Tedíkpikolík komentáře u knih
Nevím proč, ale čekal jsem prvorepublikovou detektivku takže hned od začátku jsem byl zklamán. Do toho zvláštní styl psaní který mi neseděl a nutil mě se často v textu vracet. A navíc skákání v čase sem a tam... málem jsem knihu znechuceně odložil na neurčito.
S každou další stranou se ale můj odpor zmenšoval a s přečtením poslední strany musím uznat, že tohle bylo vážně hodně dobré a úplný závěr překvapivý. Moc rád bych tenhle příběh viděl i ve filmové formě.
"Jakej Vavroch zase? Člověče, vy tam máte figur jak na orloji."
Ne vážně těch postav tam bylo opravdu moc a můj chřadnoucí mozek je nebyl schopen všechny udržet. Přijde mi, že autor chtěl na příliš malé místo dostat příliš mnoho postav a událostí a vzniklo z toho to, co vzniklo. Škoda. Potenciál to mělo. A velký.
Kdyby měli příběhy v knihách barvy, tenhle by měl 50 odstínů uhelně černé. Jen zdánlivě se tu nic neděje a čas běží pomalu. Ve skutečnosti se toho ale děje hodně a čas běží velmi rychle. Čte se to sice lehce, ale lehké čtení to zrovna není. Oceňuji především připomenutí zapomenuté historie tohoto kraje, především události následující po válce.
Další dva díly zahrnuji do kategorie Přečíst i když asi ne hned. Bude to chtít trochu odstup.
Hezky nastavené zrcadlo televiznímu lidstvu...
Ale to neustálé (NEUSTÁLÉ) střídání dějů, to bylo tak těžko stravitelné. Nakonec jsem se prokousal až na docela překvapivý konec ale i tak no na víc než jednu hvězdu prostě není.
Dvě hvězdy ale ani o ň víc. Od první stránky předvídavé, tady jsem prakticky hned věděl, jak to celé dopadne a tak jsem se k tomu jen musel prokousat. Ani původní nápad s knihovnou nakonec není tak dobrý a má v sobě pořádných pár logických děr.
(SPOILER) Předně je třeba říct, že audioverze je v porovnání s knižní verzí hodně odlišná.
Audioverze je výrazně osekaná, jednodušší, nejde tak do hloubky a to ji pro mě činí paradoxně lepší, než je její knižní verze.
Hlavní hrdinka toho má už v audioverzi na sobě naloženo až příliš a v knize to pak platí dvojnásob. Němce, komunisty, zavražděnou matku, tetu-opatrovnici v blázinci, těžké dospívání v interátu, mentálně retardovaného bratra, nevyjasněnou sexuální orientaci... Je to jako když pejsek s kočičkou vařili dort a snažili se do něj dát to nejlepší. Výsledkem není luxusní dort ale jen mix všeho možného.
Škoda, potenciál to mělo velký ale místo magického románu Jméno růže od Umberta Eca tady dostáváme jakýsi guláš od Tučkové.
Všechno z výše uvedeného bych ale dokázal odpustil, jen kdyby kniha nezpůsobila kraji a lidem o kterých pojednává víc škody než užitku. Bylo by určitě vhodnější, kdyby byl děj knihy zcela anonymizován.
Pokud se chcete o skutečných Žítkovských bohyních dozvědět víc, sáhněte raději po knize paní Pintířové nebo pana Jilíka. Téhle knize se raději obloukem vyhněte.
Tohle je prostě vrcholně neetické dílo.
Moc povedené i když filmové zpracování se mi líbí víc. Neustále se opakující fráze byli hůře stravitelné ale i tak děj pořád slušně plynul dál ke nezvratnému konci, který jsem už díky filmovému zpracování znal.
Nějak mě to neoslovilo. Začátek velmi popisný a nudný a když se příběh konečně pohnul trochu dál, byl najednou konec. Tenhle styl a ani žánr nejspíš není pro mě.
Knize by myslím víc seděla kratší "stopáž", protože místy to byla opravdu trochu nuda a už už jsem chtěl znát konec. A pravda, některé věci mohli být dovysvětleny. Ale jinak výborná "Kingovka".
Věděl jsem do čeho jdu, jelikož filmové zpracování jsem už viděl dříve.
Na mě byla kniha až příliš dětská a tak hlavní pozitivum vidím v té krásné nekorektnosti, kdy zlobivé děti jsou i zde po zásluze potrestány.
Vždy se po nějaké době k této knize vrátím a zhltnu ji jako malinu. A vždy v ní najdu něco nového. Geniální kniha. Bylo mi ctí se s ní zase setkat a už teď se těším za pár let na další setkání.
Komiksy vůbec nečtu ale pro téma holokaustu jsem si v rámci Výzvy 2020 zvolil tuto lehčí formu.
Musím říct, že jsem zvolil správně. Výborná kniha se silným příběhem. Kresby jsou zde jednoduché ale výborně doplňují temný příběh.
Kniha je napsána formou monologů jednotlivých účastníků této tragédie. Na jednu stranu tak kniha působí velmi autenticky, na stranu druhou způsobuje čistý přepis monologů to, že je vyprávění nepřehledné, často přeskakuje z jednoho na druhé. Navíc byl místy myslím dost špatně text přeložen. Škoda.
Oceňuji především deníkovou formu. Děj byl předvídatelný ale přesto bavil od začátku do konce. A konec byl až děsivě rychlý.
Pane Bože, prosím Tě, neber mi všechno!
Jsem vulgární materialista a primitiv v jednom takže... Ten obsah... budiž. Ale ta forma... to je něco tak nestravitelného. Ještě že je to tak krátké.
Ve všech směrech slabší oproti prvnímu dílu, přesto pro mě pořád velmi povedená kniha. Hlavní postavou je tentokrát člověk (CJ) než pes jako tomu bylo u prvního dílu.
Čtyři hvězdy i když jen těsně a s odřeným psím uchem.
Nevím. Asi jsem čekal víc. Příjemně pobavilo ale nějak postrádám nějakou nadstavbu, která by zdůvodnila zdejší vysoké hodnocení. Pro mě "v dobrém slova smyslu" průměrná kniha.
Nuda nuda šeď. Do spáchání vraždy velká nuda, po ní už jen menší.
Pozn.: I mě se zdál překlad místy poněkud divný.
Asi už stárnu. Krásná knížka. A vůbec mi nevadí že je naivní, přikrášlená a vůbec kýčovitá. Jasných pět hvězd.
Přečteno již dříve a snad si to zase někdy zopakuji. Pokud bylo cílem koncentrovat špínu, šílenství a hnus do své krystalicky čisté podoby, tak se to zde povedlo na jedničku, nebo spíše na pět hvězdiček.
Jsem moc rád, že znám Cavea nejen jako skvělého hudebníka, ale i jako spisovatele.