Skip komentáře u knih

Na tuhle knihu jsem se dost těšil, protože mám rád hispánské spisovatele. Bohužel jde o docela průměrnou knihu. Spisovatelka sice umí psát čtivě, ale obsahu chybí něco, co by čtenáře opravdu chytlo. Navíc až žalostně selhává v momentech, kdy chce stupňovat napětí nebo když popisuje akční scény.

4 13.09.2015

Tohle pátrání po několika zmizelých osobách, do toho zamotaná eugenika a pokusy autora o břitké hlášky detektiva Carla Morcka působí chvílemi jako uspávadlo. Pak se to zas trochu rozhýbe, aby se vzápětí čtenář zase nudil nad textem. A přitom je to čtivě napsané… Ono je to asi svým způsobem umění psát čtivě prakticky o ničem.

2 11.09.2015

Rádoby napínavý thriller s psychologickým podtextem, který byl ale skoro zoufale nudný, a pointa drhla jak stará Blažková seschlý necky. Ztráta času.

1 11.09.2015

Ten starouš, který měl zálibu v lihovinách a v hlavě nosil vzorec na výrobu atomové bomby, mi nebyl úplně nesympatický, ale že bych byl nějak nadšený z té jeho anabáze, co začala v záhonu macešek pod oknem důchoďáku, to ani náhodou. Střídání přítomnosti, v níž se kolem něj zformovala svérázná parta lidí plus jeden tlustokožec, a retrospektivní vyprávění o jeho více než dobrodružném životě mělo sice z literárního hlediska dobře zvolenou formu, ale obsah mě nijak zvlášť nebral. Jo, chvílemi jsem se docela i bavil, ale celkově považuji knihu spíš za průměrnou. Nejvíc se mi líbil její název.

3 08.09.2015

Malý hrdina je krátká novela o jedenáctiletém chlapci, v němž se pomalu začíná probouzet muž, přičemž se plácá v dosti protichůdných pocitech na této hranici. V Dostojevského bibliografii jde jen o takovou jednohubku, ale napsané je to velmi dobře.

04.09.2015

Titulní povídka mi přišla poněkud zbytečně rozvleklá. Ostatní byly kratší a mnohem lepší.

01.09.2015

V podstatě by se dalo říct to samé, co už bylo řečeno o knize Dagon a jiné horory. Akorát se tentokrát čtenář dozví víc o Cthulhu, který byl v první knize jen naznačen.

01.09.2015

Temné povídky. Místy mi to stylem připomínalo E. A. Poea, kterého i sám Lovecraft citoval. Ale Poe je o něco lepší vypravěč, který se drží na zemi. Kdežto Lovecraft se rozletí do celého vesmíru s jeho neskonalou hrůzností. Také čtenářům předkládá různé kulty vzniklé v dobách dávno před příchodem lidí. Strach, šílenství, to vše je v jeho povídkách, které se občas čtou trochu ztuha, ale většinou je to dost čtivé, ovšem ne pro toho, kdo nemá rád dlouhé odstavce a skoro žádnou přímou řeč.

01.09.2015

Tak jsem si dal tuhle dávnou klasiku, z níž jsme nějaký ten úryvek četli kdysi na základce. Chodská rebelie z konce 17. století je v Jiráskově podání jistě velmi zromantizovaná, ale musím říct, že se mi to dost líbilo. Stačilo pár prvních stránek, abych se vpravil do Jiráskovy starší češtiny, a pak už se to četlo parádně. Většina přímých řečí je psaná v chodském nářečí, což mě z lingvistického hlediska hodně bavilo.
No a mimo jiné jsem se dozvěděl zajímavou věc. Asi všichni víte, jak hodně Neplzeňáků řekne někomu, kdo je z Plzně: „…zez (ze z) Plzně.“ Přičemž Plzeňák se ohradí, že oni nic takového neříkají. Tenhle výraz je totiž chodský, jak jsem se při četbě dozvěděl. Chodové, nebo po jejich Chodováci, říkají nebo možná kdysi říkali: „…zez Prahy, …zez Vídně, …zez Plzně apod.“

13.08.2015

Začalo to dobře, mělo to spád a bylo to zajímavé. Ale jak děj postupoval stále dál, měnilo se to v cosi, co se začínalo nebezpečně kolébat na hraně fantasmagorie. Závěr, to byla docela limonáda.

11.08.2015

Nejrozsáhlejší Poeův text, jaký jsem, četl, a také s přehledem nejslabší. Dokud se děj odehrával na brize Grampus, tak to ještě šlo, ale dál už je to pak slátanina a nastavovaná kaše. Představy tehdejších spisovatelů o krajinách za jižním polárním kruhem byly vskutku barvité a zcela mimózní. O několik let později si podobně zafantazíroval i Jules Verne.

09.08.2015

Komedie s jasným poselstvím o tom, jak podivný tvor je člověk se svojí touhou vládnout a ovládat, aniž by si dokázal vážit světa takového, jaký je nebo by mohl být bez věčných střetů všelijakých ideologií.

2 07.08.2015

Člověku by se chtělo říct: Čím se asi tak Klíma při psaní této knihy sjížděl…? Musel to být kvalitní matroš… No, ať to psal pod vlivem čehokoliv, nebo s úplně čistou hlavou, tohle je teda fakt nářez. Vyšinutý kníže a jeho pošahaná žena…k tomu výčitky svědomí ženoucí knížete do extrémních situací…perverzní, drsné, groteskní…jedinečné. Určitě ne každému ta kniha sedne, ale že jde o něco v naší literatuře v takovémto rozsahu ojedinělého, to je zcela nepopiratelné.

1 05.08.2015

Dosud jsem od Simmonse nic nečetl a anotace často vynechávám, takže jsem nevěděl, co čekat. Začalo to dobře obrazem Rumunska krátce po pádu Ceasucesca. Ale pak se najednou objevil Dracula a to jsem poněkud zbystřil a čekal jsem brzké odložení tohoto čtiva. Nicméně pořád to bylo celkem v pohodě, nenáročná, docela pohodová oddechovka a i ten Dracula tam byl tak jakoby uvěřitelný, i když jsem věděl, že je to jen autorova fantazie, nicméně nijak extrémně mimo mísu. A najednou se z toho stal až do samého konce stupidní béčkový akčňák, nad kterým mi zůstával rozum stát. Děsný, jak si někdo dokáže zmrvit knihu!

2 03.08.2015

Kdo chce začít číst Carlose Fuentese, ať se připraví na to, že rozhodně nebude pasivním čtenářem, přijímajícím nějaké vyprávění příběhu. Stejně jako Vargas Llosa, i Fuentes chce čtenáře aktivního, pozorného. A tak tentokrát napsal příběh Artemia Cruze, který umírá a v různě časově rozházených retrospektivách je nám vyprávěn jeho život. Do toho se přimíchávají pocity umírajícího…no rozhodně to není nijak lehké čtivo, které se slupne jak malina. Mám za sebou několik Fuentesových knih a stejně mi to dalo zabrat. Ale už během čtení ve mně zavládla příjemná čtenářská spokojenost.

2 01.08.2015

Argentinský spisovatel napsal zajímavý román o lékaři, který objevil klitoris a to ho málem přivedlo na hranici. To, jak se tenkrát uvažovalo o ženách, by asi „genderistům“ způsobovalo návaly krve do hlavy. Zajímavá a čtivá kniha.

1 19.07.2015

Asi většina čtenářů má nějaké to povědomí o tom, za jakých okolností napsala Mary Shelleyová Frankensteina ve vile Diodati na Ženevském jezeře, kde hostil malou společnost přátel lord Byron. Ve vile byl také Byronův tajemník John William Polidori, který se proslavil hororovou povídkou Upír. A právě o okolnostech vzniku Upíra je tato kniha. Není to špatně napsané ani vymyšlené, ale chvílemi mi zůstával rozum stát, kam až to Andahazi pouští svoji fantazii. Ať už se mu podařilo či nepodařilo najít jakousi Polidoriho korespondenci, přeci jen si myslím, že to celé poněkud přehnal. Zvlášť závěr je až nechtěně směšný.

19.07.2015

Jediné, co mi ta kniha řekla, bylo, že se nic nemá hnát do extrémů. Vskutku „objevné“ poselství. Jinak to byla taková nijak zajímavá skoro slátanina.

2 17.07.2015

Tato kniha časově předchází Stín větru, i když byla napsaná později. Dost dlouho mi vrtalo hlavou, proč tam autor sem tam cpe postavy z předchozí knihy, a to úplně blbě a nelogicky, což mě rozčilovalo. Ale pak jsem pochopil, jak to je a že to logiku má, a tím blbcem jsem tu já, nikoliv autor, jak jsem zde občas vykřikoval. Tentokrát zvolil Ruiz Zafón faustovské téma a řekl bych, že se mu to dost vymykalo z rukou. Opět tedy Barcelona, tajemno, kniha, která má být napsána. No a po dočtení tak trochu pachuť něčeho, co mohlo být dobré, ale zůstalo jen průměrné.

5 15.07.2015

Román klasického stylu, dnes už poněkud zastaralého, ale to mi vůbec nevadilo. Odehrává se v Barceloně po španělské občanské válce, přičemž se v retrospektivách dostáváme do časů před i během války. Trochu toho tajemna, ale ne zas moc, pohřebiště zapomenutých knih, pátrání po autorovi jedné ze zapomenutých knih… Není to nijak složité, spíš tak na odreagování.

2 15.07.2015