soukroma komentáře u knih

Velmi dobře napsaná kniha, protože jak jinak si vysvětlit, že čtenář vydrží "nekonečnou" historii jednotlivců mnoha po sobě následujících generací ve dvou rodinných liniích v Africe a USA, přes celá tři staletí, a přitom si stále udrží povědomí o tom, kde v té genealogické linii jsme. I když sama nevyhledávám problematiku afrického otrokářství, americké občanské války a současných afrických konfliktů (poslední nebylo naštěstí nijak v knize rozvinuto, protože se přeci jen jednalo o Ghanu), tohle se mi četlo moc dobře. Autorka udělala ještě jeden, dle mého zásadní a skvělý krok, oddělila první a druhou část díla tak, že vypustila samotnou válku severu proti jihu. A tím si dost uvolnila ruce a mohla se věnovat všemu ostatnímu, co není tak notoricky známé - a kniha nabízí spoustu zajímavostí i málo známých pohledů na jednotlivé historické etapy v souvislosti s jednotlivými osudy. Opravdu doporučeníhodné čtení od mladé autorky.

9 30.09.2017

Vynikající - pro mě hlavně výtečným vyobrazením nejrůznějších lidských povah (a jejich střetů ve velké rodině o čtyřech generacích), se skvělým vhledem do lidské psychologie (jistě již na základě notné dávky životní zkušenosti autorky). Je to detektivka, má více mrtvol než by čtenář v úvodu čekal, je opravdu napínavá, ale pro mě osobně je to ještě spíše psychothriller.
Přemýšlela jsem, zda musel být příběh umístěn právě do starověkého Egypta, ale asi ano, protože neméně důležitou linkou v celé knize bylo téměř filozofické dumání nad životem a smrtí, posmrtným životem, vírou v boha, a kde jinde než poblíž staroegyptské hrobky s jejím správcem a všemi zádušními obřady, kněžími a balzamovači na pozadí by se lépe tyto úvahy vyjímaly.
A nesmím opomenout ocenit - ostatně jako vždy u milované královny detektivek - velmi střízlivou délku textu. Prostě mistr spisovatelského řemesla nemá spotřebovat na svoje příběhy pralesy a nemá čtenáře zásobit nutně vším, co ho napadne, protože méně je v tomto případě více a o kvalitě rozhodně nerozhoduje tloušťka knihy...

9 16.12.2015

Anotace i lehké prolistování knihou slibovaly, že to bude sice stručný, ale širší přehled o mnoha zločinech posledních desítek let za našimi humny. Skutečně se jednalo o případy odehrávající se snad vyjma Afriky na všech kontinentech, různého ražení a různé publicity - z doslechu jsem slyšela jen o zlomku z nich. Jenže chybí ti nejznámější zabijáci, aby byl přehled "úplný". Proto podtitul "Zákulisí a detaily těch nejzásadnějších světových případů" rozhodně neodpovídá obsahu.
Největším problémem knihy je ale její naprostá neuspořádanost. Autorka své 3-5 stránkové popisy neseřadila ani chronologicky, ani geograficky, ani třeba abecedně (u zabijáků známých jmen), či alespoň nesdružila podobné případy (nebo aspoň oddělení vyřešených od otevřených případů) do nějakých částí knihy (zato v několika popisech jsou třeba i případy dva, naprosto odlišné). A k tomu chybí rejstřík, který mohl tenhle zádrhel pomoci rozmotat. Proto jako "encyklopedie nedávných závažných zločinů ve světě" kniha tedy nemůže posloužit.

Autorku jsem zatím neznala, její aktivity ve vražedné "branži" nesleduji.

8 30.12.2023

Film mám moc ráda a neomrzel se, proto jsem byla zvědavá, jak dalece se shoduje s knihou. Román je velice obsažný, v tomhle posledním vydání 460 stran (+ 15 navrch doslov), přesto první zhruba čtvrtina přesně odpovídá filmovému scénáři (tedy naopak), takže přímo slyším jednotlivé aktéry a předjímám jejich reakce.
Pak ale přichází prostřední dlouhatánská, nepříliš "zábavná" část, Kefalín přechází mezi jednotlivými útvary v různých městech (nejen Nepomuk, ale také třeba Sušice, Tábor, Horní Planá), a tím se také rozrůstá plejáda dalších pétépáků, kteří stáli za zmínku díky charakteru či eskapádám. Z téhle části se do filmu dostal jen zlomek a podobně zredukovaný i předělaný je zbytek.
V románu je velice dlouhá etapa přípravy vojáků na civil, zejména když Čepička chtěl prodloužit jejich utrpení, tedy službu, ze dvou na tři roky, což se nakonec naštěstí nestalo. Autor se pokud možno ve svém románu vyvaroval nejen vulgarit, ale i nešťastných událostí, zejména úmrtí a sebevražd (maximálně jen jako vzdálené zmínky), což filmaři už nedodrželi.
Román jsem ráda přečetla, ale jednou stačilo, a už se zase těším na Zelenou horu v pohybu a barvě.

"Tábor má slavný vojenský tradice, Kefalín! Víte, že na blízkém Kozím Hrádku byl upálen Jan Hus?"
"Ano, to je mi známo," odvětil Kefalín. "Jeho popel byl pak hozen do Lužnice."
"No vidíte, jaké svinstvo se za toho kapitalismu dělalo," žasl poručík Hamáček...

8 26.10.2023

Sekta (zde tedy spíš staletí stará komunita novokřtěnců, která naopak vzdoruje příchozím zvenku a udržuje si "čistý" genetický rejstřík) je vždycky zajímavé téma - typicky thrilleru. Tady mne to ale trochu zklamalo: celý příběh samozřejmě gradoval děsivě, málo uvěřitelně a krkolomně (zůstalo mi i pár otazníků - jak to odhalený pachatel propána mohl všechno zvládnout, či proč se proti komunitě nikdo v okolí či státních úřadů již dávno nepostavil), a to za šablonovitého zapojení dvou aktérů - on nepříjemný a důrazný, ona vrhající se do nebezpečí, odkud si ale je schopna nějakým zázrakem pomoci sama (ani jeho tak nutně nepotřebuje). Bylo to málo košaté, příliš jednoduché a komorní, asi proto jsem taky přečetla jako jednohubku na jeden zátah.
Dokonce ani těch biblických odkazů v rámci děje a vyšetřování nebylo tolik, kolik by se rozhodně nabízelo, ani tak zajímavých či významných. O Alsasku a výrobě vína jsem se nedozvěděla prakticky nic. Poslední lov se mi líbil v tomto směru podstatně víc. 75%

"Kromě nezvratitelné víry cítil z téhle ženy i naivitu mládí. Tahle myšlenka se mu líbila. Člověk si myslí, že jak stárne, bude silnější a bohatší. Jenomže je to právě naopak. Věk vás vysuší, zničí. Zkušenost otráví vaši vůli a pohřbívá vaše sny. Mládí neví nic, věří všemu a pohrdá stářím. "

8 29.08.2023

Po knize jsem pokukovala dlouho, konečně se mi dostala do rukou. Začátek byl skvělý, svižný a napínavý, ale jak jsme se dostali do krychle a "létali" s ní, bylo toho najednou moc: moc Jasonů, moc různých prostředí, moc vztahů, moc známého a jindy naopak...
Paralelním vesmírům pořád nevěřím, jak z abstraktního, tak fyzikálního hlediska (kde by se braly nové a nové atomy "zalidňující" všechny odbočky z odboček?), a samotný námět použitý zde není dnes ojedinělý (různé možné osudy podle volby na životních křižovatkách, a dokonce výběr toho nejlepšího, co se nabízí...).
Takže velká očekávání, ve výsledku zklamání.

Když jsem asi ve třetině nahlédla do doslovu/poděkování a viděla známá jména fyziků, od nichž autor čerpal a jejichž pracemi se inspiroval, očekávala jsem mnohem techničtější a sofistikovanější rozvinutí zápletky. To se ale nestalo. Naopak mne dost překvapila údajná citace Michio Kaku ohledně mnoho-prostoru, když (autor) zmiňuje trojrozměrný prostor jako statickou fotografii?! Ehm, to snad ne, to je jen a pouze dvojrozměrný prostor! Když už tedy foto, tak teprve se stereoskopem se teprve dostaneme na tři rozměry.

8 04.06.2023

Neskutečná hovadina, s prominutím, ale když jsem s tím ztrácela vzácný čas... Hrozná zpotvořená zápletka a zejména vyústění, s Klekánicí pochopitelně nijak spojené, děsné postavy, aktéři i vyšetřovatelé, obludné dialogy, ohavný jazyk, výrazivo a styl. Jediné plus je snad jen krátkost celé plytkosti, ale i tak jsem s tím strávila zbytečně příliš mnoho času, abych se aspoň dobrala závěru (a ten tedy stál za to, zase neuvěřitelný, přesně v duchu celého "díla").

8 19.05.2023

(SPOILER) Uf, na horory asi nemám žaludek, přesněji ten správný nadhled, ale srdnatě jsem se knihou prokousala, za vydatného vypouštění hrůzných krvavých scén, tedy např. celého konce, z něhož nešťastně vymizela i hlavní postava kapitána. Ano, všichni umřeli, až na jednoho, ale ten jakoby umřel taky.
Ale jak umírali, to snad samy stránky knihy ječí hrůzou! Ohněm a mečem, tak na ně (na všechny!).

Snažila jsem se v tom najít nějaké poselství, metaforu, pointu, ale jen velmi vzdáleně jsem v tom viděla starý "dobrý" strach lidí z neznámého, v němž občas vidíme obludy všeho druhu (a někdy tam opravdu i jsou, byť třeba v ryze lidské, nebo jiné extrémní živočišné podobě). Proto se domnívám, že autoři umístili skvěle děj do dávné minulosti, ano, rovnou středověku, kdy na běžný (vlastně veškerý) lid útočily děsné a běsné představy pekla neustále předhazované z kazatelen, a současně neschopnost dohlédnout dál než za vlastní dvorek (všude jinde byli totiž ještě lvi, nebo něco horšího, kdo to tehdy mohl vědět...). A protože mezi Bohem a jednotlivcem stál hřímající kazatel, pak pro něj nebyl problém zmanipulovat je jako dav a dělat hrůzné věci ve jménu, hmmm, koho asi (možná spíš ďábla než Boha, jehož jméno tak rádi - kazatelé - brali nadarmo). A takový zkušený inkvizitor věru věděl, jak na své ovečky, v odlehlém děsivém místě...

Takže s odhlédnutím od děsivosti popisů brutálního mučení, zabíjení a sexuálních scén to maličko k nějakému zamyšlení vedlo. Zábavu v tom za sebe ale nevidím ani v nejmenším, nevím, proč přisazovat v současné beletrii k nekonečným skutečným hrůzám, které se na nás v současnosti valí ze všech stran.
Ještě že mám již rozečtené Čisté radosti, to snad mé rozpoložení srovná (ještě po předchozím Carterovi a Kingovi, dvakrát uf)...

K výpravě knihy mám spíš kritickou poznámku: když už paperback, pak ozvláštnění všech okrajů stran půlkou ďábelské hlavy, což ani nevyznělo, bylo z hlediska přírodních zdrojů zcela zcestné.

Ještě dlouho se mi budou vybavovat slova kapitána doprovodné vojenské skupiny, když promlouvá ke středověkým venkovanům: "logické a strategické gesto"...

8 16.04.2023

Stylem průměrná bakalářská práce: spousta citací, grafů, již vyslovených myšlenek, domněnek a možná i vizí...někoho jiného. Ale i na takovou úroveň (by) tomu chyběla analýza nastudovaného a následně samozřejmě syntéza toho, na co autor tedy nakonec vlastně přišel. Za nesystematičnost by si asi taková práce rozhodně hvězdičku nezasloužila...
Nedalo mi to nic (a to jsem ani neměla valná očekávání), protože mne to hrubě nebavilo a pro ten styl vlastně odrazovalo. Nedávno jsem měla v ruce o chlup novějšího Tutanchamona, se zřejmě ještě větší mediální bublinou, a už ten mne hrubě zklamal (velmi podobný styl, jinými slovy nic nového pod sluncem, ale hlavně ať je tam řádná hromada více či méně souvisejících témat). Měla jsem dát na svůj dojem a autora už raději dál ani nezkoušet.

8 16.04.2023

Napínavé zejména v druhé půli, zajímavé místem - kanadská divočina, v zimě, městečko/osada, rozlehlé ranče a nekonečné lesy, závěje sněhu a sněžné skútry... (hledala jsem i na mapě - asi někde poblíž Cariboo Highway, na jihozápadě Kanady - trochu mě poděsila Beka, kdy na konci zmiňuje, že bude dojíždět do/z Ottawy!, to už je tedy pěkná dálka...). Lidi jsou tam jako všude jinde, dobří i špatní, normální i psychopati, moderní i zdegenerovaní, odolní či méně vůči léčbě splínů a stesků a neštěstí alkoholem či drogami či pěstmi nebo zbraněmi. Ale hlavně si všichni vidí rovnou do talíře: znají se odmala, celý život, většinou rovnou několik generací, a jen málokdy překročí hranici své "třídy".
Nebýt té přílišné romantiky a souvisejících častých klišé jako prýštění emocí, lámaných srdcí, či dokonce srdcí rozbitých na kousíčky, líbilo by se mi to jako zase trochu jiný thriller víc než na 85%.

8 24.02.2023

Líbilo: jiné než první kniha série, méně otce a (pohříchu) méně moře a lodí, zato (pohříchu) více Jackie a mládeže, ale hlavně mnohem více bažin a stovek či tisíců nebezpečných živočichů, od krokodýlů, aligátorů, kajmanek, přes krajty až po pumy. To vše lze zřejmě bez problémů potkat zejména v Everglades, kde se musí ztratit a bát každý nováček, neználek a nestopař... Takže za místo děje nejvyšší hodnocení.
Zápletka zcela odlišná od prvního dílu, tentokrát se postupně odhalují činy sériového vraha působícího dlouhá léta a majícího dokonce svůj soukromý (a dobře ukrytý) bažinný hřbitov. Do pátrání po vrahovi se samozřejmě zapojil kdekdo, PPP nevyjímaje, byť trochu po vedlejší koleji, kam byli odsunuti. Závěr trochu uspěchaný, přitom by byl dostatečně dechberoucí i v delším provedení. 90%

8 01.02.2023

Výtečně jsem se zabavila: velmi neotřelé zápletky, hlavní hrdina i jeho řešení (policie ani FBI si moc neškrtly). Win je opravdu zábavný, má to v hlavě srovnané a ví, nač se může spolehnout - není to ani hrdina bez bázně a hany, ani skautík, nepotýká se příliš se svědomím, víra ho nesvírá, nikomu se nezpovídá a skvěle umí využít svých bojových schopností a peněz (takže "okouzlující" snad jen na papíře, ostatně v životě by se s ním člověk nesetkal). Čtenář (zejména z našich po všech stránkách malých končin) díky němu proniká do světa superboháčů a možností velkých peněz (pozor, za každým velkým jměním je velký zločin...) a rodinných pout (ne zrovna těch hřejivých, ale spíš jako pečlivá péče o rodinné jméno, ať to - koho - stojí, co to stojí).
Zápletka je komplikovaná, ale všechny dílky skládanky postupně zapadnou přesně do sebe (jen nesmí polevit pozornost čtenáře vzhledem k množství jmen, přezdívek a dalších identit). Krom zcela odděleného světa bohatých od světa nás ostatních (po všech stránkách) román skvěle vykreslil Ameriku i s ohledem na studentské protiválečné protesty a jejich dopady na aktéry i nevinné, možnost zmizet z radaru a ukrývat se pod jinými jmény dlouhá desetiletí, mafiánské praktiky i komorní rodinná řešení problémů. Nosným tématem ale byla pomsta - mimo boží přikázání, mimo zákony, prostě v lidské současné šedé zóně.

Potěšilo mne i množství zaznamenáníhodných mouder či postřehů (většinou věcně, s cynickým nadhledem interpretovaných hlavním hrdinou). ...

"Boháči umí výtečně využívat velkorysost, aby dostali, co chtějí."

"Peníze vám dávají čas, přístup, prvotřídní technologie a vybavení."

"Vzpomínky se nám neuchovávají v lebce na nějakém mikročipu nebo v registrační skříni někde hluboko v mozkové kůře. Vzpomínky jsou něco, co rekonstruujeme a skládáme dohromady. Jsou to útržky, jež zpracováváme, abychom dali dohromady, co si myslíme, že se stalo. anebo v to aspoň doufáme. Zkrátka naše vzpomínky jsou jen zřídkakdy přesné. Jsou to podjaté rekonstrukce."

"Pokud chcete změnit něčí chování, zapamatujte si jedině tohle - lidské bytosti dělají to, co je v jejich vlastním zájmu. Vždycky. To je jediná motivace. Udělají 'správnou věc', pokud těmto zájmům odpovídá. Ano, je to cynické, ale taky je to pravda. jestliže chcete změnit něčí smýšlení, tajemství nespočívá v ohleduplnosti, uctivosti, smířlivosti nebo přednesení přesvědčivých a nezvratných faktů, abyste zmíněné mysli dokázali, že se mýlí. A pro ty ze skutečně naivního tábora, tajemství nespočívá ani v tom, že se budete dovolávat andělů nebo 'lidskosti'. Nic z toho nezabírá. Něčí názor můžete změnit, jedině pokud dotyčného přimějete uvěřit, že postavit se na vaši stranu je v jeho nejlepším zájmu. Tečka."

"Abyste mohli udělat omeletu, musíte rozbít pár vajec. Nevím, jestli je to pravda, ale pokud už vejce rozbijete, udělejte radši omeletu než svinčík."

"Lidé jsou zvyklí ohánět se formulkou 'všichni jsou si rovni', kterou jsme my, Američané, tak geniálně prodávali napříč našimi vzácnými dějinami, ale v poslední době začíná víc a víc vyplouvat na povrch, co bylo vždycky zjevné - peníze vychýlí každé váhy. Peníze znamenají moc. Tohle není žádný román od Johna Grishama ve stylu 'člověk versus systém' - ve skutečnosti se mu malý človíček nemůže postavit."

"Člověk je přizpůsobivý a k tomu patří, že jakmile pro nás něco začne být běžné, ztratíme schopnost úžasu. Bereme každodenní věci jako samozřejmé. Netvrdím, že je to špatné. Kolem hesla 'prožijte každý okamžik naplno' se zbytečně moc nadělá. Je to nereálné, v lidech to probouzí spíš stres než spokojenost. Tajemství naplnění nespočívá ve vzrušujících dobrodružstvích nebo v bouřlivém životě - takové tempo nikdo nevydrží dlouho. Kdepak, jde o to naučit se vítat a užívat si pocit klidu a známosti."

A samozřejmě nezapomínejme na časté telefonní osobní uvítání: "Mluvte zřetelně"...

Autor mne překvapil, nevyhledávám ho, protože mnohé knihy mne zápletkami a jejich rozuzlením (a častým soustředěním na mládež) zklamaly, ale pár kousků velice mile překvapilo, a Win je rozhodně jedním z nich.

8 22.01.2023

Autorka je velmi oblíbená a pouští se do zajímavých témat. Několik knih jsem přečetla, a i když jsem ke všem měla různé výhrady, tady budu hodně tvrdá: v románu mi chybí hloubka i šířka.
Mně příběh situovaný výhradně do několika posledních týdnů rumunského komunistického režimu (říjen-prosinec 1989) připadal jako pouhý popis mladické lásky na pozadí dějinných událostí. Letmo jsem zahlédla dlouhý seznam zdrojů, který autorka pro svoji knihu uvádí - krátký nebo dlouhý, nevidím tam nakonec žádný vhled do problematiky, rumunských, a vůbec komunistických dějin.
Kdo zažil pád komunismu v Československu, stihl okrajově zaregistrovat, jak se to mele v Bukurešti a trochu zkoprněle sledoval v u nás už klidnějším prosinci popravu tamního vrchního kápa s matkou země, prakticky v přímém přenosu. Jak vycházely na povrch informace o tom, co všechno si rodina usurpátora pořídila, na úkor své země, není asi divu, že to skončilo, jak skončilo. Žádný samet, žádné rukavičky. Že se měli hůř než my, to se všeobecně vědělo, však se tam k moři jezdilo (když nebylo moc kam jinam), s chutí zejména po '68, protože rumunská vojska se na invazi k nám nepodílela (důvody byly asi ryze pragmatické, ne že by nás měli tak rádi nebo že by snad se sověty nesouhlasili...). Ta bída byla patrná na každém kroku. Represe a dozvuky komunismu tam byly rovněž hrůznější než u nás, ale autorce se prostě nepovedlo zobrazit místo a dobu tak, aby to nebylo jen povrchní. Prostě tomu chybí obsah, hloubka i šířka.
Je to jakoby pro mládež: ano, těm se to třeba i bude líbit a snad se i něco málo na okraj dozvědí o děsném konci strašlivě dlouhé doby útlaku v jedné komunistické zemi. Je to krátké, forma stručná, jednoduchý příběh náctiletých, dramatický jen na posledních stranách. Ale nic víc, takže bych byla i opatrná se doporučením pro tuto skupinu. Mne kniha vůbec neuspokojila, nic mi nedala, nicméně jsem dočetla, takže hodnotím na 50%.

8 10.01.2023

Když se dostanu ke knize, kde je voda, ideálně oceán a podmořský svět, lodě, potápěči a námořníci, pak jsem náramně spokojená. A to se mi zde splnilo na jedničku, včetně zajímavého místa děje - Florida nejen se svými stovkami kilometrů pobřeží, ale neméně vnitrozemských kanálů s veškerou nebezpečnou i neškodnou zvířenou. Námět drogové ponorky (a souvisejících drogových kartelů, nájemných zabijáků a podplacených soudců i policistů) byl vcelku taky zajímavý, ale nejlepší se dělo vždy na vodě a pod hladinou...
Pro autora už mám vážně slabost, nakousla jsem třetí z jeho sérií a líbí se mi jeho dílem popisný (čtenář se dozví první poslední o místě a podmínkách a souvisejících záležitostech) a dílem akční styl, i originální hlavní hrdinové.

Líbilo se mi zamyšlení nad tím, že podvodní svět je v mnohém pro nás pořád jako cizí vesmírný neprobádaný svět, do nějž se pouštějí - akvanauti.

8 14.12.2022

Dobré drsné čtení: drsné poměry těsně po Velké válce v oblasti, o niž se stále přetahovaly mocnosti (Kladsko) a kde se momentálně obávali i vpádu Čechů a kde německý nacionalismus zase začínal bujet. Drsné připomínky důsledků a zrad války, drsná politika, drsňáci vyšetřovatelé drsných vražd vystavených na odiv městu.

Mám ráda detektivky z polského území, když ještě polské nebylo (prušácké/německé manýry i jména), protože o téhle meziválečné době tam nic moc nevím - krom slibného Glatzu třeba Breslau (Marek Krajewski).

8 02.12.2022

Konečně zase stará známá vtipná Halina: samé aforismy a rady a kratičké historky pro zasmání, žádný balast.

"Na topole podle skal,
sám si tleskej, sám se chval."

"Život je potvora,
někdy i bolí,
přesto v něm nesmíš hrát
vedlejší roli."

8 29.11.2022

Zajímavé, napínavé, děsivé, zvrácené, šílené a bezútěšné. Ale dobře se to četlo. Pěkné místo děje vyžadující přeshraniční spolupráci kriminálek francouzské a německé. A ti francouzští hlavní hrdinové s sebou nesou tedy neskutečná traumata.

"Byla tu ironie prvního pohledu: člověk myslí, že je na světě s tím druhým sám. A pak si všimne, že ve skutečnosti je sám..., ale bez toho druhého."

8 13.11.2022

Děsivý hororový konec a ohavné hrůzy kolem nejrůznějších "vedlejších" účinků záhadné léčby páté postavy a její posedlosti elektřinou jako prostředku uzdravování (a nahlédnutí za brány smrti).
Ale jinak velice propracovaný životopis hlavní postavy, se všemi úlety, plusy a mínusy, a jeho rodinou, opět s plusy a mínusy, první láskou a hlavně vztahem ke komplikované páté postavě.
A ještě lepší dumání ne nad smrtí a životem po životě, ale o víře jako záchranném kruhu pro nás všechny, zejména v případě nouze nejvyšší, trvalém strachu, stresu, bolesti vlastní a bolesti a ztrátách nejbližších.

"Psaní je báječná a děsivá věc. Otevírá hluboké studny paměti, které byly dosud pevně zatlučeny."

"Neexistuje žádný důkaz o životě po životě, věda neposkytuje žádnou oporu. Máme jenom to holé ujišťování doplněné naší mocnou potřebou věřit, že to vše dává mysl. ... měl jsem zjevení.
Náboženství je teologický ekvivalent pojišťovacího podvodu, kde rok za rokem platíte pojistné, a potom, když potřebujete čerpat výhody, za které jste platili s nábožnou přesností, zjistíte, že společnost, která si vaše peníze brala, vlastně neexistuje. "

"Domov je tam, kde chtějí, abys zůstal déle."

8 21.09.2022

Výborné: čtivé, napínavé a vcelku uvěřitelné. Samozřejmě nechybí psychopatičtí sérioví vrazi a násilníci, někteří až v nebezpečné blízkosti agentky profilérky z FBI, konec je typicky akčně bláznivý, a nechybí ani romantická linka, ale to vše vcelku ladilo, nebylo to nijak přehnané. Hlavně se mi líbil hlavní detektiv, zkušený, lidský, kompetentní, a budování vztahu mezi ním a (vyžádaným) vetřelcem z FBI, vzájemné oťukávání i za plného soustředění na zločin/y. Dobrá dvojka.
Trochu mi to připomnělo thrillery Cooperové, které ale měly vždy víc linek a dílčích zajímavostí, což ale vedlo k jisté překombinovanosti, zatímco tady si autorka vlastně vystačila s "málem", ale skvěle.

8 28.07.2022

Forsytha si vždycky ráda přečtu, v přehršli moderních (více či méně) špionážních thrillerů je to sázka na jistotu zejména s ohledem na solidní pozadí, takže vím, že se něco dovím, něco se mi vysvětlí a nad něčím se nechá podumat. Sází na důkladnou znalost věci a neuchyluje se ke krvavých akčním zápletkám ani dílčím scénám.
V Lišce, dle mého, sice věnoval hlavní vypravěčskou linku kyberútokům, nesmírně mocné zbrani moderní doby, která dokáže paralyzovat vůdce a vojska, stejně jako průmysl a naneštěstí běžný lid. Nicméně přitom "zúčtoval" s jasně identifikovanými nesmiřitelnými nepřáteli zahrávajícími si s budoucnosti celé zeměkoule: Ruskem, Severní Koreou a Iránem. Velmi pečlivě a přitom stručně shrnul, co je jejich cílem a jak k tomu došlo. Na straně dobra a demokracie samozřejmě neochvějně zůstává Británie, zatímco zámořský bratranec už tak ne, to vždy podle obyvatele Bílého domu. A na své straně stejně neochvějně zůstává Izrael. A ti všichni mají mocné rozvědky a kontrarozvědky a speciální síly a vojenské specialisty a spousty pečlivě vycvičených, přesvědčených pěšáků pracujících dnem i nocí, či připravených na povel vykonat rozkaz. Nejen studená válka je už dávno zpět, ale i ta skutečná, zuřící válka, jak se přesvědčujeme už pár měsíců.
Forsyth zúročil své dlouholeté zkušenosti a v poněkud pohádkovém příběhu mladého autisty, superhackera (obé trochu současné klišé), pod vedením zkušeného, ale již penzionovaného operativce MI6, povolaného zpět do služby britskou premiérkou, nahlížíme do nitra špionážní práce a zejména útoků a protiútoků, zjevných či držených pěkně pod pokličkou.
Pominu-li hotový happy end, který se ovšem naneštěstí ani v nejmenším netýká Ruska či Íránu, pak to bylo slušné čtení, protkané stroze popisnými pasážemi, s občas opakujícími se větami. Zejména úvod byl tímto trochu únavný, ale pak už se děj rozjede.

"V době, kdy dosáhl prezidentského úřadu, pochopil tři základní kameny moci v Rusku. Nezměnily se od carských dob.
Zapomeňte na demokracii. To byla jen zástěrka a klam, a ruský lid o ni ve skutečnosti stejně nestál. Třemi pilíři moci byla vláda se svou tajnou policií, mega peníze a kriminální podsvětí. Vytvořte spojenectví těchto tří a můžete vládnout Rusku navždy. Tak to také udělal."
To je Vožď (ano, i on si říká Vůdce, což jsem ani netušila, když už tu byl Führer, Duce, Velký Kormidelník...), který zanechal své původní komunistické ideály někde v minulém století, nyní je výhradně fanatickým nacionalistou, největším gangsterem a nejbohatším skřetem na zemi.

xxx

"Celý život strávil tím, že se snažil vystříhat vzteku. Zatemňuje úsudek, maří logiku, znejasňuje myšlení. Když se něco pokazí, inteligentní člověk potřebuje všechny tři." (tohle už samozřejmě není o Vožďovi)

8 09.05.2022