Psohlavci
kniha od: Alois Jirásek
Román o historii statečných chodských vesničanů, kteří v 17. stol bojovali za svá historická práva, sociální spravedlnost a národní svobodu. Nevýraznější jsou postavy německého šlechtice Lammingera, krutého utiskovatele poddaných a osobnost revolučního bojovníka Jana Sladkého-Koziny, obhájce a mluvčího lidu, který své přesvědčení zaplatil životem.... celý text
Komentáře (68)
Komentáře 68 Recenze 0


Určitě se jedná o důležité dílo naší literatury, které pojednává o historických událostech (ač historii dle Jiráska musíme brát s rezervou). Nemohl jsem se do toho však pořádně začíst, není to ani tak tou staročeštinou, naopak ta se mi dokonce i líbila, ale půlka knihy je vlastně o ničem, jelikož neustále se tam opakuje to, že se objeví nějaká postava, něco pronese a pak jde zase pryč, styl není vůbec poutavě napsaný. Kniha je však působivá hlavně ke konci, kde se blíží poprava Koziny a teprve v tu chvíli se atmosféra knihy obrátí o několik stupňů a působí velmi silně, což mi však do této chvíle celou dobu v knize chybělo. Jsem schopen si knihu přečíst ještě jednou, abych v ní třeba někdy později objevil něco, co jsem dosud neobjevil, avšak v tuto chvíli jsem od ní čekal trochu víc.


,,Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás - "
Notoricky známá, památná věta..., kterou jistě zná, mnohý čtenář historických děl od Aloise Jiráska.
I když Psohlavci nejsou úplně mou oblíbenou knihou, jedno musím uznat. Ten autorův popis - zápal chodských vesničanů za svou věc, své právo...!

Toto byl pro mě boj, horší jak ten Lomikarův a Kozinův...... ovšem, co bych pro to maturitní vysvědčení před lety neudělala, že? Vydržela jsem do konce i přes těžkopádnost jak příběhu, tak i celkového Jiráskova stylu vyprávění, který mi asi moc nesedí.


"Lomikare, lomikare! Do roka ha do dna vyzývám tě na boží súd! Hyn se hukáže,
Česká literární klasika, kterou se není nutné obávat přečíst i v současnosti. Dnes se koneckonců květnatý složitý jazyk opět vrací do módy a Jiráskova staročeština se dá nejen poměrně lehce číst, ale v určitých momentech přímo lahodí zraku. Zachycení hraničářského nářečí starých Chodů je příjemně živelné a přestože dialogy občas postrádají dynamiku, kniha jako celek příjemně ubíhá a dá se říct že se pořád něco děje. Příběh Koziny a hraničářské vzpoury je velmi vrstevnatý a obsahuje mnoho motivů i postav, které autor víceméně pečlivě dotáhl do konce a uzavřel. Psohlavci mají mnohé atributy novodobé legendy, ale udržují si realistické kulisy, zvraty i vyvrcholení; historii podávají věrně, byť značne romanticky přibarvenou. Ale pořád je to hezké čtení, které sice není napínavé (jak to s Kozinou skončí ví každý školák), ale i tak má co nabídnout a v člověku může probudit zdravé vlastenectví. Však i Jan Kozina vojnu s císařem nechtíl, vědíc, že te blbost.


Moc hezky zpracovaná legenda o vůdci Chodů Janu Kozinovi. Jirásek vycházel ze skutečných událostí, ale byl také i velký pohádkář. Ovšem, proč ne. Takové skloubení mi vyhovuje. Jirásek byl výborný spisovatel. Na jeho styl psaní je potřeba si trochu přivyknout. V každé době jsou lidská práva pošlapávána.


Jiráskova klasika. A ať se podívám, kam se podívám, Lomikarů je na světě stále dost...


Knihu z dědovy půdy jsem nakousnul snad díky nostalgie z školních let. První polovina mne nudila a zvykal jsem si na staročeštinu. Druhá polovina a závěr je už živější, ale nepředpokládám, že bych v dohlednu rozcetl další Jiráskův počin.


Knihu jsem poslechl, abych smyl hříchy mládí, kdy jsem povinné četbě moc nedal. Dnes už legendární příběh o povstání Chodů byl zajímavý a nepřísluší mi hodnotit, jestli byl 100% věrně zrekonstruovaný. Ono o to vlastně ani tolik nejde. Ale kamarád historik mi jednou říkal, že Jirásek provedl české historii medvědí službu, protože styl, jakým psal, mnoho lidí odradí. Musím mu dát za pravdu, bude to chtít spoustu přemáhání, abych se pustil do něčeho dalšího. A ne, není to tím, že bych "nerozuměl" dobové češtině, takový Klostermann nebo Baar dokázali psát normálně (stylisticky jednoduše) a přitom krásně a barvitě.


Nádherná část pozapomenuté české historie zpracovaná brilantní stylistikou našeho předního spisovatele.


Prostě ne. Vím, že je to slavná klasika, ale nuda nuda nuda. Dobrý byl konec, ale smutný.


Psohlavce jsem si vybrala ke čtení do čtenářského deníku na základce, kde jsme museli mít alespoň jednu knihu od Jiráska. V tu dobu jsem to přelouskala, a nichž bych to lépe chápala. Dnes na to pohlížím už jinak a Jiráska mám velice ráda.


Před Psohlavci jsem od Jiráska přečetl pouze vynikající trilogii Bratrstvo. Psohlavce napsal o nějakých dvacet let dřív a myslím, že prostě ještě nebyl vypsaný a nedokázal psát tak živě a poutavě jako v Bratrstvu. Ale poslední třetina Psohlavců svou čtivostí a naléhavostí výrazně převyšuje zbytek knihy a dává tušit, co se v Jiráskovi skrývá.


Psohlavce jsem četla někdy v 5 třídě a to je už hodně let. Tenkrát kniha na mně tak silně zapůsobila, že jsem s rodiči musela navštívit Chodsko a prohlédnout si vše co se Chodů týkalo. Za mně výborná kniha a čtení, ale dle mého názoru, není pro každého. Ale já jsem starý nostalgik, takže asi tak.


Mám rád díla A. Jiráska pro jeho styl psaní o české historii a lidech. A na boj o chodské výsady včele s Janem Kozinou můžeme být jenom hrdí.


Psohlavce a vůbec celého Aloise Jiráska mi znechutil bývalý univerzitní profesor a pozdější ministr školství Zdeněk Nejedlý. Abych velebnému kmetovi A.Jiráskovi nekřivdil, zkusil jsem si po létech přečíst tuto knihu se zaměřením na vše negativní, co se v ní líčí a získat více poznatků o zloduchovi.
Svobodný pán Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu, zvaný Lomikar (23. listopadu 1634 – 2. listopadu 1696) byl český šlechtic a podnikatel německé národnosti, pocházející z rodu Lamingerů z Albenreuthu.
Byl nejmladší ze čtyř dětí Volfa Viléma Lamingena z Albenreuthu, který přestoupil ke katolické víře a v rámci pobělohorských konfiskací získal vládu nad Chodskem. V roce 1660 se Wolf po soudním procesu o dědictví stal pánem na domažlickém hradě, od roku 1676 sídlil na barokním zámku v Trhanově.
Za povšimnutí stojí věk nového pána, pouhých 26 roků ! Jan Sladký Kozina byl o 18 roků mladší (*1652).
Lamingen patřil k průkopníkům průmyslové výroby v Čechách, vlastnil sklářskou huť, železárnu a textilní manufakturu. Jako pracovní síly využíval také místní Chody, kteří mu však odpírali robotní povinnost s poukazem na stará královská privilegia. Nevoli vzbuzovalo také zabírání zemědělské půdy, kácení lesů, panský monopol na výčep piva, zvyšování daní a usazování německých kolonistů. Roku 1692 vypuklo proti Lamingenovi chodské povstání, po jeho potlačení byl Jan Kozina popraven 28. listopadu 1695 v Plzni. Necelý rok nato zemřel Lamingen při hostině na mrtvici, je pohřben v kryptě kostela svatého Martina v Klenčí pod Čerchovem.
Pokud zůstanu nezaujatý ke Kozinovi i Lamingenovi, mohu konstatovat i podezření, že Lamingen získal velký majetek až po soudním procesu. Dovedu si představit, jak soudní řízení ve feudální době probíhalo a kdo měl vždy onu jedinou pravdu.
Chápu Chody, že to vydrželi s Lamingenem hodně dlouho - považte 32 roků. Uff-uff ! A že se do boje o práva Chodů pustil právě Jan Sladký zvaný Kozina ve věku 40-ti roků ho ctí, ale muselo mu být jasné, že proti obrovské přesile nemůže mít se svými Chody šanci. Zvažme, že mu manželka Dorotka porodila 6 synů (bohužel 4 zemřeli) a v té době byl nejmladší Matěj pouze 3-letý ! O tři roky později již vnímal, kdo způsobil rodinnou tragédii.
Ano ! Jan Sladký Kozina byl hrdina (nebo slovy později narozených - frajer).


Po knize jsem sáhla po letošní návštěvě Domažlic a Chodska a příjemně mě překvapila. Na to, že se jedná o "povinnou školní" literaturu a obávaného (těžkopádným jazykem psaného) Jiráska, je kniha velmi čtivá, má spád, obsahuje mnoho dialogů a dá se přelouskat za dva večery. Zajímavá je kombinace starého Jiráskova jazyka s lokálním chodským nářečím užitým u všech dialogů.


»Lomikare!« volal Kozina zvučným hlasem, jenž chvěl se posledním hlubokým vzrušením a v tu chvíli zněl hrozně. Naposled mihla se červeň bledým lícem, naposled oko vzplanulo.
»Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás –«
Kdo by neznal statečného Kozinu a jeho slavnou větu, kterou vyzval knížete Lammingera na boží soud?! No jasně! A kdo by o Kozinovi cokoliv věděl, kdyby nám to Alois Jirásek tak pěkně nesepsal?


Knihu jsem četl v době karantény. Dříve jsem se Jiráska docela obával, čekal jsem (jako někteří další), že bude složitý, popisný, nudný. Opak je pravdou, román se mi četl velmi dobře, měl spád, obsahoval hodně dialogů, které děj rychle posouvaly kupředu. Musím ocenit užití chodského nářečí v přímé řeči, které na mě velice dobře působilo. Přišlo mi ale, že se na scéně objevilo velké množství postav, které byly v ději spíš "statisty", spíš ozdobami, bez nějakého vlastního příběhu a vývoje. Trochu jednostranný mi přišel pohled na Lamingera. I tak ale hodnotím 80%.


Historickým románem „soudruha Jirásko" (tuto humornou reminiscenci na Černé barony si nikdy nemůžu odpustit - a u mě opravdu netřeba hledat jiné konotace ;) jsem se rozhodl si ve svých třiceti letech jaksi doplnit vzdělání, ale to, co jsem objevil, mě upřímně dojalo: příběh, jenž je na jednu stranu díky své věrnosti historickým reáliím (Jiráskovy důkladné a dlouhotrvající lokální rešerše jak po stránce dějepisné, tak jazykozpytecké jsou zkrátka znát) a také svou citlivostí a prostou jednoduchostí uvěřitelný, na straně druhé ve svém konečném fatalismu spolu s určitými sklony k užití až „mytických" prvků, odkazujících k Bibli - vyzvání na Boží soud a nadpozemská spravedlnost, paralely s Jidášem či Barabášem - zároveň nesmírně silný, monumentální, epický... Ačkoliv "legendu" o chodském povstání a mučedníku Janu Sladkém, zvaném Kozinovi, v mnohých ohledech autor skutečně idealizuje, podle mého mínění tak nikdy nečiní na úkor jakémusi ustupování ideologičnosti či ztrátě realističnosti a autenticity - vždy se tak děje, troufám si říci, naprosto vědomě, ve prospěch symboliky a příběhu samého... jeho výrazu. Málokterá kniha se mne pak ve finále dokázala tak nečekaně dotknout - napadá mě snad jen ponurá Cesta Cormacka McCarthyho...
Za zmínku mi stojí ještě dodat, že některé výhrady vůči údajnému „pro-komunistickému" vychýlení či směřování knihy - případně Jiráska obecně - musí pocházet jen od samotných komunistů, kteří si tak rádi přisvojovali, popřípadě snad jedině od lidí, kteří Jiráska nikdy neotevřeli: neboť kdyby tak učinili, museli by při bližším pročtení shledat, že sociální problematika je zde vyobrazena v rámci objektivnosti a realistického pohledu na tehdejší svět, nikoli nějaké doktríny nebo krajně "levicové" kritiky... s výjimkou pokřivené postavy Lammingerovy, samozřejmě :)
Takže, shrnuto a podtrženo: „...Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže..." :-)


Klasický román o chodském povstání proti šlechtici Lammingerovi, který chodům odpíral jejich historická práva, které se oni nechtěli nechat vzít. A pak samozřejmě o jedné vyplněné kletbě, kterou pronesl slavný chodský bojovník Jan Sladký Kozina. Líbilo se mi, že v tomto díle do toho dobře zakomponoval chodské nářečí a tím kniha získala na autentičnosti.


Ke knize mě přivedl snad její název, ale možná to byla jen náhoda, že jsem na ni narazila doma. Sice jsem od některých lidí slyšela, že Psohlavci nejsou až tak zábavní a vydání z roku 1936 není dobrý nápad, ale na to mne kniha až moc lákala, abych vzala varování v potaz. Četba to sice nebyla nijak moc zábavná, ale v každém případě jsem ráda, že jsem to nevzdala. Starší jazyk mi vyhovoval a občasně vysvětlivky doplňovaly nedostatky ve znalostech chodského nářečí a staršího jazyka. Po obsahové stránce je kniha velmi jednoduchá a vykresluje starosti i strasti na Chodsku. Z historického hlediska bych ději zcela nevěřila, ale knihu jsem nečetla jako historik, takže nemám co vytknout. Použitý jazyk se mi líbil a vyhovoval mi. Dýchl z něho na mě čas, kdy tutéž knihu četl můj děd nebo praděd. Jistě bych knihu doporučila dalším čtenářům, je však nutné počítat se zastaralostí textu a výrazů a obtížnější četbou, jelikož mnohým je tato kniha trnem v oku právě za onu archaičnost.


Mě se ti Psohlavci prostě fakt líbili! Dobrá kniha založená na historických faktech z naší krajiny...


Veliké a příjemné překvapení. Ze školy jsem si odnesla dojem, že to bude usedlá a stará historie psaná nudným a školometským způsobem. No, nemohla jsem se mýlit víc. Knížka je psaná krásnou češtinou; líčení smutných událostí mě fakt nenechalo chladnou a postavy ze stránek přímo vyskakovaly - tak byly hmotné. Překvapil mě i lehký nástin erotiky. Dialogy v chodském nářečí chvíli trápily, ale brzy jsem si zvykla. Určitě si přečtu další Jiráskovy knížky (bože, buď stárnu nebo moudřím nebo obojí :))))).


Knihu jsem četl někdy v šesté třídě a vím,že jsem jí tehdy nedočetl,protože jsem měl problém s chodským nářečím.Dal jsem se do ní v rámci Výzvy.A je zajímavé,že teď mi to už nevadilo.Jirásek je prostě jednička v tomhle žánru a tentokrát jsem knihu dočetl až do konce a líbila se mi.Dávám plný počet bodů.


Psohlavci patří k Jiráskovým nejlepším dílům s pobělohorskou tématikou. Jsou daleko napínavější a čtivější než román Temno.


Velmi zajímavý příběh o Chodech a jejich nezdolne vůli. Ze začátku chvíli trvá zvyknout si na jazyk, ale to se po pár stránkách změní. Opravdu skvěle bylo přiblížení postav a jejich pohnutek. Chápu, proč si autor vybral toto téma.


V této knize se nachází skutečná historická osobnost Chodska - JAN SLADKÝ KOZINA. Vykresluje chodský venkov a život na něm, je také obrazem selské vzpoury na Chodsku. Ve skriptech jsem se dozvěděl, že díky tomuto románu mají lidé zafixovanou hlavu psa jako znak Chodů, ačkoliv historie hovoří o botě.
Kniha se mi líbila, byla hodně napínavá. Pokud si vzpomínám, přál jsem Chodům, aby si vybojovali svoje práva. Knihu hodnotím na 100 %.
Štítky knihy
17. století povstání Chodsko historické romány
Autorovy další knížky
1970 | ![]() |
1951 | ![]() |
1965 | ![]() |
2000 | ![]() |
1955 | ![]() |
Kniha Psohlavci je v
Právě čtených | 6x |
Přečtených | 714x |
Čtenářské výzvě | 39x |
Doporučených | 27x |
Knihotéce | 586x |
Chystám se číst | 102x |
Chci si koupit | 3x |
dalších seznamech | 7x |