Alois Jirásek

Jirásek je mistr slohového útvaru, který jsem ve škole nenáviděl - líčení, popisu. Ovšem je vidět, že když se to umí, lze čtenáře vtáhnout do živého světa. Vždy, když Jiráska čtu, pohltí mě atmosféra popisované doby.

Jsem ráda, že jsem si našla cestu k tomuto autorovi. Krásný jazyk, bohatý, vůbec ne nudný, i když ... chtěla jsem si ho přečíst na gymnáziu a odložila ho jako k nepřečtení. No a nyní před důchodem jsem mu dala šanci a vrním si blahem. Mně to dává logiku. Mám trpělivost na tlusté knihy a barevné popisy. Zvolnilo se mi tempo životní, jsem přejedená akčností všeho kolem.

Jirásek a jeho pověsti- to nás přeci provází celým životem. Ať už se procházíte po litomyšlském náměstí, nebo jedete krajinou kolem Řípu, případě stojíte na Vyšehradě a přemýšlíte, kudy to ten Šemík hupsnul do té Vltavy a dal se k Neumětelům.... všude na nás dýchá kus naší historie a velké díky Jiráskovi , který to tak nádherně uměl popsat.
Nechci ale opomenou ani jeho další díla, kde jeho láska k naší , české, zemi proudí všemi směry a přiznejme si, že u čtení F.L.Věka nám ukápne nejedna slzička, u Filozofské historie stojíme na barikádách a s Psohlavci se nebojíme ničeho a hrdě, se vztyčenou hlavou koukáme Lomikarovi do očí s větou" Hyn sa hukáže"...
Naše česká literatura by bez díla pana Jiráska byla nekompletní .

Vlastenec a především vynikající autor. Celý svůj život zasvětil literatuře a vyzdvihování českého národa. Jeho knížky jsou plné vlasteneckého citu a vyzdvihují nejlepší vrocholné období českých dějin. Vrchol českých dějin viděl společně s Palackým v husitství a nejhorší byla pobělohorská doba, na což autor taky ve svých dílech často poukazuje. Byl představitelem Manifestu českých spisovatelů z roku 1917, kde požadovali samostatný český stát. Po válce mhohokrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Osobní přítel Tomáše Garriqua Masaryka. Uznávaný člověk.

V letech 1918, 1919, 1921 a 1930 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Jirásek byl nositelem Československé revoluční medaile, v srpnu 1921 mu byl udělen bulharský Řád sv. Alexandra (Орден Свети Александър) a v roce 1926 jugoslávský Řád sv. Sávy.

No asi budu jedna z mála čtenářek A. Jiráska, kdo na něj rozhodně nadávat nebude. Přečetla jsem všechny jeho knihy v rámci "povinné" literatury a rozhodně si nemyslím, že jsou špatné. Některé jsem dokonce zhltla, protože se mi líbily (Temno, Proti všem, Skaláci).
Považuji ho za významného českého spisovatele. Z jeho knih dýchá ryzí vlastenectví, jsou tam i vášně, boj dobra se zlem, a to vše na pozadí historických událostí.

Můj vztah k Jiráskovi ovlivnili všichni mí učitelé literatury. Bohužel negativně, protože ať na devítce nebo i na střední škole nám ho nutili jako málokoho jiného. Povinná četba na střední škole dokonce na rozdíl od jiných autorů obsahovala hned tři díla. Jen Staré pověsti české jsem zvládl, další dvě až v pokročilejším věku, ale kupodivu bez problémů. I když se neřadí k mým oblíbeným, jeho romány mají svou hodnotu a postupně je zvládám.