Adam stvořitel
Karel Čapek , Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/689/adam-stvoritel-689.jpg
4
156
156
Komedie o sedmi obrazech. Hrdina hry Adam, zneuznaný filozof a vynálezce, zničí výstřelem z kanónu negace svět a Bůh ho za to potrestá tím, že mu přikáže stvořit nové lidstvo. Autor tímto dílem ukazuje nesmyslnost krajního revolucionářství, které neguje hodnoty, aniž by bylo schopné vytvářet hodnoty nové.... celý text
Přidat komentář
Jakýsi předstupeň R. U. R. nebo Bílé nemoci, chytrá hra s možnostmi ničení a tvorby světa. Zajímavé je, jak se oba autoři pohybují na hraně prvoplánové plakátovosti myšlenky a hlubokého filozofického přesahu - v tom je to opravdu mistrné. Komu "stačí" příběh bořitele, kterému se při tvorbě nového světa všechno vymkne z ruky a nedá se s tím vlastně už nic dělat, může být uspokojen. Kdo si ze hry vezme apel na právo tvořit a bořit, na rozkoš spojenou s oběma těmito činnostmi, odnáší si další dimenzi. A někoho ještě obestoupí ještě vrstva filozofická, odkazující ke kulturním dějinám, k principu humanismu, tázající se po lidské identitě a smyslu života.
Výborní Čapci, poklad české literatury.
(SPOILER)
„Všecko může člověk stvořit, jenom sebe sama nepředělá.“
Bylo to (opět) takové snadno rozpoznatelně čapkovské. Ta až učitelská názornost, ve které se zdá být (opět) upřednostňována významová přesnost před vypravěčským překvapováním. Tentokrát mi to vůbec nevadilo (ale mně to vlastně u Čapka/Čapků ani jindy nevadí. Možná někdy, trochu :-), k čemuž jistě přispělo i to, že humor zde byl nenásilně milý a dobře napsané dialogy i monology plynule utíkaly a hladce posouvaly děj.
K zamyšlení vybízí i základní otázky hry: předčil by člověk při vymyšlení a tvorbě světa svého stvořitele? Zdálo by se na první pohled, že by mohl, vždyť zná svoji situaci mnohem důkladněji a jaksi intimněji než vzdálený Tvůrce. No, akorát že vůbec. O absurditě této představy už dříve podali svědectví Jób i Kazatel a k zjištění, že kibicovat je mnohem snazší než nést odpovědnost, se dost brzy dospěl i náš Adam. Jeho rádoby tvůrčí výkony pod rouškou komedie ukazují vlastně dost smutný pohled na marnost lidského snažení dostat vlastní svět a vlastní život zcela pod kontrolu. Ta snaha je sice pochopitelná, je chvályhodné, že se Adam nechce smířit s tím, co na světě nefunguje (asi proto ho Čapkové vykreslili v zásadě laskavě), ale i on dojde k hranicím toho, co je pro člověka možné.
Zvláštně dvojznačně pak na mě působí samotný konec hry, kdy se Stvořitel od Adamova díla odtáhne. Je to rezignace na péči o člověka nebo nějaká forma extrémní pedagogiky ve smyslu „co sis, člověče, navařil, to si taky sněz“? Nebo povzbuzení k lidské odpovědnosti ve světě, kde to na nikom jiném než na člověku není? Nevím. Ale posiluje mě mé přesvědčení, že žiju ve světě, ve kterém se na mě můj Stvořitel nevykašle, ať už to z hlíny sobě svěřené splácám jakkoli křivě.
„Chceš vskutku rušit můj soud, prohlásit mě za svévolníka a sám zůstat spravedlivý?
Zdalipak máš paži jako Bůh a jako on hřímáš svým hlasem?
Ozdob se tedy důstojností a vyvýšeností, oblékni si velebnost a vznešenost.
Vylej všechnu prchlivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho,
pohleď na každého pyšného a zkruš ho, sraz na místě svévolníky,
ukryj je všechny společně do prachu, jejich tvář ovaž pro úkryt v zemi.
Potom ti vzdám chválu i já, že tvá pravice tě zachránila.“
(Jób 40,8-14)
„...být Vůdcem je tisíckrát
víc než být Tvůrcem...“
Citát z knihy
Bohužel, většina vůdců je bytostně přesvědčena, že jsou zároveň tvůrci. A jak to dnes máme v přímém přenosu, je jim jedno, kolik lidských životů to stojí.
Nadčasové čtení, které se tváří jako komedie, ale pozorný čtenář lehce pozná filozofický podtón i znepokojující poučení. Za geniální považuji vložit do tohoto příběhu postavu Zmetka se selským rozumem.
Aleluja, díky bratrům Čapkových jsem se stala svědkem "zkázy světa". Hlavní hrdina Adam zničí výstřelem z kanonu Negace svět a co následuje potom? Nic.....
Bůh mu přikáže stvořit nový svět. Plácá, plácá a plácá z hlíny.....
Smekám a klaním se a opět se potvrzuje, že další má akniha těchto autorů je velmi nadčasová, lidstvo je stále nepoučitelné....
Páni Čapkové opět vmetli "bídnemu lidstvu" do tváře krutou obžalobu!
S jejich příslovečnou hravostí a jejich specifickým humorem nám čtenářům vykreslili obraz lidstva - odsouzeného k ve smyčce probíhajícím dějinným konfliktům, jejichž výsledky jsou nejisté --- těžce a bolestně na ně doplácí člověk!
A tak budete svědky zkázy!
Na svět zaútočí pusto a prázdno!
A rázem může být celý vesmír bez lidí!
Byl stvořen špatně?
Byl špatný stvořitel?
Adam je přesvědčený, že by ho stvořil od základu jinak - a líp!
A tak se stane tvůrcem - z vlastní vůle - odsouzen vyšší mocí - překonat vše, co bylo ---
"zlomit pouta malicherná,
rozrazit předsudků krunýř".
V přímém přenosu tak budete svědky božské inspirace, nekonečných možností, lidské slabosti i všeobjímajícího zmaru - skepse i optimismu --- celého stále se opakujícího lidského dramatu!
Vznikne nový lepší svět?
Na velmi malém prostoru mi páni Čapkové opět ukázali proč každé slovo, které kdy napsali, pozlatit. Další dokonalý text!
Dokonalá tečka za uplynulým rokem - varující i přívětivá!
"Je čas!"
Adam stvořil svět! Nezbývá než se v něm naučit žít!
Je slyšet pokřik a smích ---
HLAS BOŽÍ: Adame, Stvořiteli!
ADAM: Zde jsem.
HLAS BOŽÍ: Ty to tak necháš?
ADAM: Ano. Ano!
HLAS BOŽÍ: Tak já také!
Filosofické dílo, jak je u Karla Čapka obvyklé. Je jednoduché něco zničit, ale mnohem těžší něco vytvořit. Stejně tak, je jednodušší jen nadávat a stěžovat si, než něco skutečně udělat. Adam stvořitel je divadelní hra plná filosofických otázek, které lidstvo řešilo kdysi, řeší je i v současnosti a bude určitě řešit i v budoucnosti. Lidé se nemění a i kdyby bylo lidstvo vyhlazeno (tady kanónem negace), a znovu povstalo, tak se brzy znovu vrátí do stejných zajetých kolejí, protože lidé jiní být neumí. A to vystihli bratři Čapkové dokonale.
Slyšel jsem audio s úžasným Viktorem Preissem a dalšími vynikajícími herci... Karel Čapek (v tomto případě bratři Čapkové, dobrá) je jako vždy inteligentní, vtipný, ale jaksi tím svým suchým až studeným způsobem. (Výjimkou jsou pro mě např. jeho Povídky z jedné i druhé kapsy či Hordubal, kde z jeho intelektuálního stylu taky značně probleskuje lidskost.)
Četla jsem už lepší Čapkova díla, přesto i Adam se mi moc líbil. Nemohla jsem si odpustit, abych nepřemýšlela nad současnými politickými názory, které chtějí něco radikálně měnit.
Čapky mám strašně ráda, ale tahle kniha mi nesedla a musela jsem se donutit ji dočíst. Měla bych si ho přečíst znova, třeba ho pochopím lépe.
Píše se rok 1927 a já příznivec díla bratří Čapků jsem vůbec nevěděl, že šlo o jejich poslední společné dílo. Nedovedu říci, zda je to dobře - či škoda, když si uvědomíme, že před pěti roky předtím napsali "Ze života hmyzu". Tuto hru režíroval v Národním divadle prý fenomenálně Karel Hugo Hilar. Premiéra byla v dubnu 1927 a již o pouhý měsíc později knihu vydává čilý Otakar Štorch - Marien ve svém nakladatelství Aventinum.
Je záslužným činem, že sice se zpožděním, ale s vynikajícím hereckým obsazením, byla vydána e-kniha.
A proč ten název ?
Vše začíná účtováním nespokojeného Adama s celým lidstvem - zničí svět a naštve Boha, který mu přikáže, aby stvořil svět nový . Tedy skoro nesplnitelný úkol...
Samozřejmě kritici (včetně renomovaných) měli "pré". Od těch katolických až po komunisty, které reprezentovala Marie Majerová.
Jednoduše řečeno - očekávání bylo převeliké a očekávalo se drama světové úrovně.
Přesto drama získalo státní cenu za rok 1927 v umění dramatickém. Rozhodla porota ve které byla opravdu aristokracie kritiků: Otokar Fischer,Jaroslav Hilbert a Jindřich Vodák.
Jako komedie mi to zrovna nepřišlo. Spíš smutný obrázek lidstva. Ale jako vždy od těchto pánů, jedná se o nadčasové dílo, které bude aktuální v kterékoliv době.
Pár citátů z knihy:
DAV (počne unisono hvízdat).
ADAM: Co to pískají?
ALTER EGO (V šílené radosti): To je má písnička! Pískají moji písničku! Stvořiteli, překonal jsem tě! Já jsem jejich Vůdce! Já jsem se stal Vůdcem!
ADAM: Proč tak křičíš?
ALTER EGO: Protože být Vůdcem je tisíckrát víc než být Tvůrcem, ty blázne!
ADAM (Vykročí rozčilen z jeskyně): Ano! Můžete se mnou udělat co chcete; můžete mne ubít nebo ukřižovat; ale nemůžete popřít, že jsem vás stvořil!
VĚDÁTOR: To je pověra!
PRVNÍ AE: My jsme odhlasovali opak!
ADAM: Pravda se nedá odhlasovat.
DRUHÝ AE: Lžeš! Pravda je, co je odhlasováno! Stačí prostá většina, aby se cokoliv stalo pravdou!
(Vchází Velekněz a Novic.)
NOVIC: Nicméně starší zprávy si odporují.
VELEKNĚZ: Všechny zprávy si odporují. Právě proto pravda musí být stanovena a nařízena. Je dáno článkem víry, že oba byli bezvousí a zářili v nadpřirozené kráse, a že právě na tomto místě , kde stvořili svět, vstoupili na nebesa. Byla kdysi sekta, jež učila, že Stvořitelé měli divoký vous. Toto učení, milý synu, bylo zavrženo a zatraceno.
Z tohohle díla mám chvílemi smíšené dojmy ... nebylo to špatné dílo od Bratrů Čapkových ... je tam dobře zachyceno, jak se lidé chovají a chtějí se vždy ujmout moci
Další skvost z dílny Čapkových. Na první pohled možná ta komedie, ale jako vždy u těchto autorů dílo s hlubším významem a vážnými soudobými (a nadčasovými) tématy, u kterých do smíchu opravdu moc není.
...
ADAM: Máš pravdu. Lidé jsou nevděčni.
ALTER EGO: A vrtkaví. Jednou chtějí to a podruhé pravý opak –
ADAM: – a nikdy se jim nezachováš. To je to nejhorší.
Nebylo to špatné, ale občas zdlouhavé a myslím, že Čapek napsal mnohem lepší díla než tohle.
Tuto knihu jsem si pustila jako audio z rádiové hry s Viktorem Preissem, Ivanem Trojanem a dalšími skvělými vypravěči alias postavami. Celé dílo mi přišlo velmi dobře napsané, zajímavé, vtipně podané, ale rovněž s náměty k zamyšlení, které se proplétaly celým příběhem. A jelikož jsem nevěděla, jak vše dopadne, byl pro mě závěr opravdu nečekaný.
Rozhodně doporučuji, ať už jako knihu, ale spíše možná jako tuto skvěle namluvenou hru. A rovněž už se těším na další Čapkova díla.
Velke a hlboke myslienky. Pekne zachytena podstata. Ako ludia zabudaju a pachtia sa po moci...
Komedie s jasným poselstvím o tom, jak podivný tvor je člověk se svojí touhou vládnout a ovládat, aniž by si dokázal vážit světa takového, jaký je nebo by mohl být bez věčných střetů všelijakých ideologií.
Kdyby se Karel Čapek tenkrát rozhodl přestat psát a místo toho se pustil do výstavby světa, pravděpodobně by se mu podařilo vytvořit něco nesrovnatelně lepšího než Adamovi. Anebo ne? Právě v tom tkví jádro tohoto filozofického dramatu – že člověk, i kdyby dostal nekonečné možnosti, stejně všechno zbabrá.
Na první pohled se Adam stvořitel tváří jako variace na biblický příběh – Adam, nespokojený se světem, dostane šanci všechno zbourat a začít od nuly. Jenže co když se ukáže, že problémem není svět, ale ten, kdo ho tvoří? Co když nové ráje skončí stejně mizerně jako ty staré? Čapci tu rozehrávají hru, která není ani tak dystopií, jako spíš hořkým výsměchem lidské pýše.
Žánrově je to zvláštní hybrid – groteska, filozofická hra, podobenství, místy absurdní drama. Pokud se vám líbilo R.U.R., kde Čapek mechanizoval člověka, tady jde ještě dál: Adam nejen že tvoří nový svět, ale postupně ničí všechny jeho možnosti.
A právě v tomto destruktivním procesu vynikají všechny ty brilantní dialogy, které střídají humor, satiru a filozofickou hloubku, přičemž se nedá přesně říct, kdy se smějete a kdy vám začíná běhat mráz po zádech. Největší síla hry je ale v tom, že nedává žádnou odpověď – jen klade otázku, která platí dodnes: když se nám něco nelíbí, jsme si opravdu jistí, že bychom to sami udělali líp?