Sisis1999 komentáře u knih

Na mě to prostě funguje. Znovu, není to čtení pro lidi, kteří jsou literárními lahůdkáři. Je to spíš čtení na oddech --- děj si pluje sám, jen tak mimochodem a Vás s jisté vůle vláčí s sebou. Jelikož jsem člověk, na kterého zapůsobí více žánrů, příběh se mi líbí. Jackie je občas trošku na facku, na druhou stranu Remy bych si přála jako kámošku do nepohody. Navíc se v tomto díle objevujeme v New Orleans, které je mým malým hříšným snem. U příběhu se směju, nemusím nad tím příliš přemýšlet, což se mi po náročnějším čtení občas hodí.

2 25.02.2021

Nebudeme si nalhávat, že Sukuby jsou nějaké intelektuální veledílo --- je to komerční brak. Je to ale brak, který Vás svou naléhavostí okamžitě vtáhne do děje a nutí Vás číst dál. O tři hodiny později si na přímém slunci vzpomenete, že máte citlivou kůži. Už je to ale stejně jedno, protože někde mezi upocenou zpovědnicí a kalhotkama se zipem, jste se proměnila v pečínku. Další dva dny proto trčíte v posteli pokrytá jogurtem a snažíte se nedýchat příliš hlasitě --- což je taky jedno, protože pokračování této trilogie Vám pořád může držet polštář.
Rozhodně doporučuju přečíst každému, kdo se nebojí uznat, že i komerční šmag může být zatraceně chytlavé čtení.

3 23.02.2021

Knížku jsem četla již podruhé. Uznávám, že tak jako u mnohých knih jsem k titulu přišla díky filmu. A moje odpověď zní ano. Na jakoukoliv otázku jednoduše ano. Líbilo se mi to? --- ano. Cítila jsem z toho pot, vůni vody, sexu a roztoucících broskví? --- rozhodně. A zaskočil mě i pocit nevole, který jsem při čtení cítila. Každý řádek byl něčím, o čem jsem věděla, že je cizí mé komfortní zóně --- přesto mě zvědavost a jakýsi adrenalin nutil číst dál. Jako by Oliverovy doteky a polibky patřily přímo mě. Závěr? Knihu rozhodně doporučuju přečíst každému, kdo chce alespoň na chvíli sundat respirátor z nosu a znovu se volně nadechnout letního vzduchu, vypít orosenou limonádu v městské kavárně a nemyslet na nic, než na vlastní nezávislost. A jestli budete jako já, Váš výtisk bude nakonec autenticky plný podtržených vět a promočený vodou, navíc přizdobený stébly stále mokré trávy.

25 22.02.2021

Říkám si, jak by ta chuděra Claire asi dopadla, kdyby její postava nepřeskočila z roku 1945, ale třeba z roku 2005 - nejspíš by ji ještě před koncem kapitoly znásilnili, o všechno obrali a ona by potom umřela pološílená někde ve stoce. Autorce musím tedy přičíst ke cti, že zvolila dobře fungující časovou osu. Jedině zdravotní sestra sloužící ve druhé světové válce, může bez větších potíží přežít osmnácté století.
Kniha sama o sobě je hezky a podrobně napsaná. Musím bohužel uznat, že se mi občas pletly zpletité zápletky, a místy mě to až nudilo.
Naopak mě velice zaujala postava Jamieho, který v mých očích působí velice komplikovaně a komplexně. V knihovničce na mě číhá ještě Vážka v jantaru - vůbec se mi do ní ale nechce, možná časem.

5 09.02.2021

Když řeknu, že jsem knížku vyhledala jen kvůli dlouho očekávanému filmu, moc obdivu si tím asi nezískám, že? Ať už byl ale můj záměr jakýkoliv, jsem neskutečně vděčná, že jsem si nůž přečetla. Místy mi to sice trošičku drhlo, protože nejsem na podobný styl zvyklá, ale když jsem po čase našla tempo, plulo mi to jedna báseň. Todd Hawitt je po dlouhé době postava, díky které jsem prostě potřebovala číst dál - - - skutečně jsem asi po třetině knížky zjistila, že je mi úplně jedno, kam jdou nebo proč něco dělají. Potřebovala jsem se dostat Toddovi do hlavy a zjistit jak uvažuje. Což je vlastně ta vůbec největší ironie, vzhledem k tomu, že jeho myšlenky mám naservírované na stříbrném podnose. I přesto jsem však po celou dobu hloubala, proč to nebo ono. Nápad s Hlukem je velmi dobrý, místy jsem se smála a dobře se bavila. Naprostou třešničkou je ale fakt, že Toddovi je třináct let. Většina našich knižních hrdinů jdou puberťáci nebo mladí dospělí. Jak se asi chová třináctiletý chlapec, který si musí zachránit holý život? Pořád to tak úplně nevím.

Nenávidím Daisy. Skutečně nevím, co víc bych k tomu ještě řekla. Při čtení se mi nálady měnily stejně rychle, jako počasí na horách. Za chudáka Gatsbyho jsem byla zoufalá stejně jako šťastná. Na Daisy prostě plivu. A to ani nemůžu vlastně říct co mi vadí víc. Jestli její neschopnost postavit si vlastní hlavu nebo naopak její potřeba, si za každou cenu (tedy i za cenu krve) zachránit vlastní kůži.
Jinak je ovšem tato knížka naprostým skvostem a ukázkou toho, že plný dvůr úsměvů a stovky nejbližších přátel ještě nedokazují, že za vás tahle masa jednoho dne zapálí byť jen jedinou pietní svíčku.

Franz Kafka si tedy umí pořádně pohrát s mojí hlavou. Po přečtení jsem často uvažovala nad tím, jak bych se chovala, kdybych byla na místě Josefa K. Došla jsem k závěru, že bych už ve třetině knihy ztratila hlavu a nejspíš bych skončila hodně špatně, ne-li ještě mnohem hůř. Knížka je úžasným příkladem toho, že pokud si dostatečně dlouho a pečlivě hrajeme s lidskou myslí, dokážeme ji přimět naprosto k čemukoliv. Nakonec tedy i uvěřit, že lež je vlastně pravdou.

Znovu něco, za co jsem neskutečně věčná, že jsem četla. Není to jeden z nejlepších románů na toto téma, ovšem je to první a zatím i jediný román z pohledu homosexuála v koncentračním táboře. Pan Brázda měl štěstí v neštěstí, že i když se ocitnul na tak strašlivém místě, osud k němu byl vcelku milosrdný. Nechci si ani představovat, jaké to pro ně všechny muselo tehdy být. Rozhodně doporučuji přečíst už jen z čiré úcty.

1 31.01.2021

Nemůžu si pomoct, ale kdyby byla knížka napsána výhradně z Hannina pohledu, nejspíš by mě zaujala daleko víc. Ale nejspíš jsem udělala tu chybu, že jsem nejdřív viděla film a až potom si přečetla knihu. Přejít od Winslet do poněkud nezajímavě podaného příběhu, to je pro mě jako přejít z čokolády na suchý chleba. Na druhou stranu jsem ovšem velmi ráda, že knížka existuje.
Koncentrační tábory jsou většinou o obětech. Myslím, že tohle je poprvé v životě, kdy jsem je vnímala z pohledu trýznitelů.
A pak je tu samozřejmě samotná Hanna - - - žena, která bude mít můj velký obdiv. Raději se nechala obvinit za strašné věci, než aby musela světu odhalit svá ostudná tajemství.

Jestli hledáte knížku, která vám nedá spát a ze které vám bude skutečně fyzicky špatně, můžu doporučit jedině peklo. A že tohle čtení peklo skutečně bylo - - - v nejhorším a zároveň v nejúžasnějším slova smyslu. Ostnaté dráty jsou jedna z těch brilantních knih, u kterých si při pouhé vzpomínce na ni, vybavím i pocity, s kterými jsem četla - znechucení, odpor, úlevu, strach, dojetí, lásku. Tyhle emoce jsem cítila a ještě jsem ani nebyla v polovině knihy.
Brilantní literární počin dovršil už jen závěr, u kterého jsem děkovala vesmíru, že jsem si nikdy ničím podobným nemusela projít já, moji přátelé, ani moje rodina. Skutečně můžeme být rádi, že žijeme jak žijeme.

1 31.01.2021

Opět knížka, kterou jsem rozčítala několikrát --- při prvním pokusu mě hnala zvědavost, při druhém hrůza z nesložené maturitní zkoušky. Ironií je, že jsem knížku doopravdy přečetla asi dva měsíce po tom, co jsem zkoušku složila. A znovu se mi osvědčilo, že jsou jistá témata a autoři, do kterých zkrátka musím dozrát, a že když mi nikdo nestojí z pravítkem u obličeje, čte se mi líp.
Nemůžu si pomoct, ale mám prostě ráda kontroverzní témata, o kterých se lidé i dnes běžně nebaví. A Bohyně jsou jedním z těch témat. Protože co si budeme nalhávat, kolik z nás dnes skutečně věří v magii? --- Ať už v podobě hůlek nebo bylinek.
Byla jsem velmi překvapená, že se v knížce objevilo hned několik velmi temných momentů, u kterých jsem nevědomky přivírala víčka. Nečekaný konec to dovršil úplně. Kdo mohl něco takového čekat od něčeho tak nečekaného?

12 31.01.2021

Co jsem dělala, když jsem v prváku jela úplně poprvé do Itálie? Četla tohle. Ne vážně, moje vysněná cesta do zahraničí skončila tak, že skoro celý pobyt lilo jako z konve. Knížku jsem si půjčila od spolužačky a už ji nevrátila. Prostě jsem asi sedm dní z deseti seděla na pokoji, poslouchala déšť, četla a cpala se pizzou s těstovinami.
Svůdné zlo by si měl za mě přečíst každý, kdo si libuje v moderním pojetí jistých témat. Nejenže jsem si samotný příběh naprosto zamilovala, navíc jsem si po celou dobu netroufla hádat, co se stane dál. No a potom je tu Kaidan --- má oblíbená osobnost, u které si myslíte, že všechno víte a přitom nemáte ani tušení, kdo ten člověk je. Zhltla jsem to jedním dechem a po návratu domů jsem si okamžitě musela koupit zbylé dva díly.

1 27.01.2021

Kam se na tenhle skvost hrabe první díl! Příliš často se mi nestává, že by pokračování nějakého příběhu bylo lepší, než to první. Až příliš často je to jen na sílu napsané pokračování, kde je doslova vidět, že si spisovatel dnem i nocí trhal vlasy z hlavy, aby vyplnil prázdná místa jen alespoň trochu vzrušujícím.
Jsem hrdá, že to o Andělovi říct nemůžu. A ne, teď opravdu nemluvím o Wesleym, o Noře ani o otci S. --- ti jsou mi z prominutím v tomhle příběhu zcela a naprosto ukradení. Od první chvíle jsem milovala Michaela a jeho pohnutou minulost, vztah k jizvám, bolesti a jeho otci, kterému bych z velkou chutí vrazila do břicha jednu z těch sexuálních pomůcek s bodlinami.
Michael byl předehra. Když se k němu ale přidal ještě Griffin, byl to pro mě zkrátka orchestr. Jejich dějová linka plná vášně, smíchu, vtipu a bolesti mi nedala spát. A i když se jedná jen o postavy na papíře, nemám problém přiznat jim svou závist. Závidím jim vztah jeden k druhému, míru porozumění a něhu, jakou k sobě chovají.
Ale co komu budu namlouvat, kdyby se celá kniha skládala jen z pasáže o tetování, jsem naprosto spokojená a moje hodnocení by vyznělo naprosto stejně.

2 25.01.2021

Tuhle knížku jsem dostala k narozeninám a hned jak jsem ji uviděla, pomyslela jsem si: "Tak tohle bude buď naprostý průšvih, nebo totální genialita." Měla jsem pravdu. Knížku jsem zhltla během dvou zimních večerů, kdy jsem mezi jednotlivými odstavci téměř nedýchala. Naprosto rozumím tomu, proč se některým lidem příběh nezamlouvá, ale to je možná přesně ten důvod, proč mě se tolik líbí --- je nekonvenční, provokativní a mluví do hloubky o tématu, které je mnohým proti srsti.
Noru jsem si jako hlavní postavu zamilovala hned na začátku, i když chápu, že by ji čas od času nějaký chlap chtěl nejen přiškrtit, ale rovnou zabít. Její vztah se Sorenem mě až tolik nezajímal, jako spíš její vztah s Wesleym. Nakonec musím vyzdvihnout už samotný překlad do češtiny. Často se mi stává, že mě knížka otravuje jen tím, jakým způsobem je přeložená. Tenhle překlad je zábavný, vtipný, ostrý a naprosto mě uchvátil svou komplexností.

Jack Kerouac je mužem, do kterého jsem potřebovala dozrát. Když jsem byla v prváku na střední, dostal se mi tenhle román do ruky poprvé. Tedy jsem stěží přečetla tři stránky s tím, že je to nesrozumitelné a chaotické. Ve třetím ročníku jsem to s Deanem Moriartym zkusila znovu --- knížku jsem tentokrát úspěšně dočetla --- doslova násilím jsem se drala na konec cesty. Teprve nedávno, když jsem na výtisk narazila v levných knihách, jsem konečně pochopila, proč je tento spisovatel tolik milován dalšími a dalšími generacemi chtivých čtenářů.
Kerouacova touha po dobrodružství a čistá syrovost zážitku z díla přímo čiší. Je to sice neučesaný autor, u kterého občas nevíte která páčka, ale přesně to z něj dělá unikát --- stejně jako ze Salingera nebo Nesse.
Dnes mohu s hrdostí prohlásit, že moje brožovaná kopie románu Na cestě, se mnou cestuje za dobrodružstvím, kam jen může. Dokonce jsem ji přečetla i v angličtině.
Takže ano, chtělo to pár let a hned několik pokusů, ale konečně můžu svatosvatě prohlásit, že Jack Kerouac je můj typ spisovatele, na kterého nedám dopustit. I když se dnes už nedivím, že moje patnáctileté já ničemu z jeho slov nerozumělo.

9 25.01.2021

Tohle je knížka, u které jsem naprosto nečekala, že se mi bude tolik líbit. Před pár lety jsem ji kamarádce koupila jako dárek k narozeninám. Když přišla, hned mě zaujal obal, tak jsem si řekla, že než ji zabalím, nakouknu o čem to vlastně je. Tehdy to bylo v pátek. Celou sobotu jsem pak strávila v posteli s tímhle skvostem --- vylézala jsem doslova jen pro jídlo a na záchod. No a v sobotu hodně pozdě v noci jsem si dočetla.
Příběh Danteho a Ariho mě tak dostal, že se mi z toho až zatočila hlava. Přitom to ani náhodou není komplexní knížka s těžkými dialogy a barvitými výrazy. Je to jednoduché, milé, zamilované --- naprosto se to tedy hodí pro celkový dojem, který příběh navozuje.

5 25.01.2021

Přiznám se - jsem člověk, který zhlédne fantastický film a později jen tak mimochodem zjistí, že byl natočený podle knižní předlohy. A jelikož jsem film zhltla jako malinu, když jsem knížku objevila v levných knihách, brala jsem to jako znamení.
A já nevím - příběh samotný mám ráda, prostředí Irska a Brooklynu zrovna, dokonce se i umím vžít do Eilisina myšlení, ale... No, prostě mi knižní Eilis byla méně sympatická, než ta filmová. A mrzí mě, že jsem na knížku nepřišla nejdřív. Protože potom by mé hodnocení vypadalo asi jinak.
V knize mi Eilis až na pár vyjimek připadala taková mdlá a nicneříkající, někdy skoro až nafoukaná. Už jsem to tu četla a jen to zopakuji --- co měla udělat, to jednoduše udělala. Čímž se podle mého lišila od filmové předlohy, kde ji vybraná herečka vyložila mnohem veseleji a v jasnějších barvách.

4 20.01.2021

Tři osudy jsou jedna z asi tří knih, u kterých mi nevadí, že předem vím naprosto celý děj. Sullivanovi jsou povedená rodinka --- rozhovory i prostředí jsou živé, barvité, vtipné a dle mého velmi povedené.
Naprosto jsem si zamilovala, že hodnotná část knihy se odehrává v Praze --- je hezké vědět, že se o nás ví.
Knížku vlastním už několik let a každé léto ji s chutí znovu vytahuju, abych si ji připomněla hezky v horkém počasí někde u vody s ledovým čajem v ruce. A vždycky mě dokáže pobavit naprosto stejně!

4 13.01.2021

Knihu jsem popravdě přečetla po tom, co jsem zcela omylem zhlédla film a nemohla z něj spát. Nejenže se děj knížky odehrává v naprosto děsivé době, ale pojmout ji z pohledu malého chlapce, který až do samého konce nechápe, oč vlastně jde, to je jiný kalibr. U filmu mi bylo fyzicky zle. U knížky jsem zadržovala slzy.

5 13.01.2021

Nemůžu si pomoct, ale jsem z toho prostě totálně na větvi. Spisovatele jako takového jsem objevila taprve nedávno a řekla jsem si, že to zkusím. Upřímně, prvních několik stránek první knížky se mi četlo hodně špatně. Nemohla jsem si na ten výraz, jazyk a celkové tempo zvyknout. Ale jakmile jsem se prokousala počátečním zmatením, do příběhu jsem se zamilovala. A do pokračování snad ještě víc, než do prvního dílu.
Naprosto rozumím tomu, že způsob psaní Patricka Nesse není a ani nemůže být pro každého. Já ho svou neučesaností přirovnávám ke Kerouackovi nebo Sallingerovi --- všichni tři neučesaní, netypičtí a pro mě naprosto ohromující.
Navíc, Patrick Ness má za mě ještě jednu kvalitu vynikajícího spisovatele --- píše komplexní postavy! Todd je pro mě osobnost, kterou i přesto, že existuje jen na papíře, nikdy nebudu moci skutečně pochopit. Jeho postoj k životu není jen černý nebo jen bílý. Neexistuje jen dobro nebo zlo. Jen pravda nebo jen lež. Všechno to existuje na rozhraní tak komplexním, že to může být pouze a jedině živoucí problém. Což za mě, umí Patrick Ness popsat naprosto brilantně.
Nemůžu se dočkat až se pustím do závěrečného dílu!

1 10.01.2021