sonroll komentáře u knih

Jedním slovem - VYNIKAJÍCÍ!

Autora jsem neznal a kniha mě spíše zaujala svým vysokým hodnocením. Jsem velice rád, že jsem na pana Cartera narazil a určitě si koupím jeho další knihy. Vyhovovala mi délka jednotlivých kapitol, i díky tomu se mi zdálo, že děj neuvěřitelně plyne. Po dlouhé době kniha, u které jsem si přál, aby ještě nekončila. A závěrečné odpočítávání? Zřejmě jedna z nejnapínavějších situací, s kterou jsem se zatím v knihách setkal.

Ps: Neodvažuji se tipovat, jakým způsobem by hlasování dopadlo ve skutečném světě. No, snad to ani nikdy nebude třeba!

8 08.05.2016

Jelikož jsem knihu četl až v roce 2016, mé hodnocení se bude i od toho odvíjet. Téma je zkrátka výborné, ale pro mě již několikrát viděné (Stanfordský vězeňský experiment; Ztraceni; různá reality show; a spousty dalších příběhů), a tak mě chování dětí a projevování jednotlivých charakterů příliš nešokovalo. I tak jsem se na tuto knihu velice těšil. Ovšem zde vzniká jedno ohromné ALE!

Neuvěřitelně kostrbatě skládané věty. Neustále jsem se u nějakých spojení zasekával a říkal si „cože?“. Někdy mi zase připadalo, že autor mluví z cesty. Rozjímal jsem i nad myšlenkou, jestli autor nebyl opilý, když to psal. Několikrát jsem se přistihl, že při čtení myslím úplně na něco jiného, a když jsem se takto nachytal, ani jsem se nevracel v ději zpět, protože jsem věděl, že se stejně nic nestalo.

K příběhu:
Do první poloviny neuvěřitelná nuda, kdy jsem se musel pořád přemlouvat k dalšímu čtení. Když už se konečně začalo něco dít (hořící les), autor děj hned v počátku katastrofy utne a posune o několik týdnů dopředu, aby se i nadále nic nedělo. Navíc se v budoucnu k situaci vrátí asi jen ve třech větách. Místo neustálého dělání stojek, házení po sobě písku a leštění Čuňasových brýlí (díky kterým se zakládal oheň rychleji než sirkou), mohlo být vysvětleno, jak se děti bez zranění na ostrov dostaly (proč to mezi sebou ani jedinou zmínkou neřeší), kde je vrak letadla, piloti, rodiče. Kostru parašutisty snad ani řešit nebudu, protože to už byl pro mě velký extrém (zřejmě v tom hledám zbytečnou logiku). Poslední čtvrtina už získala na obrátkách a začalo se konečně něco dít, i když bych tam měl opět spousty připomínek, ale snažil jsem se to přelouskat co nejrychleji, abych měl tuto knihu co nejrychleji za sebou. Navíc, Ralf se na konci příběhu spletl. Nebyli dva, ale tři. Ale předpokládám, že autor ve všech těch zmatcích na uhořelého klučíka pozapomněl.

Závěrem:
Člověk, sám o sobě, je jedno z nejdivočejších zvířat na planetě (neustálé boje, dokazování síly, předhánění se, hon za úspěchem, sexualita). Stačilo by nám odebrat naučená pravidla, zrušit zákony a celý systém lidského společenství by se zhroutil jak domeček z karet. Buďme rádi, že tu máme demokracii!

7 22.05.2016

Poslední dobou se často setkávám se slovem "deprese". Nějak jsem pořád nevěděl, jak si tyto psychické stavy představit. V průběhu čtení této bajky se ve mně mísily ovšem takové stavy zlosti a zároveň beznaděje, že jsem zřejmě do drobné deprese upadl.

Je až neuvěřitelné, že stačilo pouhých pět let, aby se tato alegorie u nás začala tvořit také!

7 17.05.2016

Pan Carter se zkrátka skvěle čte. Vtáhne vás ihned od prvních stran a nepustí až do konce - třetí část jsem musel dát bez pauzy, nedokázal jsem se odtrhnout. V průběhu čtení jsem si říkal, že už mě nemůže ničím překvapit, ale on dokáže do děje věrohodně zapojit i "ducha" :)

Po přečtení takto kvalitní knihy pro mě většinou bývá největší oříšek, co číst po ní. V každém případě se již těším na září.

5 12.07.2016

Pro mě zatím jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem četl. Neuvěřitelně záhadné a napínavé čtení. Knihu jsem dočítal v době, kdy jsem se chystal odejít na narozeniny a musel jsem příchod o dvě hodiny posunout, protože jsem se zkrátka nemohl od čtení odtrhnout. Skvostné!

4 18.04.2016

Z knihy mám rozporuplné pocity. Je to moje první kniha od pana Haileyho a co se týče hodnocení, pohyboval jsem se od 2 do 5 hvězdiček. Měl jsem velké tendence knihu odložit, a kdyby mě nezajímalo finančnictví, tak bych to zřejmě udělal. Příběh u mě začínal nabírat obrátky až při správní radě, kde se začal řešit Sunaspol, do té doby se mi u knihy podařilo několikrát usnout, což by se asi stávat nemělo, ale chápu, že nás chtěl autor s prostředím a postavami podrobněji seznámit, ovšem některé kapitoly bych zkrátka vynechal. Musím ocenit autorovi neskutečné znalosti prostředí a funkčnosti banky.
Druhou půlku knihy, kdy začala akce, jsem ovšem zhltnul za dva dny. Proto nakonec končím na čtyřech hvězdičkách a knihu doporučuji k přečtení

4 30.11.2015

Po nezvyklém šestém díle jsme se vrátili zpět ke klasickému vyšetřování s předem neznámým vrahem. A i tentokrát jsem si řekl, že mě pan Carter již nemůže ničím překvapit. Naštěstí jsem se opět mýlil! Tentokrát jsem měl ovšem k odhalení vraha blíž než jsem si myslel, protože po poslední vraždě vznikla jedna zásadní nesrovnalost, díky které mně to mělo trknout (upřímně, myslel jsem si, že jde o chybu autora, tímto se mu omlouvám :) ), jenže pan Carter píše tak neuvěřitelně poutavě, že mi ani nedal příležitost se pořádně zamyslet nad tím, kdo by mohl být vlastně vrah a nakonec jsem zase jen strnul úžasem nad jeho genialitou. Již mám objednaný osmý díl, který má vyjít ve středu a jsem moc zvědavý, s čím autor zase přijde.

3 04.06.2017

Kniha je velmi čtivá, přičemž linie s Lisbeth byla čtivější. Na svůj rozsah má velmi málo hluchých míst. Příběh se naplno rozjede s nalezením nového důkazu, pak je to jízda, od které se těžko odtrhává. Finále případu mě zaskočilo a to nejen tím, že po něm mi zbývalo ještě přes sto stran.
PS: Otáčím se na podpatku a jdu postavit na kávu!

3 27.04.2016

Jemné spoilery:
Nemůžu si pomoci, ale Kukačka pro mě byla daleko zajímavější. Nejspíš to bude asi tím, že to byla má první detektivka, a tak jsem neměl s čím srovnávat. Hedvábník na mě působí strašně vyumělkovaně od samého začátku. Už jen přijetí případu od podivné paní bez finančních prostředků hledající pochybného manžela, pro kterého jsou úprky z domu pravidlem, mi připadá dosti nesmyslný. Hlavně v době, kdy je Strikova detektivní kancelář opět ve finanční krizi. Navíc, kolik tímto zpočátku zbytečným případem ztrácí času. Přitom jediná vidina finančního ohodnocení spočívala v důvěře klientce, že to celé zaplatí Quinova agentka – jsou vážně detektivové tak hloupí?

Dobře, i kdybych tohle překonal, děj je hrozně rozvláčný. Postavy, kromě ústřední dvojice, strašně nezajímavý a nudný. Neskutečně mě unavoval neustálý brek nad Strikovou nohou. Kdyby byl zdravý, kniha se zkrátí aspoň o 50 stran. Upřímně jsem se od půlky musel strašně překonávat, abych knihu dočetl. Nejhorší na tom je, že mě vlastně ani nezajímalo, kdo je vrah. Což by se zkrátka stávat nemělo. Ano, kniha má části, které jsou velice čtivé a zaujmou, bohužel to většinou byly ty, které se netýkaly hlavní zápletky.

PS: Bombyx mori – Vážně by se našel někdo, kdo by to četl?

2 18.01.2017

Toto je moje třetí kniha od pana Cartera a Robert Hunter definitivně obsazuje první příčku v mém pomyslném žebříčku jako TOP detektiv. Neuvěřitelný sympaťák.

Jediné co ovšem zatím nemohu pochopit je, jak je možné, že ani jedna kniha pana Cartera nemá na svém obalu zlatou placku.

2 08.08.2016

Drobné SPOILERY: Pro mě zatím nejslabší detektivka, na kterou jsem narazil, s rozhodně nejhloupějším detektivem, který vlastně k dopadení vraha přispěl pouze tím, že nesmyslně přijel do vesničky a začal zde v půli knihy rozkřikovat, že by tu nějaký vrah možná mohl být. Rozhodně bych nechtěl na takového detektiva narazit, protože by hrozilo, že si někde špatně uprdnu a už budu hlavní podezřelý. Dále linka, kdy se do sebe dva neznámí lidé po dvou procházkách a jedné hádce ve sportu beznadějně zamilují a jeden z nich na to zruší zásnuby, mi připadala naprosto absurdní (pokud by ovšem jeden z nich nebyl vrah). Dávám dvě hvězdičky a to jen z důvodu, že jsem knihu zvládl přečíst za dva dny, kdyby byla rozsáhlejší, tak bych šel s hodnocením ještě níže.

1 18.04.2016

Tento typ knihy by si měl přečíst každý!
Čtu již několikátou motivační knihu a pravda je, že hlavní myšlenka se zkrátka opakuje, což ovšem není na škodu a jen to znamená, že pokud na ni člověk přistoupí a začne se jí řídit, může být opravdu spokojený.

Zkrátka jestli chcete být šťastní, tak se konečně přestaňte vymlouvat, hledat neustálé důvodu proč něco nejde, svádět vinu na druhé a začněte si plnit své sny (cíle)!

1 10.01.2016