Stín katedrály

1 06. května

Opět dobře vytvořená atmosféra tajemna, záhady a napětí. Vlastně i ten divný závěr je divný jen částečně, Urban ty závěry dělá skoro vždycky proti logice příběhu.

47 12.09.2020

Ráda jsem si přečetla tento mysticko-detektivní příběh spojený s královnou českých katedrál. Kniha mě pobavila a nenudila, i když jsem si vcelku brzy správně tipla, kdo by za vraždami mohl být. Líbilo se mi, že je příběh líčen z pohledu dvou hlavních postav.

8 07.09.2020

Kniha, která je velmi divná. Kniha, která je pro mě ale velmi důležitá. Kniha, která byla napsána kvůli mě.
Dala mi ji kdysi před mnoha lety k Vánocům dívka, platonická láska. Láska nenaplněná, zakončená zlomeným srdcem. Nemyslím, že ji ta dívka kdy četla. Přesto něco vedlo v knihkupectví její ruku. Po přečtení mi došlo, že kniha shodou náhod přesně a do detailu popisuje situace, které jsem právě s dívkou prožíval. A že má dívka je dívkou z té divné knihy. A že já jsem postava z té divné knihy. A tak mi došlo, že ta dívka nikdy nebude mou.
Vím, tento komentář je velmi divný. Divný, jako ta kniha. Divný, jako ta náhoda.

1 28.08.2020

Tahle kniha mě zpočátku velice nadchla a aspirovala na čtyři hvězdy, ale postupně klesla až na dvě. Důvodem byla jednak gradující zdlouhavost děje ve druhé polovině, ale hlavně naprosto nelogický závěr. Občasné myšlenkové přemety hlavních postav bych přitom byl ještě ochoten akceptovat s odkazem na mystično, na němž je celý děj postavený.

2 21.08.2020

Více než dějová linka, obalená nánosem výtvarně-architektonicky-mysteriózního balastu, mne zaujalo promyšlené střídání výpovědí dvou hlavních postav, přičemž Klářina mluva mne - na rozdíl od jiných uživatelů - nerušila ani neurážela. Naopak, její působení i samotná přítomnost byla pro román velice osvěžující.

7 29.03.2020

Urbanův Stín katedrály je uveden podtitulem Božská krimikomedie, odkazujícímu se k proslulému Dantově dílku. A stejně jako u tohoto mnohem slavnějšího jmenovce, je titul více než zavádějící, neboť o komedii se v žádném případě nejedná. Nějaký ten humorný nadhled by se dal vysledovat ještě tak v obhroublé uliční mluvě mladičké vyšetřovatelky Kláry Brochové, jinak ale se tu potýkáme s hutným mysticismem a s brutálními, skoro až rituálními, vraždami, které rozhodně mnoho úsměvů nevzbuzují. A jak už to často bývá, cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Urban si pro Stín katedrály zvolil formu jakéhosi dialogu dvou postav, jež se od sebe liší jako voda a oheň, přesto hledají jeden u druhého porozumění nebo možná spasení. Heretika děje se ke konci stává trochu nepřehledná a motivy absurdní, ale přiznávám, že mě Urban zaujal.

Od Miloše Urbana se mi zatím líbilo vše. Zde se nabízí samozřejmě srovnání se Sedmikostelím, které je sice mnohem víc propracované a jehož závěr mi přijde geniální, ale přesto mne Stín Katedrály nakonec bavil přinejmenším stejně. Jsem zde asi jedna z mála, které vulgární jazyk Kláry nevadil, nepřijde mi, že by měl implikkvat její nízký intelekt nebo dokonce pitomost, i mnoho inteligentních lidi mluví poněkud obhroubleji a podle mne jde o určitě obracení rolí: muž až snad příliš jemná a žena “od rány”, která neustále myslí na sex s ním :-D. Témat k zamyšlení je tam ještě hodně (třeba mne zaujaly často užívané obrazy tmy x světla), ale mne hlavně trápí jedna otázka:
Kdo tedy byli ten muž v klobouku a žena v šátku???