Svatoslav komentáře u knih

Stephen King má své Prokletí Salemu, Bram Stoker svého Draculu a Dan Simmons Hladové hry. Každý z uvedených autorů ve svém díle stanovil v upírském světě jistá pravidla, která se od těch ostatních liší. Přičemž právě Hladové hry jsou tím nejodlišnějším, co na poli krvesajů můžeme najít. Veškerá zaběhnutá schémata jsou smetena ze stolu takovou razancí, že i Bram Stoker by nevěřícně kroutil hlavou. Simmonsovi upíři totiž vůbec nepijí krev, ale živí se zabíjením lidí pomocí psychické manipulace. Žijí mezi námi, vypadají stejně jako každý člověk, ale přeci jsou jiní. Znáte podivný pocit, když vám z ničeho nic běží mráz po zádech? Co když se právě nějaký upír nabourává do vašeho systému a tiše zabydluje v mozku?

Hladové hry jsou především rozsáhlý román o pomstě muže, který díky upírským rozmarům přišel ve druhé světové válce o rodinu a přátele. Autor v (téměř) tisícistránkové bichli prolíná několik dějových linií, až je občas těžké se v nich orientovat. Na povrch vyplouvají nově nabyté skutečnosti. Vyhlazování Židů bylo spíše zábavou lidí vlastnících tzv. „Schopnost.“ Psychičtí upíři mistrně ovládali kohokoli, stačilo otevřít pověstná vrátka v hlavě oběti. Hranice mezi fikcí a historií je zbořena, v imaginaci Dana Simmonse je možné vše.

Čím mi ale mistr udělal ohromnou radost, jsou nezapomenutelné záporné postavy. Někdy v budoucnu bych si docela rád od autora přečetl článek, ve kterém popisuje tvorbu takových legendárních záporáků. V prvé řadě bych chtěl vyzdvihnout geniální antihrdinku Melanii Fullerovou, při jejímž posledním monologu mě pokaždé zamrazí. Silná žena užívající si svého života do chvíle, kdy ji její přátelé hodí přes palubu, a je pouze na ní, jak se zachová. Bude smutně sedět v koutě, nebo zatne zuby a vtrhne do ringu? Melanie Fullerová by se mohla s klidem řadit mezi prvotřídní femme fatale každého dobrého noir filmu. S tím rozdílem, že Melanie není krásná, zato nepředvídatelná a plná intrik.

Kniha není horor, ale spíše dramatický thriller s prvky hororu a sci-fi. To vše okořeňte kriminální linkou, která se postupem stránek rozroste v daleko víc, než byste na začátku tušili. Mistrně zvládnuté akční scény jsou už jen třešničkou na již tak dokonalém dortu. Děj má spád a graduje rychlostí světla. Ač najdeme několik hluchých míst, po přečtení akční sekvence trvající dvě stě stran na nějaké hluché místo zapomenete. Jedinou výtku bych viděl v novém překladu, ač je kvalitnější než překlad původní, stále má spoustu zbytečně kostrbatých míst.

Pokud chcete vědět, jak vypadá román plný moře záporných postav s několika kladnými rybkami, neváhejte! O to více, zdali vás zájímá upír bez tesáků a krve. Shrnuto, podtrženo, Hladové hry se právem řadí mezi legendy žánru. Obrovská škoda, že tento klenot upíří tématiky je u nás tolik opomíjený. Snad se to s novým vydáním změní.

12 09.06.2016

Hlavní postava Ben Mears je úspěšný spisovatel užívající si mládeneckého života. Pro dokončení své nové knihy a nasbírání inspirace se vrací na místo svého dětství. Lot ho přijme s otevřenou náručí, a dokonce mu nabídne možnost zamilovat se. Kdyby tak tušil, že se město, které měl tak rád, během několika dní změní v noční můru, nejspíš by si svou výpravu rozmyslel. Souběžně s jeho příjezdem do města dorazí cizinec, jehož tajemství je daleko nebezpečnější než smrt.
Základem každého dobrého příběhu jsou postavy. Zde je postav příliš mnoho, až je občas těžké se v nich vyznat. Jelikož Stephen má své čtenáře rád, nenechá vás v téhle šlamastice a dovede z takové situace brilatně slovně vybruslit, aniž by udělal jediný přehmat. Každičká postava je originální se svým vlastním životním příběhem nebo tajemstvím. Během čtení si nejednoho hrdinu oblíbíte, ba dokonce zamilujete.

Samotná základní dějová linie se větví do několika dalších doplňujících příběhů. Už od prologu je vidět jasně dané tempo, které s přibývajícími stránkami graduje a nabírá na napětí takovou rychlostí, že nestačíte popadnout dech. Pečlivý výběr slov a trefně napsané dialogy vtáhnou čtenáře do svého světa a nepustí do poslední stránky. Velkolepé finále je poté třešničkou na již tak dokonalém dortu.

King moc dobře věděl, že úpravami v upírské mytologii vstupuje na tenký led. Proto ponechal zažité mýty a pouze je přizpůsobil součastnosti. Úspěšně rozšířil mytologii takovým způsobem, že jsem měl z upírů opravdu strach. To se v dnešní době příliš nevidí. Bystřejší zde mohou spatřit spoustu odkazů na legendárního Draculu od Brama Stokera, jemuž tímto vzdává hold.

V pořadí teprve druhá Kingova kniha je mistrovským kouskem, který nesmí chybět v knihovničce žádnému "fandovi" hororu ani čtenářům, kteří hledají kvalitní děsivé čtivo. V Jerusalem´s Lotu bych rozhodně nechtěl nikdy skončit, ač se ke knize v budoucnu ještě rád vrátím. Prokletí Salemu není pouhým příběhem o smrti a děsu, ale především o lidech, kteří v takových podmínkách bojovali do posledního dechu. Brilantní práce!

7 09.06.2016

Hellboy je legenda, kterou netřeba představovat. Dnes ho zná úplně každý, ať už díky obstojnému filmovému zpracování nebo komiksu, který se nesmazatelně zapsal do historie. Mike Mignola fascinujícím způsobem spojuje několik žánrů dohromady. Svou charakteristickou kresbou a stylem vyprávění pozvedá tento komiks na vyšší literární úroveň. Geniální dialogy, jimž nechybí říz a krutopřísné hlášky dělají postavy natolik živé, že se od komiksu nedokážete odtrhnout. Ihned po několika stránkách se dostaví onen blažený pocit zamilovanosti do některé z postav. Ať už do ironicky hláškujícího Hellboye, trochu vážného, ale vždy trefného Abrahama Sapiena nebo ďábelsky výbušné Elizabeth Shermanové.

Jak již napovídá název historicky prvního dílu s roháčem, jsme na úplném začátku. Dozvíme se nejen, jak přišel Hellboy na náš svět, ale bleskurychle prosvištíme téměř všechny hlavní postavy a co je nejdůležitější, poznáme silákovu nemesis číslo jedna. Není jí nikdo jiný, než samotný legendami opředený Rasputin. Skupina z Úřadu pro výzkum paranormálních jevů dostala za úkol po nemilém odchodu roháčova nevlastního otce rozlousknout zapeklitou záhadu. Na začátku netuší, že je čeká nebezpečná cesta plná akce, zvratů a nevyřízených účtů, které se potáhnou i do budoucna. Tým vyšetřovatelů se vydává do děsivého domu, jenž je po staletí pomalu sžírán tamějším jezerem. Rod Cavendishů pronásleduje po devět generací strašlivá kletba s opakujícím se průběhem. Klidný život z ničeho nic naruší nutkavá potřeba odcestovat kamsi na konec světa za vidinou něčeho neznámého. Jediný kdo z rodiny přežívá je letitá madam skrývající děsivé tajemství.

Příběhu se nedá vytknout zhola nic. Jedná se o lahůdku, která nesmí chybět v knihovně nikomu, kdo si libuje v záhadách mísených s humorem, fantasy, scifi či hororem. Děj má neuvěřitelný spád a graduje takovým způsobem, že samotné finále si nezaslouží jiné označení než epický nářez. Geniální dialogy, nezapomenutelné postavy, nervydrásající napětí a akci najdeme v jedné publikaci. Tak dlouze nepřemýšlejte nad slovy zde napsanými a okamžitě upalujte do nejbližšího obchůdku s komiksy nebo knihami. O tomhle se nedá psát, tohle, dámy a pánové, musíte zažít na vlastní kůži! Viva Mignola

Ze souvislého příběhu se přešlo do povídkového souboru, který nepostrádá kouzlo ani epičnost. Sborník povídek?! Šílenost nebo geniální tah na čtenářův mlsný jazýček? Mike Mignola nezklamal a ještě více než kdy předtím přikládá do kotle.

Ač se jedná o sbírku povídek rozhodl jsem se úmyslně neuvádět jejich obsah, jelikož zde jde o překvapení, které nechci čtenářům vzít. Každá povídka, ať už třicetistránkový rozsáhlý epos nebo pětistránková anekdota v sobě nesou vytříbený styl vyprávění veleváženého autora. Jak bývá u Hellboye zvykem, v luxusní obálce je ukryt ještě úžasnější dáreček a tím je pro Mignolu charakteristická kresba a především nezapomenutelní hrdinové! Kromě již známých postav z Úřadu pro výzkum paranormálních jevů se můžete dočkat spousty vedlejších aktérů, jejichž monology jsou nesmrtelnými. Namátkou stačí uvést neposedného pekelného vězně Ualaca, který se může svým záporáckým motivem rovnat samotnému Rasputinovi.

Věrným fanouškům od zrodu legendárního rohatce v hlavě hlodá otázka, jaký význam má mýty opředená pravá ruka? Zpozorněte! Odpověť na tuto a další otázky ohledně Hellboyova života dostanete v tomto díle. Sborník je stručným životopisem, jenž vám rozproudí krev v žilách a nenechá na minutu vydechnout. Přes vtipné dětství, které jistě v naší společnosti nebylo lehké, se dostáváme až do puberty, kdy hormony cloumají každým, ďáblíky nevyjímaje.

Letem světem se podíváme do vzdálených koutů planety a poznáme místní folklor. Jednou z návštěv je exotická výprava do Japonska. Mignola zpracoval japonskou legendu po svém a okořenil hororovou, až bizarní atmosférou. Milovníci severských zemí se pořádně namlsají Norskem a jeho dvěma lidovými pověstmi.

Pravá ruka zkázy je výjimečné dílo. Nezapomenutelné příběhy ve vás zanechají silný dopad nostalgie, kdy jsme ještě jako malé děti věřili ve strašidla a bubáky pod postelí. Podíváme se po světě, obohatíme svou hlavinku několika lidovými pověstmi a legendami z celé planety. Fanoušci H. P. Lovecrafta si přijdou na své v povídce vzdávající hold samotnému mistru děsu. Mignola se nebál vstoupit do takových vod, jakými je upírská tématika, které je věnován jeden z nejpodivuhodnějších příběhů celé sbírky. Chcete-li vědět, proč nesmí čerti a jiná pekelná stvoření jíst lívance či shlédnout a na vlastní kůži pocítit setkání obřího draka a čerta v souboji na život a na smrt, neváhejte! Viva Mignola!

2 09.06.2016

Zdá se, že Mike Mignola rád vzpomíná, a tak se v poslední době čím dál více vrací s ranými Hellboyovskými povídkami. Sbírku mapující ruďáskovo dětství a problematické dospívání jsme tu již měli. Tentokrát nás mistr provádí historií případů Úřadu pro výzkum paranormálních jevů. Češi si speciálně smlsnou na ústředním příběhu odehrávajícím se v Praze za dob, kdy lidé ještě veřili v upíry a další různá strašidla. Mignola jako obvykle převyprávěl pražskou pověst o upírovi po svém, a tak hranici mezi realitou a pověstí zboural. Tentokrát vymizela hororová atmosféra a byla nahrazena bizarním pohádkovým nádachem, který připomíná staré tradiční pohádky od bratří Grimmů.

Poprvé v rohaté historii dochází ke změně autora kreseb. Mignola moudře zvažoval všechny varianty. Po proškrtání dlouhého seznamu adeptů nakonec vybral několik nejlepších, kteří svým přístupem dodali Hellboyovi nový rozměr. Mignola sice zůstal na stoličce scénaristy, ale zbytek přenechal mladým talentům. Kresba Pražského upíra přidává na efektivnosti a zesiluje pocit pohádkovosti, který je se starou Prahou tolik spojen. Čecha navíc zahřeje u srdce jakmile dojde ke scéně, kde si roháč vyřizuje účty s upírem pod dohledem pražských památek. V předmluvě příběhu Mignola vzpomíná na svůj pobyt v České republice, respektive v hlavním městě, kde společně s režisérem Guillermem del Torem procházeli slavné historické památky a sbírali lidové pověsti.

Poslední epický příběh Makoma v sobě kombinuje dva umělecké rysy. Mignolovu charakteristickou kresbu a surriealistický snový rukopis Richarda Corbena. Hellboyova duchovní pouť vede až do samotné Afriky, kde musí podniknout nebezpečnou výpravu za mystickým šamanem. Cestou musí přemoct několik obrů a přeprat ohnivého démona.

Fanoušci pohádek uspokojí mlsné jazýčky a zchladí žízeň závěrečnou galerií Hellboyových portrétů s různými bestiemi a vedlejšími postavami. Pokud máte rádi cestování, ale daleko raději sedíte doma v teple, mám pro vás dobrou zprávu. Exotická Malajsie, tajemná Aljaška, mrazivé Norsko, mýty opředená Česká republika, přelidněný New York, děštivý Londýn, slunná Afrika a mnoho dalšího se nachází v tomto speciálním vydání Atlasu světa. Spolupráce s dalšími kreslíři byl vskutku geniální tah, jak oživit a zatraktivnit již tak dokonalé umělecké dílo současným čtenářům. Viva Mignola!

Jediný Hellboy nemá své podivné místo. Peklo ho vyvrhlo na zemský povrch a nebesa jsou pro něj příliš nóbl. Kam tedy ve chvílích krize uniknout? Do náruče nějaké dvounohé kočky či do nejbližší hospůdky. Kdepak! Do moře a ještě dál…

V pořadí šešté pokračování roháčových dobrodružství nás zavede do míst vskutku podivných. Mike Mignola se snad nikdy nevyčerpá a jeho um zůstane navždy originální, jak jinak si vysvětlit jeho nezměrnou originalitu a imaginaci. Zapomeňte na pohádky a horory! Tentokrát to bude krapet jiná jízda, než jsme zvyklý. Mike znovu inovuje a překvapuje ještě více, než kdy předtím.

Hellboy už není ten zlý hoch, jakým býval v pekle, a tak vyšetřuje jeden nadpřirozený případ za druhým. Jinak tomu není ani v této publikaci. Příběh je rozdělen na dvě povídky, které na sebe úzce navazují. Hned první část nazvaná Třetí přání hrdě vzdává hold dánskému spisovateli nejkrásnějších pohádek a to Hansi Christianu Andersenovi. Odkazování mistru příběhů o mořských panách je na místě. Třetí přání v sobě mísí legendy, pohádky, ale především nový prvek, kterým je tento celek ozvláštněn a tím je roztříštěné surrealistické vyprávění děje. Najdeme zde sice spoustu postav a vedlejších motivů, ale Mignola naštěstí neskáče od jednoho k druhému, a tak se hravě zorientujeme v tomto monstrozním opusu.

Někdo by mohl namítat, že Hellboy pod vodou je jako Homer Simpson na suchu, ovšem zde tomu tak není. Roháč se skvěle pohybuje a pere jak na suchu tak pod vodou a nebrání mu v tom kubíky vody ani nepřející zakleté mořské panny. Fanoušci Andersonovy pohádky se dočkají oné zlé čarodějnice, která v tomto příběhu zabírá místo úhlavní nepřemožitelné nemesis číslo jedna. Samotný Rasputin může blednout závistí, jelikož takhle kluzkou bestií by chtěl být každý skvělý záporák.

Druhou ještě surrealističtější polovinou celku je Ostrov. Samotný Mignola v poznámkách zmiňuje, jak mimořádně těžké bylo přesné ztvárnění lodí, ryb a moře vůbec. Přičemž právě druhá jmenovaná patří mezi jeho nejvydařenější dílka a právem spadá do žebříčku TOP 10.

Mike bruslil tentokrát na hodně tenkém ledě. Neznámé prostředí, netypické vyprávění děje a spousta skoků mezi časy a sny. Naštěstí se chopil lana pevně a tak můžeme nahlédnout do toho nejlepšího, co kdy bylo z tohoto světa stořeno. Hellboyova minulost zůstala zahalená rouškou tajemství, ale některé záhady byly zodpovězeny takovým způsobem, že i master v comicsu musel svěsit ústa údivem. Shrnuto, podtrženo, Mike ještě zdaleka neřekl své poslední slovo, a tak nás jistě v budoucnu čeká spousta dalších výprav skoro rohatého strašidýlka. Viva Mignola!

Mistr strachu se vydal úplně jiným směrem, než jsme zvyklí. Zůstal věrný svým oblíbeným tématům, jakými jsou náboženství, mezilidské vztahy či problémy v rodině. Tentokrát je ale zabalil do zvrhlejšího vydání. Příběh se na začátku tváří nevinně, ale svižným způsobem vás vhodí do ringu ihned po několika stránkách, kdy přichází první zvrat.

Jessie je atraktivní žena středních let s temnou minulostí, o níž nikdo nemá ponětí. Žena, od narození pronásledována osudem, je šťastně vdaná za úspěšného právníka, ale jak to tak bývá, po několika letech společného soužití přichází stereotyp, a to jak v běžném životě, tak v sexuálním. Pro okořenění svého intimního vztahu postupně pár sklouzává do čím dál zvrhlejších praktik. I dospělí mají své hry. Když je Jessie ze zábavy připoutána za ruce k posteli, netuší, co ji místo radovánek čeká za děs. V jednom hrůzném okamžiku Gerald umírá a Jessie zůstává sama z dosahu klíčků a jakékoliv pomoci. Během několika dní prožije tu nejhorší noční můru svého života, při které pozná, co to znamená bruslit na tenkém ledě.

Fandové tzv. skoků do minulosti neboli flashbacků si přijdou na své. Základní dějová linie je časově rozdělená do dvou rovin. Do součastnosti, ve které Jessie prožívá muka, a minulosti, v níž poznává stinnou stránku rodiny. V samém jádru se skrývá křehký příběh o nefunkční rodině a tajných potřebách. Někomu nemusí být po chuti míchání žánrů, ale zde vše dokonale zapadá a v závěru dostáváte specialitu i přes místy roztahaný děj.

Stephen King mi udělal obrovskou radost! Geraldova hra je podivnou oslavou ženství. Může to znít poněkud bizarně, ale svým způsobem je to tak. Samotná hlavní hrdinka je typická emancipovaná žena, která přes veškerý strach suverénně nakopává nepřejícímu osudu zadek. Román není vhodným čtivem k jídlu. Děj je prošpikován spoustou brutality a psychicky náročných scén, při kterých vás zamrazí. Samotný závěr jsou jedna z nejkrvavějších jatek v historii psaného thrilleru, a ruku na srdce, kdo by měl odvahu přejít práh bolesti pro záchranu svého života.

6 09.06.2016

Temný lord hororu se vrátil! Po dlouhém čekání jsme se dočkali. Nakladatelství Laser-books nám splnilo naše nejtajnější přání a v poslední době se na nás řítí s jednou legendární publikací za druhou. Nejdříve to byly Hladové hry od Dana Simmonse a teď to nejlepší od samotného mistra žánru. H. P. Lovecraft se vrátil na českou scénu s grácií sobě vlastní a po dlouhé době v nás probouzí opravdový strach. Pokud jste se jako malé děti báli bubáka pod postelí, raději mistra nečtěte. Tohle je jenom pro otrlé a odvážné.

V horách šílenství v sobě kombinuje dva žánry tím nejděsivějším možným způsobem. Ještě nikdy jsem nečetl knihu, ve které sci-fi a horor tak dokonale splynuly v jeden celek. Mistr se jednoho dne zahleděl na hvězdnou oblohu a uvědomil si, že nebezpeční nemusíme být pouze my lidé, ale především tajné návštěvy z kosmu.

V první povídce Dagon jsme vhozeni do propracované mytologie Lovecraftova světa a méně zkušení se budou ztrácet. Naštěstí jsou nám tajemství tohoto světa skvěle podávána po malých porcích v každém příběhu. Příběhu se jinak nedá nic vytknout. Skvěle napsaný a gradující, odstavec od odstavce, ale především atmosférické divadýlko, na které se nedá nikdy zapomenout.

Totéž by se dalo říct o druhém příběhu a tím je Slavnost. Vánoce nemusí být jenom svátky míru a pokoje. Občas se mohou přihodit věci značně děsuplné. Takto praví zadní obálka knížky. Mytologie se prohlubuje, na scénu nastupují nové rasy, beznadějnost houstne rychleji než pára nad hrncem.

Volání Cthulhu. Co k tomuto příběhu, odhalujícímu zásadní otázky ohledně tajného kultu, dodat? Ještě teď mám děsivé mrazení v zádech. Fakta jsou servírována realisticky, až občas přemýšlíte, jestli nám někdo na vyšších místech něco nezatajil.

Od Volání Cthulhu nastoupily na scénu příběhy, které berou dech od první stránky až do úplného konce. Hrůza v Dunwichi mě z nabízených příběhů oslovila nejvíce. Lovecraft si důmyslně pohrává se starým pořekadlem - co není vidět, toho se bojíme více. Téměř na každé stránce je cítit zoufalství a strach. Celkově mi přišla tahle povídka nejpreciznější. Lovecraft nechává ožít ty nejhorší noční můry, jaké si lze jen představit. Bezchybná atmosféra prostupující až do morku kostí je absolutním vrcholem, jak povídky tak knížky samotné.

Tam, kde v Dunwichi odhalil mistr cit pro atmosféru, tak v předposledním příběhu publikace odhlalil svou genialitu. V horách šílenství plně ukazuje bezchybně propracovanou mytologii od počátku věků, až do úplného konce. Se zatajeným dechem budete sledovat osud badatelů, kteří na Antarktidě odhalí daleko děsivější pravdu, než složení ledovců. Od první stránky vás příběh vtáhne a nepustí. Jste pod nadvládou mistrovy geniality a perfekcionismu. Třešničkou na dortu je děsivé vyprávění historie mimozemské rasy, která musela svést galaktickou válku s několika krvežíznivými nájezdníky.

Stín z hlubin časů je už jen sladká tečka za výbornou večeří. Některá tajemství by neměla být nikdy odhalena. Riziko nebezpečí je příliš velké.

Co dodat? Nemám slov! Americký autor Howard Phillips Lovecraft doslova vtrhnul na scénu se silou atomové bomby. Samotné autorovo jméno má ve světě literatury obrovskou váhu, ač je stále považován za bludného Holanďana hororu. Přestože je považován za jednoho ze zakladatelů žánrů, tak se o něm ví pramálo. Tento soubor povídek by neměl chybět v knihovničce žádného fanouška hororu a čtenáře libujícího si v děsivé atmosféře. Po přečtení knížky budete mít kompletně odhalenou celou historii pradávného světa monster a děsů. Jak říkám. Na monstra a atmosféru nikdy nezapomenete. Možná se Prastaří přece jen někdy vrátí, co my víme, pravda se skrývá pod našima nohama.

6 09.06.2016

Pro začátek si musíme ujasnit jednu věc a tou je identita hlavního hrdiny a spisovatele. Zda se jedná o jednu a tutéž osobu nemohu jedoznačně odpovědět. Sám autor ohledně pravdy mlčí a raději dále mlží. Inu, tak se pozná správný mystifikátor. Darren Shan má na svém kontě spoustu úspěšných, leč nevýrazných zářezů. Několik televizních scénářů, povídek, komiksových stripů. Ovšem jeho největším úspěchem se stala mnohadílná fiktivní autobiografická sága líčící „vlastní zkušenosti“ ze světa nemrtvých.

Příběh je na své startovní pozici prostý, o to více se Darren vyřádil na atmosféře a nezapomenutelných charakterech. Nerozlučným přátelům Darrenovi a Stevovi se jednoho dne dostane do rukou tajuplná zlatá vstupenka (opravdu se nejedná o zlatý tiket Willyho Wonky) do Circo Mostruoso, což je magické obludárium v cirkusovém balení. Kdyby tak tušili, že příchodem do cirkusu převrátí své životy vzhůru nohama, jistě by si návštěvu obludária rozmysleli. Vrcholným číslem celého představení je děsivý upír pan Hroozley se svou cvičenou pavoučičí Madame Oktou. Při odchodu z cirkusu se Darrenovi honí hlavou jediná myšlenka, dostat záhadného tvora za každou cenu.

Autor umně spletá dějové linie od první stránek. Některé uzavře úplně, jiným ponechává otevřená vrátka pro další pokračování. Čím je vlastně Madame Okta tak vyjímečná? Ač to bude znít bláznivě, vším. Nezapomenutelná depresivní atmosféra, gradující až do samotného pekla, nenechá čtenáře chvíli na pokoji. Uvěřitelné charaktery postav, se kterými se po pár stránkách dokonale ztotožníte a zapomenete, že jsou jenom na papíře. Totéž platí o prostředí. Přidejme kousavé sarkastické dialogy jako ze života, poetiku režiséra Tima Burtona a kouzelně děsivý svět, jehož součástí by si přál být každý.

Shrnuto podtrženo: Madame Okta vypadá na první pohled jako pouhé počteníčko pro mladé a nebojácné. Opak je pravdou. V příběhu nalezneme spoustu palčivých otázek ze života, ve kterých se najdou i otrlejší čtenáři. Bravo Darrene! A to jsme teprve na začátku, ještě nás čeká dlouhá cesta. Doufám, že bude stejně vydatná, jako první nášup.

Oproti první části obrovské zklamání. Autorka se přímo s ďábelskostí vyžívá v podrobném mučivém popisu téměř všeho, že přitom zapomíná na děj. Přitom stačilo tak málo. Celou knížku shrnout v jedné kapitole a zaměřit se závěr, který jako jediný má tempo a graduje odstrašující rychlostí. Takto Vražedná pomsta funguje pouze jako přemostění - vata mezi prvním dílem a závěrečným finálem. Smutné.

4 09.06.2016

Catherine Fisherové se povedlo to, co se nedaří některým spisovatelům dlouhá léta. Pomocí mistrné hry se slovy napsala tak epickou a sympatickou úvodní kapitolu trilogie. Na poli 363 stran stačila popsat mytologii rozsáhlých světů, zkritizovat režimy a postupující techniku. Některé linie postupně uzavřela, ale ty hlavní nechala otevřené. Myslím si, že šokující závěr zůstane v hlavě všem čtenářům ještě hodně dlouho. Bohužel na Sapphique si budeme muset ještě chvíli počkat. Už teď je ale jisté, že se nám tu klube nezapomenutelné dílo. Jinými slovy – pohodové čtení, které se těžko hledá.

Marně přemýšlím nad tím, co bylo natolik šokující a explicitní, že bych musel odložit knížku. Přirovnání se Stephenem Kingem je naprostý omyl a pouhý reklamní tahák, který většinou k publikaci sedí. Zde je tomu jinak. Je to psáno čtivě, děj má spád, postavy jsou sympatické, ale to čím se kniha prezentuje (děsivé výjevy při kterých budete drkotat zuby, nechutné scény z nichž znechuceně odhodíte knížku) naprosto chybí. Závěr je posledním hřebíkem do rakve. Je mi líto, opravdu jsem se snažil a dokonce se na ni těšil, ale takhle je to pouze zručně napsané zklamání (čekal jsem horší) bez špetky invence.

1 09.06.2016

Román místy překračuje hranice únosnosti a především v druhé polovině se doslova koupe v zoufalé klišé zátoce, které se po celou dobu šikovně vyhýbal. Což je velice smutné vzhledem k typu látky a míře nadšení pro inovátorský přístup k tématu.

09.06.2016

Stephen King se vydal na tenký led. Namíchal nám podivný drink s příchutí sci-fi a fantasy thrilleru. Nezapomněl přidat zářivý deštníček v podobě vědeckých teorií a sladkou třešničku na dortu - samotný název městečka Derry. Městečka, které čtenáři znají z románů To a westernové fantasy ságy o pistolníkovi. Ač jsem objemný román vychválil do puntíku, nemohu dát absolutní počet procent. Samotná myšlenka experimentu s žánrovým mixem se mi zalíbila, ale z jejího provedení mám poměrně rozpačité pocity. Není to nijak zásadní kingovka, ale také není průměrnou, natož podprůměrnou.

2 09.06.2016

Přiznám se bez mučení. Po brilantním Upírově pomocníku jsem o Darrenovi mírně pochyboval. Laťka, kterou nastavil, se zdála být nepřekonatelná. Ovšem po přečtení prvních několika kapitol mi sklaplo. Shan sice neřádil jako utržený ze řetězu, místo toho nabídl čtenáři mistrnou práci lidské psychiky. Ten tam jsou klukovské myšlenkové pochody hrdiny z první části. Upírův pomocník stárne, ač to není na jeho zevnějšku vidět, ale uvnitř dozrává v nejroztříštěnějšího hrdinu současnosti. A když se zdá, že už nemůže být hůř, připlete se mu do cesty láska, která jeho transformaci posune až k samotné hranici cynismu. Bravo, Darrene. Další zastávka: Upíří hora.

Riskantní vstup na tenký led se vyplatil. Úvodní díl trilogie nazvané Město vám položí spoustu otázek a mnoho jich zodpoví, ale tu základní ponechá rafinovaně skrytou pod povrchem. Samotný název je jednou velkou hádankou, a pokud chcete znát její řešení, nezbývá mi nic jiného, než vás nasměrovat do nejbližšího knihkupectví či knihovny. Málem bych zapomněl na brilantní obálku, která vyjadřuje veškeré pocity zachycené v knize. Již teď se nemohu dočkat, s čím se mistr vytasí v pokračování nazvaném Horizont pekla.

2 09.06.2016

Glen Duncan je básník, filosof, prozaik a bůh v jednom. Nejenže dokázal inovovat mytologii, která pomalu zkomírala vyčpělostí, ale dokázal prvoplánové žánrové čtení povznést na novou úroveň. Po obsahové stránce vytvořil dílo natolik mnohovrstevnaté, že vám jedno přečtení nebude stačit a budete chtít další. Na poli čtyř set stran rozehrál hru o lásce a smrti, okořeněnou o základní otázky existencionalismu, filozofie, politiky a etiky. Přes to všechno výčet pozitiv nekončí. V románu nenajdete žádnou postavu, která by nebyla psychologicky vypointovaná. Vrcholem je samozřejmě hlavní antihrdina, který je natolik zničený svým údělem, že nedoufá v nic jiného než ve svůj konec. Ukažte mi autora, který dokázal do jedné kapitoly inteligentně zasadit kulturní odkazy na Kubrickovu Vesmírnou odyseu, Mlčení jehňátek, Lolitu Vladimíra Nabokova či teoretické dílo Susan Sontag. To všechno zahalte do temné noirové atmosféry s příchutí „protřepat-nemíchat“.

2 09.06.2016

To, co na začátku vypadalo jako pohádka na dobrou noc, se proměnilo v pravý horor, jaký autor slibuje. Naturalisticky popisované vraždy jsou toho důkazem. Darren zkrátka přitvrdil ve všech směrech. Drsně vám vpálí do obličeje: „Život není pohádka! Můžete čekat nešťastný konec, protože taková dokáže realita být!“ Děsivé, brutální, magické – jednoduše epické! Další zastávka: Krvavé chodby.

Cujo není typickým hororem ani thrillerem. Útlý román si chytře hraje se čtenářem. Zatímco pasáže z pohledu psa jsou napínavé a psychické pochody nakaženého psa geniálně popsané. Rodinné trable (,ať už té či oné rodiny) celé vyprávění brzdí a jakmile přijde na scénu vzteklina, doslova obtěžují. Naštěstí ve finále vše do sebe dokonale zapadne a vy pochopíte, že to byl záměr. Pečlivě vybudovaná psychologie postav a jejich rozmístění na šachovnici funguje v nervydrásajícím a intenzivním finále jako emoční katalyzátor. Legendární román tak nezklamal. Pouze King může do subžánru s krvelačnou zvěří přinést svěží invenci.

12 09.06.2016

Konec konce ve své podstatě hodně připomíná závěr ikonického televizního giganta - Lost. Buď absolutní závěr milujete nebo jím naprosto pohrdáte. 13ka není o hledání odpovědí, ale o loučení s postavami, pochmurným dějem a především záhadami, jež vás pouze nahlodají a nedají chvíle klidu. 13ka je pravděpodobně jednou z nejsmutnějších knížek, které jsem kdy četl. Takhle chladně a krutě ukončit třináctý svazek putování postav (dětské!!) série chce opravdu koule! Smekám.

4 27.10.2015