Terva komentáře u knih

Mluví k vám
Kodek,
umělá inteligence
orbitálnéího města
Coda-ε.

Pátý příběh ze série Poslední velkoměsto mě moc nebavil. Ne, že by to bylo vyloženě špatný, to ne, jen to bylo strašně zdlouhavý. A navíc se to tak trochu odehrává úplně jinde než v Bornu. Odehrává se to celé na kosmické orbitální stanici Coda3, respektive Codaε . Všechny ty události na této stanici probíhají strašně zdlouhavě. Některé pasáže mě vůbec nebavili. Celé to na mě působila jakoby odfláknuté. Rychlý začátek, prodlužovaný pobyt na Codě a pak zase najednou rychlý konec. Prostě jsem si to náležitě vůbec neužíval. Byl jsem nakonec rád, že jsem to dočetl. Trvalo to trošku déle, než knihy čtu, ale vysvětlení už jsem podal. Ani se mi k této knize nechce víc psát. Zatím nejhorší v sérii.

Malá ochutnávka:
Virginie si s tím nejspíš holí nohy, vysvětlil jsem.
A proč?
Asi chce být krásnější.
Proč chce bejt krásnější, když neprcá?, podivila se Pippi.
To je jedno z velkých tajemství všehomíra, pokrčil jsem rameny.

119 11.11.2023

Koukejte vysmrdět,
vy kulturně deprivovaný
ksindlové!
Hňupy v kosmu nechceme!
( #34 Bo drandí delfína)

Další svazek příběhu ementála Loba je zde. Najdeme tu hned čtyři gurva dobrý příběhy. Se scénářem se snad ani nedá diskutovat. Drsný hlášky, drsný kecy, drsné smrti a drsní tvorové. A protože ve všech příbězích má scénář na starosti Alan Grant, užijeme si čtyřnásobnou dávku gulí, keců a Lobomouder. Co se týče kresby a barev, úřaduje tu vícero tvůrců. Ale naštěstí si s tím moc hlavy nelámou a v podstatě opisují jeden od druhého. Tak že žvýkačkové kresby, žvýkačkové obrazy a žvýkačkové barvy. Prostě guma tývole!

LOBA vytvořil Keith Giffen a Roger Sliter

Hned první příběh, Bo drandí delfína, vás naladí na Lobovu notu. Budete gurva čučet, co dokáže záchrana divokých delfínů s uvědomělým Lobem. Čučel u Lungren, oblíbený herec mezi delfíny. Zbytek máte vy mentálové v komentáři u povídek. Teď vysmahneme na další příběh. Tím je Jízda smrti 100. Na počest stoletého výročí Jízdy smrti si Lobo v současnosti užije zgurvenou druhou Jízdu smrti. Další super masakr v pořadí.

Citát: Tývole, to je voprc! (#35-36 Jízda smrti 100)

Lobův bedekr po děvenkách je třetím a nejhorším a vlastně i nejsmutnějším příběhem v tomto svazku. Vůbec mi to nesedlo. Ale protože jsem se gurva párkrát dobře vyblil, tak za tři kozy to dám. Poslední příběh, Poslední Bo na Zemi je parodií na Jurský párek, tedy Park. Taková vcelku dobrá žranice. Trochu zmatkoidní, ale jurský párek a praprase na grilu - dobrý.

Malá ochutnávka:
Některý buchetky si řeknou ANO, ale zaty trable ti nestojej, jako třeba číča Billy. . .
BILLY – Ty se mi líbíš Lobáku!
Seš drsnej, hustej a s ničím se moc nepářeš!
Navíc vraždíš, kudy chodíš!
Tak co, že bysme na to vlítli?
(#37 Lobův bedekr po děvenkách)

A něco málo vopruzu na konec. První příběh je pocta příběhu Hledá se Willy a všem ekologickejm vorganizacím. Druhý příběh je vzpomínka na Shakespeara a jeho romanticko krvavý příběh Romeo a Julie. Třetí příběh, Lobův bedekr po děvenkách je o mužích, co hledí na kozy. Je v tom moc sexycizmu a moc hormonů. Poslední je Poslední Bo na Zemi a to je něco pro Elena Granta a jeho Jurský Park. A protože komiksy o Lobovi často končí zběsilou explozí, je potřeba si to vysvačit opravdu chirurgicky s citem pro detaily.

Citát: Pro žár mordování! Pro chuť krve! Pro řev chcípajících a těžce zraněnejch! (#38 Poslední Lobák na Zemi)

PS – Hele vy mentální ementálové, kompletní komentáře najdete v sexi části díla u této knihy nebo u Alana Granta v doupěti.

109 11.11.2023

Chcete mi říct,
že nám tady virtuálové
nabývají vědomí
jako v tom starým seriálu
Westworld?

Tak copak asi teď dělá moje kočička rozkošná?

Pan Heteša opět dokázal, že prostě umí. Zdánlivě těží sám ze sebe, nebo ze svých knih, ale jako celek z toho prostě vyjde dobrý a překvapující příběh. Najdete tu spoustu základních slov z mnoha spisovatelovo již napsaných knih. Vlastně mám pocit, že tu jsou všechna základní slova. Od camelek, přes Jacka až po Minecraft. Příběhem proletí u žlutí motýlci!!! A další potěšení pro mé čtenářské ego jsou Vetřelci. Ano, i zde se objevují Gigerovo děti. Tedy, abych vás moc nemátl – mluví se tu o nich. Víc nic, ale i to postačí k dobré náladě. A jsou pěkně drahý. Za jednoho Vetřelce chce ta mrcha Millneová dva . . . nene, cenu vám neřeknu.

Citát: Kafe, houkla směrem ke kuchyňské lince a kávovar cinkl, že rozuměl.

Příběh je opět prošpikován technologiemi, kterým se ani nesnažím porozumět. Kdo ví jak například vypadá tvrzený sendvičový sklo, lokátor biowaru nebo kvantový tunelový nanočástice. Hlavní je, že splňují svůj účel. Pan Heteša dokazuje, že to jde i bez zombíků, čarodějnic a upírů. Tak moment – stop! Upíra si škrtněte. Jeden tu je. Sice pokousaný od . . . ha, čekali jste, že napíšu zombíka? Tak to jste na omylu. Ten upír je pokousaný od, ne ani čarodějnice to není, je to od virtuála. Mě se neptejte, přečtěte, pochopíte.

Malá ochutnávka:
Chci fakta, jenom fakta. Byl tam teda někdo zvenčí, nebo ne? A nechci slyšet nic o vílách a démonech.
Teoreticky by mohl, pokračoval Hitchawer. Vytáhl jsem si poslední přenos Basama Hameda před čtrnácti dny. Při tom procesu jako by v jednu chvíli datová entita samovolně duplikovala jeho softwarový klíč s biochemickým kódem . . .

Skoro každá kapitola je nádherně vypointovaná a čtenáře čeká ironická nebo jiná hláška na konci skoro všech těch kapitol. Tak že vás to očekávání vtipné doložky neustále žene v před. Je tu i spousta sexu, jak živočišnýho tak virtuálního. Všechno je to perfektně rozm . .vrtaný. Ale průser nastane asi dvacet listů před koncem. Příběh je rozjetý, vy už čekáte konec, vyvrcholení, ale ono se stále něco děje, situace je horší a horší a já už měl obavy, zda je to samostatný román a aby to vůbec mělo nějaký konec. A ejhle, má to konec a je to samostatný román. Překvapení na konci vás dostane. A jak hodnotit tento příběh jinak, než Hetešáky, že jo? Tak že plný počet nepůlených žlutých vetřelčích Hetešáků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Kolem poletují žlutí motýlci a je jich strašně moc, až se všechno změní ve žlutou neproniknutelnou mlhu.
ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ

Total romantika.

117 05.11.2023

Jsem tu snad jediný,
kdo si uvědomuje,
že Země
může klidně být
totálně zničená?

Ihned po dočtení druhého svazku jsem jsem pustil do poslední knihy. Oni totiž události v předešlém svazku nabraly celkem strhující konec a já jsem úplně napjatý, co se z toho vyklube. Kdo tohle četl si určitě všiml, že jedna z hlavních postav vědátor Kalish je nakreslený dle podoby ilustrátora a scénáristy Denise Bajrama. Prostě si ho nakreslil k obrazu svému. A pěkně to koexistuje s úvodními náboženskými texty. Má to prostě účel a ladí to.

Citát: Neštěstí a hloupost si v sobě nesou všichni lidé.

Cestování časem úřaduje i v tomto dobrodružství. Co na to říci, když už hlavní hrdinové skupiny Purgatory dokázali cestovat tři dny do minulosti. Otázkou je, co jim přinese budoucnost. A není to nic přívětivého. Dramatické situace narůstají. Navíc jsem se usvědčil v tom, že jeden ze členů – Mário, je skoro idiot. Taková horká Italská hlava. No a Kalish to také vyřešil tak nějak po svém. Purgatory, ta posádka, která mě tak uhranula už v prvním sešitě tohoto dobrodružství, se vesměs celá totálně rozpadla.

Citát: Ve škole by udělali líp, kdyby vás místo blábolů o hvězdách naučili řídit traktor!

Ale všechen ten zmar a katastrofy, které jsou v těchto dvou dílech jsou vlastně dramatickým vyvrcholením, který vede ke strhujícímu konci. Jenže má to dva zajímavé háčky – dvě situace, které nejsou vysvětleny, ale jsou důležité pro pokračování děje. Například jak se dva členové Purgatory dostali z vězeňské cely a podivná situace kolem Erwarda Kalishe. Díky těmto dvou anomáliím ubírám jeden a půl motýlka. Díky těmto situacím se mi konec moc nezamlouval.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Čas je výsledek všech cest v čase, které někdo už vykonal nebo teprve vykoná.

104 05.11.2023

Když vás někdo
napálí brokovnicí do břicha,
jen málokdy
je z toho
něco dobrého.

Název vypadal lákavě, přebal knihy také nebyl špatný, a tak jsem neodolal a zakoupil. Ovšem po přečtení jsem si řekl, že zas tak velký béčkový nářez to nebyl. Hlavní hrdina Bý je spíš žvanil. Neustále vyhrožuje, jak se promění, aby byl pořádný masakr, ale vždycky to na poslední chvíli utne a čtenář má útrum. A když už konečně dojde k nějaké té proměně, tak hrdina hrdinně omdlí. Navíc, hlášky, které mu do úst dal pan spisovatel Ptačímuž, jsou celkem ubohé. Vlastně mě žádná pořádná hláška ani nenapadá. A pokud tam byla nějaká, alespoň lehce průměrná, stejně jsem jí už dávno zapomněl, pokud jsem si jí nepoznamenal a nevložil do citátů.

Citát: Oblíbená výmluva na starou legendární magii: Já nic, to ten čaroděj mě donutil.

Tak že jediné, co mě zaujalo je prvních pár vět na začátku příběhu, což vlastně bylo i použito v anotaci na zadní straně této knihy. . . voněla po medu. . . Zajímavostí je zásadní změna v pojetí přístupu a myšlení mistra Bý. Každýmu odsekává, posílá ho do patřičných míst, a pak najednou u jedné osoby udělá úplný opak. Ale zcela zjevně k tomu neměl důvod! Asi to byl ten legendární oslí můstek, aby se děj konečně někam posunul. Navíc politika vstupu do města byla pro mne trochu zmatená. Asi jsem jí špatně pochopil. Vlastě do města nesměl vstoupit nikdo kdo není nebo nevypadá jako člověk. Ale mám pocit, že ve městě snad ani žádnej klasickej člověk nebyl.

Citát: Smrdí to politikou a tý jsem se vždycky snažil vyhýbat.

Tak že jsem v podstatě celých 400 stran čekal, až dojde k té legendární proměně. Až se probudí, tak nás všechny bla bla bla, doplňte si dle své oblíbené varianty. Jako by to tady už nebylo několikrát. Že ze sebe toho hrdinu jen dělá. Že ve skutečnosti ani netuší, jak těma kecama nudí. Jo, ano, nakonec jsem to dočetl, ale trvalo mi to celkem déle, než běžná kniha. Také se mi zdálo, že ačkoliv hlavní hrdina neměl rád politikaření – smrdělo mu, tak se vlastně celou domu až moc politicky choval. Už jsem byl celkem unavenej těma nekonečnejma debatama a také uvažoval o tom, že to prostě odložím a nedočtu. Dočetl, ale nadšený jsem z toho nebyl. Pořídil jsem si i druhou knihu v této sérii, ale budu se jí bát.

Citát: A začal jsem předstírat spánek tak dobře, že jsem asi opravdu usnul.

106 02.11.2023

Tak jen doufám,
že život,
co jste mi dali,
bude na výši té smrti,
co jste mi ukradli.

V komentáři u prvních dvou sešitů jsem se nějako pozapomněl zmínit o tom, že kapitoly začínají náboženskými texty o vzniku planety a života na ní. V tomto druhém svazku je to ještě víc očividnější, neboť hned první (třetí) příběh nese název Kain a Ábel. Druhý sešit (čtvrtý v sérii) pak nese příznačný název Potopa. V prvním příběhu je dost technických frází. Mnohým jsem ani nerozuměl a ani se jim vlastně nesnažil porozumět. Všechno se to motá kolem života v červí díře. A naše skupina nazvaná Purgatory do toho vlítla po hlavě . . . a časoprostor je pohltil. Jsou uvěznění na stanici, která vytvořila tuto díru.

Citát: Přeci se nenecháme zděsit pár vysušenými mrtvolami!

Všechno se to točí kolem časového paradoxu a cestování v čase. Jenže všechno má své pro a proti. Ale to už zabředám moc do technických pasáží, kterých je v těchto dvou sešitech až moc. Tak že Kain musí zabít Ábela, a možná se to všechno vyřeší. Všechno se to zdramatizuje Baltiho snem. Je to opravdu nádherně nakreslená vícestránková pasáž. Vlastně je dost mrazivá, skoro až hororová. To zakončení příběhu mě trochu zarazilo. Byl to něco na způsob: a když řekl, že tak bude – tak bylo. Ale jak jsem řekl já – moc technických pasáží.

Citát: Bože, chraň nás před idioty!

4. Potopa má krásný titulní list. Socha svobody letící vesmírem. Tedy ono to tak vypadá, že jen tak letí, ale podstata je jinde. Příběh navazuje na předcházejícího 3. Kaina a Ábela. Díky časovému paradoxu a cestování v čase se nám to začíná pěkně zamotávat. Ale dost ke scénáři. Denis Bajram – má na svědomí i kresbu. Má to své výhody, udělat si komiks kompletně sám. Když o něčem někdo vypráví, tak pak není problém si to i nakreslit. Kresba je povedená. A je chválihodné, že i když se děj zaměřuje na postavy a obličeje, netrpí tím ani trochu pozadí. A tam kde nejsou lidé jsou krásné vesmírné kresby. Tak že jsem si na to už zvykl a oproti předcházejícímu svazku zde přidávám tu jednu poslední pátou hvězdu navíc.

Citát: Konec všeho živého se blíží, neboť vinou člověka je Země plná násilí, a hle, já zničím jej se Zemí.

106 02.11.2023

Lidský živočišný druh
měl tvrdošíjnou snahu
přežít i tam,
kde by jiné
podlehly.

Tohle je trochu jiný pohled na život obyvatel Pernu. Jedná se totiž už o přechod z fantasy do čistého, nebo skoro čistého, sci-fi. Díky objevům na Jižní polokouli se lidé v jednom odhaleném objektu dostanou k umělé inteligenci. IU co si říká Aivas. Ta vlastně začne díky dobrým radám přetvářet kompletně život všech obyvatel Weyrů a planety Pern. Tak že prvních cca 200 stran jsou docela dlouhé technické pasáže. Aivas radí všem držebníkům, weyrům i drakenům, kterak zlepšit a inovovat svoji práci. Díky těmto novinkám by se mohla velká část příběhu zdát trochu nudnější.

Malá ochutnávka:
Harfenický tovaryš Tagetarl s úzkostným výrazem v obličeji kráčel z Aivasova komplexu k Robintonovu stolu v předsálí: Aivas by rád mluvil s tebou a Sebellem, až se vám to bude hodit, oznámil harfeníkovi.
Cože? Copak zase vymyslel? Zeptal se Robinton, když si všiml neklidu mladého tovaryše.
Chce, aby Síň harfenického cechu postavila tiskařský lis.

Avšak jsou zde i odpůrci této novelizace a tak se na přestřel dostávají i teroristické útoky, únos a nátlak. Díky čemuž se děj příběhu celkem vyhrocuje a získává tím i více napětí. Některé záškodníky je potřeba umravnit a tak se zde i poprvé setkáváme s faktem, že i na Pernu je něco jako trestanecký tábor. Hlubinné doly, kam jsou dopravováni ti, jenž dostanou nějaký trest jsou součástí života na Pernu. Tento fakt nikdy v předcházejících příbězích nebyl zmíněn. Mohu snad i zmínit a nespoilerovat, že se zde už cestuje do vesmíru. To zvládá Jason a jeho bílý drak Ruth.

Citát: To, že se člověk bojí, je moudré: zbystřuje to smysl pro vlastní bezpečnost.

Protože jsem už celou ságu několikrát četl, vynechal jsem pár příběhů, které se vklínily mezi Bílého draka a tuto knihu. Tak že jsem sám sebe neposlechl, aby se četlo podle zrodu určitých knih. Tak že prosím nečtěte po Bílém drakovi tuto knihu, a radě pro plynulý přechod si přečtěte ty dva nebo tři příběhy, které jsou mezi. Možná by někomu takový rychlý přechod mohl vadit. Chce to prostě pro ty, co čtou poprvé, číst všechno pěkně popořadě. Jinak je tohle velmi dobrý příběh a až na tu přehršel technických novinek je to velmi čtivé.

Citát: Tomu, kdo důsledně poslouchá rozkazy jsem ochoten věřit.

106 28.10.2023

Není nad to,
když je člověk
nějaký čas daleko od civilizace,
potom si víc váží
jejich výdobytků.

Konečně jsem se dopídil toho, proč jsou některé příběhy na přeskáčku. Proč je v jednom příběhu Mark Stone už obdařen mimořádnými psychickými schopnosti a pak v následném to ještě neumí. Proč v jednom příběhu už jeho osobní loď Neptun 2 je vybavena zbraněmi a v následujícím je to jen obyčejná výletní jachta Neptun. V této knize je totiž na konci seznam knih, tak jak je pan spisovatel napsal a hned vedle je ten samý seznam s Českým číslováním.

Citát: Pamela Obdivuje Zdatného a Odvážného Reka. (POZOR)

Tak pan Jean-Pierre Garen není sklerotik, který v šuplíku našel nějaké nevydané starší příběhy, jak jsem si myslel. To jen Česká nakladatelství jako je Najáda a Ivo Železný v tom udělali chaos a vydávaly knihy jen tak halabala na přeskáčku. Nevím, podle čeho to berou, zda náhodně nebo tam byly jiné problémy. Ale už v tom konečně mám jasno. Pořadí knihy vydaných ve Francii a pěkně popořadě najdete v mé recenzi u této knihy a nebo na mém profilu.

Malá ochutnávka:
Kdo tedy jste, pane Garene?
Vedu dvojí existenci na způsob doktora Jekylla a pana Hydea. Ve dne jsem spořádaný pařížský chirurg Goiran, otec dvou synů Jeana-Michaela a Pierra-Oliviera, a v noci, o výkendech a o dovolené se měním ve scifistického Hydea Garena.
(Z rozhovoru s Jean-Pierre Garenem na konci tohoto příběhu)

A teď k tomuto příběhu. Toto je příběh který má jednu prvotinu. Poprvé se totiž stalo, že Mark Stone se vrací na planetu, kterou již prozkoumal. Tak že tu má přátele a vnadné děvy, které mu prokazují určité, řekněme tomu dary. Ano, sex je taky dárek. A nebojte je tu opravdu i drak. Jasně, na Wilku je drak, ale tak trochu z jiného těsta, dá se říci. Ale jinak zase příjemné akční i veselé dobrodružství plné nástrah a smrti. Na konci mimo již zmíněného pořadí najdete dokonce rozhovor z Jean-Pierre Garenem.

Citát: Můžeš ho nenápadně zničit laserem?

105 28.10.2023

Nastává nová éra,
staré křivdy
budou pomstěny
a my vstoupíme
do nového a očištěného světa.

Zatím, co první kniha v této sérii (Tajemná historie Bornnu) byla jakýmsi přepisem počítačový hry, a druhý příběh (Kletba) celkem slušnou noirovou jízdou, je třetí příběh zase o něco jinačí. S příchodem Oggerda se kniha Padající Archanděl stala možná víc politickou vizí než něčím jiným. Pomalý rozjezd, trochu moc větvení příběhů a v podstatě nezáživné tlumené akce, jsem byl trochu z obsahu zklamán. Kniha, respektive příběh v ní, je spíše mezičlánkem událostí - spojnicí mezi Kletbou a Ostrovem.

Malá ochutnávka:
Hledáme Paula Norrise. Na toho jsme se tě už vyptávali. V Karanténě by měl žít jeho mladší brácha Peter. Možná i jejich fotřík a další příbuzní. S těma se potřebujeme zkontaktovat. Zkus se nějak dopídit toho Petera Norrise.
Ti magoři v Karanténě se jmenujou jinak, řekl Heinrich. Říkají si Červ, Párač, Tchoř, Honič a tak podobně. Jestli se tam někdo jmenoval Peter Norris, tak ho uvařili v kotli, maso sežrali, kosti roztloukli na prášek, z prášku upekli placky a ty taky sežrali.

Gouvernet Raymond Fink, přezdívaný Gowery tu má opět hlavní slovo a příběh nám vypráví. Ale jak jsem se již zmínil, nemá to správnou šťávu. Ovšem vyjednávání a detektivní práci tu moc nevyužije. Párkrát jsem se zasmál. Zejména situaci, kdy někdo tvrdí, že dřívější telefony měli v sobě zabudovaný fotoaparát. Těžko tomu uvěřit, že jo. Ve své podstatě je tohle zatím nejslabší článek Posledního velkoměsta. A já pevně věřím, že Ostrov a posléze zatím ještě nevydaná Bílá jako sůl budou rozhodně lepší.

Citát: Vážně? Teď už mě nezavřou, když u mě najdou počítač?

109 25.10.2023

Obávám se,
že nám to
všichni milovníci
Saturnových prstenců
dají pěkně sežrat.

Purgatory – posádka, která má mnohá tajemství. Jenže, když se stane průser, je potřeba jejich tajemství odhalit. A pak je teprve začnete vnímat. Zaslouží si odpuštění, nebo patří před soudní tribunál? Dobrá, tak že partu tu máme. Možná si jí mnozí o oblíbí. V tom nevidím žádný problém. Trochu horší mi připadá scénář. Všechno to dění kolem nějaké stěny u Saturnu mi připadá lehce zmatené. Pár hrdinů, nějaký ten posera – pohoda. Ale zatím nebylo vůbec vysvětleno, vo co jako go. V prvním díle nazvané Geneze se toho moc nedozvíte. Je to vlastně takové seznamování s hlavníma hrdinama. Tedy, pokud je za hrdiny přijmete.

Citát: Strach je normální věc, nebezpečná je až zbabělost.

Druhý sešit je zcela podobný prvnímu. Plody poznání pro čtenáře nepřinesou plody poznání, ale jen chaos. Něco jako; jeden za všechny, všichni za jednoho, a hrrr na ně, my jim to ukážem. Ale skutek utek. Nějak mi dost dlouho trvalo se zorientovat. Od kresby také nečekejte nějaký skvost. Je to obyčejná, skoro až nevýrazná tvorba, která ve vás nevzbudí nějaké umělecké nadšení. Ovšem posádka eskadry Purgatory vypadá na partu fakt tvrďáků a tak jsem jim moc a moc fandil.

Citát: Další, kdo zpochybní některé z mých rozhodnutí, skončí na úklidu hajzlů, i kdyby to byl generál!

99 25.10.2023

Kdo jsi?
Já jsem Čise.
A ty jsi . . .. . . Philomela.
Tak první střípek už máme.
Však mi tě postupně dáme dohromady.

Ačkoliv nás pan Pavlovský přesvědčil, že bude vydávat komiksy rychleji, na manga si musíme prostě klasicky déle počkat. A tak jsem se zase po delší době dočkal pokračování mé oblíbené postavy. Číse je nezaměnitelná, svérázná a někdy má dokonalá řešení. Kdo má načteno, tomu je snad už dávno jasné, že její řešení prostě dokážou překvapit. Ani v tomto příběhu tomu není jinak. Philomela by vám mohla vyprávět.

Citát. Za to můžeš ty, protože se od nás nechceš nechat sežrat!

Hned na úvod mě překvapila první celostránková kresba. Je povedená a svým způsobem docela pohledná až magická. Více méně v tomto svazku žádné jiné výraznější kresby nejsou. Tedy až na úvodní stránky k jednotlivým kapitolám. Například je hezká ta u kapitoly 87. Jen si vzít barvičky a vymalovat si to. Tak že další povedený příběh. A navíc to má temný konec. Bohyně Morrigan je docela kočka. Tak že snad bude brzy další kniha.

Citát: Proč jsem se musel narodit zrovna do týhle rodiny?

109 21.10.2023

Krásný důkaz toho, co všechno se může vydávat za knihu. Paní řidička jde očividně (a vůbec to nezastírá) po žebříčku stále výš a výš. A to od prvního manžela až po ředitele. Kde se jí však pos®alo první manželství, to nám nějak deníček neřekl. Ale naopak nám řekl, že pan řiditel nabídl paní řidičce, zda s ním nechce sdílet cupé, tedy jezdit novou historickou chlastací tramvají T3 Coupé. A od této chvíle už to všechno smrdí jen samochválou. To, jak paní v úvozovkách, řidička, pomlouvá své kolegy a vinní je z toho, že jsou alkoholici, rozvedení a utíkají od nich ženy – je zářným příkladem toho, jak jimi opovrhuje. (vlastně taková sorta lidí existuje v každém zaměstnání) Kdežto ředitele, toho má ráda. Nakolik ho má ráda, to nám deníček tají. Možná má doma ještě jeden tajný deníček, ale ten přeci nevydá. Ono stačí už jen to, jak si stěžuje na internet, a že lidé jí jen pomlouvají a tvrdí o ní, že je (doplň si Milku) Je to vlastně smutný příběh, který nám o životě tramvajáků vůbec nic neřekne. Tedy vlastně řekne, ale jen to, co chce paní řidička. A tak zcela jistě vznikne mylná představa o tom, kterak mají tramvajáci krásný a veselý zaměstnání a že na každého jenom mávaj, dostávaj dárky a všichni je vlastně milujou. A strašně mě rozesmála ta pasáž s Národním divadlem. Tohle by mě fakt jako tupouna ani nenapadlo, že divadlo vyhořelo.

Moji zuřivost přehluší
výkřik dítěte
a po něm se ozve hlas,
kterej jsem už
nikdy neměl slyšet . . .

Tento příběh je stejně tak zmatený, jako chaos v hlavě Eddyo Brocka. Vždycky nevíte na čem jste. Zmatek střídá realita, realitu zase zmatek. A čtenář pak už ani netuší, čemu že to má vůbec věřit. Když se na scéně objevuje Sleeper, tak už mi to připadalo přehnaný. Kam to jako chtějí tvůrci z klasickým Venomem ještě dotáhnout? Kolik odnoží tohoto mimozemského symbionta nakonec bude? Protože mě už teď se zdá, že jich je až moc.

Citát: Mohl jsem si vybrat. A šel jsem zpátky do temnoty.

Tak že po chaotickém čtení musím uznat, že kresby v tomto svazku se povedly. Všichni tři tvůrci (Donny Cates, Jesus Aburtov a Rain Beredo) se činí a ikdyž je opět díky Carnagemu použito hektolitrů červené barvy, vyjde z toho nakonec příjemná kresba. Například jsou nádherné úvodní listy k samostatným sešitům, alternativní obálky a i některé celostránkové kresby v jednotlivých příbězích. Jako celek na mě tento svazek zatím působí lépe než ty tři předchozí.

Citát: Na to, že seš chytrej, seš docela dost blbej!

106 17.10.2023

Generační ryba -
pohlavně dospělá,
zdravá, geneticky kvalitní
a dostatečně silná ryba
vhodná k dalšímu rozmnožování.

Už se tak pomaličku připravuji na důchod. Volný čas, který tak nastane bych rád věnoval rybám. A tak jsem si pořídil knihu o základech života ryb, jejich území a způsoby jejich odchytu. Tato kniha je trochu starší, už z roku 2010, ale dostal jsem na ní doporučení. Prý podle ní získám informace, které opravdu k rybám a jejich chytání potřebuju. A to je důležité, hlavně u člověka, který nerozezná Kapra obecného od Karase obecného. Mám spíš v merku akvarijní ryby, a volná příroda, to je pro mě absolutně neznámé území.

Citát. Úhoři putují z našich vod za rozmnožováním až k americkým břehům Atlantského oceánu.

Musím uznat, že v této knize je spousta informací. A také jsou tyto informace podpořeny podrobnými popisky a hlavně je tu spousta fotografií, kdy i ten nejméně zkušený rybář pozná, co že to vlastně na tom vlasci má. Položená, plavená, přívlačí nebo muškaření, to vše je tu krásně a podrobně popsáno. Přidáno je i něco o ekologii a kuchyni. Ano, jsou i tací rybáři, který si své úlovky nosí domů a zpracovávají si je k večeři po dlouhém dni stráveném u vody. Jídelní lístek je tu velmi obsáhlej. Obsah knihy by dal hodně informací, ale vím, že se mám ještě co učit.

Citát: Sen mnoha rybářů je rybolov na mongolských řekách.

116 14.10.2023

Sirota
vychovaná církví
Nových průkopníků
je vždy zralá
čelit vnějšímu světu!

Postarej se o Dolores.

Vůbec jsem netušil, co se stane, když jeptiška zdědí kosmickou loď. Tak trochu jsem se obával, aby nezačala hledat Boha. Ale jinak to zní jako vtip, že jo? (Jeptiška zdědí kosmickou loď . . . ) A hned, jak jsem Mony zahlídnul, na první stránce (Mony je ta jeptiška), tak jsem si říkal; Ta svatozář nad hlavou, to bude průser! A když jsem uzřel její zelený voči a zrzavý vlasy, už mě Mona měla. A když jsem uzřel Dolores, už mě Dolores měla. Zní vám to jako božské ikony? Tak to vám zní velice správně. Protože já se právě dvakrát zamiloval. Halelujááá!!!!

Malá ochutnávka.
Vykroč do temnot a beze strachu v mžiku,
najdeš stopu Nových průkopníků.
Ukaž světu pravdu čirou,
požehnej jej svojí vírou.
Od vzniku až do zániku,
stopou Nových průkopníků . . .
(Tohle prostě nezvládnu!)

Á já si naopak říkal, že tohle prostě zvládnu. Nadšení hned od první stránky. A navíc jsem se hluboce zasmál. Když Mona se svou Dolores a svým novým pilotem, opouští planetu Neo-Gay. Je v orbitu této planety šrotiště a v něm je kousek trupu U.S.S. Enterprise NCC-1701. Fakt Boží! Kresba (Lye Tarquinová) je perfektní. Nejsou tu žádné extrémní barvy, jen zrzavé Moniny vlasy. Kresba je celkově moc povedená. Scénář (Didier Tarquin) je také slušný. Žádné chození okolo, rovnou začne akce. A ke konci dokonce zažijeme čistou vesmírnou bitvu. Pro mě zatím nejlepší Modrá crew. Myslím, že dvojka UCC Dolores to však překoná.

Citát: Charitu? S bitevní lodí! HAHAHA!!

108 14.10.2023

Protože nejsme členové IDO,
jednání se nás netýká.
Nemůže se nám nic stát.
Jsem jen svědci
a tak to zůstane.

Třetí svazek dvou příběhů Orbital se nám dějově přenáší z Prahy a Kuala Lumpuru do New Yorku. Tak že hurá přes velkou louži. Příběhy se jmenují: Spravedlnost (sešit č.5) a Odboj (sešit č.6) Příběhy opět poukazují na to, že rasová válka není jen mezi lidmi, ale také i mezi mimozemšťany. Je zde opět hodně politiky, jednání, teroristických činů a moc mluvení. Tak že vlastně nejnapínavější částí prvního, respektive pátého sešitu je pokus o záchranu skoro mrtvého agenta Calese Swanyho. Ten je po předcházejících událostech na pokraji smrti. Snažej se na je ozdravení použít mimolidskou technovědu a výsledek je tak nejasný.

Citát: Vidíte! Je tam! Já vám to říkal! . . . Jenže nás masakruje!

Na druhou stranu se zde rodí nová a velmi zajímavá přátelství. Ve všem má prsty Angus. Ano, Angus, ta živá létající kosmická loď je i jistým druhem mimozemšťana. A upřímně, všechno dění kolem tohoto tvora se mi strašně líbí. Díky němu dávám vždy příběhům o jednu hvězdu víc. A navíc, agentka Mézoké Izzua je zde velmi akční a její jednání na konci příběhu Spravedlnost mě velmi potěšila. Dobrá akce tleskám! Druhý příběh v tomto svazku Odboj začíná opět lehce politicky. To, že je konfederace prožraná rivalitou, kariérními plány, mocenskými gambity, zbabělostí vůdců a následným násilím, to je snad už každému jasné. Proto vás ani nepřekvapí název posledního dobrodružství Název ODBOJ mluví sám za sebe.

Citát: Vy jste se rozhodli před problémy utéct, já se rozhodla jim čelit.

Kresba opět jednoduchá až účelová. Ani jsem tu nenašel žádný obrázek, který by se mě vysloveně líbil, tak jak tomu bylo v předešlém svazku. Obsahově je to strašně moc politiky. Ale to už bylo řečeno. Přidejte si i nerozhodnost, sem tam zmatek a nevědomost. Zbytečné boje, žádné objevování. Když si to shrnu, dal jsem jedničce 50%, dvojce 65% a trojka se díky akci agentce Mézoké vyšplhala až na politických 70%. Což značí, že zůstanu u čtyř hvězd. Celkově však mě celá série zklamala. A navíc celkem otevřený konec tomu taky dal docela ránu . . .

Citát: Vždycky jsem si myslel, že lidstvo je nejkrásnější, když bojuje . . .

115 11.10.2023

Následně Dolores
volá Podvědomí
a žádá o odpovědi
na klientovy otázky
a o uzdravení.

Při čtení obsahu této knihy jsem měl rozporuplné myšlenky. Vnímal jsem tak nějak, co nám chce paní Dolores Cannon zdělit, ale na druhou stranu jsem nechápal, proč nám to chce zdělit. A hlavně, proč pokládá svým „pacientům“ zavádějící otázky. Respektive, proč otázkou vyžaduje určitou odpověď. Ona má někoho v hypnotickém stavu a klade mu otázky, na které se snad ani jinak než kladně nedá odpovědět. Ptáte se proč píšu „pacientům“? Všichni, kteří jsou v této knize a jsou s nimi vedeny hypnotické rozhovory se za paní Dolores přišli léčit. Ona jej zhypnotizuje, klade otázky a pak požádá někoho v pozadí, (třetího pozorovatele) aby danou osobu vyléčil. Všechno to působí strašně uměle. Tak že paní Dolores Cannonová neléčí, je jen zprostředkovatel léčby.

Citát: Stále více lidí si začíná uvědomovat, že jejich obyčejný život, ve kterém se dřou, není ten důvod, proč přišli na Zemi.

Navíc, nikde není řečeno, jak osoby dostává do transu. Zda používá Aztécké zlato na řetízku, metronom na stole nebo nějakou jinou metodu. Ani slovo. Jen, že zavede pacienta na nějaký obláček a už je hotovo. Ale i v tom veškerém zmatku jsem si liboval. Vlastně mě začalo spíš zajímat to, co paní spisovatelka nepovažuje za důležité. Krásným příkladem je rozhovor s Richardem. (strany 65 - 74) Vše nezákladní (tedy co paní Dolores moc nezajímá), co nám Richard řekl mě stavělo chlupy na celém těle do pozoru. Pyramida se svítícím objektem na vrcholu je zářným příkladem. Ano, mimozešťany se to tady jen hemží.

Malá ochutnávka:
Země je škola, kde navštěvujeme jednotlivé lekce, ale není to jen škola. Žili jste na jiných planetách a v jiných dimenzích. Dělali jste mnoho, mnoho věcí, které si ani neumíte představit. Mnozí lidé, se kterými jsem pracovala v posledních pár letech, se v regresi přenesli do období, kdy byli světelnými bytostmi žijícími ve stavu blaženosti. Neměli žádný důvod přijít do hustoty a negativity Země. Dobrovolně přišli do této doby pomoct lidskému druhu a Zemi.

Jenže to paní spisovatelku moc nezajímá. Ona má v merku jen duše. A to i mimozemské, které přiletěli na naší planetu pomáhat lidstvu. Mimozešťané mají totiž něco jako my máme Evropskou unii. Oni mají Vesmírné dohlížitele. Jenže, například když prý nám dali atomovou energii a lidstvo ji využilo k ničení, začala se VU (Vesmírná Unie) lidstva bát. Pak už jsem v tom měl čím dál tím větší zmatek. První, druhá a třetí vlna duší, které přilétli nám pomoc si vlastně nepamatují, proč přiletěli. Ale je jim neustále řečeno, ať dělají svojí práci. Jak to maj dělat, když to nevědí? Inu, i tak by to prý mělo fungovat. Ačkoliv jsou tu mimozemšťani, výjevy z cizích planet a další zajímavé věci, nedoporučuji tuto knihu lidem, kteří nevědí, do čeho jdou. Je tu strašně moc rozhovorů, které vám vlastně řeknou jen jedno. Jsem duše, která sem přiletěla pomáhat vytvořit Novou Zemi.

Citát: Ve skutečnosti žijeme všechny minulé, současné a budoucí životy naráz.

109 11.10.2023

To nejsmutnější
na mých výpravách je,
že musím opouštět lidi,
kteří mi darovali své přátelství
a se kterými jsem sdílel radost i smutek.

Strašně mě to baví. Víte, když jste přesvědčeni, že už vás spisovatel nemůže překvapit, žasnete nad tím, jak to zase dokázal! Jean-Pierre Garen opět zabodoval. Sice se tu opakují některé věci a činy, ale čtenář (i já) má pocit, že něco je jinak. Říkám si, sakra, je to již třicátá druhá (32) kniha ze života Marka Stonea, tak co je tady jinak? Víte, co je jinak? Všechno! Sice tu je sekretářka generála Knova, Peggy, ale ještě se neusmívá (a Mark jí nepozval na večeři), Ray, osobní robot Marka Stonea je divný, není tu Neptun II., ale jen Neptun a to nemluvím o Else Svenssonové, Markovo dlouholeté partnerce. Jako bonus zde poznáme Johna Estebana, majitele továrny na jídelní automaty. Ty automaty na které si Mark neustále stěžuje (bude stěžovat), že jídlo v nich se skoro nedá jíst.

Malá ochutnávka:
Kapitán Mark Stone vešel do gigantické budovy Služby pro dohled nad primitivními planetami. Byl to statný mladý muž v polovině třicítky, energických rysů, s krátce ostříhanými hnědýni vlasy.
Hned se k němu přisunul bezpečnostní robot oviod s mnoha chapadly, jež se velice snadno mohla změnit ve smrtící zbraně a Stone mu do otvoru zasunul identikartu.
Pokračujte; pravil robot. . .

Ne, nebojte, vše se dá vysvětlit, není to konec. Je to vlastně začátek. Tuhle knihu bych klidně zařadil pod číslem 1 (jedna) v této sérii. Tady se totiž teprve formuje celá ta osnova kolem Marka Stonea, kapitána pro dohled nad primitivními planetami. Zde potká Elsu, zde se mu naskytne možnost mít dokonalého robota se kterým bude sdílet přátelství, tady ani nemá svou osobní loď Neptuna II. Tohle jsem si tedy užíval plnými doušky. Dokonce tu zjistíte i zajímavou (a možná pro někoho i krutou) informaci o tom, jak a za jakých okolností se Mark setkal s Elsou. Perfektní. Doporučuji všem magorům do této série.

Citát: Primitivní planeta není park oddechu a kultury.

122 08.10.2023

Ekologické nebezpečí
nepozemského původu
by mohlo mít
špatný vliv
na obřad Usmíření.

V cyklu Orbital jsou zde další dva sešity. Mají názvy: Nomádi a Zkáza. Z prvních dvou sešitů jsem byl celkem zklamán. A tak jsem s nadějí otevřel tento svazek. Hned první komiksové okno mě zaujalo. Sajrajt z chycených ryb v síti je opravdu unikátní kresba. Proč to píšu? Protože potom následují kresby (Serge Pellé), které jsou fádní, nepřesvědčivé a jednotvárné. Barvy jsou tlumené, v šedivých odstínech, a vlastně každé okno je dost podobné tomu předchozímu. Tak že žádné změny oproti prvnímu svazku jsem ani neočekával. U těchto příběhů se tedy musíme spíš zaměřit na obsah než na grafickou podobu.

Malá ochutnávka:
PLUKOVNÍK ULRICH: Á, Cales Swany:Já to věděl, že uniforma IDO ti dobře sekne!
CALES SWANY: Můj milý Hektore, ve skutečnosti bych si jí bez tebe nikdy neoblékl!
PLUKOVNÍK ULRICH: Mézoké, dovolte, abych se i přes svých šest křížků uklonil před takovou elegancí.
MÉZOKÉ IZZUA: Jsem o pár desítek let starší než vy, takže bych se asi měla uklánět spíš já, plukovníku Ulrichu.

Nomádi (Raphakunové), údajní kanibalové, jsou mi sympatičtí. Jejich praktiky by se mohly zdát podivné a někomu i nechutné, ale taková je jejich víra. Tak proč jim jejich bohy zazlívat. Hvězdných božstev je bezpočet, stejně jako bohatství, která nám nabízejí. Oni něco berou, ale něco zase dají. A to, že lidé nesnesou něco, co nechápou, jim ještě nedává právo Rapakhuny odsuzovat! Ano, opět je tu více politiky než akce. Moc mluvení. Ale naštěstí se pořád o něčem rokuje a tak si čtenář užívá změny, druhy chování a výsledky rady. Zasmál jsem se , když se na scéně objevil Lukáš Veselý. Fakt suprácky nakreslená postava. A spolu s gravitační tramvají linky 13 na Dejvické je to to nejlepší v příběhu Nomádi. (strana 28)

Citát: Baštu tu mají dobrou, ale je tu pekelná nuda!

Zkáza je vlastně pokračováním Nomádů. Kdo, nebo co zabíjí pozemské ryby se zatím nepřišlo. Pro místní rybáře je to naprostá zkáza. Jenže ani IDO v čele se Swanym tomu moc nepřidalo. Politické zamlžování vede jen k dalším nedorozuměním. A to jsou právě ty části příběhů, které se mi nelíbí. Ta politika mě prostě nudí. A tak jsem začal vyhledávat obrázky, které se mi v příběhu nadstandardně líbí. V části nazvané Zkáza jsem jich pár našel. Komiksových oken, která za to stojí, je jako šafránu, ale i tak jsem musel v jednotvárné kresbě, alespoň něco málo ke své radosti najít. Nebudu psát na jakých stránkách jsou, pokud máte zájem, najděte si svá. Já musel, protože ta politika . . .

Citát: Celej den můžeš pít na náš účet. V baru je to dohodnutý.

Strašně dlouho jsem čekal, kdo že vlastně má tu zkázu na svědomí. Autoři to neskutečně prodlužovali. Někdy až moc. Pak mě zde překvapil Angus (ano ta živá kosmická loď). On měl strach, a to už je co říct. Kosmická loď, co se bojí, to je takový tvůrčí unikát. Tady jsem jim musel zatleskat. A navíc, to, co se začne dít v půlce druhého sešitu je fakt masakr. Měl jsem chlupy vztyčené po celém těle.
Mám však pocit, že ten, kdo hledal zajímavé a čisté sci-fi, ten tady nepochodí. Tak že raději nebudu doporučovat a nechám to na čtenářích samotných. Máme přeci tu demokracii, tak se rozhodněte sami.

Citát: Ať tu zkázu způsobilo cokoliv, je to teď ve městě a může se to šířit. . .

114 08.10.2023

Cože?
Johnny Cash?
V naší base?
„Bude hrát tady v jídelně.“
„To je, co?“

Ani píseň ani člověk nejsou v bezpečí.

Tato komiksová životní pouť legendárního countryového zpěváka Johnnyho Cashe se mi do ruky dostala skoro až náhodou. Získal jsem jí za jednu korunu za nákup většího počtu knih v jednom knihkupectví. A protože jsou tu v poslední době dost háklivý na reklamu, neprozradím u jakého. Ovšem prodávají „dobré knihy“. Toliko z životní cesty této knihy a teď k životní divoké cestě zpěváka, který to opravdu neměl tak jednoduché. Grafický román je nakreslený černobíle, což dost vystihuje i některé vážnější situace, respektive dramata, které se v příběhu odehrávají. V podstatě je to jednoduchá kresba. Žádné pozadí, soustředí se jen na důležitý děj a výtvarně má jednoduchá čtvercová a obdélníková okna.

Citát: V Renu jsem zastřelil chlápka, jen abych ho viděl umírat.

V úvodním psaném textu se, mimo jiné, také dozvíte, že tvůrci dost odsuzují film Jamese Mangolda z roku 2005 o mládí tohoto zpěváka. Prý v něm není dost pravdy. Měl ho raději natočit Quentin Tarantino, velký fanoušek Johnnyho Cashe. To se však nestalo. Kdo viděl film, může posuzovat z pohledu komiksové knihy, kdo film neviděl, možná se zde doví více pravdy než z plátna. Ale musím ještě upozornit, že v tomto úvodu, který napsal Franc Dobler, německý spisovatel, publicista, dýdžej a vydavatel, je té pravdu opravdu hodně. Je zde spousta zajímavých informací. Na dva listy toho bylo řečeno až až. Tak dost už bylo řečí, dám se do psaní o této knize.

Malá ochutnávka:
Znáš Boba Johnstona, mýho novýho producenta z Columbie? Plánujeme něco, co tady ještě nebylo: Živý album z jedné z nejhorších věznic Ameriky. Koncert přímo z pekla, před nejhoršími chlápky týhle země. Ostřejší publikum neexistuje. Tak co? Jdeš do toho?

Od otevření až po samotný konec je to jedna velká jízda. Strhující, dramatické, plné myšlenek, hudby, lásky, zatracení a návratů. Zpočátku plné dřiny na bavlníkových polích, ale už tenkrát se zpěvem. Bez nekonečnejch bavlníkovejch plantáží by country hudba byla nemyslitelná. A hlavně je důležité cestovat, přesouvat se za lepším, lákavějším. A to Johnny Cash všechno splňuje. Jeho život byla jedna velká pestrá mozaika. Asi nejdramatičtější byly léta 1957 1967 ve druhé kapitole. Ale to je jen můj názor. Protože i další léta mají nějakou tu krutou pravdu. Faktem však je, že celý ten příběh spěje k jednomu zásadnímu cíli a tím je živí koncert z Folsonské věznice 13. ledna 1968.

Citát: Nikdy to nikam nedotáhneš, když budeš mít v hlavě jenom hudbu.

Musím přiznat, že country jsem v mládí dost poslouchal. Teprve později jsem přešel na rock“n“roll a koncem osmé třídy už nenávratně zmetalověl. Dnešní country mi nic neříká. Ale i tak jsem si životní pouť nejlepšího zpěváka tohoto žánru užíval. Doslova jsem se stal součástí příběhu. Ono totiž to jeho řádění je skoro stejné, co prováděli tenkrát metalové skupiny. Sex, drogy, chlast a hudba nejhorší a zároveň nejlepší kombinace, jak se stát hvězdou a miláčkem publika. Johna Cash to dokázal a stal se nesmazatelnou legendou countryové hudby.

PS Jediné, co bych vytknul překladatelce Aleně Pokorné, je to, že nepřeložila texty samotné určitě by se tím nic nezkazilo a navodilo by to ještě správnější atmosféru tohoto díla.

Citát: Měli byste vědět, že tenhle koncert se nahrává na album, co vyjde u Columbie. Nechci tady teda slyšet žádný „kurva“ ani „prdel“, ani nic podobnýho.

121 06.10.2023