Stín katedrály
od: Miloš Urban
Pátý román spisovatele oceněného cenou Magnesia Litera. "Vstupujeme-li do katedrály, vstupujeme do jiné reality – platí zde vyšší zákony a také nároky na naši morálku jsou vyšší. Málokdo dnes cítí v kostele posvátnou bázeň. Ale pod klenbou katedrály i nevěřící smekají čapku a ztišují hlas v očekávání, že se přihodí něco... celý text
Pátý román spisovatele oceněného cenou Magnesia Litera. "Vstupujeme-li do katedrály, vstupujeme do jiné reality – platí zde vyšší zákony a také nároky na naši morálku jsou vyšší. Málokdo dnes cítí v kostele posvátnou bázeň. Ale pod klenbou katedrály i nevěřící smekají čapku a ztišují hlas v očekávání, že se přihodí něco mimořádného." Citát nás uvádí do dějiště strašlivých událostí, jež postihnou nejznámější pražský chrám na podzim nejmenovaného roku: na zdech se objevují znamení s rohy, v zamrzlých kropenkách se zrcadlí budoucnost a v relikviářích přibývají čerstvé ostatky neznámého původu. Je jen otázkou času, kdy v chrámu zazní střelba a před Zlatou bránou poprvé zastaví pohřební vůz.
Na tuto knihu volně navazuje román "Santiniho jazyk" (Argo, září 2005). méně textu
| Žánr: | Romány, Literatura česká |
| Vydáno: | 2003, Argo |
| více informací... |
Komentáře (32)
Kniha mě opravdu velmi zaujala, a to nejen svým grafickým zpracováním, ale i příběhem a vyprávěním ze dvou úhlů pohledu. K tomu však směřuje i důvod "pouhých" čtyř hvězdiček - chápu, proč je v části vyprávěných Klárou použito "hovorového, hrubšího" jazyka, ale v některých pasážích mi to přišlo až moc. Kdyby se jen o krapet ubralo, bylo by to mnohem lepší a stejně by to splnilo účel... Jinak nemám, co dodat. I rychlý závěr mi přišel naprosto padnoucí do stytlu vyprávění.
Tak se nějak stalo, že čtu knihy Miloše Urbana trochu mimo pořadí a tak nyní ten návrat do ponura a zřejmě i někam zpátky ve vývoji tohoto úžasného spisovatele, byl vlastně trochu překvapivý. Ale to neznamená, že bych byla zklamaná. Vždyť tam vlastně všechno je, tajemno, romantika, umění, fantazie, Urbanův jazyk, tentokrát dvojí, vyvedený v absolutním protikladu, a jako hlavní postava Katedrála. Jen snad závěr mi připadal tak trochu uspěchaný nebo nedotažený, nevím, jak to říci.
Kniha se četla velmi dobře, za dva dny jsem ji měla přečtenou. Také se mi líbilo grafické provedení vydání knihy. K samotnému příběhu:čtenář se dozví spoustu zajímavostí ze světa umění, především o katedrále sv. Víta. Příběh vypráví dvě postavy - Roman a Klára. Klára používá dost nespisovnou mluvu :-) V knize nechybí vraždy, tajemná Sidonie, milostná zápletka. Celou dobu jsem čekala, jak to vlastně je, aniž bych tušila...a tak mě rozuzlení a konec, jen na několika málo stránkách trochu zklamal.
Moje první setkání s Milošem Urbanem. Pro mě poměrně zajímavě pojmuté střídání první osoby, ať už z pohledu spisovatele, nebo policistky. Velmi temně pojatý pohled na naší nejznámější katedrálu. Tady většina toho opravdu pozitivního pro mě končí. Mám rád historii, symboliku a k tomu prvky gotiky, mystiky smíchané s detektivním podtextem. Ale představoval bych si malinko jiný mix, u mě to pospojování úplně neladilo, někdy to bylo trochu přitažené za vlasy, jindy to bylo příliš otevřené, něco jako by tam ani nepatřilo. Celkově jsem určitě nezanevřel na podobný žánr a rozhodně nezavrhuji ani autora samotného, třeba mě jeho další kniha chytne víc, než to dokázala tato.
Od Miloše Urbana miluji všechny knihy. I ty, které mě tolik nenadchly, protože i ty v sobě mají to specifické kouzlo, atmosféru, která člověka ovlivní ne na dny či týdny, ale spíš na roky a možná doživotně.
K této knize jsem se po asi sedmi letech vrátila (poprvé jsem ji četla asi ve 13-ti letech, takže to teď kvůli mé nepříliš dobré paměti působilo jako čtení první) a nemohu ji ze sebe dostat. Neustále ji cítím v sobě, koluje mi v žilách, nadechuju se jí, zaměstnává můj mozek (i srdce?).
Jako téměř v každé Urbanově knize se čtenář pouští do početných prohlídek architektonického skvostu, v tomto případě se jedná o katedrálu svatého Víta (,Václava a Vojtěcha). Mám pocit, že už jen samotné popisy katedrály by mou čtenářskou dychtivost plně uspokojily. K tomu mě nadchl dokonalý kriminální (občas téměř hororový) příběh, jehož detaily mi občas opravdu nedaly spát-přestože nejsem nijak bojácná, šeptané věty ,,Červi čekají. Maso ti sládne." se mi zavrtaly do morku kostí a ještě teď mě občas zastudí. Kromě těchto dvou základních kamenů knihy se nemohu zbavit nadšení souvisejícího se symbolikou, kterou jsou protkány všechny Urbanovy knihy. A v této knize jsem se navíc setkala s mimořádně sympatickými hlavními postavami, které tvořily dokonalý protiklad - s Romanem Ropsem (do nějž jsem se okamžitě platonicky zamilovala) a s Klárou Brochovou (které jsem zase od začátku fandila a věřila, že dokáže Ropsovo srdce snad jako jediná na světě vyléčit). No a pro romantiky je v knize jako bonus ten nádherný milostný příběh vrcholící na poslední stránce knihy...
Příběh ukrytý v této knize je velkou směsicí různých přísad. Představuji si to tak, že autor po nocích přemýšlel co ještě by tam tak mohl přidat, co více tam vložit, čím to ještě dochutit... Jako když pejsek a kočička pekli dort. Nakonec z toho ale vzniklo docela dobré jídlo. Jenže takové, které ochutnáte, řeknete si potichu a pro sebe, že je to docela zajímavé a dobré, se zvláštní chutí, po pár soustech začnete pochybovat a nakonec to dojíte a povzdychnete si, že vám to i docela chutnalo, ale říkáte to s vědomím a naprostou jistotou, že napříč tomu, už si to asi nikdy více znovu nedáte. Tak přesně takový pocit jsem z této knihy měl.
Konec mě trochu zklamal. Rovněž jsem zmaten i nad samotným příběhem. Nedokážu přesně určit o čem vlastně byl a co nám chtěl autor sdělit a předat. Možná jen pobavit a zabavit. A to jsem také dostal, to podotýkám. Od literatury ale já osobně čekám mnohem více.
Mám rád Urbanovy knihy, mám rád temné příběhy, katedrály, gotiku, symboly, ... takže tady je mé hodnocení jasné.
Knihu jsem teď četl podruhé, po asi 10ti letech, už jsem si děj moc nepamatoval, rozuzlení vůbec, takže příjemné překvapení, jako bych to četl poprvé.
Moje první kniha od Urbana a skvělá, tajemná atmosféra, sympatický hrdina, zkusím i další knihy.
Zajímavá kniha, rozhodně stojí za přečtení. Výtečné ilustrace Pavla Růta (rok vydání 2003).
Nicméně pro mě patrná inspirace Eccem (Jméno růže, zejména závěr knihy), D. Brownem (postava Langdona coby vědce odborně popisujícího památky),oba autory též připomíná drastické teatrální povedení zločinů.
Nápadná podobnost postavy policistky Kláry postavě Lisbeth Salanderové z Milenia Stiega Larssona, a to v mnoha aspektech.
Příliš podrobné popisy, pro mě náročná kniha na soustředění, celkově mě tato kniha příliš neoslovila, i když zatím všechna díla autora ve mne nechávají takový zvláštný tajemný pocit, a to se mi na nich líbí.
Pochopil bych, kdyby knihu napsal zednář se zálibou v černých mších. Ale napsal to katolík se zájmem o architekturu, jenže pak mi to celé nějak nedává smysl. Snaha vzít tu něco z Eca, tam něco z Browna a podobných autorů, je patrná. Vedení příběhu je ale velmi chabé a postavy špatně rozvržené. I jazykově to skřípe - policajtka s drsnou mluvou a ona ví, jak se řekne mluvčí biskupské konference, a i jindy použije nejen vzletnější výrazy, ale dokonce i ironická přirovnání, jaká by dlaždič, jakým je prezentovaná, nepoužil. Snižuje to velmi jakoukoliv hodnověrnost. Kromě toho stojí kniha na popisech architektury, které jsou často ecovské až hanba - ostatně Jméno růže na tom hapruje taky, člověk má půl knihy pocit, že je na odborné přednášce, a ne, že čte beletrii. Ani atmosféra si mne nijak nepodmanila. Kdo četl Ajvazovy Prázdné ulice, toho Urbanův styl v této knize vážně moc nedostane. A ano, vidím tam ty ironické narážky a momenty, na nich však přece kniha nestojí.
...Miloš Urban... co dodat?? :) Opět skvělá kniha, na kterou dějově navazuje Santiniho jazyk (a já je samozřejmě četla ve špatném pořadí). Kromě samotného detektivního děje oceňuji spíše způsob, kterým je knížka psaná, tzn. střídání relativně nespisovné až vulgární mluvy policistky a květnatého spisovného jazyka hlavního hrdiny. Opět krásně vykreslená atmosféra Svatovítské katedrály a tentokrát jsem byla spokojená i se závěrečným defilé :). V mých očích fenomenální autor! :)
Od této knihy jsem čekla že to bude něco jako Dan Brown po česku,bohužel mě ale knihatrochu zklamala.Zakladní příběh se mi libil,ale některé pasáže mi přišli chaotické a nějak jsem se nemohla zorientovat.Děj je docela složitě popisovany a musela sem často hodně zapojit fantazii.
Kniha, která je směsicí společných prvků s romány Muži, kteří nenávidí ženy a Šifra mistra Leonarda..:-) Velice pěkné čtení, vřele doporučuji...
knihu jsem ani nedocetl, takze nebudu hodnotit - totalni mismas, spatne vystavene charakteriky (pletly se), vubec me knizka nijak nezaujala
chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na formu, kterou je to napsané (dva subjektivní pohledy, dva rozdílné jazyky, které se střídají), ale pak jsem se začetl a kniha mne pohltila. Ke konci to uchvácení trochu polevilo, ale vydrželo.
Zápletka mi přišla slabší, nicméně celková atmosféra, reálie a magičnost vyprávění jsou opravdu dobré.
Rád bych vyzdvihl i zpracování knihy - parádní "dvojité" ilustrace!
Nu, pustím se do toho Fulcanelliho...
celkem povedená krimikomedie ovlivněná Ecem, např ukřižování Walesy připomíná dost závěr Kyvadla, kniha je někde mezi Starožitníkem a Kyvadlem
Příběh s atmosférou známou z knih Dana Browna zasazený do českého prostředí, který vás buď pohltí, nebo tu knížku odložíte. Hrdina je zajímavý, netradiční charakter (plně chápu jeho ex, že se stala ex). Jediná výtka je jazyk policistky, který byl nepřiměřeně obhroublý
Dobře napsaný kriminální příběh s překvapivým závěrem a zajímavě pojatým střídáním mluvy hlavních hrdinů, historika umění a policistky, která mu jde tzv. po krku :)
Kniha má svoje kouzlo, je napsaná trochu neobvyklým stylem, ale na české poměry je to zajímavá a dobrá kniha. Ovšem jediný co mi vadilo, byla slečna Klára. Sorry ale takovouhle slečnu by v životě nikdy u policie nezaměstnali. Konec byl uspěchaný a málo vysvětlený, ale na 3 hvězdičky to stačí.
Já snad abych se přímo omluvil, ale nedal jsem to. Přečetl jsem povinných 100 stran a pak jsem knihu odložil. A s úlevou. Proč? Styl vyprávění, kdy se střídají v ich formě dva hlavní hrdinové, mi opravdu nesedl. Hlavně teda postava vyšetřovalky, hodí-li se pro tohoto dlaždiče v ženském těle vůbec takové označení. Ani zápletka nebyla na takové úrovni, abych nemohl v klidu dál žít s pocitem, že jsem se nedozvěděl, kdo je vrah. Popisy architektury včetně historických odkazů asi na úrovni, ale ani to nestačilo. Tak snad někdy později u nějakého jiného Urbana nashledanou. Ale opravdu později.
Začal jsem psát obsáhlý komentář, pak sem ale sjel o něco níž a zjistil, že vlastně píšu to samé, co Nightlybird, takže napíšu jen to, že s ním naprosto souhlasím. A budu ještě o něco tvrdší. Kriminální zápletka má své nelogičnosti, to jednoduché vysvětlení v závěru jim prostě nežeru. Roman jako postava mi byl místy silně proti srsti, ale Klára je opravdové peklo. Slovník jak dlaždič a dedukce Colomba po mrtvici. Také se nemůžu ubránit dojmu, že se Urban mírně inspiroval v díla Dana Browna a písničce Petra Muka.
Já to prostě nepochopila. Mrzí mě, že jsem se ke knížce nedostala až později, školní povinnosti jsou prostě školní povinnosti...
Dávám pět hvězdiček. Možná to nebylo úplně dokonalé, konec trochu uspěchaný a místy jsem se ztrácela v záplavě jmen a postav, ALE atmosféra mně naprosto uchvátila. Knihu jsem každý večer zavírala jen s velkou lítostí a následující den se k ní dychtivě vracela. Na rozdíl od ostatních komentátorů jsem nebyla závěrečným vývojem překvapená - ani příjemně, ani nepříjemně. Nebylo pro mne vůbec podstatné, kdo stál za těmi zvláštními událostmi, které se kolem katedrály odehrávaly. Nebrala jsem toto čtení jako detektivku, ale spíš jako výpověď o nekontrolovatelné vášni, která se stává nebezpečnou posedlostí. Posedlostí, která ničí životy všech okolo. Může tento příběh sloužit jako varování?
Snad.
Magické prostředí katedrály, odkazy na Fulcanelliho proslulou knihu, podivné úkazy a tak trochu záhadná hlavní postava tvoří společně nebezpečnou směs, která čtenáře dokáže přitáhnout ke knize jako magnet.
Myslím, že jsem ji nečetla naposled.
Nightlybird: Váš příměr k obloženému chlebíčku mě trošku pobavil, neboť já jsem při čtení získal pocit, že obírám hamburger v nepříliš dobré housce :-). Začátek nějak podivný, netušil jsem, jak se to vyvine. Pak jsem se dostal k šťavnatému kousku masa a nemohl jsem se odtrhnout. Poté jsem však musel dojíst i druhou půlku housky, závěr knihy, který mě překvapil, a to bohužel ne zrovna příjemně. Celkově pak na mě kniha působila dojmem mírně řečeno rozporuplným.
Ještě doplnění - ilustrace ve Stínu jsou od Pavla Růta a na knihu údajně volně navazuje Urbanova kniha Santiniho jazyk
Urbanův Stín katedrály je z mého pohledu dost zvláštní kniha. Velmi dobře se čte a připomíná mi obložený chlebíček – také se mi jeví jako složená ze dvou vrstev. Horní vrstva (bohatá obloha) je tvořena popisem hlavního hrdiny - Svatovítského chrámu, o jeho stavitelích, o jeho minulosti i současnosti. Je to doslova přednáška o chrámové architektuře, okořeněná zmínkami o známé knize Mysteria katedrál autora Fulcanelliho. Malá Strana, Hradčana, Staré Město – to jsou místa, která jsem v dobách, kdy jsem žil v Praze považoval za svůj rajón, není tam snad jediná hospůdka, do které jsem za ta léta nezašel a pochopitelně znám i Sv. Víta. Přesto je jeho popis natolik sugestivní, že člověk dostává opravdu chuť se tam vydat znovu a jako turista s bedekrem projít ta místa s Urbanovou knihou v ruce a natáhnout do sebe tu atmosféru. Až potud skvělé a je vidět, že je architektura nepochybně Urbanovým koněm (to ostatně naznačuje i Sedmikostelí – ještě jsem nečetl, znám jen z doslechu).
Dostáváme se ale k druhé vrstvě tvořené oslizlým krajíčkem staré veky – tu představuje kriminální zápletka. Autor si nepochybně uvědomil, že ne každý čtenář je fanatikem přes architekturu a aby zajistil komerční úspěch knihy doplnil ji kriminální zápletkou, která se tváří tajemně a mysteriózně, aby čtenář v závěru zjistil, že mystika bylo mlžení a vrahem je jako obvykle zahradník. Šťastnou ruku neměl ani při postavě detektiva . Přenesl bych se přes skutečnost, že vyšetřování vražd je kriminalistická lahůdka, ke které se hned tak někdo nedostane, Kláru, jak ji autor popisuje, by na mordpartě nenechali ani roznášet svačiny. Co mi ale hlavně vadí jsou její mentální a verbální projevy. Mladá půvabná detektivka, chytrá, s přehledem, etc. se v řadě situací chová jako čtenářka Stmívání a její slovník je srovnatelný se slovníkem šlápoty z Perlovky. Domnívám se, že tahle druhá vrstva výsledný dojem z knihy poněkud kazí. Kdyby se Urban (teď mne napadla souvislost Urban – urbanistika) víc inspiroval třeba Meyrinkem a zatáhl do knihy víc pražského genia loci, mohla vzniknout opravdu krásná kniha. Vida, o tom jsem se ještě nezmínil – kniha má výborný a zajímavě řešený výtvarný doprovod. Takže když závěrem sečtu plusy a mínusy vychází mi výsledný dojem dobrý a kniha za přečtení rozhodně stojí.
Autor a jeho další knihy
Miloš Urban
česká, 1967
- Lord Mord (2008)
- Hastrman (2001)
- Stín katedrály (2003)
- Santiniho jazyk (2005)
- Přišla z moře (2014)
Uživatelé mají knihu
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 319x |
| v Čtenářské výzvě | 9x |
| v Doporučených | 21x |
| v Knihotéce | 84x |
| v Chystám se číst | 67x |
| v Chci si koupit | 9x |