Sparkling komentáře u knih

Nesouhlasím s tím, že by kniha byla napsaná nesrozumitelně. Mně se naopak líbilo, jak autorka přeskakovala z postavy na postavu, z události na událost v jedné jediné větě. Po pár stránkách mi bylo jasné, že když autorka píše ,,on´´, vždycky tím myslí Cromwella. A to, že autorka nevysvětluje, proč měl Jindřich některé z postav chvíli rád a chvíli ne, je podle mého zapříčiněno tím, že král to možná sám nevěděl-přece jen jeho povaha (nebo alespoň jak ji známe ze zdrojů, které o něm hovoří) se přelétavostí a nestálostí vyznačuje. Autorčin bohatý styl psaní, který si i přes hutnost textu zachovává lehkost, se mi moc líbil. A Cromwella jsem si zamilovala. Je hezké být donucena přemýšlet o povaze osobnosti z historie, která bývá předkládána jako vyloženě záporná. Oceňuji také to, že se autorka nesnažila popsat celý příběh, ale jen jeho úsek.

5 20.05.2016

Krásná kniha. Děj plyne tak lehce, čtenář se postupně seznamuje s postavami. Na začátku jsou to jen cizí lidé, kteří se projevují určitým způsobem, který by mohl vyvolat mnoho předsudků, později přicházejí záblesky jejich hlubších vnitřních dojmů, pocitů, vzpomínek, a nakonec vše krásně vygraduje několika posledními kapitolami, kde se popis jejich osobností a osudů krásně projasní-nebo vlastně spíš ještě víc zkomplikuje. Tak jako v reálném životě.

6 20.05.2016

Neumím hodnotit humoristické knihy, ale tohle je poklad. Aj-vaj, ať žijí mongoloidní degeneráti!

10 20.05.2016

Je mi líto dát knize tak nízké hodnocení, protože je krásně graficky zpracovaná, což už se dneska moc nevidí, ale hlavně proto, že všechny příběhy měly obrovský potenciál stát se dobrými horory (či alespoň duchařskými povídkami), který ale na konci úplně vyšuměl. Horory to opravdu nejsou, u druhé povídky se napětí dalo krájet (jako v jediné povídce), ale autorka z ní závěrem vytvořila milý příběh o lásce k bližnímu, která každého strašidláka obrátí k dobru. Takhle si horory nepředstavuju.

20.05.2016

Naprosto jedinečný styl psaní-dynamický, živý, neustále v pohybu. Přestože příběhy nejsou nijak komplikované, co se děje týče, ani chvilku jsem se nenudila. Slova a věty mi tepaly v mozku, vířily mi v hlavě v šíleném tempu, zahlcovaly mě emocemi a každá další stránka mě nutila číst dál. Vyprávění se mísí s myšlenkami jiných lidí, ,,společnosti´´, ,,ctihodných, slušných občanů´´, kteří nepřemýšlí nad tím, že by pomohli staré ženě s nákupem do schodů, ale ještě jí vynadají do pomalých rašplí, které zdržují ty mladé, perspektivní jedince v jejich každodenním shonu za jejich jistě úžasně smysluplnými činnostmi. Autorka úžasně propojila všechny čtyři části knihy. Čtyři trpitelky (tedy vlastně tři trpitelky a jeden trpitel), čtyři jmenovci Panny Marie. Budiž jim země lehká.
A nesmím zapomenout na dokonalý formát knihy, dobře čitelné písmo a nezvyklou (a úchvatnou) fotografii na obálce knihy. Jednoduše řečeno kniha nakladatelství Fra...

1 20.05.2016

Ani nevím, před kolika lety jsem knihu četla. Vím ale, že pokaždé když vidím paprsky slunce, jak se proplétají větvemi rozkvetlých jabloní, myslím na ni. A znova a znova cítím její atmosféru, slyším šustění večerních rób a spiklenecké šeptání mladých lidí, kteří se chtějí vymanit z pout prudérní viktoriánské Anglie a zapomenout na staré rodinné sváry, cítím květiny v čínských vázách a vůni letního večera u řeky. A jako by se přede mnou vznášely Soamesovy myšlenky, jeho nepochopená osobnost, neopětovaná láska, kvůli které tak zahořkl.

12 20.05.2016

O něco horší než Zůstaňte s námi, ale samozřejmě je hloupost tyto dvě knihy srovnávat, když jde o žánrově i tématicky naprosto odlišné knihy. Chyba mě překvapila originálním tématem a několika hororovými okamžiky-například scéna na patologii, kde rostlina zatouží po krvi, nebo historka o šíleném myslivci, který se potuluje po lesích. Co mě nepřekvapilo byla úchvatná práce s jazykem, perfektní cit pro vyjádření pocitu popisem prostředí a zajímavé hlavní postavy.

3 20.05.2016

Geniální, úchvatné, dokonalé. Po dlouhé době mě kniha nadchla natolik, abych jí dala pět hvězdiček a myslela na ni několik týdnů po přečtení. To, že je spisovatel Čech, mou radost jen utvrzuje. Nejvíce mě zaujaly povídky Zůstaňte s námi a Zrcadlo. Šindelkův styl psaní je opravdu strhující, pro vyjádření emocí a atmosféry okamžiku neužívá jen vyjádření aktérů svých povídek, jejich myšlenky, ale mistrně pracuje i s ději v přírodě, které pak atmosféru situace skvěle podtrhují (například horko, vlhko, spadané poloshnilé listí, rozkvetlé stromy, déšť...) Bravo!

2 20.05.2016

Po Milostném dopise klínovým písmem byla pro mě tato kniha celkem zklamání. Obzvlášť poslední kapitola, což je zvláštní, protože poslední kapitola v Milostném dopise se mi také příliš nezdála. Stejně tak jsem u obou knih zhruba po sto stranách zažila malou ,,krizi´´, kdy se mi do dalšího čtení vůbec nechtělo. Nevím, jestli bych ještě sáhla po nějaké další Zmeškalově knize. (Jako velké plus ale beru vazbu knihy, písmo a grafickou úpravu.)

20.05.2016

Na to, jak se o knize všude mluvilo, mě zase tolik nenadchla. Liesel si samozřejmě nejde nezamilovat, i některé další postavy mi přirostly k srdci, ale zase ne natolik, abych na ně myslela ještě pár dní po přečtení.

4 20.05.2016

Nechápu, kvůli čemu je tato kniha tak oblíbená. Pro mě nezajímavá, nudná, zdlouhavá, bez jakékoliv specifičnosti, která by mi knihu vryla do paměti. Tučková si podle mě až příliš zakládá na tom, že si ke svým knihám sežene veškeré možné informace a autentické dokumenty, ale upřímně, koho to pak vážně baví číst? (Narážím tedy hlavně na Žítkovské bohyně, které se mi líbily víc, než Vyhnání Gerty Schnirch, ale bylo to tím, že o tradici bohyň jsem nikdy neslyšela, nebylo to tisíckrát ohrané téma, navíc popisovaná krajina také udělala své.) Navíc nechápu, proč v každém rozhovoru zdůrazňuje, že šla cestou, kterou šlo v knize tisíce vyhnaných Němců, když tento pochod v knize nezabírá nijak velkou část.

9 20.05.2016

Mám pocit, že každá stránka knihy je úplně stejná jako ta předchozí. Dostala jsem se asi do poloviny a kniha na mě při každém čtení působila jako sedativa. Nicméně Pessoa píše moc krásným jazykem, možná dám knize v budoucnu ještě šanci.

Vidím v této knize podobný princip jako v horoskopech v každém hloupém časopisu-když chcete, jednoduše se v tom množství popsaných rysů najdete.

Oddechovka. Celá kniha by se byla převyprávět dvěma větami... A to není nic pro mě. Opravdu jednoduchý a předvídatelný děj.

20.05.2016

Moc dobrá kniha. A taky zvláštní. Nejsem si jistá, jestli si nemyslím, že tahat do beletrie politiku je pro autora často zjednodušení, kvůli kterému bych oné knize pár bodů ubrala. Přece jen vytáhnout dramatický úsek (například) české historie je opravdu jednoduchý způsob, který autorovi rychle a lehce dopomůže k tomu, aby ve čtenáři probudil dojetí, nostalgii či jiné emoce. Tomáš Zmeškal ale historii a politické souvislosti jako nástroj k dosažení emocí u čtenáře nepotřebuje, zvldádá to svým příběhem vyprávěným ani přehnaně stroze, ani s patetickým nádechem. Také obdivuji to, jak je kniha souborem nejrůznějších literárních forem-dopisy, odborné zprávy, ich forma, er forma, téměř sci-fi vize... Jediné, co mě zklamalo, byla poslední kapitola. Čekala jsem gradaci a následné uzavření, místo toho přišlo mírné zmatení.

5 20.05.2016

Od Miloše Urbana miluji všechny knihy. I ty, které mě tolik nenadchly, protože i ty v sobě mají to specifické kouzlo, atmosféru, která člověka ovlivní ne na dny či týdny, ale spíš na roky a možná doživotně.
K této knize jsem se po asi sedmi letech vrátila (poprvé jsem ji četla asi ve 13-ti letech, takže to teď kvůli mé nepříliš dobré paměti působilo jako čtení první) a nemohu ji ze sebe dostat. Neustále ji cítím v sobě, koluje mi v žilách, nadechuju se jí, zaměstnává můj mozek (i srdce?).
Jako téměř v každé Urbanově knize se čtenář pouští do početných prohlídek architektonického skvostu, v tomto případě se jedná o katedrálu svatého Víta (,Václava a Vojtěcha). Mám pocit, že už jen samotné popisy katedrály by mou čtenářskou dychtivost plně uspokojily. K tomu mě nadchl dokonalý kriminální (občas téměř hororový) příběh, jehož detaily mi občas opravdu nedaly spát-přestože nejsem nijak bojácná, šeptané věty ,,Červi čekají. Maso ti sládne." se mi zavrtaly do morku kostí a ještě teď mě občas zastudí. Kromě těchto dvou základních kamenů knihy se nemohu zbavit nadšení souvisejícího se symbolikou, kterou jsou protkány všechny Urbanovy knihy. A v této knize jsem se navíc setkala s mimořádně sympatickými hlavními postavami, které tvořily dokonalý protiklad - s Romanem Ropsem (do nějž jsem se okamžitě platonicky zamilovala) a s Klárou Brochovou (které jsem zase od začátku fandila a věřila, že dokáže Ropsovo srdce snad jako jediná na světě vyléčit). No a pro romantiky je v knize jako bonus ten nádherný milostný příběh vrcholící na poslední stránce knihy...

1 20.05.2016

Ještě bych chtěla dodat, že mě velice mrzí, že v knihách stále ubývají ilustrace pana Růta. Ty dělaly z Urbanových knih opravdové kusy umění, teď sice zůstavají jeho obálky knih, ale když se podívám na starší knihy, zdá se mi, že jde o sestupnou tendenci... Růtových ,,zásahů´´ je s každou další Urbanovou knihou méně a méně.

20.05.2016

Bohužel mě tato (minimálně mnou) dlouho očekávaná kniha nenadchla. Chybí mi atmosféra, na kterou jsem u Urbanových knih zvyklá, atmosféra plná tajemna, očekávání, napětí a v neposlední řadě záhadných žen, ke kterým podle mého názoru Cora nepatří, i když se o to autor asi snažil. Ani prostředí anglického města na pobřeží mě příliš nepotěšilo, protože Urban podle mého umí nejlépe pracovat s českými kouty (a nalézt v nich to, co ostatním uniká).
Kniha je velice zdlouhavá, plyne pomalým tempem, které je přeušeno až poslední kapitolou, ve které je najednou vše prozrazeno. To pro mě moc nefungovalo, navíc mi celý příběh i postavy v něm přišly až moc křečovité.
Všechny mé výhrady ale nemění nic na tom, že pro mě Miloš Urban zůstává géniem české literatury a původcem nezapomenutelných nálad, které přetrvávají dlouho po přečtení (některých) jeho knih.

3 20.05.2016

Zajímalo by mě, proč přesně cítil Viewegh potřebu nabídnout svůj deník veřejnosti. Podle mého názoru je tato kniha povrchní a zbytečná, navíc bez špetky čehokoliv uměleckého. Chápu, že autor prožil velice traumatické období, ale tyto zápisky si měl ponechat pro své potřeby, ne je zveřejňovat - tato kniha je podivnou směsí naprosto jednoduchých, stále se opakujících vět o tom, jak se chce autorovi plakat, jak hrozný osud ho potkal, že pije víno i když by neměl, a informací, které jsou v podstatě vyňaté z jeho diáře, jako například kdy a kde měl určitou schůzku, s kým večeřel, s kým telefonoval, kdo mu napsal email a tak dál, tato směs je občas prokládané větami s rádoby hlubším významem, na kterých je ale vidět křečovitá snaha o poetický tón (,,Venku je nádherné léto, já mám v duši studený podzim.").

Knihu jsem zhodnotila jako vhodnou pro čtení při nemoci-nemusí se nad ní nijak přehnaně přemýšlet, takže neunavuje, ale není zas tak příšerně hloupá, aby jí člověk hodil do koše. Moje očekávání se celkem splnilo, dala bych jí 2,5 hvězdičky. Některé popisy parfémů a šatů byly celkem povedené, ale kniha byla velmi zdlouhavá, když si člověk uvědomí, že se v ní řeší v podstatě jen vztah Coco a Igora, a to nijak dynamicky, naopak autor popisuje pořád to samé dokola a nějakých zvratů se člověk moc nedočká.