tanuki komentáře u knih

Dojemný příběh dospívání, objevování lásky v její duševní i fyzické podobě a kladení si otázek, jestli by něco takového mohlo Bohu vadit. Hřích a špatné svědomí v porovnání s čistotou a silou milostného vzplanutí. Z knihy dýchá neopakovatelná vůně prvních doteků, do dlaní vám padají tiché vločky, snažíte se vyhnout posměškům spolužáků a přemýšlíte, jak to asi vypadá v Ráji. Když jste tedy křesťan. Kolem a kolem, velká zábava tam asi nebude. Tu je třeba si užít na Zemi. :o)

13 12.01.2016

Bylo by to téměř na 5 hvězd, ale ve srovnání s Myceliem Vilmy Kadlečkové nemá Algor tak pohlcující tajemnou atmosféru. Je více přímočarý, což samozřejmě nemusí být nutně na škodu. Problém je však ve velkém množství postav, ve kterém je občas dost obtížné se orientovat. Zvlášť když ochranka císařovny má kromě svých vlastních jmen i přezdívky, pak je v tom už totální chaos.:-) Těším se na druhý díl.

13 16.09.2015

Velmi sympatická kniha, ve které mladý poživačný komisař pátrá po sériovém vrahovi pošťáků. Pátrání to ale není nikterak dramatické, protože indicie schází a komisař spíše tápe. Větší část času se věnuje dvoření slečně Libušce, konzumaci všemožných specialit v pražských hospůdkách a návštěvami svých oblíbených vykřičených domů. Cestuje do Francie, odkud do Prahy přiváží milostnou techniku, která v našich končinách byla již dávno zapomenuta. V Mexiku pomůže císaři Maxmiliánovi s vyluštěním záhady pyramid, nicméně vrah pošťáků mu stále uniká. V Jelením příkopu zažije dost ulítlý rozhovor s mandragorou (ano, rostlinou), která pamatuje ještě Rudolfa II. a celý příběh bohužel pokazí nepříliš vydařený konec, který se věnuje Prusko-Rakouské válce. Pátrání najednou ustoupí do pozadí a vyprávění se věnuje střetu armád a mocností, na kterém je zřejmé, že staré časy končí a začíná něco nového...nit příběhu mizí do ztracena, čtenář by si určitě zasloužil trochu víc.

"Komisař se rozhlédl a okamžitě velitele poznal podle troglodytích uherských knírů, několikrát zatočených jako prasečí ocásky. Vzpomněl si také, co mu kdysi radil Dedera: Němec poslouchá toho, kdo nejvíc řve. Maďar toho, kdo nejsprostěji kleje. ... Komisař se zhluboka nadechl a spustil co nejzupáčtější němčinou:
Ty plesnivý vřede na svém žaludku! Ty zakyslá prdeli, vytřená shnilým tchořem! Já ti uříznu ptáka, vrazím ti ho do řiti a nakonec ti ho dám sežrat! Skoč kurvamámě zpátky do píči a nech se přemrdat! Aby tě kulohryz honil po poli a upadly ti nohy! Máš v hlavě mozkožrouta a ten už dávno chcípl hlady. Ty vemeno z kachny, dozdimrde, vykunděná píčo, okamžitě mi tu přestaňte mařit záchranné práce! Vypůjčíte si v obecním dvoru žebřiňáky a budete vozit do Vlašského špitálu - nejdřív raněné a pak mrtvé!
Avar se s každou nadávkou tvářil radostněji a na konci tirády vysloveně zářil štěstím. Zahodil zmrzačený bič, řízně zasalutoval a bez diskuzí odklusal splnit rozkazy."

13 27.04.2015

"Vražda je násilný čin páchaný na vražděné osobě. Sebevražda je násilný čin páchaný na těch, kdo zůstávají naživu."

"Oslavujeme kulturu cukrářských věnečků, je sladká a chutná, ale uprostřed je prázdno."

"...pověra je cosi jako kapitulace, způsob, jak se nemuset postavit realitě."

13 19.03.2015

str. 36:
Je to trochu zenové. Dokud se budu snažit, nikdy to nezvládnu. Jen když se snažit nebudu, zvládnu to. Pekelní buddhisti. Myslí si, že jsou tak proklatě chytří...

13 26.01.2015

...asi už jsem se přecoelhoval. Pseudooduševnělá kniha, jejíž vnitřní prázdnota a plytkost nejde zamaskovat, ať autor dělá vše, co je v jeho silách....

13 09.01.2015

Celkem by mne zajímalo, jak moc jsou Muži na toulkách popurální v Německu. :-)

13 15.08.2014

Povídková kniha, u které se mne ani jedna z povídek nedokázala dotknout tak, abych něco cítil, abych soucítil, abych se vžil. Všechno mi to přišlo mírně vykonstruované, bezkrevné, za skleněnou zdí, která nepropustí žádnou vůni ani zvuk. Hrdinové jsou často zoufalci a ztroskotanci, buď životem vehnaní do slepé uličky nebo otupělí a odevzdaní. Nějaká naděje nebo světlo? Nějaká možnost, že okolnosti, které nás drží za kotníky, své sevření jednou povolí a my se hneme dál? Cítil jsem v sobě po přečtení beznaděj zabalenou do lyrických slůvek. A nedělalo mi to dobře....

12 13.04.2024

Máme jich tady plná obchodní centra. Jeden oděvní řetězec vedle druhého a v každém z nich plné regály. Slušivé, moderní, barevné věci, na kterých je velké logo, které slibuje, že si kupujete kvalitu, šetříte životní prostředí a zároveň lidé ve výrobní hale dostanou odpovídající odměnu. Je to však skutečně tak? Není to jen pozitivně laděný marketing, který se snaží uchlácholit naši potřebu pro spravedlivý svět, kde kvůli nám není ničena příroda a lidé zapojeni do výroby všech těch triček, kalhot a sukní pracují ve vyhovujících podmínkách a ze svého platu si mohou dovolit šťastný a spokojený život?
I když jsou to závažná témata, kniha se snaží vtipně a s nadhledem ukázat, že všechno je trochu jinak. Autor někdy přehání víc, než je nutné, občas zatlačí na pilu emocí se zbytečně velkou razancí, ale představu o stavu oděvního průmyslu v Asii nám tento místy mírně zmatený příběh dá dobrou. Šaty dělají člověka. Ale někde vzadu je taky člověk, stejný jako my všichni, který dělá právě ty šaty.

12 27.03.2024

Čtivé, ale již nikoliv tak strhující jako první část. Možná proto, že téměř veškerý děj se odehrává na palubě jedné vesmírné lodi, takže chybí rozmanitost prostředí ze začátku příběhu. Jednotliví hrdinové mají svá tajemství, tolik různých postav a tolik všelijakých pohnutek. Vesmírná záhada se díky statečnosti i nerozumu Sylvesteho pomalu odkrývá. Krádce slunce může konečně projevit svou plnou moc a před čtenářem vyvstává desítky milionů let stará historie jednoho vesmírného konfliktu a jeho řešení, které trvá dodnes. Nicméně ať je Krádce slunce sebevíc prohnaný a silný protivník, pro něhož je lidský život dlouhý jako jedno nadechnutí, tak podcení lidskou vůli a schopnost improvizace. Dobře mu tak, potvoře vesmírné.

12 03.12.2018

Hezká a graficky příjemně zpracovaná kniha nabízí několik povídek, ve kterých se velmi přirozeně dějí hodně nepřirozené věci. Čtenář může žasnout nad spisovatelčinou jiskřivou představivostí, která mu představuje bájné tvory, zvláštní oživlé bytosti ať už z materiálů přírodních či lidsko-strojní křížence nebo je prostě jen konfrontuje s dost podivnými situacemi. Pár motivů se dokonce jednotlivými povídkami proplétá. Máte-li rádi tajemno a pocity neurčitého znepokojení, tak je to kniha přesně pro Vás.

12 17.09.2018

Promyšlená vesmírná sci-fi se vším, co fanoušek žánru očekává. Daleká budoucnost, technika na pokročilé úrovni, lidé ovládající cestování rychlostí světla, záhady dávných civilizací, objevování zvláštních neznámých mimolidských ras, hrdinové nesoucí si svá dlouholetá tajemství a nebezpečné odhalování tajuplných skutečností o vesmíru. Studeném, temném a zahaleném, který neprozradí nic jen tak zadarmo. Kdo touží po vědění, musí vždy něco obětovat. Kus své osobní svobody, pohodlí, nebo i příčetnosti. Vesmír totiž obývají bytosti tak odlišné od těch humanoidních, že si je lze jen stěží představit. Ale i někteří lidé, kteří cestují hlubinami univerza dlouho osamoceně, mohou být všelijak poznamenaní, narušení a celkem zajímavě morálně pokřivení a vyšinutí. Radost se s nimi setkat. :o)

Autor zastává princip okamžitého děje a žádného vysvětlování, což někomu leze na nervy, ale jiný to má rád. To postupné rozpoznávání a orientování se ve stovce neznámých pojmů jen na základě pomalu přibývajících informací. Za mě je to lepší, než didaktické vysvětlování jako ve škole. Každý si může užít kus objevování a nalézání a to je taky zábava...

12 04.06.2018

Tento svět vypadá opravdu odpudivě. Rozpadá se, je plný kriminálníků, násilníků, hnusáků, slintajících chlípníků, vyvrhelů, podrazáků, oplzlých mutantů, nadržených vojáků a podivnou nemocí proměněných lidí, ze kterých se stávají slizcí tvorové s chapadly a touhou zabíjet a žrát, co jim přijde do cesty. Mezi touto havětí se pohybuje Druuna, která disponuje dokonalým tělem, krásným obličejem a mírnou povahou. S odíváním si hlavu moc nedělá, stejně na ní šaty nikdy nevydrží moc dlouho. Pokud chce něco získat či se k něčemu dostat, existuje pro ni prakticky jen jedna cesta. Druuna se jí nebojí. Upejpavá rozhodně není a život bere pragmaticky.

Postupem času zjišťujeme, že Druuna je pro tento svět nesmírně důležitá. Musí vykonat...něco. Sama pořádně neví, co se od ní chce. Je zmatená a neustále ji někdo manipuluje do různých situací, ze kterých se dokáže dostat jen s pomocí svého úžasného těla a pár přátel, které má. Vlastní inteligencí to bohužel nevytrhne.

To, co zpočátku vypadá jen jako perverzní příběh dekadentního autora, ale s postupem času získává obrysy dramatu, ve kterém jde o přežití celé lidské rasy. Je to příběh překvapivě komplikovaný, který odkrývá svá tajemství pozvolna a dokáže vyvolat nejednu znepokojivou otázku.

12 09.02.2018

Série má vzestupnou tendenci a každý díl je lepší než ten předchozí. Po více než roce je samozřejmě obtížnější se orientovat ve všech postavách, přece jen by to na začátku chtělo nějaké drobné shrnutí, ale čtenář se nakonec chytne i tak. V minulých dvou dílech autoři velkoryse rozehráli příběhovou partii, která se nyní dostala do takové fáze, kdy děj běží vpřed bez nejmenšího zaváhání a kniha téměř nemá žádné hluché místo.

Opět je zde několik linií a každá má své kouzlo a nepostrádá napětí. Většina se točí okolo unesené císařovny a my sledujeme snahu o její osvobození (či naopak udržení v zajetí) ze spousty možných úhlů. V terénu jsou výzvědné služby dvou planet, premiér únosce se snaží vytěžit maximální zisk ze zadržování císařovny, ale zároveň je pouze pěšákem ve hře korporace GenetiX, která má asi trochu jiné cíle, než si premiér myslí. Císařovna se snaží přežít na samotce a císař spřádá odvetný úder. Do toho všeho jedna zastaralá malá vesmírná loď putuje neznámým vesmírem a její posádka se pokouší vyzrát nad nalezenou a opuštěnou vesmírnou stanicí řízenou byrokratickým počítačem. Ten však není jediným problémem, který zde musí vyřešit.

V tomto díle už nadobro chybí jakékoliv popisné části ať už postav, planet, nebo třeba politických zřízení. Vše se soustředí na vývoj událostí, které jsou dramatické a směrem k závěru knihy čím dál víc napínavější. Stejně jako v minulé části je finální akce propracovaná a čtenářsky uspokojivá. Jen pozor na příliš dlouhé zadržování dechu. :o)

12 31.01.2018

Pokud by platilo tvrzení, že obálka prodává, tak by tuhle knihu nyní musel vlastnit každý většinově orientovaný muž, který by ji zahlédl v knihkupectví. Samozřejmě prodává i název a tady už není vůbec o čem hovořit. Neodolal jsem tedy a rozhodl se zjistit podrobněji, jak se taková swingers párty může vyvinout...

Jedná se o jednoduché čtivo s explicitními sexuálními popisy, detektivní a duchařskou zápletkou. Pět případů, které řeší svými nestandardními metodami trochu neobvyklá detektivní kancelář. Hemží se to zde různými démony a magií. Napsáno čtivě a občas i vtipně. Autor se snaží využívat humor a sem tam se mu některé dialogy či přirovnání opravdu povedou. Kniha sice nedosahuje kvalit Mistra žánru, ale s tím snad nikdo ani nepočítá. Je určitě důstojným zástupcem pokleslé brakové literatury, která dokáže velmi dobře pobavit a zapomenout na starosti všedního dne bez nutnosti využívat přehnané množství intelektuální kapacity. :o)

Cením si každé knihy, která mě donutí si otevřít Wikipedii, takže zde především díky za Bafometa, který mi po celé čtení nasadil do hlavy písničku, které se nešlo zbavit...
https://www.youtube.com/watch?v=NopeDQD0Yo0

12 09.01.2018

Že autor chová kladný vztah k Čechám, už dokázal v předchozích dílech, ve kterých se vyskytuje jak Praha, tak i zmínky o českém pivu. Sice ty nejprovařenější ingredience, ale i tak srdce našince vždy hrdě zaplesalo. V Šesté hlídce nás autor ve své náklonnosti k naší vlasti utvrzuje nadále hned dvojím způsobem.
Primo - série se mi zdála vždy poměrně vážně a seriozně vyprávěná, ale tento příběh obsahuje osvěžující prvky nadhledu. Je stavěný spíše na dialozích než na ději a tyto dialogy nepostrádají vtip, který mi jemně připomínal pana Kulhánka (asi to bude tou upírskou linkou).
Secundo - nepokrytou inspiraci lze vysledovat v Cimrmanově majstrštyku Vichr z hor. Pamatujete si ho? Dovolím si malý úryvek...vytanul mi na mysli, když se mezi členy Hlídek spustila velmi podobná diskuze.

Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?"
Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.”
Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.”
Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.”
Tomáš: "A maminka?"
Otec: "To je babička z otcovy strany.”

Celé mi to trochu nedávalo smysl, tyhle autonomní bytosti zrozené z šera, které vládnou prakticky neomezenou mocí a mají své vlastní speciální úkoly...které plní jen s obtížemi, jestli vůbec. Nebudu nad tím raději moc přemýšlet, protože jinak to bylo příjemné čtení. Jen ta Lilith, věkovitá a zkušená, staletími protřelá, přijde Antonovi z vlastní vůle pomoci a dát mu odpovědi na jeho otázky, a pak takový vděk. Pro dobrotu na žebrotu.

12 26.07.2017

Je to jiný Urban. Civilní, komorní, současný, bez úchylných vražd a divných událostí. Už v názvu knihy nám autor sděluje, že možnost happy-endu přece jen existuje, což je dobře, protože jsem se k této možnosti celou dobu upínal. Šťastný konec je nejistý hlavně kvůli tomu, že hlavní hrdina se k slečně Věře chová celou dobu jako...truhlík, když použiji výraziva z tohoto příběhu. Vlastně jeho pohnutkám rozumím. Chce aspoň jednou za život udělat nezapomenutelné snímky a k tomu potřebuje, aby na fotografiích kromě krásné modelky bylo znát i napětí, vzrušení, touha, vztek. Skutečné a nepředstírané emoce, které musí vycházet z nitra, z očí, výrazu tváře a diváka přitlučou k židli. Vzniklé fotografie jsou pak skutečně přesně takové, ale za jakou cenu? Stojí za to dát přednost tvorbě před skutečným životem?
Za Matějovu nesympatickou náturu dávám hvězdu dolů, protože byl často opravdu napřesdržku. Na druhou stranu bylo přínosné zamyšlení nad systémem sociálních sítí, kde si sami před sebou snažíme dokázat, že za něco stojíme. Chytáme lajky, bílá kolečka, palce a myslíme si, že náš život tím bude nějak lepší, když jich budeme mít víc než ostatní. Bude?
Dva epilogy na závěr, které čtenáře zpočátku trochu vykolejí, ještě dokáží posunout příběh do další roviny.

12 23.05.2017

Kniha předkládá dvě verze příběhu o kůzlátkách - v první se čtenář dozví, jak to dopadne, když jsou kůzlátka poslušná a druhá varianta popisuje situaci, kdy kůzlátka rady své moudré maminky pouští jedním uchem tam a druhým ven. Každý příběh napsal někdo jiný a my máme s dětmi raději příběh o kůzlátkách poslušných. Je vtipnější a u vlkových popletených písniček se děti smějí nahlas. Pár úryvků umí i citovat. Pochvalu si zaslouží i povedené a vtipné ilustrace. Velmi sympatická kniha. U nás tedy rozhodně plný počet bodů. :o)

12 03.10.2016

Chytlavý příběh a moc hezké ilustrace k tomu. Být dítě, tak zaplesám, zatleskám a radostí výsknu. A jako dospělý vlastně taky.:o) Jen jsem čekal trochu víc informací o samotnému vesmíru. Nejdřív mne to mrzelo, ale když se nad tím zamyslím, tak je asi dobře, že děti nejsou přehlceny zbytečným kvantem informací. Je jich tam tak akorát, aby to ve čtenáři vzbudilo zvědavost a pátral dál, jak to s tím vesmírem vlastně je. Třeba v dalším dílu této série. S Hawkingovým zářením si spoluautor trochu ohřál vlastní polívčičku, ale budiž mu to přáno.:o)

12 29.09.2015

Graficky krásně provedená kniha, která poukazuje na harmonické vztahy mezi planetami naší sluneční soustavy. Vyžaduje matematickou a geometrickou představivost, což je někdy poněkud náročnější.:o)

12 10.06.2015