání již prožitých událostí. Teprva pak se to rozjede. Cestování časem už je skoro běžná cesta pro každého schopnějšího drakena. Ale zde pan F´nor se svým drakem Canthem uskuteční další nebezpečný skok. Ale nejedná se o skok časem. Nebudu prozrazovat, ale tento skok opět posouvá děj do nekonečných možností. Objevuje se nový druh draků a celkově se celý Pern hodně mění. Nové myšlenky pomalu zdolávají staré přemýšlení a to je pro všechny dobře. Další povedený dobrodružství.

Citát: Taková spousta znalostí se nenávratně ztratila!

Spocku,
synu Sareka z Vulkanu
a Amandy ze Země,
jsi připraven otevřít
nám svou mysl?

Čekal jsem víc srandy, ale byl jsem překvapen faktem, jak je příběh vážný a dramatický. Seriál samotný už jsem viděl kdysi dávno, kniha také není nejmladší, ale stále má své kouzlo. Je to dramatické, dobrodružné a neskonale čtivé. Kirk se zde projevuje jako stratég a muž, který si jde nekompromisně za svým cílem. Tím je opětovné získání lodi EInterprise a nejlépe se starou posádkou. Vlastně jsem se tu poprvé knižně setkal s lidma jako je Kapitán Kirk, Spock, Uhura nebo Kosta. A byl jsem nanejvíc potěšen, že tato posádka funguje jako dobře namazaný stroj.

Malá ochutnávka:
Můžem vás hodit zpátky na Vulkan za čtyři dny, pane Spocku.
Není třeba, pane Scotte. Své úkoly na Vulkanu jsem už završil.
Kirk pohlédl na kormidelníka: Vyveďte nás z oběžné dráhy, pane Sulu.
Kurs, pane? Zeptala se DiFalcová.
Kirk mávl rukou neurčitě vpřed . . . někam, někam pryč.
Nanejvíš logická volba, kapitáne, řekl Spock.

Dramatický příběh o záchraně naší planety. Temný obrovský mrak, který se na Zemi řítí pohlcuje vše, co mi přijde do cesty. Je v tom trocha humoru, trocha sexu, hodně napětí a hlavně to celé prostě funguje. Čtenář nemůže odrhnout oči, protože tu nejsou žádné nudné pasáže. Je v tom spousta logiky a hlavně obsazení je perfektní. Každý obdivovatel Star Treku je zná. A já si toto dobrodružství užíval. Je nanejvýš logické tomu dát plný počet Hetešáků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Byla jsem naprogramována, abych prozkoumala a zaznamenala funkční parametry jednotek na bázi uhlíku, které zamořili plavidlo Spojených státu Enterprise.

104 17.07.2023

Mimozemšťané
si mysleli,
že jejich válka je peklo
dokud jim Pozemšťané neukázali,
co je to skutečná válka.

Tahle knížečka je docela malá na to, jak se pan spisovatel rozepsal. V tomto příběhu uběhnou stovky let. Mohl z toho klidně udělat nějakou delší ságu. Třeba něco jako Nadace od Asimova. Opravdu mám pocit, že kdyby si s tím pan spisovatel dal tu práci mohlo vzniknout něco podrobnějšího, epického.. Ale protože je to shrnuto ve dvou knihách, čas zde strašně letí. Čtete o nějaký události, otočíte stránku a najednou jste o sto let dál. Ono to vlastně ani jinak nejde, když je spisovatel omezován počtem stran.

Citát: Galaxie je obrovská: část, kterou obývá Osnova a národy Účelu, je velmi malá.

Ale pojďme k příběhu samotnému. Osobně jsem podle názvu čekal, že otevřu knihu a hned to na mě vystřelí. Že to bude něco jako Hvězdné války. Svítící meče budou svištět, laserové pistole budou pištět a všechno se to bude mlátit hlava nehlava. Jenže to jsem se setsakramentsky mýlil. Lidská rasa se tu zpočátku nevyskytuje. Existují dvě obrovské skupiny mimozemšťanů, kteří již tisíce let proti sobě bojují. Ampliturové vedou skupinu, který říkají Účel. Účelově si podmaňují další a další mimozemské rasy. Druhá skupina Osnova teprve přilétá na planetu Zemi. Hledají další spojence, kteří by šli po jejich boku válčit proti Účelu.

Malá ochutnávka:
Vy mluvíte Massúdsky? Zíral na ni Will s otevřenými ústy.
Jasně. Vychrlila na něj proud hrdelních zvuků.
Není to tak těžký, ale málo klejou a nadávají. Něco je už učíme.
Will si pro sebe pokýval hlavou. Šíření pozemské kultury začalo.

No a tady to teprve začne být maso. I když se hlavní lidský hrdina Will Dulac (hudební skladatel) snaží mimozemšťanům vysvětlit, že jsme mírumilovná rasa - ha ha ha opak je brzy pravdou. Za zlato klidně vyletíme ke hvězdám a všechny mimozemšťany pobijeme. Dvě dávky, není čas řešit, kdo je kdo. Je tu krásně popisováno, jak mají mimozemšťané úplně jiné myšlení než lidé. Někdy bylo celkem těžké to pochopit. Nevím, k čemu to přirovnat. Ale tohle myšlení, obrácené myšlení, nad tím prostě musíte žasnout.

Citát: Nejdřív mi tu vykládáte, že vedete tisíciletou válku, a teď vás tak vyjuká pár filmových scén. To nedává smysl.

Celý příběh jsem se sice nenudil a četl o sto šest, ale tím, že je to všechno zrychlené a skáčete doslova po generacích, jistá část děje vám není předložena. Je tu moc přeskakování. A to už se opakuju, na tak málo stran je tu prostě málo prostoru. Tak že najednou čtete kapitolu a někdy v půlce zjistíte, že už uplynulo sto let od událostí v předešlé kapitole. No, je to trochu nepřehledné. Avšak spousty mimozemšťanů jsem si oblíbil a fandil jim. Jako celek je tohle velmi povedené. Ihned se pustím do druhé knihy.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Když jim slíbíš dost kovového zlata, zdá se, že udělají prakticky cokoliv.

114 14.07.2023

Člověk, jenž se snaží
nacpat si střeva
zpět do vlastního břicha,
podle mého nelže.
(Bélitina píseň)

Komentáře k povídkám zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/kolosalni-conan-kolosalni-conan-kapitan-piratu-511534

Další, úctyhodná, kolosální kniha z produkce Comics Centra. Tentokrát čtvrtá v sérii Conan. Tedy, ne v sérii, ale spíš ze světa tohoto bojovníka. Kniha Kolosální váži skoro 4 a půl kila. To už je pořádná dávka dobrodružství a bonusů. Nechal jsem jí na sebe chvilku působit, jen tak položenou, nerozbalenou, na mém stole. Síla. A pak jsem to rozbalil. Prolistoval, standardně očichal a chvilku se díval i na kresby. Tady to bude možná trochu problém, protože hned na úvodní straně zjistíte, že se na těchto příbězích celkem podílelo 21 autorů. Jak scénáristů, kreslířů, koloristů i inkerů. To nikdy nevěstí nic dobrého. Ale, to už záleží na každém vkusu. Tak hrdinně do toho!

Citát: Ten drzí vetřelec popravil našeho popravčího! (Cesta králů)

Na počátku tohoto kolosálního díla je upoutávka, nebo spíš upozornění, že ve svazku se nachází i povídka Královna Černého pobřeží. Je to jeden z nejznámějších dobrodružných Conanovo příběhů. Ale na druhou stranu je to také jedna z nejbrutálnějších povídek. Zemře v ní spousta lidí. Conan se tu opravdu chová jako zvíře. A to všechno díky ženě. V tomto příběhu se jedná o Bélit, Královnu Černého pobřeží a majitelce lodě nazvané Tygřice. Čtenářům se to údajně líbí, ale já jsem jiného názoru. Pro přehnanou brutalitu je tento příběh nejhorším ve svazku a dal jsem mu jen 50%.

Citát: Conan z Cimerie zabil onoho dne mnoho mužů. Popravdě, někteří z nich zasluhovali smrt více než jiní. Avšak on nelitoval ani jediného. (Královna Černého pobřeží)

V příběhu nazvaném Šálení Žlutého lotosu je dost nelogických skutečností. A jedna věc, která mě tam strašně rozesmála. Jak jsem již někde napsal, vůbec se mi nelíbí, že se Conan zamiloval do Bélit. Začal z ní doslova blbnout. V tomto jmenovaném příběhu pronese větu: Všichni jsme otroky žen, jež milujeme . . . a díky tomu jsou z nás lepší lidi. No, a tady je zakopaný pes. Od dob, kdy se Conan zamiloval do Bélit, začal být brutální a krvežíznivý. Klasické dobrodružství s Conanem se zvrtlo v neustálí boj, krev a brutalitu. Podle mého není z něho lepší člověk opak je pravdou. Zmizeli obludy, draci a příšery a zůstali už jen lidé, proti kterým Conan bojuje.

Citát: Jen málo z nás si může zvolit čas a způsob vlastní smrti. (Trůn Aquilonský)

Kniha kolosální se skládá ze šesti příběhů. Šest povídek, šest dobrodružství Conana v pirátském prostředí. První dvě povídky jsou perfektní, třetí a čtvrtá jsou pro mne jen průměrem a poslední Bélitina píseň, ta už je zase perfektní. Stane se v ní totiž něco významného, takový milník v Conanově životě a objevují se už zase jen příšery a obludy. Na samotném konci knihy najdete ještě Galerii obálek. Více bonusů nebylo vloženo.

Citát: U Croma!

107 14.07.2023

Ale k čemu jim Ničitel je,
když ho nevyužijí?
Jakým způsobem,
a pokud vůbec,
jsou schopni ho kontrolovat?

Musím přiznat, že ne zrovna povedený první příběh v této trilogii, Válečníci, mě moc nezaujal. Ale, protože jsem si v sérii Evropská Space Opera koupil všechny, zatím vydané knihy, nevidím důvod, proč je všechny nepřečíst. Trilogie Cyklus Atalaya má zatím dvě knihy. Dva příběhy. V tomto rasa Válečníků a skupina Atalaya řeší způsoby přežití. Abych to tak nějak zjednodušil. Nadlidé maj velký problém přežít a schyluje se k jejich zániku. Ale spousta okolních skutečností je zatím proti.

Malá ochutnávka:
Strážce vystřelil na sloužícího, který seděl kousek od něj a bezmyšlenkovitě kutálel sklenice od vína sem a tam. Krev z rozervaného hrudníku se rozstříkla po podlaze. Tělo se zhroutilo. Hlava, nedotčená střelbou, se odkutálela jako míč a hleděla široce rozevřenýma, zaskočenýma očima. Tlustá žena procházející kolem o ni zakopla a hlučně se svalila na zem . . .

Válečníci čelí mimozemské rase, která si s nimi psychicky hraje a přímo je deptá. Přidejte spiknutí, výbuch supernovy, nadlidské selhání a lidskou pomíjivost. Je to určitě lepší a lépe propracované než Válečníci. Jak jsem již psal v komentáři u první knihy, nelíbí se mi to doslovné popisování postav, jejich vzhled a tvar. Jedná se hlavně o lidi, kteří se paní spisovatelce moc nelíbí. A snaží se to vnutit i svým čtenářům. Jinak je to jako na naší planetě, rasový boj, ale ve velkém vesmírném měřítku. Jsem strašně zvědav, zda vyjde kniha třetí Ušlechtilé příměří, aby se dozvěděl, jak to se všemi vůbec dopadne.

Citát: V tomhle souboji nejsem na tvé straně.

110 10.07.2023

Kdyby mu ještě
před pár dny někdo řekl,
že se bude tak těšit na smrt,
považoval by to za nejapný vtip.
(Legenda o truchlivém mořském bohu)

Hned v první povídce jsem se hluboce zasmál i zamyslel. Pan spisovatelů Petr Boček dodal Čechům moře. Díky klimatickým změnám je velká část Evropy zatopená a my máme moře jupí. O čem v základě pojednává jeho povídka se dozvíte v sekci Části díla u této knihy. Avšak, ze čtení této sbírky povídek jsem docela zklamán. Nabyl jsem dojmu, že když se řekne bizarre, český spisovatel pomyslí hned na sex a nebo na horor. Ve většině povídek prostě je sex ve všech možných formách. Čím hlouběji jsem se prokousával těmito příběhy, tím méně mě to bavilo.

Citát: Lentilkovo-medvídková polévka. Skvělé pro růst vlasů a nehtů. (Bimbilárium strýčka Bobana)

Jediná hnací síla byl příběh, který je na konci této knihy. Napsal jej opravdový mistr bizarre Carlton Mellick III. Ale cestou jsem dostal zásilku. Ačkoliv mě Pošta označila svým klasickým: Adresát nezastižen, zásilku jsem si užil. Vilém Koubek opět nezklamal. Jeho povídka (Adresát nezastižen) je jednou z nejlepších v tomto svazku. Nejen, že opravdu vytvořil bizarre sex, ale jeho příběh má ducha a navíc já miluju skládání nábytku firmy IKEA. Možná bych dokonce po této povídce pojmenoval celý svazek.

Citát: Do igráčkové řiti! (O šperháku, pendreku, injekci a doporučeném psaní)

Nejhorším příběhem se pro mě stala povídka s názvem K jádru věci. To mě opravdu nešlo. A tak jsem se už jen strašně těšil na Bonusový příběh, na který jsem celou cestu Bizarropolisem myslel. A že to stálo za to. Je to sice snad nejkratší povídka v tomto svazku, ale svou chutí vás vábí hned o počátku. Tak že opravdu to nejlepší na konec. Jak já lízal v Lízománii a ten sýr. Lahoda.
Komentáře ke všem povídkám najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/bizarropolis-495350

Citát: Když vám hlavu lížou vousatí kamioňáci, balit svlečny není žádný med. (opravdu svlečny) (Lízománie)

107 10.07.2023

Jeho poslání je ničit.
Nebyl mu dán cit lásky,
cit porozumění,
cit pochopení.
Nechápal smysl Života.

Sólové album Černý krystal není zrovna nejmladší. Jiří Big Boss Valter je ve studiu Shaark nahrál již v roce 2004. Avšak Kärgeräs: Ztracený národ je pro mě novinka. Tato kniha byla poprvé zveřejněna až v roce 2021. Jako bonus k tomuto příběhu bylo v boxu k mání ještě CD Equirhodont Grandiose Magus a CD Černý krystal. Tak že při čtení tohoto bájného příběhu jsem neodolal a pustil si je k poslechu. Jako kulisa je to perfektní. Celá ta sranda stojí 666 kč, což je číslo nejmocnější. A taky vám udělá v peněžence peklo.

Citát: Nikdo nevěděl, co je skutečnost a co pouhá představa. Nic neexistovalo a současně všechno existovalo v jednom místě. Vše se rozpadalo.

Nechci se moc rozepisovat o obsahu, protože jej každý zná. Je to snad nejstarší legenda v dějinách vesmíru. Stvoření světa si žádá lidstvo. Je tak stvořen první národ Kärgeräs. Ten se tak trochu za několik věků vymkne kontrole a začne dělat neplechu. Další neprozradím. Snad jen to, že je to tajemné, mrazivé a smrtící. Možná se ptáte, co to tedy je? Je to fantasy, sci-fi a soubor básní a textů. Všechno se to prolíná s hudebním tématem.

Citát: Jestli hledáš Pravdu, hledej ji tam, kde skutečně je. A víš, kde je? Leží na dně bezedné propasti!

Těžko říci, co měl Big Boss jako první, zda příběh a podle něj vytvořil hudební skvost a nebo byla nejdřív hudba a pak vznikl tento poutavý příběh. Rozhodně jsem rád, že jsem si toto velkolepé dílo pořídil. Na konci knihy najdete ještě bonusovou povídku Legenda Nizostratio. Dále pak texty v Češtině i v Angličtině k CD Equirhodont - Grandiose Magus i k CD Black Crystal. K těm jsou i další informace. Například sestavy na albumech, studia, kde se nahrávalo a mnoho dalších detailnějších informací. Komentář k povídce Legenda Nizostratio, najdete v sekci část díla u této knihy.

Citát: Proroctví se naplnilo, tak to je konec, to je konec.

117 05.07.2023

Tys mi
usekla hlavu.
Sťalas mě.
Jak to,
že furt žiju?

Hlavně teď neztrácej hlavu!

Po rozbalení přišlo očuchání. Tento komiks slušně voní. Ovšem uvnitř na vás začne stříkat krev hned od začátku. A to nemluvím o těch mluvících hlavách a vikingské sekyře. Jenže to je pro hlavní postavu jen takový vedlejšák. Opravdový příběh je pak ukrytý v celém ostrově. Jeho detaily jsou čtenáři dávkovány kapitolu po kapitole. Na svět vylézají nové skutečnosti, nové cíle a furt se divíte, kdo všechno je v Brody Islandu vrah nebo magor, nebo obojí. Také, co chcete, když je to Maine. Kdo by chtěl žít v Maine?

Malá ochutnávka:
Skoro padesát let sem se modlil za znamení věčnýho života v Kristu, zatímco sem hřešil proti jeho slovu. A teď jsem za to potrestanej . . . přesně tím, za co sem se modlil! Věčným životem, uvězněnej ve svý vlastní zvrhlý hlavě!
(Existuje něco víc ubohýho, než drogovej dealer závislej na Bohu?)

Kresba je taková normální. Příjemná a líbivá. A ani žádné velké úlety, co se týče barev. Jsou spíš tlumený a dokonce i krev není tak vřískavá. I když useknuté hlavy vřískají celkem dost nahlas. Zajímavé jsou i úvodní listy k samostatným kapitolám. Vždycky na nich najdete něco jiného i něco, co vás rozesměje. Lehce černého humoru, to jen pro odlehčení situace. Joe Hill se zase jednou vrhnul na komiksový příběh a ten se mu povedl. Tedy, scénář je jen půlka příběhu, že jo. Tak že kresba k tomu a máte zběsilou, totálně šílenou jízdu.

Citát: Nikdy si neber sekyru do přestřelky.

Na konci je ještě pár bonusů. Tím prvním jsou alternativní obálky. Málokdy se mi stane, že se mi líbí všechny. A tady je do doslova nádhera. A pak následují rozhovory. Promluví k vám hlavy vykutálený, syn krále, Joe Hill osobně a kreslíř Leomacs. A v těch rozhovorech se ještě můžete kochat náčrtky. Na přebalu knihy zazní celé jeho jméno Massimiliano Leonardo. A abych byl úplný, barvy má na svědomí Dave Stewart. Košík plný hlav je slovy Joea Hilla: napínavý, vtipný a neodolatelně odporný. Tohle dílo je fakt bravůrní a vřele jej každému doporučuji.

Citát: Je zajímavý, že i smetí vypadá pěkně, když na něj dopadá správný světlo.

120 05.07.2023

Když vykonám rozkaz dřív,
než ho dostanu, tak šetřím čas.
Je v tom ale jeden háček.
Člověk musí vědět,
že ten rozkaz dostane brzo.

Další z těch brutálnějších a krvavějších příběhů. Umře zde strašná spousta nevinných lidí. Jejich osud je krutý. Dokonce i Markovo přátelé, Tor a Amazonka Raxi (jiný příběh jiná situace) se dostali do nebezpečné situace. A Mark Stone, místo aby si užíval zaslouženou dovolenou, letí na souřadnice LA 94-71-57, v neznámé Galaxii, aby svým přátelům pomohl. Avšak i on je polapen neznámou silnou psychickou pastí a je ovládán, jako loutka. Tedy, byl by, kdyby neměl jednu rostlinnou přítelkyni na velmi vzdálené planetě, která mu pomohla zvýšit jeho telepatické schopnosti.

Malá ochutnávka:
Strčili do těžkých dveří a vešli do prostorné místnosti s nízkým stropem, kterou osvětlovaly jen olejové lampy. Bylo tam několik stolů, ale pouze jeden byl obsazen pěti hosty, kteří házeli podivnými osmihrannými kostkami.
O bar z hrubého, neopracovaného dřeva se opíraly tři dívky a pozorovaly hráče. Byly mladé, hnědé, v krátkých halenkách s rozparkem na boku, takže jim byla vidět stehna.

Opět musím napsat, že příběh je formulován tím stylem, že se zde základní informace prostě opakují. Tak že, kdokoliv začne tuto sérii číst, není vůbec nutné mít načtené předcházející díly. Pan spisovatel Jean-Pierre Garen vám to pěkně polopatě všechno zopakuje, a tak můžete začíst číst, jakýkoliv příběh a o nic nebudete ochuzeni. Svým způsobem je to geniálně vymyšlené. Jen ti, co to čtou od prvního dílu, si musí v prvních dvou třech kapitolách projít tím, co už dávno znají. No a pak každého překvapí ten příběh uvnitř. A že se tento opět povedl, až jsem musel zatleskat.

Citát: Musíme vydržet, za hodinu bude noc a můžeme se vrátit do hospody. Mám žízeň jako trám.

Trošku se ještě rozepíšu. V tomhle příběhu je opět jedna zajímavá poživatina paštika. Letíte přes celou galaxii, úplně do neznámých končin, a nejen, že tam narazíte na krásné chtivé ženy, které neváhají roztáhnout své údy a dát vám . . . na talíř kus paštiky. Sakra, paštika je universální mezigalaktická pochoutka. K tomu sex a pívo a hurá do Vesmíru!!!!

Citát: Klidně se napij, je to tvoje oblíbená whisky.

117 30.06.2023

Musíte zapadnout
mezi ostatní,
musíte se stát
součástí společnosti.
(Inkognito)

Zack Overkill je spolu se svým bratrem Xanderem vinen z více než dvou set činů spadajících do kategorie domácího terorismu. A to jsou jen ty, o kterých víme. Ale tohle Eda Brubakera moc nezajímá a snaží se ze super padoucha udělat super hrdinu. A čtenář mu to žere. A taky proč ne. Každý ve svém nitru cítí, že by chtěl být padouch nebo hrdina, ne jen obyčejnej člověk z kanceláře. Jenže naše tužby jsou cíleně zeslabovány sportem, televizí, seriály nebo mobilními telefony. A to tak silně, že už skoro nevnímáme své okolí. Jen žvatláme do svých telefonů a někdy i nevědomky kráčíme vstříc smrti.

Citát: Všechno začíná přáním. (Špatný vliv)

V tomto svazku najdeme dva příběhy. První se jmenuje Inkognito a ten druhý nazval Ed Brubaker Špatný vliv. U obou příběhů má na starosti kresbu Sean Phillips a barvy Val Staples. Kresba a posléze barvy jsou situovány do stylu noir. Temné, bez výrazných křiklavých tónů. Krásně zapadají do Brubakerova vyprávění. Komiksová okna, které mají vliv na příběh jsou také rozumně vložený. Obdélníková jsou ICH formou vypravěče, kulatá zaznamenávají reálný rozhovor a bílá na černém podkladě jsou rozhovory pomocí telepatie. Ano, čtete správně. Nemyslete si, že tohle jen nějaká obyčejná detektivní noirovka. Ačkoliv máte pocit, že se vše odehrává někdy v padesátých letech, máte tu superhrdiny, létající auta a tajné laboratoře s neznámými technologiemi.

Citát: Ty si jako myslíš, že seš teďka klaďák? (Inkognito)

Zackova proměna k horšímu nastane záhy. Je to nádherně propracovaný a vymakaný způsob, jak ho zase dostat do akce. Ed Brubaker prostě tohle umí. Vlastně z ničeho dokáže vymačkat všechno, až z toho stříká i krev. A ještě na tom vydělá. Z toho ničeho totiž najednou z ničeho nic vede několik cest. A teď milej čtenářskej, přemejšlej, která je ta správná cesta. Je to plný překvapení, odkazů na popkulturní příběhy, plný akce i reakce, je to prostě super jízda. V bonusech najdete desítku celostránkových kreseb, upoutávku na Inkognito a Skicář. Jako celek prostě nádhera.

Citát: Někde cestou jsem ztratil cit pro rozdíl mezi snem a skutečností. (Špatný vliv)

Špatný Inkognito zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/inkognito-511132

112 30.06.2023

Pokud odpovíte
na všechny otázky,
možná vás tu necháme
žít jako hosty,
a ne jako zajatce.

Trochu déle mi trvalo, než jsem se do tohoto příběhu začetl. Tak nějak jsem měl pocit, že paní spisovatelka upřednostňuje nejdříve všem vysvětlit, o jaké rase, že to čteme a o kom je řeč. Navíc její neustálé popisování kreatur, které se jí pravděpodobně osobně nelíbí, (například blondýna s malejma kozama nebo asiatka s velkejma kozama) je tak trochu zavádějící. Bylo to tak do půlky knihy docela těžké se orientovat v tom, komu vlastně fandit. Nebo alespoň komu dát své šance na život a koho obdivovat. Ale musí správně odpovědět na otázky.

Malá ochutnávka:
To, co se stalo během následující půldruhé vteřiny, nezaregistroval ani Stapleton, ani nikdo z lidí v observatoři.
Bard, ležící obličejem k zemi, uslyšel zasténání, šramot, prásknutí a tiché zasvištění výstřelu všechno slité do jediného zvuku. Bota, která se mu bořila do páteře, najednou zmizela. Cítil, jak se na něj svalila nějaká váha. . .

Ale po delším čtení už čtenář pochopil, o čem je vlastně celý příběh a pochopil, kdo že to jsou ti Válečníci. Abych však napsal pravdu, absence humoru a nepřeberné množství lidských ras v celém Vesmíru tak trochu kazilo celý příběh. Sice jsem to dočetl, ale neměl jsem z toho nějak výrazně pozitivní pocity. Navíc, má to být trilogie, ale zatím vyšla jen kniha druhá s názvem Hvězdný oceán a to v roce 2019. (originál v roce 2006) Třetí kniha snad ani není napsána. Alespoň jsem o ní žádné informace nesehnal. Tak že další rozečtená série u které je ukončení příběhu nejasné.

Citát: Jedl si někdy podlidské maso?

119 26.06.2023

Tento případ
je pod mou úroveň.
Jedná se
o obyčejnou vraždu.
Přesto však . . .

Řeknu vám, namlsán kresbou Johna Severina ve druhé knize Lovce čarodějnic: Zatracen navěky, jsem se úplně zhrozil kresby v tomto svazku. Má jí na svědomí Tyler Crook. Mike Mignola a John Arcudi se totálně vzdali scénáře i námětu a vše přenechávají dvojici Kim Newman a Maura McHughová. Ti, kteří mají rádi sérii Prokletý kraj si to asi užijí. Na mě to má opačný účinek. Vůbec se mi do tohoto komiksu nechtělo. Ale i přesto jsem si řekl, dvojka byla geniální, tak snad tohle bude alespoň průměr.

Malá ochutnávka:
POOLEŮV ELIXÍR - ZÁZRAK STOLETÍ
Účinný prostředek proti dně, ženské hysterii, vodnatosti, rheumatu, chránící též před úbytkem mužnosti, ztrátou vlasů, zubním kazem a zácpou.
Podána žádost o označení: Dvorní dodavatel.
Nejčistší somersetská voda, obohacená galvanickou metodou o tajné léčivé minerály.
Vyrobeno v Hallamu, pro Lorda I. Halamu
PRAVÝ VŠELÉK!

Příběh se odehrává rok po událostech v Utahu. A Sir Edward Grey už si na Londýn stěžuje. Oproti USA se mu zdá přelidněný. Tak že ani hlavní hrdina není s tímto případem (příběhem) zrovna moc spokojený. Kresba je jednoduchá, tuctová a bez detailů na pozadí. Barvy zamlžené a bledé. Ale ještě je tu naděje že se ve Vodozemi ukrývá nějaké to zlo a čtenář si užije alespoň nějaké dobrodružství. Snad se alespoň objeví nějaký ten drak. No, tak pár příšer tam je. Ale celkově je to zbytečně zamotané, nepřímočaré a ve své podstatě se tam neděje moc věcí. Pro mě průměr.

Citát: My nepocházíme s pekel. Tvé modlitby na nás neplatí.

Průser je, že i konec není nic moc. Žádná finální bitva, jen úmluva a varování. Epilog s jednou z postav Hellboy Universa byla spíš nevhodná a zbytečná. Celý tento svazek mi vůbec nesedl. Přikladem je tak pokus o humorné scénky. Moc jich není, ale i tak ruší atmosféru. Na konci najdete tradiční Skicář a za ním je ještě vložena malá povídka. Jmenuje se Na opa opatrně a jedná se o další samostatný případ sira Edwarda Greye.. Její znění, obsah, komentář a mé hodnocení, najdete v sekci Části díla u této knihy. A nebo klikněte sem:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Ve tvých patách kráčí přízrak zahalený kápí . . . jízdenku, prosím.

114 26.06.2023

Dvě věci jsou
nekonečné.
Lidská hloupost
a vesmír.
(Albert Einstein 1879 - 1955)

Psal jsem to již nespočetněkrát, že kdykoliv si pořídím knihu na podobná témata mimozemšťanů, archeologických nálezů a aktivit mimozemských civilizací na naší planetě Zemi, vždycky budu přirovnávat jen k jednomu spisovateli. A tím je Erich von Däniken. I u této knihy jsem hodnotil podle něj. Hartwig Hausdorf má prostě tu smůlu, že jsem mistra astroarcheologa Dänikena četl dřív. Proto mám vždycky pocit, že pan Hartwig mi nedokáže nabídnou víc.

Citát: Je tam venku ještě někdo, a to blíž, než si myslíme. . .

Když se však začtu do jeho knih, sem tam najdu i něco víc a nikdy není špatné zopakovat si to, co už člověk zná. Tak že ani u této publikace jsem se rozhodně nenudil. Rozhodně je nad čím žasnou a nad čím se zamyslet. Například nově nalezené extrasolární planety, které se díky novým a vylepšeným technologiím hledají snáze a rostou doslova jako z vody. Planety, které se velmi podobají naší matičce Zemi už nejsou jen teorií, ale praxí. Jen se na ně dostat.

Malá ochutnávka:
Do dnešního . . . roku . . . (2017) bylo již prokázáno víc než 2 000 extrasolárních planet a téměř denně přibývají další. . . . První planetou tohoto druhu byla roku 2009 Gliese 581c. . . . Lepší šance na čekatele v pozici Druhé Země mají planety Kepler 438b a Kepler 442b. S vysokou pravděpodobností jsou tvořeny masivní horninou a mají teploty příznivé pro život.

Na některé nálezy a skutečnosti je potřeba se dívat moderníma očima a ne přes zamlžené brýle. Svět se hnul a i někteří vědci už si zahrávají s myšlenkou jiných civilizací a mimozemských technologií. Ano, jako konspirativní nadšenec věřím, že například ty technologie tu už máme desítky let, ale je potřeba vpustit vědomosti i mezi normální lidi. Krásným článkem je ten o Antarktidě. Zelené teplé plochy a ukrytá podzemní místa, to jsou záhady, které mě v této knize překvapily. Nakonec jsem dostal, co jsem si koupil a nejsem zklamán.

Citát: Je na pováženou, jak málo si někteří lidé váží svobody názoru ostatních.

130 25.06.2023

No jistě.
Udělali to, co vždycky,
když narazí na něco,
čemu nerozumějí.
Pokusí se to zničit.

Nejsem člověk. Jsem stvůra.

Další spinoff z Hellboy Univerza. U Frankensteina jsem také dlouho váhal. (Ostatně u všech spinoffů jsem hodně váhal) Přeci jenom mě trochu štve, že zde Hellboy nevystupuje. Avšak Frankensteina doprovází dobré konexe a ohlasy. Nakonec jsem neodolal a vydal se s ním do podzemí. Přeci jenom, Frankeinsteina jsem vždycky obdivoval. A nakonec nám sem tvůrci toho Hellboye přeci jenom vložili. Ano, malé cameo tu Hellboy má, ale jen malé a sprosté. Tedy on je sprostý.

Malá ochutnávka:
Přísahám, že odejdu ze světa lidí a budu žít na těch nejodlehlejších místech. Uspím své temné vášně a prožiju zbytek svého života pokojně. A až nadejde můj čas, neprokleju svého stvořitele. Splň mé přání a už mě nikdy nespatříš . . .

Frankensteina jsem vždycky litoval. Byl to produkt zlého člověka, co si hrál na boha. Ale jsem nakonec rád, že jej Mike Mignola opět oživil. A protože můžeme Mignolu považovat za Boha, tak mu to nebudeme mít za zlé. A ostatně ani Frankenstein mu to určitě nebude mít za zlé, protože si to v tomto příběhu pěkně užíval. Tedy. Užíval, je silné slovo. Od začátku furt jen utíkal, a stále ho někdo mlátil. Jak jsem řekl nemá to jednoduchý. Ale nakonec se kdesi v podzemí 1956 stane na i on chvilku bohem.

Citát: Jsem netvor, který se utápí v moři jiných netvorů.

Kresba Bena Stenbecka není špatná, ale má své mezery. Někdy mi chybí detaily na pozadí komiksových oken. Je tam místo nich jen šeď, modř nebo jiná bledá barva. Jakoby pan kreslíř spíše spěchal, než aby se s kresbou mazlil. Mike Mignola ve svém scénáři udělá s Frankensteina zachránce, jest-li se to tak dá říci. Rozhodně jej postavil do úplně jiného světla, než na které jsme zvyklí. A ano, použije pár otřepaných klišé z Frankensteinova života, ale když jej vrhne do podzemí, stává se z něj jiný člověk. Trochu mě mrzí, že si to (Miňola) nenakreslil sám, možná by to dostalo jiného ducha. Ale i tak je to perfektní příběh.

Citát: Pokud zde zemřu, vy zemřete se mnou!

115 25.06.2023