Terva komentáře u knih

Rok 1531.
V této nejisté době
se temnota středověku
pokouší zadusit první záblesky renesance . . .
Brzy se zrodí nový svět.

Když už člověk nemá nic, čest je to jediné, co mu zbývá.

Ponořil jsem se do temného středověku a nasál atmosféru. Je to brutální, leč živočišný svět plný zrady, krve a hlavně soubojů o vládu a život. Musím uznat, že souboje meči jsou opravdu velmi výstižné. Pravděpodobně je to proto, že tvůrci jako poradce k tomuto příběhu vyzvali odborníka na historický šerm. Tím je Lutz Horvart z HEMA. (Více v zajímavosti u této knihy.) Je fakt, že souboje jsou hodně realistické a čtenář si je užívá. Avšak nejde jen o souboje. Historický příběh má i jiné, horší souboje. Tím myslím souboje mezi lidmi. Náboženství je mocné, ale začíná se rozdělovat.

Malá ochutnávka:
Pochopil jsem, že všechny pravdy, které nám předkládají na tomto světě, pocházejí z Bible. Dokud zůstane v latině, budou si ji moci přečíst jen ti nahoře! Ve Vatikánu, na Sorbonně nám budou dál lhát o tom, co se v ní píše! Dál nám budou tvrdit, že Bůh si přeje, aby oni byli bohatí a my žili v bídě. . .

Vše se děje jménem boha. Tvrdý příběh o víře, která pomalu slábne a mění se na jinou . . . víru. Jöel Parnotte příběh nejen, že nakreslil, ale sám si ho i vybarvil. A všechno jsou to povedené kresby. Barvy nejsou křiklavé. Výraznější je jen krev, která z příběhu přímo teče. Xavier Dorison se snažil zachovat historickou podstatu příběhu o cestě do Ženevy s překladem bible, která by tam měla být ve francouštíně vytisknuta. Nakolik to souhlasí s historickou skutečností, to už asi nikdo nezjistí. Avšak toto dobrodružství by mohlo býti i pravdivé. Rozhodně jsem se u něj nenudil a doslova hltal každé slovo a velebil všechna komiksová okna.

Citát: Naše Matka církev, musí vyvolávat strach. Pro jejich dobro.

Pár věcí by se však knize dalo vyčíst. Například absence Skicáře nebo Alternativních obálek. Se svými 100 stranami je příběh prostě velmi krátký. Jeho cena je také diskutabilní. Ale protože jsem komiks koupil na Světě knihy o něco levněji, než se současně prodává, mám tuto starost už za sebou.

Citát: Vy učenci jste všichni stejní. Kdykoliv namočíte brk do inkoustu, pak teče krev chudáků.

117 15.05.2023

Ve středu 15. září 1976
zemřel
Josef Sudek
a jeho dílo
se tak uzavřelo.

Je to už strašně dávno, co jsem se s dílem toho mistra fotografa seznámil. Když jsem koukal na fotografii zasněženého dřevěného baráčku, ještě jsem netušil, kdo jej vyfotil. Až později jsem zjistil, že to je dílo Josefa Sudka. A světe div se, ta má nejoblíbenější fotografie je i v této knize. Tak že i já jsem vlastně touto biografií ukončil své určité životní putování. Vím, že bych si tuto fotku mohl snadno obstarat díky dnes již všudypřítomnému internetu, ale není nad originální dílo. Fotografii můžete najít pod číslem 5. A dokonce jsem k tomu získal i vysvětlení, že se jedná o mistrův ateliér zvenku z jeho zahrádky. Jinak ke každé fotografii zde najdete malý komentář, plus rok pořízení (pokud je známo) a její rozměry.

Malá ochutnávka:
5 Můj ateliér, kolem 1963
(z cyklu Procházka po mé zahrádce), 24 x 30 cm.
Fotografický ateliér, ve kterém se zhotovovaly snímky vojáků u Újezdských kasáren, získal Sudek v době, kdy zrušené ubikace vojska zaručovaly na dvorku ticho.
Nikdo ti sem nepůjde, řekl Sudkovi jeho předchůdce.
Proto to kupuju, řekl Sudek.
(Mimochodem, je to jediná fotografie v této sbírce na které je sníh. Terva)

V poslední době zjišťuji, jaké kouzlo mají staré poctivé fotografie. Čím starší, tím hezčí. A proto jsem byl rád, že jsem si tuto knihu fotografií pana Sudka pořídil. Tedy, znovu pořídil. Už jsem jí totiž kdysi vlastnil a půjčil. Znáte určitě to staré pořekadlo: co nechceš to půjč. A já to udělal. Samozřejmě, že už se mi kniha nikdy nevrátila. Při posledním stěhování jsem jí hledal a nenašel. Pak mi to došlo. Tak že už se teď opět mohu kochat uměním, které je dnes již díky digitalizaci skoro ztracené. Pan Josef Sudek je pro mne mistrem největším a věřím, že jeho fotografie nikdy nezestárnou.

Citát: Růže měla pro Josefa Sudka mezi květinami jistě mimořádný význam.

122 11.05.2023

Xenomorf
je bezpečný
jedině tehdy,
když se z něj stane
hromádka popela.

Páni, tohle smrdí podrazem.

O co více jsem se na tuto knihu, tento příběh, těšil o to více jsem byl zklamán. Hlavní hrdinka Jenette Vasquezová je tady totiž jen na šedesáti stranách. Její život pravděpodobně za celou knihu vůbec nestál. Alespoň jsem to tak pochopil. Na cca šedesáté straně je scéna z filmu Vetřelci 1986, kde si roli Vasquezové zahrála Janette Goldsteinová. A kdo film viděl ví co znamenají slova : ty jsi byl vždycky blbec Gormane. Jenette Goldsteinová se na konkurs pro Vasquezovou přihlásila v domnění, že film Vetřeleci je o emigrantech z Mexika. No a tuto chybnou myšlenku si vybrala paní spisovatelka Castrová a napsala o rodině Vasquezové obsáhlý román o nespravedlivém životě mexických přistěhovalců a jejich dětech v roce 2171!

Malá ochutnávka:
Jenette Vasquezová. A ty?
Mark Drake. Dík, že mi pomůžeš. Je to bída, když tu člověk nikoho nezná a neví, komu věřit.
To kurva je, souhlasila. Jestli nám to půjde, můžeme spolu cvičit pravidelně.
Super, řekl znova. Jizva v koutku oka se mu zvrásnila, když se usmál. Jenette uvažovala, z jaké bitky si ji asi odnesl. Ale na tom nezáleželo . . . tohle jí skutečně stačilo.

Pokud se mě ptáte, zda jsou vůbec v této knize Vetřelci, tak odpovídám ano, ale až asi na posledních šedesáti stranách. Jinak vše před tím je jen o utlačování, respektu, krásných mexických a černošských svalovcích, o dobrém jídle a o tom, jaký jsou běloši z Weyland Yutany svině. Tak že se paní Castrové podařilo mi příběh postav v této knize totálně posr . . . znechutil. Nakonec se stalo to, co se vlastně ode mně dalo očekávat. Fandil jsem La Reině, což byla jedna z Vetřelčích královen na planetě Olinka. Tý královny mě bylo strašně líto a chtěl jsem, aby všechny ty lidi pozabíjela, včetně všech mexickej přistěhovalců i s jejich dětma. Ne každý má stejné cíle. Toto je zatím nejhorší kniha v sérii Vetřelci a je mi strašně líto Jenette Vasquezové, protože její odkaz se totálně ztratil v absolutním nepochopení všech příběhů Aliens vs. Predator´s

Citát: Proč se v životě omezovat, když všechny čeká smrt.

104 11.05.2023

Začali z pekla
hříšníky vracet
rozpočet nezná
topením ztrácet
(Peníze)

ARAKAIN jedna z prvních heavy metalových kapel v Československu. Můj životní směr na sto procent ovlivnila. Vlastně do dnes Heavy metal poslouchám i se tak oblékám. Vím, od té doby se začalo ohromně škatulkovat a dnes už snad ani neexistuje čistý Heavy metal. Ale Arakain tu byl a bude. I když dnes už bez Aleše Brichty to pro mě není ono. Měl jsem prostě rád tohoto zpěváka a veškerou tu hudbu, kterou kolem sebe šířil. Ale Arakain není jen Brichta, je to spousta hudebních duší a bez nich by skupina rozhodně nemohla fungovat. Pravda je však taková, že když tato kniha vyšla ještě jsem moc neholdoval čtení. Tak že až mnohem později jsem se rozhodl knihu sehnat, ale to už nebyla k mání. Jediná šance byla elektronické vydání.

Malá ochutnávka:
Kompletní texty písniček skupiny jsme záměrně ponechali v původních tvarech, i když víme, že nejsou vždy pravopisně v pořádku. Nepřipadalo nám ale vhodné některé z nich téměř po dvaceti letech upravovat.
(Bohouš Němec spoluautor)

Ano, v knize najdete všechny texty písní skupiny Arakain. Kniha od počátku sleduje vznik skupiny, výběr hudebníků, jejich profily, životní dráhy, spousty fotek a mnoho dalšího. Najdete zde více jak 160 textů této legendární skupiny. Někdy to byla opravdu nostalgie, číst texty, které člověk už několik desítek let neslyšel. Také jsem si neskonale užíval kresby na studiových i live deskách a kazetách. Jejich Rockografie je opravdu hektická. Tohle je kniha pro milovníky této skupiny a myslím si, že i začínající hudebníci by se jí měli věnovat. Aby pochopili, že založit skupinu v komunismu nebyla žádná sranda a ani po revoluci to nebyl med a že vydrželi jen ti nejodvážnější.

Citát: Byli jsme rádi, že padla opona, že si budeme moci dělat sami koncerty, nikdo nebude prudit a otravovat. (Aleš Brichta)

123 07.05.2023

Být nesmrtelný a přesto mrtvý;
být skoro vševědoucí a téměř všemocný
a přesto ne reálnější než
fosforový záblesk na displeji
to je styl mé existence.

Pokud jste nečetli předcházející příběhy, které napsal Fred Pohl, neznáte ani hlavního hrdinu Robina Broadheada. Ten si prošel mezi tím obdobím života spoustou dramat a akcí. Teď už je mrtvý, ale přesto nám stále má co říci. A mluví pravdu, v něčem sice přeháněl, ale většinou mluvil pravdu. Jeho program Albert Einstein říká, že stejně všechno až příliš snadno zastírá literárními odkazy. Ovšem na události v tomto příběhu žádné literární odkazy prostě nemohou existovat.

Malá ochutnávka:
Na kugelblitzu nebylo nic k smíchu. Kugelblitz bylo místo, kde žil Nepřítel bytosti, kterých Heechee říkali Vrazi. To jméno jim nedali jen tak pro legraci. Pro Heechee Nepřítel neznamenal legraci. Heechee se nesmáli nebezpečným věcem. Utíkali od nicjh.

Musím říci, že dost dlouho mi trvalo tak nějak vzít do paměti, že elektronický mozky mohou lítat vesmírem a užívat si třeba párty na Gateway. Nějak mi to furt nejde do palice. Elektronicky uložené myšlenky se stále chovají jako lidé, dokonce mají spolu sex a například můžou vlézt do sprchy a osprchovat se. Tohle ten můj mozek pořád nedokáže vstřebat. No, ale s tím nic nenadělám a tak jsem se soustředil na podstatu děje a zdělení v tomto čtvrtém příběhu o mimozemské rase Heechee.

Citát: A pravil jsem: a do prdele.

V příběhu se objevují i další formy mimozemského života. Rozesmáli mě Prasata Voodoo a také jsem se musel dlouze zamyslet na mimozemskou rasou Peciválů. Heechee je tak pojmenovali podle toho, jak moc jsou pomalí. Komunikace s nimi trvala i několik desetiletí. Ale komu by to vadilo, když máte rasu, žijící několik tisíciletí. Všechno to však spěje k Vrahům. Nebezpečná rasa mimozemšťanů, s níž se lidská rasa ani Heechee nechtějí rozhodně setkat. Musím uznat, že děj se pořádně hnul. Od původního smrtícího dobrodružství na Gateway, přes hledání Heechee, se děj dostává do dramatického, řekl bych, strachu ze setkání s další mimozemskou rasou. Rozhodně je tohle velmi zajímavý příběh. Svým způsobem možná nejlepší v sérii.

Citát: Všichni jsme na tom stejně. Nepřátelé ohrožují nás všechny.

113 07.05.2023

Žádnou odpověď
jsem mu neslíbil,
ale i z otázky
se člověk může dozvědět
spoustu věcí.

Na obalu knihy se píše, že se jedná o příběh ze světa Drsného spasitele. Ano, to je sice pravda, ale nečekejte Drsného spasitele. Sice se v tomto příběhu objeví, ale jedná se už jen o jeho sochu s rotačním kulometem v rukou. Ano, z Drsného spasitele je v tomto příběhu už je BŮH. Ale to neznamená, že nepřijímá dary. Nejlépe nějakou tu mrtvolku zakopanou u nohou jeho sochy. A když to uděláte, možná na vás ta jeho socha i mrkne. Ale nechtějte po něm raději nic, dejte dar, a jen se usmějte :-)

Citát: Muž s jednou rukou vařil čaj a leštil porcelánové hrníčky.

Po sérii Kapitán, Veterán a Válečník, se mistr Žamboch opět vydal trochu jinam. Ale když se nad tím čtenář zamyslí, tak zas tak jinam to nebylo. Opět zde vládne magie, jako v již zmíněných, ale zde je toho trochu víc. Nějaké to sci-fi, zamotané magií a lidská podstata, láska, žal, vztek a um, to vše se skloubí v této dobrodružné záchraně. Proč záchraně? Inu, když vám unesou těhotnou ženu, jste určitě schopni se vydat po stopách únosců a pěkně jednoho po druhém likvidovat. Pro svou rodinu uděláte všechno. A když se vám cestou pomsty vrací dávno zapomenuté schopnosti, děláte to vlastně s radostí. I když se bojíte, kam to povede.

Malá ochutnávka:
Sledoval jsem, jak muže prohledává a to, co jsem přehlédl, schovává do svých kapes. Byl pečlivější než já. Měl jsem pocit, že jeho finální prohlídka bude ještě pečlivější.
Ten čtvrtý ještě žije, upozornil jsem ho.
To nevadí, já si s ním nějak poradím, mávl rukou.
Beznohý muž to zaslechl, něco řekl, ale nerozuměl jsem mu.
Jeho věc, jeho a nákupčího mrtvých. . .

Líbí se mi, jak to pan spisovatel pojal. Hlavní hrdina si toho ze své minulosti moc nepamatuje, ale ví, jak všechno funguje. Ale moc se nad tím nepozastavuje. Řídí se heslem: Hlavně, že to funguje, neptejte se jak a neřeš to. Tak že jsem se neptal, neřešil a byl jsem strašně rád, že mu to fungovalo. Chvilku jsem si tedy připadal jak ve Hvězdných válkách, ale podstata příběhu je drsnější, krutější a krvavější. Malá jednohubka na dvě stě stranách. Rychle a pohodově se to četlo. Sice to mohlo býti delší, ale myslím si, že pan Žamboch toho v poslední době napsal docela dost, a tak má právo na něco povídkovějšího.
Pět Hetešáků, ať se bohové nezlobí.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Ideální je potřeby uspokojovat současně, násobí to rozkoš.

123 04.05.2023

45 ku 6.
Tak nařezáno jsme nedostali od . . .
kruci, myslím, že od osmadevadesátýho,
jak tehdy trenér postavil
toho černýho quarterbacka.

Jeden mač sezónu nedělá.

Cenami ověnčená, jižansky v oleji smažená drsná série od hvězdného týmu Jason Aaron a Jason Latour, nově s účastí Chrise Brunnera, se vrací s další chlapskou porcí fotbalu, smaženého jídla a krve. Ale pravdou je fakt, že kresba Chrise Brunnera v kapitole 18 není zrovna nějak moc povedená. Je hrubá a zrnitá. Tak trochu snížila hodnocení celé série. Možná by bylo lepší neexperimentovat a nechat kreslení výhradně Jasonu Latourovi.

Malá ochutnávka:
ESAW - Dejte mi večer pár linebackerů. Vletíme k němu do baráku, vezmem ho po palici a pak to zplundrujem, aby to vypadalo jako loupež. Trenér Tonganoxie ho s otřesem mozku na beton hrát nenechá. Možná bysme mu mohli i přerazit jednu ruku, čistě pro . . .
TRENÉR - Táhni z mýho hřiště.
ESAW - Cože?
TRENÉR - O mý ostatní kšefty se můžeš starat dál, Esawe, ale na tréninku už tě nechci vidět.
ESAW - Já to nechápu, trenére. Jenom se snažím pomoc, aby se vyhrálo. . .
TRENÉR - Možná jsem vrah a gangster a pár dalších zasranej věcí . . . , ale v pátek večer teda ne. Některý věci jsou posvátný, chlapče. Takže mi kurva táhni z vočí.

Možná je ta Malá ochutnávka až moc velká, ale šlo mi o podstatu pochopení uvažování trenéra fotbalového týmu. Někde ta čest prostě musí začít. Ale, ono to s fotbalem není tak dobrý, a i zde se začíná uvažovat o trošku drastičtějších postupech. Mám však pocit, že děj se nikam neposunul. Vše to jakoby zůstalo v jednom čase, v jednom momentu. Krve je tam dost, a také ji čtenář očekává. Tak že tady na jihu je všechno, jak má být.

Citát: Asi bude ještě hůř.

108 04.05.2023

Výborně,
jste první člověk,
který zabil mimozemšťana.
Přesně jako Arnold Schwarzenneger
v Predátorovi.

Astrofág. Z toho slova se mi napnou všechny svaly.

Snad ještě nikdy jsem nečetl knihu tak napínavou a zároveň tak nudnou.
Všechno to dění - probuzení v cizím prostředí, ztráty paměti, a postupného navršení děje i se setkáním, bylo velmi zručně dávkováno, napětí rostlo. Avšak všechny ty prováděné výpočty, matematika, fyzika a další postupy, ty mě tak silně nebavili, že kdyby nebylo toho napínavého vesmírného dramatu, asi bych to dobrovolně nečetl. Jako zemědělec jsem stejně ty výpočty nedokázal ocenit, a upřímně, bylo jich tam až až. Ale když jsem to vše jakž takž přelouskal, užíval jsem si děj, napětí i částečný černý až ironický humor hlavního hrdiny.

Malá ochutnávka:
Z hodnoty nijak nevyplývá, kterým směrem se pohybuju. Je to jenom údaj o relativní rychlosti. Otázka tedy zní: Řítím se ke Slunci, nebo od něj?
Otázka je to skoro akademická. Buď jsem v kolizním kurzu se Sluncem, nebo na cestě do otevřeného vesmíru bez naděje na návrat. Nebo bych mohl směřovat zhruba ke Slunci, ale ne v kolizním kurzu. Jestli je to tak, pak Slunce minu . . . a potom odletím do otevřeného vesmíru bez naděje na návrat.

Příklad té spíše inženýrské a matematické části tohoto příběhu může být ten s tou kozou. Považte, k čemu vám bude hezké vědět, že kdybyste potřebovali průměrnou rektální teplotu zdravé kozy, tak to je 103,4 °F respektive 39,7 °C. Mnoho z vás ani netuší, co je to taková koza. Fajn, konec srandy, začíná legrace. Jako i když tady šlo o život nejen hlavního hrdiny, ale také celé planety Země, vlastně jsem se v těch dramatických částech celkem uculoval. Poznámky k ději, které Ryland Grace trousí celým příběhem jsou prostě k pousmání a zábavě pro čtenáře. Příkladem může být dávka analgetik a moskevský světový čas. To jsem normálně brečel smíchy. Více v knize.

Citát: Zvracet v nulové gravitaci není v pohodě.

Ovšem, to jsem ještě netušil, co se bude dít na konci tohoto vesmírného dobrodružství. Takové drama jsme absolutně neočekával, a i když hlavní hrdina tuší, jak to sním dopade umí přeci počítat tak mě ten konec příběhu totálně dostal. Na přebalu knihu čtu, že už se chystá filmové zpracování. Marťan mě celkem bavil, ale věřím, že tohle bude nafilmované ještě líp. Ostatně s dnešní filmovou trikovou technikou už to nebude problém. Hlavně jsem zvědav a těším se, jak bude vypadat Rocky. Kdo je Rocky, ptáte se? Tak to vám nepovím. To zjistíte během čtení tohoto perfektně nudného příběhu.

Citát: Člověk musí počítače milovat. Obstarají všechno přemýšlení, tak že si nemusíte s ničím lámat hlavu.

157 03.05.2023

Poslouchej!
Bzučící světlo (světelný meč)
šeptá přísliby spravedlnosti . . . pravdy . . . smrti!
Jaký to je pocit, mít v rukou takovou moc?
(Star Wars: Vyslanci na Malastaru)

Nechť vás síla provází. (Star Wars)

Všech sedm příběhů v tomto svazku se odehrává přibližně třicet dva let před bitvou u Yavinu. Fakt, že na to tvůrci v každé povídce upozorňují však neznamená, že o tom účastnící vyslanců i zabijáků vědí. Bitva u Yavinu je ještě daleko v budoucnosti. V těchto dobrodružství si všichni účastnící řeší své, úplně jiné povinnosti. Avšak události pomalu k této významné bitvě směřují. Obsahově to jsou zajímavé příběhy. První čtyři jsou použity jako náměty pro filmové zpracování Star Wars episody 1, 2 a 3. Všechny ty základní děje můžete vidět právě v těchto filmových dílech.

Citát: Republika otroctví vymýtí. . . na všech světech. (Star Wars: Epizoda I královna Amidala)

Pátý příběh s názvem Cizinec je o zabijácích i lovcích Jediů. Významnou a zajímavou postavou je ta se jménem Aurra. Strašně jsem jí fandil. Vypadá jak pankajda říznutá steampunkem a je to kočka. Cizinec je zároveň i nejdelším příběhem v tomto svazku. Šestá povídka Vyslanci na Malastaru trochu navazuje na Cizince. Taky obsahuje jeden nezvratný důkaz. A to o tom, že i když se tvrdí, že planeta Tatoonie není ničím výrazná a republiku i korporaci tato pouštní planeta nepřitahuje, odehrává se tady v podstatě všechen děj těchto sedmi povídek. Na Malastaru žije Yaddle, takovej zlej protějšek taťky Yody. Je s nim sranda.

Citát: Nepočítejte s tím, že odtud vyváznete živí. (Cizinec)

Poslední příběh v tomto svazku je o Jango Fettovi. Je to poslední z Mandalorianů, který přežil jediovský útok na Galidraan. Na planetě Concord Dawn umřeli jeho rodiče a on se stal sirotkem. Asi mu to dodalo sílu. Tohle je obsahově nejlepší příběh v tomto svazku. Také jasně dokazuje, jak jsou Star Wars na válkách závislí. Tento příběh, jak nás tvůrci informují, se přesouvá do doby deset let před bitvou na Geonosisu. Inu, mějte oči otevřené. A popřemýšlejte jaká bitva byla dřív. Zda ta na Yavinu nebo ta na Geonosisu. Inu, je to oříšek, použijte sílu.

Citát: Sirotci jsou vždycky nejnebezpečnější. (Star Wars: Jango Fett Lovecké sezóny)

Co se týče kresby je to rozporuplné. Prvně se zaměřím na obálky, respektive úvodní listy. Většinu nakreslil Tim Bradstreet. Jedná se o průměrné až podprůměrné kresby. Jako nejlepší úvodní obálku bych označil tu v příběhu Cizinec. Nakreslil jí Ken Kelly. Bohužel už zesnulý borec, který například kreslil albumy legendární rockové skupiny Kiϟϟ . Jeho kresba je prostě nádherná. Čest jeho památce!!! Poslední obálku, k dobrodružství nazvaném Star Wars: Jango Fett lovecké sezóny, nakreslil dva tvůrci. A to Ramon Bachs a Raul Fernandez. Není sice nějak moc oslňující, ale má své kamenné kouzlo. Až uvidíte, pochopíte poznámku ke kameni. Jinak všechny příběhy v tomto svazku mají kresby povedené a snad ani jedna není nějak špatná.

Citát: Nesoustřeďuj se na svou úzkost, Obi-Wane, udržuj pozornost tady a teď, kam patří. (Star Wars: Epizoda I Obi-Wan Kenobi)

PS Komentáře ke všem povídkám v tomto svazku najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo na mém profilu v sekci . . . části díla :-)

111 03.05.2023

Dávná krevní msta,
zahájená před stovkami let
mezi Vetřelci
a Ellen Ripleyovou,
dosud neskončila.

Vetřelec Probuzení (Tim Lebbon) ***
Píše se rok 2159 37 let od událostí na vlečném člunu Nostromo. Neptejte se jako, ale Allen Ripleyová bojuje proti těmto broukům z hlubokého vesmíru i v době, kdy by si měla vesele dávat šlofíka v kryoboxu záchranného člunu z Nostromo. Ale Tim Lebbon jí probudil a vrhnul jí zpět do krutého světa, plného smrti, řevu a Vetřelčí kyseliny. A tak mě trochu zarazil fakt, že v tomto příběhu si půjčuje snad ze všech filmových zpracování. Čtenář tak dostane jen to, co už měl. Je to škoda, strašně jsem se na tento příběh těšil, ale nakonec je to jen průměr.

Citát: Tady těžební stanice hlubokého vesmíru Marion společnosti Kelland, registrace HGY-64678, žádáme okamžitou pomoc!

Vetřelec Odplata (James A. Moore) ****
Časově se posouváme opět o několik let do budoucnosti. Terraformace planety LV178 neprobíhá zrovna ideálně. Vetřelci se dostanou i sem. Tohle je lepší než Lebbonovo Probuzení. Je to akčnější, krvavější a je tu i více novinek, které neznáme z filmové tvorby. Alan Decker, hlavní aktér tohoto dobrodružství v sobě skrývá netušenou minulost. Byl jsem z něj nervózní a nakonec jsem byl i překvapen.

Citát: Kdyby jejich žhavý vztek skutečně žhnul, byli by spálili celou planetu.

Vetřelec Peklo (Christopher Golden) *****
4.června 2122 další historické datum. Jak vidíte, jsme už zase kousek zpět v minulosti. O to je však příběh překvapující a poutavější. Rozhodně je nejlepší v tomto boxu. Měl jsem a stále mám z něj mrazení. Xenomorfy se to tu jen hemží, Ripleyová řve a bojuje a já opět musel uctít památku H. R. Gigera, za jeho prozřetelnost, obrazotvornost a umění, vytvořit tak nebezpečné dílo. Tím myslím Vetřelce a jeho podstatu.

Citát: Byl to kus skály uprostřed nicoty, jeden z měsíců planety zvané Calpamos.

Po delší době jsem se znovu pustil do čtení této trilogie. Nebyl to náhodný výběr, ale spíš cílený tah. Knihy jsem doma už měl, ale dostal jsem pak darem ty samé, akorát vložené v pěkném tvrdém boxu. Box je v černé barvě s modrým základním obrázkem. Na obrázku je v popředí, jak jinak, Vetřelec. Zadní strana boxu pak obsahuje tři obrázky. Ty jsou vybrány, každý, z jednoho knižního příběhu. Box působí strašidelně a umělecky zároveň. To co je uvnitř boxu na vás zaútočí, rozemele vás a vrátí o několik let do budoucnosti. Stručné komentáře jsem již napsal a co dodat?

Citát: Ve vesmíru nikdo neuslyší váš křik!

117 01.05.2023

Jsem svědek,
soudce
i kat,
pronesl do ticha
Ray.

Nedivím se, že po delší době má tato kniha velmi vysoké hodnocení. Ani ti, kteří nespolknou neustále se opakující situace a aspekty, neodolají tomuto drsnému příběhu. Jako by to ani nebylo ze světa Marka Stonea. V tomto krvavém, bezhlavém, dobrodružství poznáme až do morku kostí, jak dokáže být android Ray pomstychtivý. Pro smrt přítele je schopen smrtí oplácet. Prostě to tu řeže hlava nehlava a dokazuje, že Asimov se ohromně zmýlil. Zde jeho tři zákony robotiky rozhodně nemají právo na svůj život. Jean-Pierr Garen tu krutě dokazuje, že i robot dokáže zabíjet.

Malá ochutnávka:
. . . vtom se do tábora přiřítil jezdec, křičel na všechny strany, dojel k Hawkovi a něco na něj chrlil tak rychle, že mu Mark nerozuměl ani slovo a byl odkázán na Rayovo tlumočení.
Prý se blíží oddíl jezdců. Vypadá to na výběrčího daní, který se vrací na královský hrad.
Hawk rozdával rozkazy a dívka mu pomáhala s brněním.
Pojď, řekl Mark Rayovi, myslím, že si zaslouží, abychom jim pomohli.
Lapka, zabručel Ray, v takové roli tě ještě neznám.
Výběrčí daní! Barňák já nerad.

Opravdu jsem se bavil. Dokonce mě příběh donutil zamyslet se nad aspektem umělé inteligence a lásky v jednom stroji. Obojí dokáže být nebezpečné. Dokonce i vedlejší sex tu neměl místo. Tohle je trochu jinak pojatý příběh ze světa kapitána Marka Stonea. Ano, opakují se tu některé známe věci, ale podstata příběhu je hlubší, než kdy jindy. Myslím si, že tohle je jeden z nejlepších příběhů v této sérii, co jsem zatím četl. Ale jedná se teprve o příběh číslo 23 z 86, tak doufám, že určitě budu víckrát překvapený, než jsem byl teď.

Citát: Když se někdo dovolává práva a spravedlnosti, nemá daleko k přiznání.

107 01.05.2023

Ať je to, co chce,
vypadá to
dost skutečně
na to, aby to šlo
zastřelit!

Ještě něco. Vemte s sebou Hellboye.

Konečně jsem se dočkal. Už řadu let čtu Hellboye a Ú.V.P.O., ale toto je první příběh, kdy se v Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany Hellboy angažuje. A je trochu mladší, než bych si i přál. Ale, přání je otcem myšlenky a tak se snad dočkáme dalších vyspělejších příběhů. Tak že mladý Hellboy na své první akci. Příběh se odehrává v Brazílii. A hned první vážnější situace mě docela rozesmála. Helboy zde sedí v kostele a s místní ženou jménem Isadora v klidu popíjí místní alkohol nazvaný Kašasy. Tak tedy saúde! Na zdraví!

Citát: Vida, ono to mluví! A dokonce se to obléká a vydává za člověka.

Úplně mě uhranula obálka třetí kapitoly. Je bombastická. Hellboy, letící papoušek a krokodýl pod vodou s lidskou lebkou. Je to olejomalba a je perfektní. Ostatně Kapitola třetí je krátká, ale nejmrazivější z celého příběhu. Je fakt silná. Hlavně ten krokodýl. Mě tedy překvapil. V kapitole čtvrté mě zas rozesmála hláška na Frankensteina a herce Karloffa. Tak že z Hellboyem se vrátil i humor. A to je dobře. Příběh je strašidelný, ale některý hlášky ho řadí na post dobré a veselé hororové zábavy. Jen škoda, že chybí Galerie obálek. Tak že vám musí stačit jen Skicář.
Jinak, perfektní příběh a už se moc těším na knihu číslo 2.

Citát: S tím, jak ze mě pořád taháš cigára mě štveš!

112 28.04.2023

Tehdy se nás to netýkalo, i když jinde,
v tom obrovském vesmíru, se děly věci,
které nám v budoucnu způsobily velké potíže,
některé dokonce bolestivé
a některé velké i bolestivé zároveň.

Opět se trochu posunula příběhová linie. Zatím, co jsme v předešlém příběhu opouštěli Boba Broadheada skoro chudého, zde je opět bohatý. Zásluhu na tom má hlavně Nebesa Heechee, obrovská kosmická loď, kterou se podařilo odpoutat od její letové dráhy a lidé se jí naučili řídit. To vše je už minulost. Příběh se posunul o další desítku let do budoucnosti. Nejvíce zde sledujeme počínání muže se jménem Audee Walthers, pilota, co přišel o práci i manželku a pokusí se z Bobyho Broadheada dostat nějaké peníze. Sledujeme tu jeho počínání, jeho postup. Do toho se nám míchají odstavce o životě samotného hlavního hrdiny, tedy Boba. Není to moc napínavé, jako předchozí dva příběhy, ale už podle názvu této knihy čtenář tuší, kam to všechno povede. V příběhu, alespoň do jeho poloviny, nenajdeme nic závratného, převážně se tu opakuje, co už známe.

Malá ochutnávka:
Tak tam Kapitán seděl nad ovladači lodi, zatímco se žhnoucí křemičitý oblak, obklopující jádro před nimi, zmenšoval. Mezitím už na Twice byly znát příznaky úsilí, které ji vyčerpávalo až na pokraj sil; a mezitím se chladní zablácení lidé z plachetnice plahočili svými dlouhými pomalými životy; a mezitím se jedno plavidlo s lidskou posádkou ve vesmíru blížilo k další černé díře . . .

Zhruba od půlky příběhu to nabralo na obrátkách. Zajímavé je, že i když se lidé dostali tak daleko s technologiemi díky Heechee, nechal pan spisovatel v příběhu hodně kulturních rozdílů, které známe z dnešní doby. Zanechal také spousty politiky a různých náboženských stran. Díky tomu (možná), je příběh víc ukotven v naší době a čtenář má pocit, že se to děje právě teď. Ale to jen má domněnka. Jsou tu také teroristé. Tak že napáchají dost škody. Mezi tím nás příběh seznamuje z dalšími mimozemskými rasami a to nejen s Heechee. Je to dokonce rasa, které Heechee říkají Vrahové. Tak je čtenářům vysvětleno, proč se Vrahů bát. Ke konci se to pořádně rozjede a dojde i na několik překvapení. Další velmi povedený příběh z této série.

Citát: Jest-li se nemůžu stát nesmrtelným tak, že doletím na jinou hvězdu, tak alespoň zplodím syna.

110 28.04.2023

Po zuby ozbrojená
zmutovaná želva
bude v tom davu
nenápadná jako
saně na Sahaře.

Po otevření jsem si připadal jako Tříska. Všechno jsem musel náležitě očichat, olízat a prozkoumat. Kniha nádherně a lákavě voní. Jen vstoupit do pasti. Formát opět trochu větší, ale to už je u Comics Centra skoro tradicí. Velký formát slibuje velký dobrodružství. Předmluvu má Robert Rodriguez. Znáte ho například z filmové tvorby Od soumraku do úsvitu nebo Machette. Nikdy nenatočil Želvy ninja, tak nechápu, proč se tady tak rozplývá nad tvůrcovskou dvojicí. A možná je to dobře, že z tohoto světa nic nenatočil. Komedie by dopadla špatně stejně jako SPY Kids.

Citát: Můžeš dostat želvu z kanálu, ale kanál z želvy nikdy.

Překvapila mě Vrána a absolutní nedostatek píč...pizzi a humoru. A náznaky jiných příběhů a životů mi taky moc síly nedodaly. Nějak se mi zdá, že naši mutanti se díky tvůrcům posunuli někam úplně jinam, než by si čtenáři přáli. Kde je ten humor, co známe ze starých příběhů, kde je ta veselá akce, co jsme viděli ve filmovém zpracování? Podle mého už mutanti nejsou to, co bývalo. Kde jsou ančovičky na pizze z mikrovlnky? Kde je ta pohoda soubojů? Proč zrovna Michelangelo!?!? Je to drsný příběh plný soubojů a krve, ale já si nejsem jistý, zda je to to pravé kanálové.

Citát: Odhoď zbraně a vyčkej na likvidaci!

Avšak jistý respekt je tu potřeba. Cesta rónina je drsná, plná smutku, pomsty a krve. Kresba je místy úchvatná, jindy vás překvapí svou jednoduchostí s absencí barev. Najdeme tu i pár povedených celostránkových kreseb, ale spíše až ke konci příběhu a samozřejmě i v Galerii obálek na konci knihy. Tam je na co koukat, čím se pořádně kochat a co obdivovat. Obsahově je to cesta pomsty plná smutku s hektickým finále. Mám z toho podivné dojmy, čekal jsem něco více veselejšího, ale tady šlo vysloveně do tuhýho. Ale i tak je to zajímavý a povedený příběh.

Citát: Jseš poslední z nás. Jedinej, kterej přežil. To je sakra těžký břemeno.

118 25.04.2023

Vypadá to,
že budeme
potřebovat
dobrovolníka
pro jeden úkol . . .

Další klasické dobrodružství Marka Stonea, kapitána pro dohled nad primitivními planetami, z pera Jean-Pierre Garena. Opět jsem se bavil. Jednoduché, přímočaré a předvídatelné. Jednohubka na pár hodinek z celého dne. Tentokrát je příběh ke konci trochu rozvětvený. Jakoby pan spisovatel spojil dva příběhy v jeden. Svou délko to však je stále jen jeden počin. Konec mi připadal jako z jiné knihy. Klidně se to opravdu mohlo celé přepsat do dvou příběhů. Trocha akce, trocha sexu, tentokrát méně humoru.

Malá ochutnávka:
Měla byste přestat myslet na ty vaše knihy! Básně vypráví jen příběhy o tom, jací by měli muži být. Skutečnost je ale úplně jiná. Jakmile je ve hře panství, peníze, žena nebo vaše existence, rychle změníte názor. A chcete-li vyhrát, musíte bojovat pět proti jednomu. Souboj je vždycky nejistý. Jen tak budete potom moci obdivovat básníky a pět na ně chválu . . .

Hledání Svatého Grálu nás zavede na jednu velmi primitivní planetu. Mark Stone a Ray dělají doprovod věděcké dvojici, která se snaží jít po cestách rytířů, kteří hledají tento artefakt. Není to bezpečné a několikrát jsou napadení zvířaty, kteří na planetě žijí. Hlavně tedy ten vodní pavouk no, fuj! Konec cesty by mě měl překvapit, ale tak nějak jsem to očekával. A pak se do toho připletou piráti, tak jako vždy, ale levárnu, kterou tentokrát provedou mohl pan spisovatel klidně rozvést do celé knihy. Ale i tak jsem se bavil.

Citát: Na světě nežijí jen rytíři z pohádek.

107 25.04.2023

Asijský kontinent
byl v minulosti
a je i v současnosti
protkán odkazy na přítomnost
bohů cestujících vesmírem.

Poslední dvě knihy, které jsem od Hartwiga Hausdorfa četl, se ve velké míře věnují Asii, respektive nejvíc Číně a okolí. Není moc spisovatelů nebo, chcete-li astroarcheologů, kteří měli možnost v této zemi bádat a fotit. Tak že spousta informací v této knize je úplně nových nebo málo publikovaných. Proto jsem s nadšením tuto informační knihu přijal a těšil se na obsah a nové poznatky. A opravdu jsem nebyl zklamán, naopak jsem byl velmi nadšen. Informace zde uložené nejsou sice moc podpořené důkazy, ale spekulace i pojem výkladů jsou přijatelné a uvěřitelné. Tak že až na nějaké aspekty ke konci knihy jsem byl celkem spokojenř.

Citát: Člověk raději zapomene na to, co si nelze vysvětlit, aby si nemusel příliš namáhat obrazotvornost.

Jedna věc mi tu moc neseděla. Jedná se o stará Čínská léčitelství a praktiky, jako třeba akupunktura a podobné léčitelství. Pan spisovatel tyto dovednosti připisuje mimozemšťanům, kteří jej starým mudrcům v Číně předali. No, já bych to zas tak nehrotil. Podle mého na to prostě přišli časem oni sami. Vždyť přece žili s přírodou v souladu, znali své tělo, jeho možnosti a uměli ho i léčit. K tomu přeci nepotřebují mimozemšťany. A dalším takovým záporem je fakt, že poslední část knihy se opět zaobírá únosy UFO a výpovědí, tak zvaných svědků. Tohle už je ohraná písnička. Já na únosy mimozemšťany věřím, ale nemusím o tom číst v každé publikaci. Únosy jsou po celém světě stejné. Jen se mění jména účastníků.

Malá ochutnávka:
Byla to jediná střela, nabitá veškerou silou univerza. Bíle žhnoucí sloup kouře a plamenů, tak jasný jako deset tisíc sluncí stoupal v celém svém lesku. Byla to neznámá zbraň, železný hromový kyj, obrovský posel smrti, jenž v popel proměnil celý rod Vrišnů a Anhakraslů. Mrtvoly byly spálené tak, že nebyly k poznání, vlasy a nehty jim slezly a ptáci se zbarvili doběla.
(Toto není popis situace v Hirošimě ve dnech po šestém srpnu 1945, to je tisíce let stará zpráva o ničivé zbrani jménem Agneya ve staroindickém národním eposu Mahábhárata.)

Ovšem, co jsem přivítal je skutečnost, že se tu pan spisovatel zmínil o dvou Indických knihách Mahábhárata a Rámajána. Mám doma obě, sice už v modernějším hávu, ale i tak jsem u čtení doslova slintal. To, co se v těchto velmi starých knihám odehrává, to je prostě bomba. A někdy doslova. Lidé starověku tam lítají ve strojích, navštěvují vesmírná města na našem orbitě a používají smrtící zbraně na atomové bázi. Jo, tenkrát se to všechno mlátilo mezi sebou. Naše civilizace už se k tomu také pomalu blíží. Jak se tak říká: historie se neustále opakuje.
Pro milovníky záhad vřele doporučuji.

Citát: Vše povstalo z draka.

115 22.04.2023

Nadešel čas krve,
nepokojů a ohně.
Bylo by podivné,
pokud by se
neobjevilo znamení.

Po rozbalení a očuchání jsem pohlédl na kresbu a něco mi na ní nesedělo. Zatím, co první dvě knihy nakreslil Guy Davis, který se alespoň trochu snaží kreslit jako Mike Mignola, má v tomto příběhu kresbu na starosti Tyler Crook. A upřímně, není to ono. Kresbě schází detaily na pozadí. Davis to zvládal v pohodě, Crookovo kresby jsou prázdnější. A musím přiznat, že až do konce příběhu mi tato kresba stále neseděla. Mike Mignola se tak podílel jen na kresbě přebalu. A na konci je jen Skicář, žádnou Galerii obálek tu nenajdete.

Citát: Existuje víc než jen jedno peklo.

Vlastně ani obsahově jsem nebyl zrovna spokojen. Že v příbězích chybí Hellboy, to už jsem pobral, ale co třeba Abbe. Po událostech z příběhu Bohové a netvoři stále není přítomen. Příběh celý tak táhnou agenti, kteří zrovna nepatří do tý původní základní skupiny pro vyšetřování paranormálních jevů. Příběhu chybí Hellboyovský humor, Abbeho prozřetelnost a Lízina jiskra. Jenže Hellboy si hraje s mečem, Abbe stoná a o Liz tu není skoro žádná informace. A protože se vlastně celý děj jen opakuje, akorát, že se odehrává v Rusku, je tohle pro mne jen průměrný příběh.

Citát: Pojďme, před námi je ještě spousta zabíjení a umírání.

103 22.04.2023

Pořád se trápíš tím,
jestli se rodičům
budeme líbit.
Ale co když se oni
nebudou líbit nám?

Vždycky mě překvapí, jak pan spisovatel dokáže měnit témata ve svých knihách. Zatím, co jsem se u některých smál až ze mě stříkala krev, je Dům na tekutých píscích úplně něco jiného. Je to vlastně sci-fi drama. Hlavní hrdinové Klíštěk a jeho starší parohatá sestra Polly jsou donuceni vyjít z bezpečného prostoru a vydají se napříč jejich domem, hledat rodiče. Jak jste už asi pochopili, není to bizerre v pravém slova smyslu. Naopak jsem si hlavní dvojici velmi oblíbil a strašně jsem jim fandil. To, co cestou potkají, nebo je napadne, nebo uvidí, to jsem prožíval s nimi a bál jsem se, aby se jim něco nestalo. I takové emoce dokáže tento spisovatel u svých čtenářů vyvolat.

Malá ochutnávka:
Jelikož je chůva stará a Polly mladá, Klíštěk si představuje, že jeho máma vypadá spíš jako ženy v knihovně. Spousta knih, které přečetl, nebo se pokoušel přečíst, je plná obrázků dospělých žen. Žádná z nich nemá parohy ani zelené vlasy. Chůva tvrdí, že knihy v knihovně pocházejí z mnohem dávnějších dob, z dob, kdy ženy ještě neměly parohy.

Ono vlastně už ve vás vzbudí zvědavost obrázek na obalu knihy. Ano, to je Polly. Parohatá, zelené vlasy, s panenkovskou páskou na oku, pod kterou je vidět jizva, a v pozadí podivná klec s planetami. Když jsem se na obrázek zadíval, snad jsem se do Polly i zamiloval. Hlavně mě však zajímalo, co všechny ty symboly znamenají. Vyvolalo to ve mně spousty otázek. Doslova dychtivě jsem se pustil do čtení. Zajímavostí je fakt, že v příběhu zemře strašná spousta osob, ale skoro tady neteče žádná krev. Všechna ta smrt je jakoby na pozadí melodramatického příběhu a krev to všechno jen oživuje. Ostatně Pijavka, kdyby mohla mluvit, by vám to vysvětlila. Pijavka je mladší sestra hlavní dvojice. Ale je ještě malá, a tak jen mlaská a saje.

Citát: Jenom to, že mají paroží a drápy jako lidi, neznamená, že jsou to lidi.

Musím však trošku napadnout konec příběhu. Co to jako zase bylo!?!?! Po tak dlouhé cestě celým domem, všemi těmi patry, tisíce místnostmi a nástrahami, nás to sice někam zavede, ale rozuzlení to jako fakt? Jak to napsat a nespoilerovat? (POZOR SPOILER) Konec byl straš . . ., tedy pardón, šťastný. (KONEC SPOILERU) Čekal jsem nějakou šílenost na konci cesty, ale nakonec jsem vlastně brečel štěstím. Všechno to ve mně vřelo, ale pak jsem byl naplněn blahem a do dnes jsem rád, že to vlastně takhle pan CM3 ukončil. A bohužel, je tohle zatím poslední kniha, která u nás vyšla. Budu netrpělivě očekávat další. A tohle, toto dobrodružství, si zaslouží plný počet Hetešovo roztříštěných parohatých motýlků.
( Ƹ Ӝ Ʒ Ƹ Ӝ Ʒ Ƹ Ӝ Ʒ Ƹ Ӝ Ʒ Ƹ Ӝ Ʒ )

Citát: Odpovědí na veškeré projevy lásky musí být fyzický trest.

PS Poslední kniha mistra Carltona Mellicka III. mne nakonec donutila si dát pana spisovatele do oblíbených a očekávat další jeho knihy. Komentář k této osobnosti najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/autori/carlton-mellick-iii-112406

119 20.04.2023

Ďábel se
do mě zakousl
a probrala jsem se
v pekle.
(Oběť)

V tomto svazku najdeme sedm samostatných povídek ze světa Vetřelců. První příběh je nejdelší, a tak trochu připomíná jednu filmovou verzi o Vetřelcích. Druhý příběh je o víře. Labyrint je vyvražďovačka s tajnou laboratoří, nelegálním výzkumem a skoro veselým koncem. Čtvrtý příběh Vykoupení je dílo samo o sobě, protože ho nakreslil mistr umění Mike Mignola. Přenesl otisk svého Hellboye na Vetřelce. Pátý příběh je dobrodružství, šestý je tří listová sranda. A poslední příběh nazvaný Horor show je prostě horor o Vetřelcích.

Malá ochutnávka:
Ačkoli jsme se naučili, že se Vetřelců musíme obávat, nebylo by moudré opomenout pronikavý účinek jejich vlivu na lidskou kulturu . . . pro potlačení hrozby, kterou představovali, jsme vyvinuli množství technologií, které nyní přirozeně uplatňujeme ve všech myslitelných oborech . . . do komerčního prodeje už byly uvedeny léky vyráběné z krmné šťávy Vetřeleckých královen . . . díky stvůrám, které nás využívaly jako dobytek pro své rozmnožování, vznikají celé nové trhy . . .

Jak vidíte, svět se hnul a z hrozby samotné se stala jediná hrozba nezneužít technologií, které jsme díky Vetřelcům stvořily. Nenechat se Vetřelci ovlivňovat, a třeba je i uctívat. A já si z hrůzou uvědomuji, že za těch sedm let, co jsem naposledy tuto knihu četl, jsem se také hnul. Začal jsem Vetřelce uctívat. Příběhy, kterým jsem kdysi dal třeba jen tři hvězdy, jsou pro mne z odstupem času krásnější a lepší. A to nemluvím o příběhu, který nakreslil Mike Mignola. Ano, i on sem přispěl. A ne, není to Hellboy. Kdysi jsem, a to se stydím i říci, dal tomuto příběhu s názvem Vykoupení, jen jednu hvězdu!!! Dnes jsem to změnil na plný počet. Ostatně komentáře nové i ty staré si můžete přečíst v sekci Části díla u této knihy.

Citát: Žádné otázky, žádné odpovědi. Jen peníze. (Vykoupení)

111 20.04.2023

Když se Nejstarší zase pohnul,
všechny jeho děti také poskočily.
Věděly,
že teď něco udělá.
Jen nevěděly, co to bude.

Kdysi jsem četl celou sérii, a protože se mi to líbilo, rozhodl jsem se si jí přečíst znovu. Mám ještě ty první čtyři knihy od nakladatelství Laser ve tvrdém přebalu. Všechny čtyři knihy, když je sestavíte do čtverce a přisunete k sobě vytvoří krásný obraz. To se u těch dalších vydání nemůže stát ani náhodou. Jsou menší, měkčí a obrázky na nich nejsou moc hezké. Tahle stará původní série má své kouzlo. A to nejen přebalem, ale i obsahem. Tohle se snad nikdy neomrzí, nezestárne a časem si to stejně zase přečtu.

Malá ochutnávka:
Když první průzkumníci Venuše objevili stopy, co po sobě Heechee zanechali, zářící modře pruhované prázdné tunely, jeskyně vřetenovitého tvaru, byl to šok. Několik artefaktů další šok co to bylo? Byly tam kusy stočeného kovu, který kdosi nazval modlitební vějíře (ale modlili se vůbec Heechee a když, tak ke komu?) Byly tam malé zářivé kuličky, co dostaly jméno ohnivé perly, ale nebyly to perly a ani nehořely. Potom někdo objevil asteroid Gateway a to byl další šok, protože tam bylo pár stovek provozuschopných vesmírných lodí . . .

V tomto příběhu už nejsme na Gateway. Pan spisovatel opustil dobrodružství prospektorů, kdy se vydávali na neznámé cesty a připravil pro své čtenáře něco jiného. Poslal jednu čtyřčlennou posádku na konkrétní místo. Na továrnu pro výrobu potravin, kterou postavili Heechee. Trochu mi vadilo, že nepoznáme moc psychologii všech čtyř členů, protože příběh vlastně začíná už jejích příletem na tuto továrnu. Cesta jim trvala tři a půl roku vesmírnou lodí vyrobenou lidma a čtenář neměl moc šancí více se seznámit z posádkou. Ale o to víc se toho děje po přistání. Jsou nám odhalovány další a další možnosti využití přístrojů vyrobených Heechee.

Citát: Národ, který se střetne s vyšší kulturou, je zničen. Nikdo si to nepřeje. Oni prostě nemohou přežít.

Děj se časově trochu posunul. Robinett Broadhead (pamatujete Boba a von Cvoka z první knihy?) je teď bohatý a financuje cesty za hledáním všechno, co Heechee vyrobili. Příběh je vážný, bez humoru a vlastně až do půlky skoro bez napětí. Pak se to všechno hnulo. Zajatci, vysvětlení k čemu slouží modlitební vějíře, erekce, a mnoho dalších zajímavých informací. Myslím si, že nejstrašidelnější a nejzajímavější byla kapitola s názvem Nejstarší. Byla fakt mrazivá a perfektně propracovaná. Protože když Nejstaršího probudili, začali se dít šílené věci. Další. Velmi zajímavý příběh ze světa Heechee.

Citát: Možná by se mohl zachránit před smrtí. Ale jak měl zařídit, aby se nezbláznil?

132 17.04.2023