Wolf Hall
kniha od: Hilary Mantel
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47147/bmid_wolf-hall-2QJ-47147.jpg
4
155
Thomas Cromwell série
1. díl >
Hrdinou košatého románu, oceněného slavnou Booker Prize, je Thomas Cromwell, syn chudého kováře, který se v Anglii 16. století dostane až na vrchol politické moci. Autorka propojuje portrét individua a líčení bouřlivých historických událostí. Cromwell se obratně propracovává na vyšší a vyšší pozice, stane se pravou rukou krále Jindřicha VIII. Právě v době, kdy panovník usiluje o zrušení svého manželství s Annou Boleynovou, aby se mohl oženit s Jane Seymourovou, která mu snad dá mužského dědice. Právě sídlo Seymourových dalo románu název, ale přeneseně se odkazuje i na to, že v boji o moc je "člověk člověku vlkem". Rozvod královského manželství přivodí roztržku s Římem, Anglie se odvrátí od katolicismu a vzniká anglikánská církev… Thomas Cromwell navzdory papeži, politickému establishmentu i parlamentu pomáhá změnit tvář Anglie podle přání krále.... celý text
Literatura světová , Historické romány
Vydáno: 2010 , Argo
Originální název:
Wolf Hall , 2009
více info...
Komentáře (34)
Komentáře 34 Recenze 3
Co k tomu říct? Náročné čtení. Skoky v různých časových rovinách, vyprávěno více vypravěči, spousta historických postav doplněná o fiktivní. Aby nebyl román suchou přednáškou o politice v první polovině 16. století v Anglii je vyprávění doplněno o fiktivní momenty ze soukromého života hlavních postav. Musím uznat,že celek je velmi zdařilý,ale žádá poučeného čtenáře, nebo alespoň ochotného dohledávat historická fakta, aby pochopil souvislosti. Pro mě bylo zajímavé,že jsem nedávno četla román A. Weir o Kateřině Aragonské. Teď jsem tedy celou záležitost jejího rozvodu- nerozvodu obhlédla z druhé strany. Ani ne tak v podání Jindřicha, ale jeho právníka Thomase Cromwella. Hodně mě zaujala linka s Thomasem Morem. Budu to chvilku vstřebávat,ale určitě si přečtu i pokračovaní.
Tak tahle kniha mi dala opravdu zabrat. Velmi náročné čtení. Je to krásně napsané, kvalita, opravdu, ale já jsem si to prostě neužila. Musela jsem se mimořádně soustředit na text. Často jsem se dívala do přehledu postav, kterých je opravdu hodně, mnohdy jsem nechápala, o co jde a musela jsem odstavce číst vícekrát. Fakt dřina. Přesto jsem to dočetla zejména kvůli atmosféře knihy.
Kniha kterou jsem nedočetla. Od začátku jsem se čtením trápila. Chtěla jsem ji dát šanci. Po dvou měsících jsem se dostala do poloviny. Pak jsem si uvědomila, že se čtení vyhýbám jen abych knížku nemusela číst.
Naprosto neuvěřitelná historická freska. Až úplně na konci se člověku vynoří jakž takž nějaký obraz, který naznačuje, jak moc rozsáhlý román to je. Další díly jsou v podstatě nutnost. Mě osobně trošku rušil zvláštní jazyk. Skoky mezi er formou a přímou řečí, která jde do ich formy byly něco, na co jsem si musela zvyknout. Rozhodně ale budu číst i další díl, jsem zvědavá, jak to bude dál, i když to vlastně z historie znám.
Už dlouho se mi nestalo, že bych si při čtení beletrie říkala: tohle si ráda za pár let přečtu znovu. Není to červená knihovna, na jakou jsme u románů o Tudorovcích zvyklí, naopak, je to do detailu propracovaný, spletitý příběh, plný skutečných historických postav, dobře vykreslených, byť ne zcela v souladu s tím, na co jsme zvyklí z naučné literatury. Autorka si vyhrála se spletitým provázáním různých časových rovin. Dobře se jí podařilo i zakomponovat do povětšinou politického příběhu kusy Cromwellova soukromého života včetně občasných vhledů do nejtajnějších zákoutů jeho srdce. I náklonnost k Janě Seymourové, která se ve zkratce jeví jako vlastně velmi banální zápletka, je popsána přirozeně a uvěřitelně.
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 50):
Jeho (Tyndaleův) Nový zákon je osmerkového formátu, na umolousaném laciném papíře; na titulní straně, kde by měl být tiskařův kolofón a adresa, jsou jen slova "VYTIŠTĚNO V UTOPII". Doufám, že Thomas More některý exemplář viděl. Je v pokušení mu tu knihu ukázat, jen aby viděl, jak se bude tvářit.
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 51):
"Tak si zapiš za uši tohle: žádný divný holandský chlast. Žádné ženské. Žádné zakázané sklepní mše. Já dobře vím, co vyvádíš."
"Nevím, jestli to bez těch sklepů vydržím."
"Dobře, dohodneme se. Když ho nezatáhneš do bordelu, můžeš ho vzít na bohoslužbu."
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 103):
Tenhle zvyk citovat je neklamným znamením zmatků v hlavách.
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 104):
"Smlouva o věčném míru? Počkejte, kdypak jsme to měli poslední věčný mír? Dávám tomu tři měsíce."
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 285):
Vroucně doufám, dodal Norris, že každý z nás alespoň jednou za život tento zvuk z ženy vyloudí.
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 290):
A mimoto král není zrovna odborník na posuzování panenství. Sám to přiznává. S Kateřinou mu trvalo dvacet let, než zjistil, že tam jeho bratr byl první.
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 403):
Poslední zákon o velezradě se tvořil v dobách, kdy nikdo nemohl svá slova šířit prostřednictvím knih a pamfletů, neboť o knihtisku nebylo ještě ani zdání. Zahlodá v něm závist k mrtvým, k těm, kteří sloužili králi v době pomalejší, než je tato; dnes se plody koupených či otrávených mozků mohou po Evropě rozšířit během měsíce.
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 407):
Alice není žádné neviňátko. Ale na tom nesejde. Jen se podívejte, jak končí nevinní; ti, kdo jsou skrznaskrz hříšní a cyničtí, je využijí, vytlučou z nich to, co potřebují, a zadupou je do země.
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 422):
Všichni jsme plody téže díry, pomyslí si, a téhož pokoutního vyjednávání: miláčku, vzdej se mi.
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 490):
...od Cranacha každý vypadá jako vepř.
To je pravda. Dokonce i ty stříbřité akty, které maluje, mají něžné prasečí tváře, nohy nádeníků a chrupavčité uši.
Hilary Mantelová - Wolf Hall (str. 501):
Všímáte si, pane sekretáři, té smutné pravdy, že čím je člověk starší, tím pěknější jsou děvčata?
Kniha mě bavila, ale trvalo mi, než jsem ji přečetla. Nebylo to jednoduché čtení. Je psaná s pohledu Thomase Cromwella, o kterém se toho ale moc nedozvíme. Je ambiciózní, ale nevíme přesně, co ho táhne. Setkává se s dalšími postavami, poslouchá drby, občas jemně zasáhne a přitom, jako by všechny události řídil sám. O ostatních se toho dozvíme asi stejně jako ve skutečném životě, velmi málo. Jen jak se jeví Cromwellovi.
Hlavní hrdina mi byl sympatický, naopak Thomas Moore vůbec. Přesně naopak oproti seriálu Tudorovci.
Skončila jsem na straně 98 a nějak nemám sílu v ní pokračovat. Na mě je to psáno dost zmatečně a kolikrát jsem ani nevěděla, o kom je vlastně řeč. Možná se k ní někdy vrátím, v tuto chvíli ale poputuje zpět do knihovny.
Myslela som, že to bude za 5*
Čítať túto knihu, dá viac roboty ako radosti. Mám pocit, že autorka písala
s cieľom vyhrať nejakú (akúkoľvek) cenu, nepísala pre čitateľa. Štýl je mätúci, bez emócií, iritujúci a ja nemám čas ani nervy sa niečím podobným zaoberať, takže som to okolo strany 200 zatvorila.
Malá nápoveda pre tých, ktorý sa to rozhodnúť prečítať : nie je to historická fikcia, skôr historická satira.
Neodporúčam ľuďom, ktorí si chcú pri čítaní oddýchnuť, ktorí chcú byť vtiahnutí do deja a majú radi dobre napísaný príbeh.
Velká slabota. Ve srovnání například s knihami Alison Weirové ze stejného prostředí neobstojí ani náhodou. Naprosto postrádám nějakou psychologii postav, vtažení do děje.
Obdivuhodné. Nádherný román z tudorovské Anglie o dobře známých událostech, z pohledu právníka a politika Thomase Cromwella. Tato postava mně fascinovala už v seriálu Tudorovci a jsem ráda, že jsem se dozvěděla o jeho osobě něco bližšího prostřednictvím tohoto románu a jeho pokračování. I když...stejně si nemůžeme být jistí, jak to vlastně bylo doopravdy... o co mu skutečně v hloubi srdce šlo. Byla to rozhodně těžká doba a on se dokázal prosadit a z ničeho se dostat až na vrchol svou pílí a nespornou inteligencí. Jen nechápu, proč je kniha pojmenovaná po sídle Seymourových a ne po něčem, co se Cromwella osobně týká.
Už od dob školou vnucovaného Aloise Jiráska nepatřím k milovníkům historických románů, ale tohle se mi opravdu líbilo. Svěží, poutavý styl, rychlé tempo, výborně vykreslené postavy (otázkou samozřejmě je, jak z hlediska historie věrně), duch doby z knížky přímo sálá. Mínusem z hlediska některých čtenářů snad může být to množství postav, ale každá tam má své místo a chce to jen trpělivost, než si je člověk zapamatuje a zařadí. A pak ta neukončenost - jako by autorka chtěla všechno pojmout do jednoho svazku a v polovině knihy jí došlo, že to asi nepůjde. Na druhé straně však to nebyl špatný strategický tah (místo jedné Bookerovy ceny dvě, o financích nemluvě) a pro mě to znamená, že si hned při příští návštěvě knihovny půjčuju druhý díl.
Dočetla jsem do strany 140 a zjistila jsem, že vůbec nevím o co jde. Takže nedočteno, radši dám šanci jiným, srozumitelnějším knihám.
Miluji detektivky, ale ráda si přečtu i historický román. A tento se zařadí mezi mé nejoblíbenější. Kdybych náhodou měla někdy dost času, přečetla bych si ho ještě jednou.
Období popisované v knize je rozhodně zajímavé svými skutečnostmi i postavami. Nicméně mi přijde, že autorka nevyužila skvělý potenciál daného období a tak vznikla ne špatná, ale průměrná kniha. Další díl číst nehodlám.
Začátek knihy jsem louskala horko těžko,ale pak jsem se zacetla a vlastne se mi to moc libilo
Sice mi trvalo přečtení téhle knihy trochu déle, ale časem plánuji i přečtení dalšího dílu.
Težké čtení. Ale fakt zajímavé a četla jsem to ráda a dost rychle jsrm přečetla
Těžké a komplikované čtení. Poloviční rozsah knihy by stačil na úžasný příběh, takhle je ke své složitosti ještě nekonečný.
Kniha byla poměrně náročná, měla jsem problém zorientovat se v lidech v období, které bylo politicky takto náročné...
Dlouho jsem se nemohla začíst, ale pak už mě děj bavil.
Postava Cromwella mě velmi zaujala. Byl popsán jako velmi schopný a loajální člověk.
Pan Cromwell je básník. Jeho vidění světa je jako obraz od Moneta. Jen mě děsí, co všechno s klidem udělal. Jak si pěkně pracuje a ta jeho láska k Rodině. A Jindřich je buď stvůra nebo nevzdělanec. Anebo, Bože, obojí.
Nádherný román, skvěle, čtivě napsaný. Vzbuzuje prudké emoce vůni hlavním hrdinům, je napínavý svými prostřihy v ději. Nejprve útržky z běhu času, to podstatné, pak kousky skládačky, které mnoho (ale ne všechno) vysvětlí. Strhující je i osobnost hlavního hrdiny, jehož zemitému kouzlu jsem propadla. Obrovskou dynamiku tomuto příběhu samozřejmě dodávají samy dějiny. Vždyť my víme, jak to dopadne, stín popraviště dává hořkou příchuť i sebevětšímu úspěchu, který Cromwell zažívá. Na stránkách románu vznikl plastický a plnokrevný obraz doby, kterou jsem jen nerada opouštěla.
Kdyby šly hvězdy dělit na desetiny, asi by to bylo tak na 3,8, ale nicméně jsem se sáhodlouhým příběhem prokousala. Asi by mne to bavilo víc, kdybych o této době nečetla už tolik jiných příběhů a neviděla seriál Tudorovci - takhle mne zaujalo spíše to vidění očima postavy, která nebývá nikdy tolik akcentovaná a nikdy moc pozitivně vylíčená. A bylo zajímavé sledovat, jak zvolna, ale o to účinněji jedna elita nahrazuje druhou. Myslím, že si časem z tohoto hlediska vychutnám i pokračování.
Nesouhlasím s tím, že by kniha byla napsaná nesrozumitelně. Mně se naopak líbilo, jak autorka přeskakovala z postavy na postavu, z události na událost v jedné jediné větě. Po pár stránkách mi bylo jasné, že když autorka píše ,,on´´, vždycky tím myslí Cromwella. A to, že autorka nevysvětluje, proč měl Jindřich některé z postav chvíli rád a chvíli ne, je podle mého zapříčiněno tím, že král to možná sám nevěděl-přece jen jeho povaha (nebo alespoň jak ji známe ze zdrojů, které o něm hovoří) se přelétavostí a nestálostí vyznačuje. Autorčin bohatý styl psaní, který si i přes hutnost textu zachovává lehkost, se mi moc líbil. A Cromwella jsem si zamilovala. Je hezké být donucena přemýšlet o povaze osobnosti z historie, která bývá předkládána jako vyloženě záporná. Oceňuji také to, že se autorka nesnažila popsat celý příběh, ale jen jeho úsek.
Styl vyprávění není zrovna tuctový. Činy i myšlenky hlavního hrdiny jsou popisovány velmi zevrubně a zároveň mozaikovitě. Díky tomu vzniká jedinečně plastický obraz nejen Thomase Cromwella ale i celé jeho doby až do nevídaných podrobností každodenního života u dvora Jindřicha VIII. Zároveň je vyprávění maximálně nestranné. Autorka nepostrkuje čtenáře po předem dané morální mapě, ale nechává ho vytvářet si vlastní. Cromwell, pragmatický obchodník a nesmlouvavý politik, jakýsi uvědomělý oportunista, který ale dovede sladit zájmy vlastní se zájmy státu (potažmo panovníka, což tehdy dost splývalo) a není mu cizí soucit, budí sympatie aniž by o to autorka nějak zjevně usilovala.
Její navenek odtažité líčení dvorského mikrosvěta a jeho hemžení by se dalo označit za rozmáchlou historickou fresku, kdyby knihám s takovou nálepkou většinou nechybělo to, čím Wolf Hall naopak přetéká: realistická drobnokresba dějová, sociální i psychologická. Tenhle rozměr románu je fascinující, Mantelová skutečně umí čtenáře přenést v čase i prostoru, ale nezapřu, že jsem se rozsáhlým textem, kterému vlastně chybí nějaký dramatičtější dějový oblouk, často dost ztěžka prokousával a někdy bohužel i nudil.
Wolf Hall splňuje moji představu o historickém románu - košatý, se spoustou postav a hlavní postavě "vidíte do hlavy".
Dajte mi do rúk knihu s Tudorovskou tématikou a to predsa nemôže byť zlé. Tento príbeh poznám a čítala som niekoľko verzií a pohľadov, a nikdy sa pri tom nenudím. Toto bol príbeh Thomasa Cromwella a oplatí sa prečítať, ak máte radi túto éru anglickej histórie. AJ
Velmi zajímavý námět použila spisovatelka, tím myslím téma Thomas Cromwell. Tato kniha se mi líbila, jen bylo občas obtížně její styl psaní.
Milá Ellesime, tvůj komentář není nepřehledný ani zmatený. Naopak vyjadřuje přesně pocity a dojmy, které mám i já při čtení této knihy. Někdo prostě umí psát a někdo už to tak neumí. Napsat srozumitelnou knihu je podle mě daleko těžší. Někdy mám ale pocit, že to co je nesrozumitelné se mnohdy považuje za umění a všichni dělají, že tomu rozumí. Trochu mi to připomíná císařovy nové šaty. I já mám ráda historické knihy a jsem nadšená, když kniha obsahuje hodně historických faktů, dat nebo dokonce mapy a rodokmeny. Kniha ale musí být napsaná čtivě a srozumitelně. Čteme přece pro radost a ne z povinnosti, tak proč se trápit s knížkou, která nám prostě nesedí. (obzvlášť když víme, jak to dopadne :)
Jestli můžu doporučit, tak moc pěkná je knížka Tajemné víno od Dinah Lampitt
Chtěla bych o té knize něco napsat, ale nějak nevím co a jak. Historie, a zvlášť ta anglická, mě baví, takže mi vůbec nevadila spousta faktů, postav, události, jen kdyby to nebylo napsané tak, jakt to říct, složitě? Nebo možná zbytečně složitě? Vím, že nemůžou být pouze knihy napsané jasně a čtivě, ale tady mi přijde, že to autorka snad dělá schválně. Na přítomný čas vyprávění si ještě lze zvyknout, i když jím v jedné větě popisuje události, které se staly před desítkami let, s těmi současnými, ale zbytek? Ano, přiznávám se, že čtvrt knihy mi trvalo, než jsem pochopila, že když napíše ON, tak myslí Cromwella a ne postavu, o které mluvila v předchozí větě. Na co jsem si nemohla zvyknout je skákání z jedné události na druhou během jedné věty; pojmenování dvou postav jmény, která potom už nepoužije v následující větě, ale pojmenuje je jinak, takže dokud se nepodíváte do slovníku, nevíte o kom mluví, atd. Ale asi nejvíc mě štvalo to, že bez slovníku bych se prakticky nedozvěděla, co se v té knize stalo. Nemyslím příběh krále a Anny, ten je vcelku jasný, ale příběhy vedlejších postav jako Tyndale nebo Wolsey. Prostě jsem z textu nepoznala, proč se s nimi jednalo tak, jak se jednalo, proč skončili tak, jak skončili, proč je chvíli měl král rád a potom zase ne atd., což je zvláštní na to, o jak objemnou knihu se jedná. A to, že se každý druhý jmenoval Thomas, přehlednosti taky moc nepomohlo, ale za to autorka nemůže :) Možná, že je můj komentář trochu nepřehledný a mírně zmatený, ale přesně odpovídá mým pocitům z knihy. Ale asi je chyba ve mně, když knížka dostala takové prestižní ocenění...
Velmi dobře napsaný historický román. Autorka má zvláštní styl psaní, který se čte občas obtížně. Určit, která postava románu promlouvá nebo mlčky přemýšlí, jsem mnohdy musel z kontextu. Jinak se na druhý díl těším. O Thomasi Cromwellovi a o době Jindřicha VIII., se čtenář dozví hodně.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno 16. století anglická literatura Tudorovci Thomas Cromwell historické romány fiktivní životopisy Bookerova cena
Autorovy další knížky
| 2010 |  Wolf Hall |
| 2013 |  Předveďte mrtvé |
| 2012 | Za temnotou |
| 2021 | Zrcadlo a světlo |
| 2016 | Zavraždění Margaret Thatcherové |
Kniha Wolf Hall je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 186x |
| Čtenářské výzvě | 53x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 135x |
| Chystám se číst | 208x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 6x |