Terva komentáře u knih

„GROOT
se dokáže regenerovat
po těžkých zraněních,
ale některá z nich jsou tak vážná,
že musí růst úplně od začátku.“

„Mluví Grootsky.“ „JÁ“ a „JSEM“ a „GROOT“ zrovna v tomto pořadí.

MARVEL, ctíte a cítíte tu výslovnost? Lepší slovo než jen obyčejné DC. Slyšíte, jak to DC vůbec nezní? Ale řekni Marvel, a hned je tu Kapitán. Jako milovník Marvelovských filmů a postav jsem neodolal a tuto knihu jsem si pořídil. Říkal jsem si, vždyť o těch postavách vím všechno, od A až po Z, tak proč kniha? To proto, že zde jsou všechny postavy začleněné do jednoho svazku. Máte je tak po ruce a nemusíte hledat všude možně. Stačí si jen na začátku knihy projít obsah, najít si postavu, kterou zrovna potřebujeme a jdeme na to. Třeba Groot je na straně 107.

Citát: GAMORA se vrhá proti svým nepřátelům bez obav o vlastní bezpečnost.

Vítejte ve světě, kde útočí mimozemšťané, intrikují válečníci, čarují kouzelníci, vládnou králové a jednotí se Avengeři. Kdo by se mohl pokusit tento vesmír zničit? A kdo jsou ti odvážní hrdinové, kteří jej společně brání? To vše a ještě víc se dozvíte uvnitř této publikace. A pozor nejedná se jen o superhrdiny nebo superpadouchy, ale najdete tu i spoustu informací o lidech, kteří se kolem nich „motají.“ Například Phila Coulsona najdete na straně 16.

Citát: STAR-LORD: Quill si dokáže poradit. Na cestách Galaxií má otevřenou mysl a neustále se přizpůsobuje.

Musím přiznat, že ačkoliv mám rád snad všechny postavy v tomto univerzu, obrovskou přednost dávám skupině, jenž si říká Strážci Galaxie. Takhle parta mi k srdci přirostla nejvíc. A víte proč? Protože v Avengers jsou nevyrovnané postavy a spousta lidí, co má ráda třeba Thora, nesnáší Kapitána Ameriku. Ti, co mají rádi Tony Starka nesnáší třeba Dr. Bruce Bannera. A tak bych mohl pokračovat. Avšak neznám člověka (třeba zatím neznám, nevím), který třeba miluje Star Lorda a mezi tím by nenáviděl třeba Gamoru. Ne, Strážci Galaxie jsou vyrovnaná parta, kdy to trochu kazí Drax, ale s jeho IQ . . . to je omluvitelné. Draxe najdete na straně 110.

Citát: ROCKET: Často vtipkuje a někdy si dělá legraci z jiných. V jádru se však bojí, že si lidé budou myslet, že je monstrum.

Kniha je bohatě prokládána fotografiemi postav a zbraní, datových souborů ke každé konkrétní osobě, vad, konfliktů a dalších zajímavostí. Trochu mi však vadí, že styl knihy, styl obsahu, je situován spíš jako bulvární plátek a pro samotné odstavce zbývá málo místa pro přesnější informace. Když jsem to četl, zjistil jsem, že u některých postav nejsou informace úplné. Naopak jsem zde našel i pár věcí, které jsem nevěděl, nebo je zapomněl. Příkladem jsou věci, které mi unikly v souvislosti s Bílým vlkem, alias Buckym nebo, chcete-li Jamesem Buchanem Barnesem. Strany 70-71. 80% „Já jsem Groot!!“

Citát: YONDU UDONTA: Je pirát, pašerák a kriminálník, kterého si záhadná bytost jménem Ego najme, aby unesl mladého Petera Quilla.

141 17.02.2023

„Blues
nebyla hudba.
Byla to
smlouva s Ďáblem.“
(Temné blues v New Orleans)

Další kniha ze série Tomáš Kosek přináší pět příběhů z jeho vyšetřování, které řeší pomocí magie. Najdeme tu spousty rituálů, amuletů, sexu a dalších propriet, které jsou k magii nutné. Mě nevadí obsah, na ten jsem zvyklej. Avšak Pan Leoš má v poslední době Cimrmanův komplex - neví, kdy přestat, kdy opustit myšlenku. První i druhá povídka jsou perfektně rozjeté, a abych se pobavil, čekal jsem v jedný chvíli, u obou povídek, konec. Jenže, přetočím na další list a Kotleta to prostě posere tím, že to uměle natahuje. A tady je zakopaný Kiša.

Citát: Prostřelil jsem jí hlavu. Fakt ji to překvapilo. (Pod jezinčím úplňkem)

Další tři následující povídky už byly lepší. Hlavně ta třetí z Vatikánu byla zajímavá a brutální. Začátkem konce se pak ukázala povídky poslední. Tak už šlo hodně do tuhého. A když si poté přečtete dovětek k tomuto svazku, bude vám jasné, proč to tak pan spisovatel „zařídil.“ Pokud se ptáte na čtvrtý příběh v tomto svazku, věřte, že na něj neustále zapomínám. Netuším proč, asi je v tom nějaká magie, ale „V poušti“ je hodně zvláštní a specifický příběh. Více se dozvíte v komentářích ke všem povídkám, které najdete v sekci „části díla“ u této knihy a nebo na mém profilu a to zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Buď se každý den budete zpovídat z hříchu onanie, nebo se zblázníte a začnou se vám líbit ministranti. (Věčné město)

Na ten doslov „Sbohem, pane Kosku“ jsem čuměl jak Anna Šulcová. Pan Kotleta se rozhodl, že už další příběhy Tomáše Koska nebude psát. O jeho osudu je rozhodnuto. Tohle je asi nejkontroverznější postava v mistrově knižním světě. Ale, když jsem se tak nad tím zamyslel, tady už asi není co vymýšlet dál. Všechna magie byla vyčerpána, docházelo by pravděpodobně jen k jejímu opakování. Porno a sex už je také dost omletý a tak je asi nejrozumnější to tady ukončit. Ostatně poslední příběh v tomto svazku to dost jednoznačně dokázal. (nějaká ta rezerva na pokračování tam přeci jenom je, ale to ukáže až čas)

Lidská oběť je příliš. (Sitarane)

141 17.01.2023

„Náš svět si prostě
musíme zasloužit,
dnes,
zítra,
každý den v budoucnosti.“

„Pokud nedokážeme nemožné, nemáme šanci.“

Válečník je někde na úrovni Seržanta. Věděl jsem do čeho jdu, protože dva předchozí příběhy se mi líbily. Avšak problém z Válečníkem je takový, že se „skoro“ celou knihu neděje nic nového. Opět jen cesta a nálezy, umírání a překážky. A pak je strašně moc rychlej konec a je konec. Chvilku jsem čuměl na poslední stránku a nechápal. Proč je všechno tak zdlouhavé, (každá kniha z trilogie má bezmála 500 stran) a najednou BUM, a ahoj čtenáři, tady to končí.

Malá ochutnávka:
Ve tmě jsem seděl u skomírajícího ohně a čekal na zprávy..... Měl bych studovat mapu, upřesňovat základní plán, pak plán B, když se něco zvrtne, plán C, pokud to bude ještě horší, a zamýšlet se nad tím, co uděláme, když všechno bude úplně jinak – plán D, až budeme v hajzlu....

V příběhu mi vadilo, že se několikrát opakuje fakt, který už čtenář zná. Jakoby se pan spisovatel bál, že to „cestou“ zapomeneme. Další zarážející věcí je, že se válečníci nejdříve bojí jíst (mají v podstatě zakázáno) jakékoliv jídlo nebo zvěř v Pustině a tady, najednou, už používají do jídla rostliny, houby a dokonce chytají ryby. Prý jsou na pohled v pořádku...hmmm. Vím, že je víc a víc pohlcuje magie, ale zdálo se mi to přinejmenším podivné.

Citát: Po vyčerpávajícím dni jsem přikázal vydat půl litru lihu na posádku tanku, sám jsem využil důstojnického privilegia a nafasoval koňak. Neptal jsem se, kolik ho ještě zbývá. Věřil jsem, že dokud se nezeptám, nedojde.

Avšak, co mě nejvíc zaráželo, je, že maj spousty super zbraní, tanky, obrněné vozy, transportéry a … nikde nejsou letadla nebo třeba jen obyčejná helikoptéra. Tento fakt je opravdu zarážející. Ale, nebudu jen záporný. Příběh se rychle čte, nikde nejsou nějaká velká hluchá místa, zažil jsem spousty dobrodružství a zajímavých nápadů. Celá trilogie plus „Seržant“ není sice pro všechny čtenáře. Ti „militantní“ si v tom určitě najdou to své a ostatní si užijou magickou cestu, stupňující se napětí a řešení problémů.

Citát: Nová zjištění bohužel vzbuzovala víc otázek, než poskytla odpovědí.

141 24.03.2022

„Když teče krev, tak to táhne“
Telefon pana Harrigana ...*****
Chuckův život …..................**
Když teče krev …................***
Krysa ….............................****

Komentáře k samostatným povídkám najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261
A nebo na pravé straně u této knihy pod kolonkou „Části děje“

Díky první povídce v tomto svazku jsem zjistil, jak vypadá Difenbachie. Teda, já to věděl, jen jsem netušil, že se tak jmenuje. A trochu jsem popřemýšlel, zda si tuto pokojovou rostlinku nepořídit místo televize nebo telefonu. A taky jsem dospěl k názoru, že až jednou tento svět opustím, chci být upálen bez svého mobilu. Jo a pokud chcete nějaký ten soundtrack, což je dnes dost v módě, pan Harrigan vám doporučuje Tammy Winette.

Citát: Nerušte mě, když se rozkládám. (Telefon pana Harrigana)

Druhý příběh je postapocalyptický příběh, který je ještě ke všemu tomu chaosu sepsán sestupně. Nerozumíte? Je to vlastně jednoduché. Obsahuje tři příběhy a pan King se rozhodl je do tohoto svazku vložit obráceně. Tak že vznikl solidní chaos a příběh tím určitě hodně ztratil. Chuckův život se mi jako celek nelíbí. Nejlepší byla ta první část, která je vlastně částí poslední. Po přečtení nepalte, ale podívejte se na film, který vám „Chuckie“ doporučuje. Je to „Zpívání v dešti“. V hlavní roli Gene Kelly.

Citát: Se světem to jde do háje a my můžeme říct akorát „je to blbý“. (Chuckův život)

Třetí povídka je další počin z dílny „Právo nálezce“. A vlastně s tímto příběhem pana Mercedese nás spojuje už jen pár vedlejších postav. Holly a Jeremy. Říkám si, „zda vůbec bylo nutné tento příběh psát?“ Četlo se to v pohodě, má to jisté napětí, ale díky „znalosti příběhu“ už vás konec prostě nepřekvapí. Pro lepší pochopení doporučuje pan King, přečíst si knihy Pan Mercedes, Konec hlídky a Právo nálezce. A komu to nestačí ať si dá i příběh Outsider.

Citát: Filmy jsou jenom jako. Když režisér zvolá „střih“, tak dívka, které Jason nebo Freddy podřízl krk, vstane a jde si pro kafe. (Když teče krev)

Čtvrtý příběh se odehrává v oblasti TR-90. Kdo by z Kingovo fandů, čtenářů i fanatiků tuto oblast neznal. A kolik již takových oblastí mistr vymyslel? Například Svědectví, Misery nechce zemřít nebo Pavučina snů a mnohá další. TR-90 je klidným územím s pochybnou elektřinou, bez signálu do mobilu...prostě ideální místo pro napsání bestového celeru. Ale nesmíte se bavit s krysami, mají na to trochu jiný pohled. A když už s nimi potvrdíte Faustovu smlouvu, bedlivě vybírejte svou oběť. K tomuto příběhu doporučuji, stejně jako Drew, ticho.

Citát: Milovala ho, tím si byl jist, ale dnes odpoledne ho moc ráda neměla. (Krysa)

140 11.08.2021

Žádné osoby ani události v této knize
neodpovídají skutečným osobám či událostem.
Na to je realita příliš málo věrohodná.



HH2 Švábi je druhým počinem, který spáchal Jo Nesbo. HH je hlavní hrdina příběhu, Harry Hole. Člověk, jenž dokáže ve čtenáři vzbudit sympatie. Alkoholik, který se snaží přestat, ale je zvláštní, že hlavní spojnice k případům ho napadnou právě, když má „opici“.
Opět zavítáme do exotického prostředí. V tomto příběhu je to Bangkok. Město v němž denně vyjíždí do ulic přes dva miliony aut. Teď do něj vjel Harry Hole. Zjistíme pár cestopisných údajů a dostaneme i několik rad, jak v tomto městě přežít. Mrtvoly má na starosti HH.

Malá ochutnávka:
Tohle je zázrak, prohlásil Harry. Byl jsem přesvědčený, že jediným hmyzem, který přežije v tomhle městě, jsou švábi.
Někteří z těch hodných přežijí vždycky, odtušila a opatrně zdvihla síťku. Vypletla z ní vážku, která s tichým zabzučením přeletěla přes bazén.
Copak švábi nejsou hodní?
Fuj, ti jsou hnusní!
Kvůli tomu nemusejí být zlí.

Těžko říci, zda je příběh lepší než Netopýr, co se týče hlavní zápletky. V čem je však tento příběh lepší je rychlost vyprávění. Již není použito tolik vedlejších příběhů jako v knize HH1 Netopýr. Vše se odehrává rychleji a přímočařeji. Pravda, někde to trochu dře, ale detektivka je to slušná.

Citát: Vzhled člověka se po smrti rychle mění.

Tři kroky, dva kousky ledu a jedna sklenka. Zavřel oči a úplně slyšel, jak kousky ledu ve sklence cinkají a tančí, úplně slyšel jak to v lahvi při nalejvání hnědé tekutiny klokotá, a nakonec zřetelně zaslechl syčivý zvuk sodovky mísící se s alkoholem.....

No, je čas na panáka a shánět HH3 Červenka.

Z Bangkockého smogu jsem vylouhoval několik citátů a vložil je Jo na profilo.

140 17.03.2018

„Hledán živý, nebo mrtvý.
Za vraždu a žhářství,
odměna tři sta zlatých.
...tohle byl můj svět, ne účast na rodinné oslavě.“
(Lovci odměn)

Ani jako kluk nebyl žádný krasavec, spíše naopak. Nebyl však ani žádná zrůda a lidé se při pohledu na něj neodvraceli. Poté, co mu v průběhu let pár snaživců vylepšilo příliš protáhlý a kostnatý obličej několika jizvami a dvakrát přeraženým nosem, to bylo o poznání horší. Přesněji řečeno, o hodně horší, ale zvykl si a dokázal s tím žít. Vzhledem k jeho vzhledu - k odpuzujícímu a strach nahánějícímu obličeji je třeba připočíst dva metry dlouhé, vyzáblé a zjizvené tělo, na kterém můžete studovat každou šlachu a sval — není právě středem pozornosti té přitažlivější poloviny lidstva.

Malá ochutnávka: (Štěstí z pekla)
„Co to bude?“ zeptal se hospodský.
Byl malý a tvář měl posetou důlky po neštovicích.
„Pivo,“ řekl jsem a položil na stůl stříbrňák.
Postavil přede mě otlučený kameninový džbán a pohybem vybroušeným mnohonásobným opakováním k naprosté dokonalosti ho smetl do kapsy, kterou měl zavěšenou na opasku.
„Za stříbrnej jsou piva dvě, drobné nevracím.“
„Jo, to není špatné,“ přikývl jsem a spláchl prach z dlouhé cesty.

Koniáš nikdy nebyl nemocný, rány se mu hojí dvakrát rychleji než ostatním, dokáže uštvat koně a odnést velblouda na zádech přes půl pouště. V nevěstincích však musel platit dvakrát tolik (a později už třikrát tolik), než ostatní zákazníci. Dnes už by v něm šlechtice nepoznal nikdo. Je to už více jak čtyři roky co utekl od luxusu a pohodlí rodinného paláce.

Citát: S Baklym, svalovým monstrem, jsem se za žádnou cenu utkat nechtěl. To bych se raději tajně vytratil a oželel i slíbený doplatek mzdy. (Fanoušek)

Deset povídek o muži jménem Koniáš. Z povídek se dozvíte v podstatě vše, co byste měli vědět o tom, co Koniáše vede neustále vpřed, co ho nutí vlézt do každého nebezpečí a jak z toho skoro vždy vyvázne jen o malý vlásek. V jednom příběhu se setká i s Baklym, muže skoro stejného ražení. Ke každé povídce jsem napsal komentář, který si můžete přečíst zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Muži tvého ražení jen kvůli ženám pošetilosti vyvádějí a jen ti, kteří moudrost v sobě opravdu mají, věku, kdy kvůli ženám hloupostí netropí, dosáhnou. (Cherchez la Femme)

139 02.05.2022

„Jestli to, cos viděl,
mělo modré vlasy
připomínající žížaly
a tři červené oči,
pak jsme to našli“.

Předloha kultovního filmu Johna Carpentera „Věc“.

Při čtení „Předmluvy“ k této povídce mi zase po dlouhé době zamrazilo. A to doslova, nejen proto, že se příběh odehrává v bílých hlubokých pustinách Antarktidy, poblíž magnetického pólu s nádhernou Polární září, ale hlavně proto, že se pan spisovatel John W. Campbell již v roce 1937 !!! zaobíral myšlenkou přistání/ztroskotání mimozemské civilizace na naší matičce Zemi. A tuto myšlenku ještě zvýraznil faktem, že ta civilizace není rozhodně přátelská.

Malá ochutnávka:
….a co ten tvor, kterého jste tam našli?
„Můžu jenom říct, že je to pěkně odporný kousek... Je zmrzlý na kost, stejně jako led, ve kterém uvázl. Může tam ležet už milion let nebo padesát milionů... Je samozřejmě dokonale zachovalý a mrtvý jako ti mamuti, co se občas najdou na Sibiři“.

Faktem ale je, že „Ledové peklo“ je povídka a než se „prokopete“ (pročtete) předmluvou a úvodem jste na straně 36. Povídka samotná pak začíná na straně 37 této knihy. Ale je v ní opravdu hodně zajímavých myšlenek a teorií. Jedna mě zvlášť zaujala. Když se dostanou k hlavě té Věci, povídá jeden z průzkumníků McReady: „Doufám, že se na něj nepodívá Baldwin (malíř). Jestli se tohle vypálí do mozku umělci, jeho obrazy už nikdy nebudou jako dříve...“ V tu samou chvilku jsem si vzpomněl na H.R.Gigera. Co ten musel někdy/někde vidět, když jeho obrazy jsou plné mimozemšťanů?

Citát: Jeho tvář nebyla předurčena k vyjadřování nějakého mírumilovného pocitu.

Povídka má více aspektů a děje, než samotný film. Filmové zpracování je přímočaré a vlastně, svým způsobem, jednoduché, směřující jen jedním směrem a tím je zničení celé základny. Jenže v této povídce je dokonce i o hodně víc lidí na základně, je tu více informací o kosmické lodi, která patří Věci (Strašák – jak mu říkají lidé na základně) a hlavně je tu jedna velmi mrazivá věc a tím je sen McReadyho. Ten ve filmu vůbec nedostal prostor. Kdežto tady tvoří vlastně tu nejmrazivější část příběhu. Ne tu hororovou, ale tu mystickou část příběhu.
„Ledové peklo nenadále mění žánry od dobrodružného vyprávění k hororu. Je to něco velice působivého a zvláštně moderního“

Citát: Vím, že se ti Věc nelíbí, ale prostě se musí správně rozmrazit.

139 09.12.2021

„Ty vole,
ty neznáš tu základní poučku,
že jakýkoli plán
se rozsype
při střetu s realitou?“

Další ze série knih mistra Heteši. Opět příběh plný záhad, napětí, ironie, Camelek i Jacka Danielse. Nadávkováno přesně podle potřeb. Dokonce i z jistým dechberoucím technologickým prvkem, který, kdyby fungoval, byl by opravdu nebezpečným nástrojem. Navíc ta klasická původní zápletka mě strašně rozesmála. Jenže neradno o ní povídat, i když si tu základní část můžete přečíst na zadní straně knihy, v anotaci. A možná je to škoda, protože vás pak mine obrovské překvapení a záchvat smíchu. Tak prosím, nečtěte zbytečně anotaci. A věřte, že je to samostatný román.

Malá ochutnávka:
Liamovu pokoji vévodilo domácí kino s obrovskou reproduktorovou soustavou, pracovní stůl se dvěma počítači a třemi monitory. Pak už tam byla jenom postel a nízký stolek. Na stěnách visely filmové plakáty. Od těch nejnovějších (Otrokyně démonů, Plazmová inteligence, Fatal Virtual) až po téměř kultovní historické (Matrix, Terminátor, Vetřelec)

Perfektní zamotaná akce, vtip, krev a hlavně opět několik nádherně vypointovaných kapitol. Pravda, konec jsem čekal trochu jiný, ale i tak se mi líbil a přijal jsem ho, jako kdybych jej očekával. Asi nejlepším a možná i málo zpracovaným námětem je hlavní hrdina, kterak řeší ženské věci, jako je například čůrání nebo vložky...jo, i takové bývají někdy příběhy. A tak doporučuji i holkám, třeba v tom najdou nějakou tu chybičku. Já se bavil, já brečel a dokonce jsem si při čtení zapálil i jednu camelku. Tvrdej a Jacka nepiju, tak jsem si dal pivo.

Citát: Přes celé dveře výtahu bylo nastříkáno barevné graffiti. Buď to byla tropická orchidej, nebo kunda, šlo to těžko poznat. Možná obojí.

139 19.10.2021

„Jsem zvyklá, že lidi umíraj,
ale nejsem zvyklá,
aby se mě někdo ptal na „skóre“,
když chce zjistit,
kolik lidí padlo!“

„Je čas zcepenět, vy slizký potvory!“

Novým členem Ú.P.V.O. Je, od předcházejícího příběhu, Kapitán Benjamin Daimio. Jak říká Liz Shermanová, „je to zombie“. Podrobnosti týkající se Daimiovy smrti jsou přísně tajné. Možná časem dostane čtenář nějaké ty odpovědi na jeho smrt a návrat mezi živé. Jinak ostatní členové týmu jsou stále zde a tady je další dobrodružství, které nám nachystal Mike Mignola, John Arcudi a kreslíř Duy Davis spolu s barvami od Dave Stewarta.

Malá ochutnávka:
LIZ – Člověk by si měl dávat pozor na to, co si přeje, že jo Daimio?
DAIMIO – Cože? Nechápu.
LIZ – Pořád jste se nemohl dočkat, až se vrátíte k zabíjení žab, a podívejte, jak jste dopadl.
DAIMIO – Už jsem byl raněnej i hůř Shermanová. Naopak bych řekl, že první fáze proběhla skvěle.
NAVARRO – První fáze? Co myslíte tím „první fáze“?
DAIMIO – Tím myslím tu fázi, co vždycky předchází druhý fázi.

Když se na scéně objevuje Černý plamen, dochází k jakési komunikaci mezi ním a žábama. Avšak čtenář je opět ochuzen o překlad. Což mě trochu kazilo, jinak nádherný zážitek z tohoto dobrodružství. Naopak, konec je hektický, výbušný a velmi impozantní. Tedy konec, jen konec této knihy, tohoto příběhu. Však ono tu bude ještě pokračovat. Následuje Skicář, který opět nabídne spousty materiálu k proskoumání.

Citát: Ani by na nás nemuseli zaútočit, prostě nás ušlapou k smrti.

138 24.03.2022

„Léčba nemocí,
možnost nesmrtelnosti,
proč by to neměli
chtít jenom
sami pro sebe?“

Další ze série nezfilmovaných dílů Akta X se zaobírá léčbou rakoviny a směřuje až k nesmrtelnosti. Velmi napínavý příběh, kdy jsou agenti Fox Mulder a Dana Scullyová ohrožováni tajnou vládní organizací a nebezpečnou formou nanorobotů, kteří usmrtí člověka, pokud se mu dostanou na kůži. Velmi ponurý příběh, kde umírá velká spousta lidí, v ohrožení je i pes a náctiletý kluk s rakovinou krve.

Malá ochutnávka:
„Slušná práce,“ řekl Mulder ironicky.
Dům byl vyrabovaný, nábytek povalený, čalounění rozpárané, polštáře vytrhané, podlahové lišty vyrvané od zdí, koberce rozřezané, aby se vetřelci dostali k podlahovým prknům. Skříně a kredence byly otevřené, police na knihy převrácené, knihy a cetky poházené okolo.
„Tady asi nikoho nenajdeme,“ vytušila Scullyová.

Možnosti zázračné léčby smrtelných nemocí a snaha vědců dovést lidstvo až k nesmrtelnosti je v tomto příběhu dohnána až do krajnosti. Velmi odvážné téma, a asi bychom se ani neměli divit, že tato epizoda nebyla nikdy natočena. Docela velká úmrtnost, brutalita a nebezpečná lidská mutace i dítě, které je v ohrožení života, by byl asi velký oříšek pro klasické diváky tohoto oblíbeného televizního seriálu. Byl jsem strašně zvědavý, jak tento příběh dopadne. A dopadlo to tak, jak jsem ani neočekával.

Citát: Muldere, ty taky za vším hned vidíš spiknutí.

138 11.03.2022

„O co jí kurva jde!
Proč si ta děvka konečně nedá pokoj!
Co tím do prdele ještě sleduje!?
Opravdu chce celé ...Terango zničit?
Chce to tady všechno rozmrdat?“

„Space opera jako kráva“.
Hledal jsem nějakou úvodní větu (krom super úvodního citátu) ke komentáři této knihy a nakonec jsem zvolil citát přímo z příběhu. Pana Hatešu mám v poslední době v hledáčku a už jsem vlastně koupil všechny jeho knihy. Teď čekají v mé knihovně, až je všechny přečtu. Chtěl jsem je číst postupně, podle roku vydání, ale když jsem se několikrát podíval na jejich hřbety, název „Co to žere a kde to spí“ mě neustále lákal svým zněním a tajemnem. Neudržel jsem se.

Citát: Neočekávané události a nepředvídatelná rizika vyžadují hodně improvizace.

Říkal jsem si, že sci-fi je od mistra zajímavý pojem a byl jsem strašně zvědav, jak to bude vypadat. Nakonec jsem opět velmi spokojen. Perfektní prostředí daleko od Země, svérázná hlavní vyšetřovatelka z Baltimore (jak jinak, že), tajemná umělá inteligence zvaná Mozek, spousty mrtvol a hlavně hafo srandy a ironie. Asi nejvýraznější jsou v příběhu, krásně a skoro vždy, humorně vypointované konce kapitol. Čtenář má jistotu, že pokud se během kapitoly ani jednou nezasměje, na jejím konci vybuchne smíchy.

Malá ochutnávka:
Přistáli na nákladovém terminálu a loď byla mohutnými hydraulickými rameny posunuta do obrovského doku zastřešeného vláknobetonovou parabolickou střechou podpíranou dynamicky strukturovanými příhradovými nosníky z meteoritického železa. Bylo evidentní, že projektanty fascinovaly vetřelčí jeskyně ze staré kultovní sci-fi série....

V příběhu je i spousta vážných věcí k zamyšlení. Příkladem je třeba otázka, „kdo jsem“, což je docela mrazivá debata o vlastní existenci, a nebo další důležitá věc a tím je zamyšlení se nad tím, zda se opravdu může umělá inteligence vymknout legálnímu systému. Tak že nejen spousta srandy, ale i zamyšlení a napětí. A erotiky. Ano, zde je spousta erotiky. Je do příběhu vložena formou jakých si spin-offů. A tím je rádiový pořad Larryho Zanoffa „Starý fláky pro noční ptáky“. Pořad má erotiku a spousty dobré hudby. Na konci této knihy si dokonce můžete přečíst celý playlist.

Citát: Viděls ji? Viděls tu její rozkošnou prdelku? „Jdi do prdele s její prdelí!“

Rozhodně tento příběh doporučuji. Není na pokračování, má velmi dobrý celkový děj a je perfektně zakončen. Ten konec vás stoprocentně rozesměje, ale když vám dojdou následné následky a důsledky, tak věřte, že vám naskáčou chlupy po celém těle. Mě tedy rozhodně jo. Při psaní tohoto komentáře jsem poslouchal některé skladby z přiloženého playlistu a tím byly skupiny Black Sabbath a jejich Paranoid (1970), Pavlov´s dogs a jejich Julia (1975) a Locomotiv GT s jejich peckou „A Szerelem Börtönében“ z roku 1972.
A jak jinak hodnotit pana Hetešu a „Co to žere a kde to spí“, než jeho vlastními žlutými motýlky. A to v plném polovičním počtu, tedy deset půlek motýlů.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Teď už jde jen o to zjistit, co to žere a kde to spí.

138 02.03.2021

Mrtvola ležela
v kuchyni.
Nebyla to pěkná kuchyň
a mrtvola taky
nebyla nic moc.

Velmi povedené krimi. Ten Kopřivům humor a ironie zůstal a navíc, jako bonus, povedené lokační prostředí Libeň, Vysočany, Prosek. A další. Věřte, že Hradecká se opravdu nachází mezi Florou a Želivárnou. Jedna z těch ulic kolmých na Vinohradskou, z nichž máte přímý výhled na svou budoucnost. Zeď Olšanských hřbitovů.

Citát: Označil mě výrazem ,romaneto, které evokuje občana romské národnosti, čímž mě hrubě poškodil na občanských právech a způsobil mi závažné psychické trauma.

Člověk si při čtení Rychlopalby uvědomí, že nakonec vůbec nejde o motiv, proč co děláme. Důvody jsou lhostejné. Jde o to, jakým způsobem své cíle naplňujeme. Kam až jsme kvůli nim ochotní zajít. Protože když to doženeme do extrému, není moc velký rozdíl mezi hrdinstvím a psychopatickou posedlostí.

Malá ochutnávka:
.....civěl na vibrující telefon. Posouval se po skle jako světluška s epileptickým záchvatem, bzučící a otravná jako celý roj Karafiátových Broučků.
Přijmi ten hovor, kmotříčku, přijmi, sic nepěkně se tvému svědomíčku povede.
Běžte do hajzlu Broučci, fakt už běžte do hajzlu.

Rychlopalba se rychle čte. Svět této knihy vám doslova proběhne mezi prsty. Možná, že by pan Kopřiva měl napsat více takových kriminálních příběhů. Rozhodně by to bylo osvěžení na našem trhu. Tuto knihu mohu vřele doporučit i pro Vílky se sekerama :-) :-) :-)

Citát: Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince?

138 10.05.2019

„Proč bychom měli
jezdit po zemi,
když je vody a vzduchu
všude dost
a můžeme kamkoli létat?“

„Ve věku páry, vzducholodí a hlasomluvu je vypátrání osoby maličkost.“

Julese Verna vůbec nečtu. Filmy podle jeho předloh mám rád. Ale když jsem zjistil, že Ondřej Neff napsal sérii „Tajemství pěti světadílů“, neodolal jsem. Knihy jsou tři a dostal jsem je v nádherném nekovovém (jen tvrdý papír) boxu. Ale i tak celá ta image knih i obalu je nádherná. Už snad jen proto jsem je ve své knihovně chtěl mít.

Malá ochutnávka:
Mýlíte se! Pravda, výrobci zbraní a střeliva a vojenské výstroje zbohatnou na válečném konfliktu. Ale jen krátkodobě. Po válce nastává chudoba, lidem jde o přežití, a trpí tím i obchod i průmysl. Ve válce zbohatne několik jedinců, kdežto mír prospívá naprosto všem.

V knize první „Pán vzduchu“ najdete i tři celostránkové kresby, plánek vzducholodě Leviathan a spousty odkazů na knihy Julese Verna, které vydala společnost Albatros. Kresby vytvořil Milan Fibinger a mohu říci, že jsou impozantní a sálá z nich jakási podmanivá krása. Obsahově je příběh hodně o cestování, vynálezech a dobrodružství. Nechybí ani řádný padouch, který chce ovládnout svět.

Citát: Jiskřivá geniální myšlenka může právě tak úspěšně prospívat jako škodit.

Je to prostě svět Julese Verna v novodobějším podání. A ačkoliv jsem měl se čtením trochu problémy, protože kyberpunk nebo steampunk moc knižně nemusím, nakonec jsem uznal, že je to velmi zdařilé dílo. A protože je toto kniha první, je jasné, že vše není u konce a můžu se jen těšit na další příběh. Ten druhý nese název „Pán země“. Dávám čtyři a půl Hetešovo kovových motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jakmile by ženy měly nějaká práva, hleděly by si víc těch práv než mužů a muži by zvlčili.

137 14.05.2022

„Nejlépe to asi mohu popsat,
když řeknu, že tahle kniha
hraje na vaše primární pudy
a využívá hlubin podvědomí.“
(Joe R. Lansdale)

„Příběh z pera Mikea Mignoly a Christophera Goldena mě naprosto pohltil a kresba Bena Stenbecka mě nadchla, stejně jako kompozice obrázků a střídmé užití barev. Žádná prapodivná perpektiva*, žádné nepřehledné panelování, ve kterém se nevyznáte, protože nevíte, který panel číst dřív. Nenajdete tu žádné berličky (superhrdinové), protože nejsou třeba. Čtenář nemusí překonávat žádné překážky, protože před ním leží výsledek ryzího vypravěčského umu.“

Malá ochutnávka:
Poprvé jsem se s upírem Haigem setkal na bitevním poli. Nepatřil k poválečnému pokolení, byl to jeden z těch starých vychytralých a lstivých upírů. To setkání ho stálo oko a mě nohu. Ale já měl zaplatit ještě víc. Doputoval jsem domů, jen abych zjistil, že se tam Haigus objevil.... Mí rodiče a má sestra byli mrtví... proměnění v upíry.

Víte, musím přiznat, že celý tento příběh mi připomíná cestu Rolanda Deschaina v knižním eposu Temná věž od Stephena Kinga. Lord Baltimore je na tom vlastně úplně stejně. Vždycky, když už je blízko svému upírovi, narazí na nějakou překážku, kterou musí nejdříve odstranit, aby pak mohl pokračovat dál. Vždycky je kolem toho spousty mrtvol, krve a nářků. Takové to tiše se plížící zlo, které nebudí hrůzu, ale dokáže vystrašit a donutit čtenáře, aby si vzpomněli, jak se v mládí báli. Dokáže to z vás vytáhnou dávno zapomenuté vzpomínky.

Citát: Nikdy ho nedostihnete, pokud si to on sám nebude přát.

*Perpektiva - Optický jev, jenž způsobuje to, že se vzdálené objekty jeví zdánlivě menší než objekty blízké.

137 18.04.2022

„Řeknu vám
to nejdůležitější.
Když se budete
moc vyptávat,
zastřelím vás.“

Musím přiznat, že do světa špionáže se mi moc nechtělo. Navíc, kresba mi také po nahlédnutí, moc neseděla. Ale lákalo mě to obsahem. Konkrétně ti mimozemšťani, a já byl zvědav, jak si ve Východním Berlíně povedou. Když jsem se do příběhu začetl, zjistil jsem, že ani ta kresba Lisandra Estherrena, není tak špatná a nakonec jsme v ní našel i zalíbení. Je taková surová, nevyšperkovaná... No, prostě má si svoje kouzlo.

Citát: Když je všechno lež, pravda může být cokoliv.

(pozor, tento odstavec obsahuje SPOILER!!!)
Ve druhé kapitole jsem měl mrazení. V situaci, kdy někdo řekl slova – „Já jsem to ticho“, se mi normálně postavily chlupy na obou rukách. To je tak silná scéna, že jsem si musel dát chvilku voraz ve čtení a šel si udělat kafe. Jeff Loveness to dokázal tak nádherně načasovat, až úplně pocítíte tu hrůzu. Navíc, po otočení strany se dostanete do vizuálního kontaktu s mimozemskou entitou a – no, málem infarkt.

Malá ochutnávka:
Ve Východním Berlíně se jen těžko něco utají. Stasi má oči všude. Její agenty potkáte na každém rohu. Čtou vaše dopisy. Poslouchají vaše hovory. Sledují váš život. Po celou dobu, co pracuju jako jeden z nich, přemýšlím o tom, co vlastně chtějí slyšet? Důkaz zrady nebo lži? A nebo jen číhají, až někdo vysloví pravdu? Aby konečně věděli, jak zní?

Příběh obsahuje spousty pravdy, která se schovává za lež. Je to plné prázdnoty, osamění, hříchů a ...pochopení. Východní Berlín dostává na prdel. Je čas někoho zachránit. Avšak je těžké rozeznat, kdo si záchranu zaslouží a kdo naopak ne.... Na konci této knihy je Galerie obálek. Komu se kresba líbí a nebo v ní našel zalíbení během čtení (jako třeba já), ten si to v této Galerii ještě může dovychutnat. Nebudu lhát, ale tento příběh se mi moc líbil.

Citát: Proč vlastně lžeme?

137 04.07.2021

„Jsem absolutně přesvědčený,
že není nejmenších pochyb o tom,
že se zde popsané události skutečně staly,
jakkoli nám mohou na první pohled
připadat neuvěřitelné a nepochopitelné“.


….................místnost je teď tak temná, že zde žádný stín nemůže přežít...............

Trochu jsem se bál počtu stran v této „gotické“ knize. Ono přeci jenom přes 500 stran deníku, to trochu nahání hrůzu. Ale naštěstí to není jen deník Brama Strokera, ale vstupují do příběhu i jiné aspekty a časové linie. Všechno to však spěje ke skoro uhodnutelnému konci. Taky proč ne, že. Je to přeci prequel k Draculovo dobrodružství. Příběh má stupňující se napětí, jistou část tajemna a hlavně obsahuje krásné popisování života z té doby. Z toho čtenář pozná, jak je naše současná civilizace rozhýčkaná, doktoři na zavolání, zabijáci vlkodlaků na e-mailu a lovci upírů jako seriál v televizi. To lidé v té době neměli a museli se se svými „démony“ poprat sami.

Malá ochutnávka:
Kde začít? Je toho tolik, o čem je třeba povídat, a tak málo vzácného času, aby se to dalo vypovědět. Až se přiblíží konec jednoho konkrétního týdne, já budu uzdravený, naše drahá chůva Ellen bude pryč a jedna rodina bude mrtvá. Začalo to docela nevinně, jen takovým drobným odposloucháváním. Byli jsme pouhé děti, mně bylo sedm, Matildě osm, a přesto na ten podzim nelze zapomenout. A rozpoutalo se to pouhými dvěma slovy: „Pohřbený zaživa“.

….................jest-li ho pohřbili zaživa, tak ho vlastně zavraždili....................

Navíc obrovská, tajemná, neprozkoumaná rodinná sídla, absence elektrického proudu a ústředního topení......... víte proč to píšu? Určitě jo. Kde chcete dnes v paneláku potkat upíra nebo vlkodlaka, když všude fungují časové světelné spínače. Ano, strašně se mi líbí ta doba, kdy tohle všechno nebylo a svítilo se loučemi, doktoři používali pijavice na léčení a topilo se dřevem a uhlím. Tento příběh Brama Stokera jsem si neskonale užíval, skoro jsem ho prožíval s ním. To, jak nakonec dopadl, to už je zas jiný příběh. Velmi povedený je i přebal knihy, kdy je do tvrdé přední strany vyříznuto okno věže z něhož Bram kouká. Rozhodně pět černých motýlů.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Znal jsem jednou jednoho malého chlapce, který nachytal do sklenice tolik much, že tam neměly dost místa, aby mohly umřít!

…..................neboť za zamčenými dveřmi čeká nelidská noční můra..................

137 13.06.2021

Na výpravě byl nohama,
na místě byl očima,
po návratu
je nervový stimul.


Příběh 4000, 103 683 a nebo 56 je strhující a tito hlavní hrdinové se mi neodvratně zavrtají do mozkových závitů, kde mě budou dost dlouho užírat. Mistrovsky napsaný příběh o lidech a mravencích, který mě jen usvědčil v tom, že mravenec je nepřítel a to dost nebezpečný nepřítel. Je třeba proti mravencům připravit proti opatření, než na nás v plné síle zaútočí.

Citát: Rodíme se už jako pitomci, nebo se jimi teprve stáváme?

Tohle se dobře četlo. Střídavé příběhy lidí a mravenců, příběhy plné zvratů a tajemna, které se na konci spojí v naprosté strhující drama, které má velmi povedenou pointu. Sice nás pan spisovatel nechal jakoby na pochybách, co se bude dále dít, ale pozorný čtenář si buď udělá svůj vlastní názor nebo si prostě přečte další knihu.

Malé ochutnávka:
Během několika vteřin, které jste potřebovali k přečtení těchto řádek:
- se na Zemi narodilo 40 lidí a 700 milionů mravenců
- na Zemi zemřelo 30 lidí a 500 milionů mravenců.

Jako nejlepší v příběhu bych vyzvedl porno scénu dvou hlemýžďů. Tohle bylo lepší a erotičtější než kdejakých padesát odstínů slizu. K tomu přičtěte nezkrotnou touhu mravenců neustále něco vymýšlet, tajemství okolo strýce Edmonda, záhadný sklep v jeho domě a máte podařené sci-fi, které možná panáčkuje na kraji skutečných události.

Citát: Je tak těžké mít poselství o neštěstí, nechávat si je pro sebe a nenalézat žádná tykadla ochotná je přijmout!

O tom, jak jsou mravenci chytří se můžete přesvědčit v deseti citátech, které jsem vybral a zapsal je Bernardu Werberovi do profilu. Určitě to nejsou poslední citáty na jeho profilu. Mistr Werber totiž napsal ještě dvě knihy na téma Mravenci.

Citát: Filozofie mravenců: Pomalu, ale stále vpřed.

137 11.08.2018

„Ti, kteří přežijí, mají povinnost
být hlasem těch, kteří už mluvit nemohou,
protože jsou možná vyděšení,
unavení ze zesměšňování nebo jejich hlas
už navždy utichl a nejsou již mezi námi.“

TOTO JE PRVNÍ ČÁST KOMENTÁŘE K TÉTO KNIZE!!!!

„A teď se připoutejte, prosím . . . “

Už od pohledu je tohle mrazivá kniha. Když si prohlédnete obal, přečtete si anotaci a knihu potěžkáte, nevím jak vám, ale mě vstaly všechny chlupy na těle. I jako věřící, věřící na mimozemské rasy, jsem se obsahu docela bál. Celý ten příběh mě udržoval v napjatém stavu. Od prvních stran, tedy od úvodu, až po samotný konec, kterým jsou poselství mimozemšťanů. Tohle je nejlepší, nejkontroverznější a nejmrazivější kniha, co jsem kdy četl. Pozor, nejedná se o sci-fi nebo snad fantasy, tohle je autobiografie spojená s encyklopedií. A musím přiznat, že mě naprosto uhranula a ohromila.

Malá ochutnávka:
Tato kniha se skládá ze tří částí. Nejdřív je má výpověď o tom, co se mi přihodilo, o mých únosech, které jsou vysvětlením materiálu uvedeného v dalších částech. Druhá část knihy popisuje různé mimozemské rasy, které navštěvují planetu Zemi (doprovázené mými ilustracemi), a třetí část je soubor poselství od mimozemských bytostí. (Elena Danaan)

Začnu zápory. Ze čtení tohoto životního příběhu jsem měl pocit, že paní spisovatelka si někdy protiřečí. Na jedné straně je ráda, že jí unáší její „mimozemský přítel“ Annax, a hned na druhém listě spílá únoscům, že jí berou její práva. Pak je zase její nejlepší mimozemský přítel Thoran. Trochu jsem v tom měl zmatek. Další neřestí je časté opakování situací. Ať už v reálném čase nebo ty učiněné pod hypnózou. Mnohdy se stalo, že jsem stejnou situaci četl třikrát v jedné kapitole. A malinkou nejistotu do pravdivosti tak trochu vnáší do příběhu fakt, že tu je použito snad vše, co se spojuje z mimozemskými únosy. Od únosů z postýlky, „přenášení paprskem“, přes kruhy v obilí a pozorování kosmických lodí, až po hypnotické stavy a podivná minulost příbuzenstva. Víte o čem píšu? Že to vypadá až moc dokonalé.

Citát: . . . ty sny, celé ty roky, nikdy nebyly sny. Byla to skutečnost.

Děsivá pravda: „Vyšetření“ která podstoupila paní spisovatelka v mládí jsou děsivá. Když jsem to četl, všechno to na mě působilo opravdově. Takovou bolest skoro cítíte i když to jen čtete. Navíc už se zde objevují různé mimozemské rasy a jsou dokonce pojmenované. Například rasa Solipsi Rai s námi lidmi jedná stejně jako mi z laboratorními zvířaty. Tak že je tu cítit jistá nadřazenost této rasy. Prý nás Galaktická rada chrání před nájezdy války chtivých mimozemských ras. Před zlovolnými rasami jako jsou Ciakahrr, Orionu nebo Altairu. Já bych spíš řekl, že nás Rada chrání před tím, abychom opustili planetu a vnesli do naší Galaxie (a ještě možná dál) války své.

Citát: Muži v černém už s námi nedokážou držet krok.

136 24.01.2023

„Opět se pokoušel modlit.
Dělal to však mechanicky,
bez skutečné víry.
Už věděl,
že ho Bůh opustil.“

„Koho nám to čerti nesou?“

Začalo to povídkou „O lidském dobytku“, expandovalo to do prvního knižního příběhu „Inferium“ a teď se můžete pustiti do dalšího svazku s názvem „Inferium II Invaze. Co vás bude trochu odrazovat je tloušťka knihy. Čítá cca 680 stran. Jsem si říkal: „Jest-li se tímhle prokousám, bude to určitě pár dní trvat.“ A nakonec jo, hodně dní. Ale už to nebylo ani tak tloušťkou, jako spíš samotným obsahem. Musím přiznat, že s některými pasážemi jsem se doslova trápil a zažíval u nich pekelnou nudu.

Malá ochutnávka:
Nebe se od Pekla lišilo vlastně jen v tom, že lidé byli zdrojem energie namísto proteinů. Trochu bolelo, že i tady jsou považována za tupá zvířata.
Ale možná je to pravda – možná člověk nikdy nic víc nebyl, jen pár posledních staletí sám sebe přesvědčoval, že je všemu živému nadřazen....

Největší podíl na čtivosti příběhu má hlavní postava. Rónan je prostě Ďábel i Bůh v jednom. Má rád lidi a záleží mu na nich. Věří jim. Umí spoustu triků, které pochytil v Pekle. Pasáže s ním jsou tím nejlepším v této knize. Ke konci už pak dostává víc prostoru a tak jsem si ho užíval. Jinak příběh má opět více linií, které se časem spojují. Politické manýry mě nebavily a nejhorší bylo popisování krajin, hor a nebo architektury. S tím jsem se trápil. Jako celek je to však velmi zajímavý příběh.

Citát: Konečně chlap, který pochopil, co má dělat s jazykem.

Určitě by mu slušelo trochu ořezat ať to čtenáře tak nežere. Tady vyzvednu jednu pasáž z příběhu, která mě rozesmála asi nejvíc. Demogorgoni Kulíšek a Křupka za tu pozornost určitě stojí. Jen škoda, že nedostali více prostoru. Z příběhu jsem vybral okolo patnácti citátů. Taky proč ne, vždyť je to velká kniha. Pan spisovatel Bureš už je má vloženy u svého profilu, tady na DK v sekci „citáty.“ Dávám tři a půl Hetešáka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) (70%)

Citát: K tomu všemu ještě mimozemšťani? Není to už trochu moc?

136 13.09.2022

„… a všechny věci
směřující k životu,
všechny věci,
viděné pouze očima toho,
kdo si váží srdce srdcem
a ne pouze myslí.“

„Nespoutaný život a divoká žena jsou dva ohrožené druhy.“

Že tohle bude těžká kniha jsem věděl už jen podle názvu. Také mi bylo jasné, že tohle jen tak na jeden zátah rozhodně nepřečtu. Obsahově je to totiž dost roztříštěné. Najdete tu spousty vyprávění, příběhů, úvah, postřehů, mýtů, pohádek a dalších věcí ze života dr. Estésové. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je to opravdu neuspořádané, po delším čtení vám dojde, že je to naopak velmi logicky poskládané.

Malá ochutnávka:
Není náhodou, že panenská příroda naší planety mizí spolu s tím, jak ztrácíme porozumění pro naši vlastní vnitřní nespoutanost. Není tak těžké pochopit, proč se na staré lesy a stařeny pohlíží jako na nedůležité zdroje. Není to zas takové tajemství. Není rovněž náhodou, žer vlci a kojoti, medvědi i divoké ženy mají podobnou pověst. Sdílejí příbuzné instinktivní archetypy, a jako takový jsou mylně pokládáni za nemilosrdné, zcela přirozeně nebezpečné a dravé.

Studie všech těch mýtů, bájí, pohádek a dalších důležitých částí této knihy jsou určitě velmi hluboké. Až tak moc, že jsem v některých pasážích paní spisovatelce moc nerozuměl. Ale to je asi tím, že nejsem žena, ale muž. Asi nejvíc mě zaujaly pasáže „Vnitřní žena“ a „Ztráta vlastního kožichu.“ Hlavně Vnitřní žena jsou ty stavy, kterým muž moc nerozumí a někdy je bere spíš svéhlavě než aby se snažil pochopit. Mám pocit, že číst tuto knihu mnohem dřív, mnohé bych udělal jinak. Ale to už je jen další báje, další příběh.

Citát: Nevkročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nikdy nezačne.

Musím uznat, že schopnost vytáhnout z pohádek, mýtů a bájí ty základní fragmenty, to dokáže málokdo. Jsou to velmi prastaré příběhy a časem si je lidé upravují, upravují a upravují, až se z nich stane úplně něco jiného. Pak přijdou lidé, jako například paní spisovatelka a dokáže vyhledat tu podstatu, ten vznik příběhu. Tak že mi mrazilo, když jsem četl například kapitolu 16 s názvem „Vlčí rasa.“ Rozmluva ženy s vlkem je fakt mrazivá. Ale v této knize toho najdete o mnoho víc a tak ji vřele doporučuji nejen mužům.

Citát: Musíme vkročit do té špíny a hledat drahocenné dary, které pod vším tím nánosem leží.

135 19.01.2023