Psohlavci
od: Alois Jirásek
Román o historii statečných chodských vesničanů, kteří v 17. stol bojovali za svá historická práva, sociální spravedlnost a národní svobodu. Nevýraznější jsou postavy německého šlechtice Lammingera, krutého utiskovatele poddaných a osobnost revolučního bojovníka Jana Sladkého-Koziny, obhájce a mluvčího lidu, který své přesvěd... celý text
Román o historii statečných chodských vesničanů, kteří v 17. stol bojovali za svá historická práva, sociální spravedlnost a národní svobodu.
Nevýraznější jsou postavy německého šlechtice Lammingera, krutého utiskovatele poddaných a osobnost revolučního bojovníka Jana Sladkého-Koziny, obhájce a mluvčího lidu, který své přesvědčení zaplatil životem. méně textu
| Žánr: | Romány, Literatura česká, Historie |
| Vydáno: | 1951, Šolc a Šimáček |
| více informací... |
Komentáře (36)
Sapkowski zrejme spravil "CTRL c" a "CTRL v" + pridal rozprávkové fantasy a spravil z Kozinu Zaklínača :D. Každopádne, Jirasek je podľa mňa pán a neuberá na 5* ani tých pár hist.logických chýb. Čo je zvláštne je, že mám 1.české vydanie s tou staročeštinou a slovenské vydanie kde je to všetko plynule slovensky bez náznaku starého jazyka. Jirásek si zaslúži mnoho ocenenia a Česi so Slovákmi sa mu nikdy dostatočne nezavdacia. Takí ako on sú dnes chápaní ako extrémisti a bohvie, čo by Jirásek povedal o dnešnej dobe.
Netřeba rozumět vší "chodštině" a staročeštině, hlavně jde o pochopení. Kniha se četla výborně a donutí vás číst dál, protože ten Ungerechtigkeit je naprosto sprostý. Všichni by si měli vzít příklad z Chodů, kteří se uměli ozvat, narozdíl od nás, "dnešních"...
Příběh 9/10
Romance 2/10
Akce 7/10
Humor 1/10
Napětí 10/10
Stará čeština, místy těžká, ale srozumitelná. Příběh krásně napsaný. Po pár dnech jsem se přistihl, že občas přemýšlím v chodském nářečí - 'Huž haby to bulo' nebo 'Pujdu dym' :-) Jednu hvězdu ubírám za to, že si Jirásek nedělal moc starosti s historickými fakty - Hančí nebyla Hančí, děti se jmenovaly jinak a bylo jich více, Chodové neměli ve znaku hlavu psa a našly by se další věci. Jinak krásná kniha, stojí za přečtení.
Chudák Jirásek, za minulého režimu byl vyzdvihován, teď je kvůli tomu degradován, přitom jeho knihy se čtou velmi dobře. Příběh je notoricky znám, ale bylo to svižné a velmi čtivé.
Mala som čo robiť, aby som knihu prečítala. Nie preto, že by sa mi nepáčila - myšlienka deja veľmi dobrá, len som to čítala v staročeštine a to mi dalo dobre zabrať. V češtine čítam v pohode. Pri viacerých slovách som mala čo robiť a niekedy som musela vetu aj 2x prečítať :-)
Člověk se trochu pere a přímou řečí, někdy mu až za 3 věty dojde, co se tím myslelo. Nic to nemění fakt, že má pocit jako by u povstání byl a jakoby byl v tom 1000 davu přímo u šibenice. Nádherné kresby M. Aleše jsou jen třešničkou na dortu. Od začátku jsem to pojala jako román na základě skutečné události, tak mi to někdy sluníčkové pojetí událostí, až tolik nevadilo.
Nečekala jsem, že mě kniha tolik zasáhne. Je moc hezky napsaná. Konec jsem obrečela.
Povinná četba a pro mě teda děs a běs a hrůza. Ta staročeština mi teda vůbec nesedla, a dávám dvě hvězdičky jenom proto, že Alois Jirásek je prostě Jirásek.
Krev ve mně vřela jako ostatně vždy, když čtu o útlaku Čechů Germány, vzpoura Chodů a následná bitva byla napínavější než kdejaký thriller, polykala jsem slzy ponížení a vzteku nad tím, jak s Kozinou a s ostatními zacházeli, ale slzy lítosti nad potrestanými, jejich rodinami a celým Chodskem se už spolknout nedaly. Dostat se v tu chvíli na půl metru od pána z Albenreuthu, tak věz, Lomikare, že ne do roka a do dne, ale do pěti minut bys byl před božím soudem! Za šibenici by to stálo!
Zjišťuji, že část těch nejznámějších děl od Jiráska mě vůbec nezaujala. Psohlavci patří mezi ně, stejně tak Staré pověsti, ale ty dopadly ještě hůře než nebojácní Chodové. Nevím snad to bylo příběhem, který mě nikdy nějak zvlášť nezaujal, nebo to bylo tou přemírou nářečí, kdy jsem jednu větu četl nadvakrát, habych pochopíl, hak to vlastně býlo. Někdy to znělo jako finština (haten tuten), občas jako japonština (ha ty to byl... Iie, wakarimasen). Celou dobu jsem jen čekal, kdy Kozina vysloví svou větu a jestli Jirásek dá do románu i závěr po roce.
Pokud někdo hledá cestu k Jiráskovým dílům, tak Psohlavci jsou dobrým začátkem, a to i přes používané chodské nářečí.
Tak jsem si dal tuhle dávnou klasiku, z níž jsme nějaký ten úryvek četli kdysi na základce. Chodská rebelie z konce 17. století je v Jiráskově podání jistě velmi zromantizovaná, ale musím říct, že se mi to dost líbilo. Stačilo pár prvních stránek, abych se vpravil do Jiráskovy starší češtiny, a pak už se to četlo parádně. Většina přímých řečí je psaná v chodském nářečí, což mě z lingvistického hlediska hodně bavilo.
No a mimo jiné jsem se dozvěděl zajímavou věc. Asi všichni víte, jak hodně Neplzeňáků řekne někomu, kdo je z Plzně: „…zez (ze z) Plzně.“ Přičemž Plzeňák se ohradí, že oni nic takového neříkají. Tenhle výraz je totiž chodský, jak jsem se při četbě dozvěděl. Chodové, nebo po jejich Chodováci, říkají nebo možná kdysi říkali: „…zez Prahy, …zez Vídně, …zez Plzně apod.“
+ dialogy v chodském nářečí jsou sice zpočátku obtížné, ale dotváří specifický charakter "chodováků" v knize
+ velmi dobře zpracovaný historický příběh
+ melancholické vyznění
- vzhledem k malému rozsahu knihy (cca 270 str.) se autor věnoval až příliš mnoha postavám a dílčím zápletkám.
Obtížný jazyk, samé huž, haby, ha. Kniha se mi moc líbila, byla jsem překvapená, čekala jsem samé popisy a obtížnost a kromě toho jazyka vše bylo dobře čtitelné a tak. Smutné, hlavně konec. Kozina byl oběšen i když nic neudělal.
Lomykare, Lomykare...do roka a do dne! Každý národ má své vlastní hrdiny. Skotové mají Williama Wallace, Slováci mají Jánošíka a my buďme rádi, že máme Jana Sladkého - Kozinu, jehož životní osud mi opravdu připomínal osud skotského hrdiny. Jsem hrdý na toho člověka a jsem hrdý na Aloise Jiráska, že mi díky této knize přiblížil Kozinův život a boj za svá práva, ale i jistě těžký a krušný život na Chodsku v 17. století.
V každé době jsou pošlapávána lidská práva a nezáleží na tom, jestli je to v 17. století a nebo v dnešní době. Člověk by si měl zachovat nějakou tu svoji čest, narovnat svůj hřbet a říct ne, i kdyby zase měla téct krev.
Jirásek dokázal, že jsem se na chvíli v té době ocitl a mohl naslouchat poradám Chodů, čelit jejich vzpouře, zažívat jejich zklamání a jiné útrapy.
Předně je dobré říct, že Alois Jirásek nepsal literaturu faktu, tak jak si ji mnozí dnes představují. Tento suverén, který uvedl v život český historický román- a nejen on- ( což není synonymum pro literaturu faktu) velice dobře a se zápalem jemu vlastním vylíčil pohnuté osudy Chodů a ony pohnuté byly ať už se na to podíváme jakkoliv. To že Chodové měli o obsahu listin, které byli psané latinsky velice nepřesné povědomí a zřejmě i přehnané představy,je patrné i v románu.
Navíc každý kdo napíše že jsou fakta překroucena, by si měl možná uvědomit že se autor pouze pokoušel vystihnout situaci té či oné doby a psal pro lidi ne pro nějakou suitu a hlavně psal česky, což bohužel dokáže dnes jen málo docenit, bereme to jako samozřejmost a často překrucujeme samu češtinu, Tak mu odpusťme že se zasoustředil na vyostřený konflikt Chodů proti vrchnosti jako takový, protože je to kniha velice dobrá, a srozumitelná.
V každé době si chce majitel podmanit dělníky aby měl co největší zisk,tak to bylo i na Chodsku.Stará privilegia jsou roztrhaná,odpor je zlomen,vůdce popraven.Vládnoucí třída si myslela a myslí,že může vše.
Dlouho jsem se klasikovi české historické literatury úspěšně vyhýbal, až mě pracovní povinnosti donutili přečíst si tuto knihu. Myslím, že budu v usilovném vyhýbání se pokračovat i dál. Je vcelku jedno, že Jirásek překrucuje dějiny tak, aby mu vyhovovaly, to dělá a dělala řada autorů, no spíš všichni, ale vadí mi ta únavná popisnost. Tam, kde jiný spisovatel napíše „Les šuměl.“ popíše Jirásek dvě stránky. Možná jsem zhýčkaný dnešní, akční až klipovitou literaturou, ale tohle se místy opravdu nedalo číst. Některé kapitoly měly asi podtrhnout vážnost situace a seznámit nás s charaktery osob, ale nefunguje to, jsou spíš zbytečné. Co se charakterů týče, tak ty mi nesedí vůbec, jsou děsně čítankové, Chodové jsou bez výjimky ztepilý, a navíc se charaktery vůbec nevyvíjí. Abych jenom nehaněl, číst se to dá, ale že bych po této knize sáhl s nadšením znovu, to říct nemůžu.
zaujala mě znalost autora o celém povstátní a to jak uměl napnout děj až do poslední chvíle; někdy nastal problém se zdlouhavělým popisem, který je pro Jiráska typický
Jojo, pan Jirásek byl pěkný pohádkář! Za "Psohlavce" by jej bodří Chodové asi pěkně prohnali čakanama...byl to původně hanlivý název. Ale knížka se čte hezky, když ji člověk nebere až tak doslova.
Po pravdě řečeno, jedná se opravdu jen o Román. Prvotním znakem Chodu jsou boty nikoliv hlava psa. Je však pravdou, že Lamminger zemřel po roce a dnu, jak vykřikl Jan Sladký-Kozina. To však může být náhoda, ale i nemusí. Jako člověka pocházející z oblasti Chodska, jsem hrdým že nás, Jirásek popisuje jak hrdiny. Kterými si však myslím nejsme. Většina Chodů jsme pěkný poseroutkové. Proto tvrdím román užasný, ale nic víc. :D
Štítky
Autor a jeho další knihy
Alois Jirásek
česká, 1851 - 1930
- Psohlavci (1951)
- Filosofská historie (2002)
- Temno (2000)
- F.L. Věk I. (1965)
- Proti všem (1955)
Uživatelé mají knihu
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 434x |
| v Čtenářské výzvě | 9x |
| v Doporučených | 14x |
| v Knihotéce | 313x |
| v Chystám se číst | 49x |
| v Chci si koupit | 1x |