SuperSojka komentáře u knih
Nějak me kniha neoslovila, ani nezasáhla. Možná špatné načasování, možná nejsem ta správná cilová skupina.
Nízké hodnocení na Databázi knih mi nepřijde úplně fér. Jedná se o dobře napsanou knihu, malebnou, nostalgickou, s perfektně vystihnutým dětským pozorovatelem, který má nakročeno do světa dospívání. Pojem epizodický román naprosto vystihuje podstatu knihy. Možná to může být pro někoho problém, protože tu chybí nějaký výraznější dramatický oblouk, což ale nijak nesnižuje kvalitu knihy. Náš život se skládá z epizod, které až odstupem času tvoří příběh a přináší nečekané pointy.
Nikdy nevím, jak hodnotit knihy, které mají určitý společenský přesah, zároveň je ale jejich literární kvalita spíš průměrná. Na druhou stranu se tato kniha čte skoro sama. Jen mě zaujalo, že hlavní postavy jsou až pohádkově kladný, přestože vše asi nemohlo být tak černobílé, život takový není, zvláště v takhle extrémních situacich. Kdo ví... Je však bezesporu dobře, že byl tenhle dosud neznámý příběh sepsán a předán budoucím generacím. Další střípek do děsivé mozaiky holocaustu.
V mládí jsem tuto knihu prošvihla, tak si to vynahrazuji při čtení s novou generací. Kniha je napsaná tak, že zaujme už šestiletého a zároveň neurazí ani jeho rodiče, což je pro mě ideál. Nedá se ovšem čekat Tolkienova propracovanost.
Jak jsem byla nadšená ze Šťastné knihy, o to větší bylo mé zklamání z této. Přišlo mi, že se jedná jen o slabší kopii s nijak zásadě novými myšlenkami.
Musím říct, že mám neskonalý respekt k někomu, kdo se přestěhuje do cizí země a začne tam v tom cizím jazyce učit děti na základní škole. Příjemná kniha ke čtení, která v několika krátkých kapitolách celkem výstižně zachycuje britskou mentalitu a reálie.
Taková ta knížka na záchod (takhle napsané to zní hrozně), kterou můžete náhodně otevřít, pobavit se vtipem či životním moudrem, a zase v klidu zavřít. Pan Třeštík z toho vychází moc mile stejně jako jeho žena. Kniha mě navíc donutila koupit si kešu oříšky, abych zjistila, co na nich pan Třeštík má. ;-)
Aaa, tak to je podraz. Tuhle knihu jsem četla v němčině a kvůli tomu ji louskala opravdu neúměrně dlouho a ten částečně otevřený konec mi nepřijde fér. Zas tak dobře napsané to není, abych chtěla číst ještě další díl. Občas to pozvedne zajímavý zvrat v ději, ale jinak je to trochu přitažené za vlasy a vrcholná konfrontace s vrahem trvá asi tak dvě stránky. To mi přijde trochu málo. Severský detektivní žánr druhé jakosti.
Myslím, že žánr detektivky je u Maye poněkud zavádějící. Žadná z mnou zatím přečtených knih nestála na klasickém detektivním příběhu/zápletce, ale spíše na umném vykreslení atmosféry místa potažmo doby, které skrývají nějaké tajemství. V této knize se pro změnu hraje na nostalgickou strunu, odehrává se před námi příběh dávno uplynulého mládí a události, která měla fatální následky pro všechny zúčastněné. A May podle mě tu atmosféru (opět) dokázal skvěle vystihnout.
Opět velmi čtivá Soukupová, mistrně zachycující psychologii hlavních postav. Ukončení knihy mi však přijde poněkud "násilně" rychlé.
Velmi "hutná" kniha, po jejímž přečtení jsem chvíli nebyla schopna číst nic jiného. Nadpřirozený, resp. mýtický, prvek je zajímavý, ale kniha by podle mě uspěla i bez něj tím, jak sugestivně dokázala zachytit mrazivou atmosféru polárních oblastí a usilí západního člověka si tyhle nepřístupné ledové oblasti podmanit. Tím, že se příběh odráží od historických faktů, je velmi fascinující. Odkryla se tím pro mě celá jedna kapitola objevitelských výprav, o kterých jsem do této chvíle měla jen mlhavé představy. Knihu samozřejmě pozvedá i výborný překlad.
Taková ta kniha, co má pozvolný začátek, úderný konec a mezitím tolik stránek, že se s postavami knihy sžijete natolik, že Vám po dočtení budou sakra chybět. A hlavní hrdina je se svými malými přešlapy, které k dospívání patří, sympaticky lidský.
Syntéza koučinku, montessori a respektujícího přístupu. Nic závratně objevného, ale vše podstatné je zajímavě poskládáno dohromady. Zároveň se člověk při čtení může zamyslet i nad svým prokoučovaným životem. ;-) Pěkná knížka pro rodiče.
Nazvala bych to hodně osobitou autorskou reportáží obsahující subjektivní ironické komentáře. Mám pocit, že mě autor tlačil do určitých názorů, což se mi úplně nelíbilo. Stejně tak mi přišlo, že autor je na otázku židovství až trochu přecitlivělý a vidí nepřítele i tam, kde není. Avšak vzhledem ke zkušenosti Židů v Německu a vůbec jejich historické zkušenosti se tomu asi nelze zas tak moc divit. Jinak se kniha četla překvapivě lehce a rychle.
Nemá smysl dodávat něco k předchozím komentářům, které skvěle popsaly jedinečnost této publikace. Snad jen, že se jedná o "must have" knížku, ke které se člověk může opakovaně vracet a vždy tam najde nějakou další zajímavost, která mu předtím unikla. A výborně kniha, myslím, i ukazuje důvody a potřebu vzniku Evropských společenství po 2. sv. válce. Euroskeptici by knihu měli číst povinně.
Tak jestli tahle kniha opravdu patří v Polsku k nejprodávanějším, tak gratuluji sousedním Polákům k dobrému vkusu. Magický realismus střední Evropy. Místo jihoamerického pralesa tu je pouze evropský les, ale i ten dokáže být podobně tajuplný. K tomu příběh jedné vesnice na pozadí dějin, před kterými se nešlo uzavřít, i když byl Pravěk svět sám pro sebe.
Nečekala jsem, že knihu lékařských historek budu hodnotit nějak vysoko, ale musela jsem. Jsou vtipné, jsou děsivé, jsou ze života, jsou s lékařskou tématikou, zároveň s vysvětlivkami pro laika, takže jsem se občas i poučila. A u autora člověk cítí navzdory ironii úctu k řemeslu a pokoru. Člověk si potvrdí, že lékaři nejsou svatí, ale i tak se pro práci obětují víc než většina lidí kdy bude, což je hodné obdivu.
Původně jsem si říkala, že je zbytečné číst si i druhý díl, ale ne, nebylo. Autorka je prostě fascinující osobnost, jejíž životní vývoj mě zajímal od začátku až do konce. A opět poodhalil něco dalšího z íránského každodenního života.
Příběh me zaujal. Vzhledem k tomu, ze se svým věkem pomalu blížím věku hlavních hrdinů, tak se mě knížka o bilancování nad životem dvacet let po maturitě osobně dotýkala. Řekla bych, že je to takové hořkosladké čtení. Každopádně autorův styl mě zas tak nezaujal, to se mi podobně laděná Vybíjená od Viewegha líbila víc. Ale čte se to určitě lehce a rychle.
Poslední dobou mi přijde, že existují hlavní hrdinové kladní, záporní, nejednoznační a autisti. Je to už moje druhá kniha s autistickým hlavním hrdinou (Podivný případ se psem), přesto se mi kniha nečetla nijak lehce. Alespoň z počátku. Do autistické hrdinky se člověk opravdu těžko vciťuje a její motivace a úpornost mu občas unikají. Z Ginny bych asi ve skutečném životě šílela, na druhou stranu na ni a na její příběh musím i po dočtění knihy pořád myslet. V jádru totiž obsahuje sdělení, že každý člověk, i ten s poruchou autistického spektra, chce prostě jen někam patřit. Napořád.