Sisis1999

Příspěvky

Měsíční svit nad PařížíMěsíční svit nad PařížíJennifer Robson

Po knize jsem sáhla kvůli překrásné obálce a svého výběru nelituju. Svit je příběh, o kterém přesně víte kam jde --- je to ale naprosto nedůležité, protože se nakonec nesoustředíte ani tak na příběh samotný, jako na pocity, které ve Vás čtení vyvolává. Skoro cítíte zasychat čerstvou barvu na Helenině plátně, slyšíte francouzskou hudbu a vidíte tu krásu, kterou Paříž nabízela ve dvacátých letech minulého století. Vždy jsem patřila mezi obdivovatele této dekády, ovšem dnešní kniha mě popohnala k dalšímu čtení podobných knih, kterých mi autorka velkodušně našla nemálo. Smekám před detaily a precizností jejího psaní, rozhodně si vyhledám další její díla a nemůžu se dočkat dalšího podobného čtení..

17.09.2021


Zrozena o půlnociZrozena o půlnociC. C. Hunter (pseudonym)

Opravdu jednoduché čtení na oddech --- někdy možná až trochu moc. Hlavní hrdinka se v mých očích mění stránku od stránky. Místy jsem měla pocit, že by ji někdo měl zabít, jindy jsem jí skoro skandovala. Líbí se mi, že autorka knihy správně předkládá, že lze milovat hned několik lidí najednou a volba je těžká věc. Co se Lucase a Dereka týče, jako vždy mám svého oblíbence jistého, ovšem jako jindy, nečekám, že se pro něj hlavní hrdinka nakonec skutečně rozhodne.. Hádky mezi čarodějkou a upírkou mi místy lezly na nervy a Holiday se svou frází: "Musíš na to prostě přijít sama," zrovna tak. Bylo by pro ni jednodušší, kdyby přiznala, že sama vůbec nic nechápe a nechala to být. Celkově je to fajn počteníčko, když si potřebuje odpočinout od rozečtené knižní série..

04.08.2021


Vyvolený milenecVyvolený milenecJ. R. Ward (pseudonym)

Kdybych se měla potýkat s jedním z dvojčat, Phury to nebude. Nedokážu správně popsat proč, ale vedle tohohle fešáka se žlutýma očima na mě Z. působí jako velmi vyrovnaný upír. A nevím, zkrátka je Phury pro mě zatím nejslabší. Jeho zápletka s čarodějem mě příliš neoslovila, a i když jeho shellan mám vcelku ráda, jako celek mi to k sobě nepasuje. Opět jsem zde narazila na své neoblíbené zápletky bezduchých, které mi vždy dokážou otrávit celé čtení. Lash je prostě idiot, (ale alespoň teď vím, proč má černou duši). Na druhou stranu zápletky s Johnem, Quinnem a Blayem se mi líbily moc a nemůžu se dočkat jejich pokračování. Jsem ráda, jak to s vyvolenými nakonec dopadlo, ovšem k tomuto dílu se prostě nevrátím..

02.07.2021


Nespoutaný milenecNespoutaný milenecJ. R. Ward (pseudonym)

Zatím nejlépe napsaný milenec. A to i přesto, že bych ho za milence asi nechtěla. Vishous je pro mě někým, s kým bych si mnohem raději vybudovala vztah nejlepších přátel, než-li vztah mezi milenci. Nespoutaný se mi líbí o něco více, než předchozí díl především proto, že zatímco Marrissa s Butchem jsou jako olej a mlíko, Vishous s Jane do sebe zapadají jako perfektně složená rubikova kostka. Konečně díl, kde jsem se jejich milostnému popichování od plic zasmála a mohla si říct, že takhle vypadá skutečně neskutečný vztah. A Jane, byť pouhá lidská doktorka je mi ze všech shellan naprosto nejmilejší! Je ostrá jako skalpel, pro úsečnou poznámku nejde daleko a nenechá si nic líbit ani od dvoumetrových hor svalů, jimiž Bratrstvo je. Jedině ona mohla dostat Vishouse na lopatky a podmanit si jeho dominantní vůli..

27.06.2021


Nalezený milenecNalezený milenecJ. R. Ward (pseudonym)

Přijmout poldu jako milence bych nikdy nezvládla --- jeho tvrdohlavost a občasná zabedněnost by mě časem přivedla do hrobu. Proto Butche vnímám od začátku jako velmi blízkého přítele, který by za své blízké položil život i duši, (což ostatně také udělal). Z celého bratrstva jsem zatím nepoznala nikoho, kdo by si svůj osud zasloužil víc, než-li on. A přeji mu z něj každý nejmenší detail. I když uznávám, že svázání s Marissou mi nevoní. Nenechte se mýlit, mám ji ráda a bavilo mě ji sledovat. Jejího bratra bych uškrtila už před staletími, o glymeře se raději ani nezmiňuji. Než-li být součástí toho nanicovatého světa, to bych raději snědla vlastní diamantový náhrdelník. Nehledě na to, že odvržení a vztah s Wrathem přečkala úžasně, (přesto, že měla dlouho mysl, jako dvanáctileté děvčátko). A přesto, nesedí mi k sobě. V mojí hlavě je totiž dávno svázán s Vishusem. Dynamika mezi ním a poldou je ve všech směrech mnohem silnější a opravdovější, než cokoliv, co mají s Marissou. Zábavný díl, u kterého mi krvácelo srdce a autorku jsem chtěla praštit knížkou po hlavě, že dokázala kousnout do šťavnatého jablka, a pak nám s klidným svědomím naservírovat pouhou křížalu. Moc se těším na další díl..

15.06.2021


Probuzený milenecProbuzený milenecJ. R. Ward (pseudonym)

Zsadist je můj nejoblíbenější milenec --- jeho odtažité chování a neočekávané reakce mě od začátku nutily, abych se mu snažila přijít na kloub. V tomto ohledu jsem tedy Belle velmi rozuměla. Nemám ovšem její tvrdohlavost, odhodlání a čirou touhu zakusit temnotu neznámého --- přesto, že ji ten, kterého milovala opakovaně posílal do náruče jeho vlastního dvojčete, ona nepolevila a dostala se mu přímo pod jeho zuboženou kůži. Netroufnu si ani hádat, co by ze mě na upírově místě zbylo --- černé oči, k vlastní kůži čirý odpor. Já už bych na jeho místě nejspíš neměla ani oči, ani kůži. Proto před Zsadistem smekám --- proto je to můj nejoblíbenější bratr. Bella je jeho naprostým opakem --- zdánlivá dokonalost ve své nejjasnější formě. Přesto se jeho temnoty nezalekla a nechala se jí vést k lásce. Proto má i ona můj obdiv. Společně tedy nemohou být ničím jiným, než naprostými protipóly, kterým vesmír nepřeje. Proto jsou pro mě jediní..

08.06.2021


Milenec z věčnostiMilenec z věčnostiJ. R. Ward (pseudonym)

Příběh Rhage a Mary je úplně jiný, než příběh upířího krále. Musím uznat, že jejich milostná přetahovaná mě bavila o trošku víc, než první díl. Myslím, že Rhage bude jeden z mých nejoblíbenějších bratrů --- jednoduše je ten, kterého bych chtěla mít stále nablízku, ovšem na druhou stranu netuším, jestli bych ho kdy vydýchala jako milence. Mary se k němu dobře hodila, i když její neustálé shazování se mi občas lezlo pěkně na nervy. Jakmile se ale otřepala a našla v sobě pevný bod, začala jsem jí fandit. Když je potom konečně setkala s drakem, měla jsem jasno. Tihle dva prostě patří k sobě. Za mě čtení lepší, než první díl a nemůžu se dočkat Zsadista..

04.06.2021


Milenec z temnotMilenec z temnotJ. R. Ward (pseudonym)

Opět se mi naskytl zcela nový pohled na svět, který se skrývá někde pod námi. Knihu jsem zhltla před pár lety, ovšem zbytek odvál čas. Dnes jsem se k Bratrstvu černé dýky znovu vrátila, tentokrát s odhodláním cestu s nimi dokončit. Wrath je podivuhodný začátek cesty. Všechno živé v jeho světě se mu bojí třeba jen podívat do tváře, ovšem on sám sebou neskutečně pohrdá. Díky nešťastným událostem z minulosti je přesvědčený o tom, že si nezaslouží nic z toho, co se mu nabízí. A pak přijde Beth, o které jsem si dlouho neuměla udělat názor. Náhle je dynamika celého příběhu jaksepatří pozměněna. Jak ale kapitoly postupně ubíhaly, do jejich pouta jsem se tak zabrala, až mi bylo místy těsno. Hlavní ale je, že se autorka odpoutala od nesmrtelného ideálu, který našim světem koluje jako horečka. Tudíž, že upír je nejen neodolatelný, ale také bezchybný a hlavně nesmrtelný. Tihle upíři jsou sice neskutečně krásní, ovšem k dokonalosti mají rozhodně daleko. Pokud je říznete, krvácejí. Pokud je zradíte, zlomí je to. A pokud se postavíte mezi ně a jejich shellan, nic a nikdo vám už nedokáže pomoct.. Čtení jsem si užila a už se nemůžu dočkat dalšího dílu.

30.05.2021


Červená, bílá a královsky modráČervená, bílá a královsky modráCasey McQuiston

Knížka je důležitá v tolika ohledech, že je snad ani všechny nepojmenuju. Potýkáme se zde s problémy politickými, rasovými i sexuálními, které stále vyvolávají popud k diskusi. Navzdory tomu stále mluvíme jen o vyobrazení lásky dvou lidí se zdánlivě podobných světů, přesto s odlišnými povahami, názory a zázemím. Henry s Alexem si mě získali hned od prvních slov (Alex má mé srdce přece jen na dlani víc). S přibývajícími listy jsem se střídavě smála, smutnila a litovala jednotlivé postavy. Noru a June bych občas potřebovala ve svém životě, Zahra je tou nejúžasnější ženskou pod sluncem a Henryho bráchu bych nakopala do zadku koruna nekoruna. Mimochodem, knížka by klidně mohla být v seznamu povinné četby. Dává lidem skvělý náhled na to, že láska je stále láskou, ať už pochází odkudkoliv, že společně se dá zvládnout úplně vše, a že postavit se svému pravému já čelem, je daleko lepší, než jen neustále zapírat. Zařazuju do svým oblíbených, tleskám autorce a už teď se nemůžu dočkat jejího dalšího veledíla..

04.05.2021


Noc s Marilyn MonroeNoc s Marilyn MonroeLucy Holliday

Seznámení s Marilyn mě neuchvátilo tolik, jak jsem si původně myslela. Možná proto se nikdy nemá od podobných věcí něco očekávat. Psaní je téměř násilím roztahané, jako když se snažíme rozetřít malé množství másla na příliš velký krajíc --- do okrajů to prostě nikdy nevyjde. Marilyn sama se tam objevovala pouze zřídka, Libby, byť stále tragédka nejvyšší jakosti, mě svým chováním neskutečně vytáčela. Co se humoru týče, tentokrát ho držel v rukou výhradně Borgan, kterého bych moc chtěla poznat v reálném životě. Přesto mě konec příjemně zahřál a celé dílko se jím jaksi dostalo do rovnováhy. Teď už si jen počkat na dotisk noci s Grace v originále, a zjistit, jak to vlastně s tou naší Libby dopadne..

29.04.2021


Noc s Audrey HepburnovouNoc s Audrey HepburnovouLucy Holliday

Tak jsem si zcela nečekaně dala rande s Audrey Hepburn a sakra se nám vydařilo! Nepamatuju se, kdy naposledy jsem se u čtení řehtala tak, až mi tekly slzy. Ale není se vlastně čemu divit --- Audrey Hepburn byla, je a ještě dlouho bude, chodícím idolem a erotickým snem každého, kdo se s ní kdy setkal. Libby, na druhou stranu...je tragéd nejvyšší kvality, vedle kterého i já vypadám jako seriózní, mladá osoba (a to už je opravdu co říct). Jenže já tu holku prostě zbožňuju. Působí na mě velmi lidsky a pravděpodobně --- Protože někdy člověk ještě ani před třicítkou pořádně neví, co bude se sebou dalších padesát let kruci dělat --- tak jak se mi to jevilo v zástupech jiných literárních skvostů. Tahle holka má celý houf nedostatků, zadek jak se patří a patent na maléry. (Mimochodem Libby, kdybys byla skutečná, byly by z nás bezva kámošky..)
Knížku jsem vdechla jako nic --- stránky ke mě promlouvaly jako k nejlepší kamarádce, která je jen tak mimochodem na odpolední kávě s brilantní hvězdou filmového plátna. Už se těším na pokračování, kde mile ráda vyměním kávu za koktejl a prohodím pár slov pro změnu s Marilyn Monroe..

25.04.2021


Fantastická zvířata a kde je najítFantastická zvířata a kde je najítM. Scamander (pseudonym)

Tak jsem zase pronikla o něco víc do toho krásného kouzelného světa, který znám a tolik miluju. Zvířata jsou krásnou knihou nejen díky nádherným ilustracím, (u kterých lituju, že neumím namalovat ani autentickou kytku), ale také díky uvěřitelnosti. Na to, že knížka je spíš jakýmsi bestiářem, než-li novelou, jsem se neskutečně nasmála a skutečně mě to vtáhlo. Nejen, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí ze světa kouzelných tvorů, ale také jsem nahlédla do života kouzelníků samotných. Navíc jsem z toho pořád cítila Newtovu přítomnost, což je velké plus. Za mě je tohle oddechové čtení rozhodně zážitek.
A mimochodem, pokud ovládáte angličtinu, rozhodně doporučuju audioknihu, kterou namluvil sám Newt Scamander, dá Vám to na celou věc úplně nový pohled..

18.04.2021


Cesta kolem světa za 80 dníCesta kolem světa za 80 dníJules Verne

Na cestu kolem světa jsem se vydala poté, co mi na kometě bylo trošku těsno a nemohla jsem se začíst. Ještěže tak --- S Julesem Vernem se teprve seznamujeme a mám pocit, že tímto dílem jsem mu o něco blíž. Pan Fogg je asi ta nejzvláštnější postava, se kterou jsem se zatím setkala. Je vtipný, i když to o sobě ani netuší. Je ledově klidný v situacích, kde nám rozum velí šílet, a jeho přesnost mě až děsí. Tahle kniha má pro mě asi úplně všechno, co by dobrá kniha měla mít. Během několika set stran jsem navštívila značnou část světa, nechala se pronásledovat detektivem, osvobodila dámu v nesnázích a mnohem víc. Co ale Jules Verne činí na této cestě přímo mistrovky? Loupe jeden překvapivý moment za druhým! Při čtení jsem opravdu nečekala nic a byla připravená na vše. Pokud začínáte s Vernem stejně jako já, tohle dílko mohu jedině doporučit pro první čtení..

09.04.2021


Hobit aneb Cesta tam a zase zpátkyHobit aneb Cesta tam a zase zpátkyJ. R. R. Tolkien

Příběh ze dna pytle mám ráda už od dětství, kdy mi ho moje mamka četla před spaním. Tolkien byl zkrátka génius, který dalece přesahoval lidské chápání, a jeho představivost neznala mezí, což na něm dodnes obdivuji. Hobit je milé, jednoduché vyprávění, ve kterém se přesto ani chvíli nenudíte, protože se vám na výpravě za zlatem stále něco děje. A pokud se někdo vydává do fantastické Tolkienovy mysli poprvé, Hobit je skvělý začátek předtím, než se pustíte na zpletitou cestu Pána prstenů, i se všemi jeho dobrodružstvími..

08.04.2021


Svůdné zúčtováníSvůdné zúčtováníWendy Higgins

Sérii mohu přečíst kolikrát chci, a přece mě na jejím konci vždy obejme zvláštní pocit - jakési teplo šťastného konce, avšak s hořkými polibky nevyhnutelného začátku nové životní kapitoli. Poslední díl je báječným zakončením příběhu o tom, že dobro a zlo v našich duších nepohánějí naše geny, nýbrž naše skutky. Volby, které činíme.
Knížka je zpracovaná jednoduše, romanticky, mnohdy až kýčovitě. I když se autorka pokusila o momenty překvapení a o náhlé zvraty, nakonec stejně vždy víte, jak co dopadne. Přesto mě příběh dokáže stejně dobře pobavit, jako i rozesmutnit --- Smrt si pro sebe zkrátka vždy bere ty nejlepší z nás. --- A i když mi poslední bitva dodnes přijde v podstatě odfláknutá a bez špetky nějakého překvapení, koncem si to vždy vynahradím. Keidan Rowe se vždy považoval za zrůdu. Svou lidskost si získal tehdy, když dovolil Anně, aby ho milovala, a nechal malou osudem ztrápenou holčičku, aby se o ni postaral.
Vím, že si příběh barev a démonů v budoucnu přečtu ještě několikrát, a nikdy mě to nezklame..

04.04.2021


Svůdné nebezpečíSvůdné nebezpečíWendy Higgins

Tenhle příběh si během těch let, kdy jsem ho přečetla několikrát, našel cestu k té části mojí duše, která věří neuvěřitelnému a barví si svět do nachově ruda. Nebezpečí se mi líbí víc, než první díl --- Anna ze sebe konečně oklepává počáteční nevědomost nemotorné nefilky a ona a Keidan si přestávají přehazovat emoce, jako špinavou fusekli.. I když uznávám, že na vytoužené konečně si musíte počkat několik stovek stran. Můj ryzí zájem ale i přesto leží jinde -- v Kopanovi. Vždy mi rve srdce, když ho vidím tak usilovně bojovat proti vlastním genům, které mu od narození velí, aby si zvolil prohru --Navíc je jeho postava popsána naprosto úchvatně. Celkově si ten příběh nejraději pročítám, když si potřebuju zafantazírovat nad něčím, na co se hezky kouká, tají se mi z toho dech, ale nepotřebuju u toho moc přemýšlet. Na to je příběh jako dělaný. Doporučuji přečíst každému, kdo bez zaváhání sáhne po démonech s andělskou tváří a duší zplozenou v hříchu..

02.04.2021


RohyRohyJ. Hill (pseudonym)

Už je to dlouho, co jsem naposledy četla tak fascinující knihu, která by svým obsahem skutečně potěšila i ďábla samotného. Ba co víc, možná ji dokonce sám i napsal. Jak jinak si totiž vysvětlit paraboly, ve kterých se příběh přímo koupe a nechává se jimi unášet někam daleko za hranice všedního chápání -- smrt je tu na samém konci nejživější, se lží dojdete třeba na konec světa a dobro Vás jediným mrknutím kalného oka pošle do záhuby.
Jen těžko asi najdu něco, co by se mi na knize nelíbilo -- příběh je cílený, úderný a dobře se čte. Postavy na stránkách oživají snad ještě dřív, než je o to požádáte, a jejich životy Vás pošlou na emocemi protkanou horskou dráhu, ze které se nedá vystoupit.
Hlavně jsem ale při čtení Rohů konečně opravdu pochopila význam věty: Ďábel je v detailech --- Nikdy a v žádném případě nesmíme třeba i tu nejmenší maličkost podcenit či na ni snad zapomenout. Dříve či později totiž opíše oblouk a dá nám jednu do zubů.
Pro mě je Joe Hill sám takovou parabolou --- elegantně si tančí mezi andělem a ďáblem, sám se přitom sladce usmívá, protože jemu patří všichni démoni, bez ohledu na svět, ve kterém se pohybují.
Jednoduše doporučuji přečíst. Příběh Vás donutí houpat se na hraně mezi skutečnostmi a přemýšlet přitom, na čí stranu se nakonec postavíte..

31.03.2021


V srdci mořeV srdci mořeNathaniel Philbrick

Opět něco, co jsem objevila díky naprosto geniálně zpracovanému filmu. Musím uznat, že možná i díky tomu, pro mě knížka byla spíše fackou, než-li pohlazením --- jelikož i když se ve snímku setkáváme se smrtí a ztrátou, knížka je realitičtější. I když spíše v naučném duchu --- v číslech. faktech. Žádné efekty, tlumené barvy, ani hezcí herci, kteří by Vám mohli zatemňovat úsudek, se zde nevyskytují.
Proto zatímco ve filmu je Owen Chase vyobrazen jako vůdčí typ s laskavou rukou a otcovskou osobností (doplněnou o ten krásný Hemsworthovský úsměv), v reálu to jak se zdá, byl daleko tvrdší kus osoby s nemilým koncem. A tak bych mohla pokračovat se všemi.
Že dílo není klasickým románem, nýbrž literaturou faktu, by Vás ale rozhodně nemělo odradit. Pak-li, že milujete příběhy podle skutečných událostí a mořské historky, rozhodně si Srdce přečtěte. Knížka je napsána velmi podrobně a je doplněna obrázky, což ještě víc umocní představivost.
Pokud jste to vzali nejdřív přes film, a pak se vrhli na knihu, možná budete trošku zklamaní. Protože i když jste uvězněni na moři s nedostatkem jídla a s vorvaněm, který Vám jde po krku, Chris na poslední chvíli zachrání situaci tím, že se nebesky usměje a pohodí vlasy. Kde je jaký vorvaň?
Tak či onak, rozhodně doporučuju jak film, tak knihu. Nebudete litovat..

13.03.2021


Válka hlukuVálka hlukuPatrick Ness

Čtení posledního dílu chaosu jsem musela prokládat jinými knížkami --- což normálně nedělám. Důvodem je jednoduše to, že mi slova, stránky a kapitoly s oblibou lámaly srdce na kusy. Vím, že příběh je pouhou fikcí, ale trilogie mě zasáhla víc, než kdejaké dílko z běžného prostředí --- emoce, situace a postavy se kolem mě stále pohybují se syrovostí známou jedině skutečnému člověku. Tedy lidem, které pohání slabost, pošetilost a láska.
Proto konečně polykám veškeré pochyby a říkám, že mistrová i přes své radikální postupy a myšlenky jednala v nejlepším zájmu osady. A jako správný vůdce věděla, kdy má scénu opustit - její konec jí proto slouží ke cti.
Proto dál a dál poslouchám bijící srdce Violi a Todda, které i přes chybějící Hluk nakonec splynulo v jeden silný tepající orgán. Jeden druhého zkrátka milují natolik, že si tím dodávají sílu k záchraně všech.
A do posledního dechu dál bojuji s Prentissem, kterého nejspíš nikdy nepochopím úplně. Řeknu to tedy takto --- Válka dělá z lidí zrůdy. Není proto překvapením, že zrůda, která válku nadevše miluje, se nakonec zničila sama.
Závěrem chci říct, že Patrick Ness si po zásluze vybojoval místo jak mezi mými oblíbenými autory, tak i v mojí hlavě. Jeho příběh hlodal uvnitř mě tak, že jsem paradoxně odmítala dojít na konec jeho cesty.
Četla jsem s tužkou v ruce a blokem v kapse - i tak ale nakonec vím jen to, že nevím vůbec nic. Stále mám pocit, že jsem se celou dobu honila za krásným balonkem, který je ale rozbitý. Vznáší se, má hezkou barvu, ale když jej konečně chytíte, je plný děr a záplat --- ty zoufale chcete zalepit,ale nikdy se to úplně nepodaří.
Hluk je mým rozbitým balonkem, který dál zoufale látám, ovšem nikdy se mi to doopravdy nepodaří..

06.03.2021


My Fair sukubaMy Fair sukubaJill Myles

Poslední ze série. A závěr? Jackie bych v běžném životě asi zaškrtila, zatímco Remy zbožňuju do poslední kapky své utajené nestoudné krve. Nevím proč, ale v tomhle díle mě Noah neskutečně štval a Zane je prostě můj favorit už od samého začátku --- je to zkrátka tak, že postavy, kterým velice rádi přezdíváme padouši nebo záporáci, se nám do srdcí dostanou mnohem snáze. Proč? Protože jsou mnohem komplexnější. Neexistuje nic takového, jako čistý záporák. Vždy jsou na zrezavělé minci přinejmenším okraje, přes které se rez zatím nedostala. A my přes ni nahlížíme tak zoufale, až nakonec spatříme, že největší krása je v nalomených věcech. Nehledě na to, že se záporákama je prostě víc srandy --- ať si říká kdo chce co chce. Za mně velmi povedené zakončení série --- nenechte se mýlit, pořád je to brak s příšernými přebaly. Ale brak pro mě velmi čtivý. Navíc si hlavní hrdinka poprvé v mém životě mezi knihami, pro sebe vybrala muže, kterého jsem si pro ni od začátku přála..

28.02.2021


Sukuby to rády horkéSukuby to rády horkéJill Myles

Na mě to prostě funguje. Znovu, není to čtení pro lidi, kteří jsou literárními lahůdkáři. Je to spíš čtení na oddech --- děj si pluje sám, jen tak mimochodem a Vás s jisté vůle vláčí s sebou. Jelikož jsem člověk, na kterého zapůsobí více žánrů, příběh se mi líbí. Jackie je občas trošku na facku, na druhou stranu Remy bych si přála jako kámošku do nepohody. Navíc se v tomto díle objevujeme v New Orleans, které je mým malým hříšným snem. U příběhu se směju, nemusím nad tím příliš přemýšlet, což se mi po náročnějším čtení občas hodí.

25.02.2021


Páni mají radši SukubyPáni mají radši SukubyJill Myles

Nebudeme si nalhávat, že Sukuby jsou nějaké intelektuální veledílo --- je to komerční brak. Je to ale brak, který Vás svou naléhavostí okamžitě vtáhne do děje a nutí Vás číst dál. O tři hodiny později si na přímém slunci vzpomenete, že máte citlivou kůži. Už je to ale stejně jedno, protože někde mezi upocenou zpovědnicí a kalhotkama se zipem, jste se proměnila v pečínku. Další dva dny proto trčíte v posteli pokrytá jogurtem a snažíte se nedýchat příliš hlasitě --- což je taky jedno, protože pokračování této trilogie Vám pořád může držet polštář.
Rozhodně doporučuju přečíst každému, kdo se nebojí uznat, že i komerční šmag může být zatraceně chytlavé čtení.

23.02.2021


Dej mi své jménoDej mi své jménoAndré Aciman

Knížku jsem četla již podruhé. Uznávám, že tak jako u mnohých knih jsem k titulu přišla díky filmu. A moje odpověď zní ano. Na jakoukoliv otázku jednoduše ano. Líbilo se mi to? --- ano. Cítila jsem z toho pot, vůni vody, sexu a roztoucících broskví? --- rozhodně. A zaskočil mě i pocit nevole, který jsem při čtení cítila. Každý řádek byl něčím, o čem jsem věděla, že je cizí mé komfortní zóně --- přesto mě zvědavost a jakýsi adrenalin nutil číst dál. Jako by Oliverovy doteky a polibky patřily přímo mě. Závěr? Knihu rozhodně doporučuju přečíst každému, kdo chce alespoň na chvíli sundat respirátor z nosu a znovu se volně nadechnout letního vzduchu, vypít orosenou limonádu v městské kavárně a nemyslet na nic, než na vlastní nezávislost. A jestli budete jako já, Váš výtisk bude nakonec autenticky plný podtržených vět a promočený vodou, navíc přizdobený stébly stále mokré trávy.

22.02.2021


CizinkaCizinkaDiana Gabaldon

Říkám si, jak by ta chuděra Claire asi dopadla, kdyby její postava nepřeskočila z roku 1945, ale třeba z roku 2005 - nejspíš by ji ještě před koncem kapitoly znásilnili, o všechno obrali a ona by potom umřela pološílená někde ve stoce. Autorce musím tedy přičíst ke cti, že zvolila dobře fungující časovou osu. Jedině zdravotní sestra sloužící ve druhé světové válce, může bez větších potíží přežít osmnácté století.
Kniha sama o sobě je hezky a podrobně napsaná. Musím bohužel uznat, že se mi občas pletly zpletité zápletky, a místy mě to až nudilo.
Naopak mě velice zaujala postava Jamieho, který v mých očích působí velice komplikovaně a komplexně. V knihovničce na mě číhá ještě Vážka v jantaru - vůbec se mi do ní ale nechce, možná časem.

09.02.2021


Hlas nožeHlas nožePatrick Ness

Když řeknu, že jsem knížku vyhledala jen kvůli dlouho očekávanému filmu, moc obdivu si tím asi nezískám, že? Ať už byl ale můj záměr jakýkoliv, jsem neskutečně vděčná, že jsem si nůž přečetla. Místy mi to sice trošičku drhlo, protože nejsem na podobný styl zvyklá, ale když jsem po čase našla tempo, plulo mi to jedna báseň. Todd Hawitt je po dlouhé době postava, díky které jsem prostě potřebovala číst dál - - - skutečně jsem asi po třetině knížky zjistila, že je mi úplně jedno, kam jdou nebo proč něco dělají. Potřebovala jsem se dostat Toddovi do hlavy a zjistit jak uvažuje. Což je vlastně ta vůbec největší ironie, vzhledem k tomu, že jeho myšlenky mám naservírované na stříbrném podnose. I přesto jsem však po celou dobu hloubala, proč to nebo ono. Nápad s Hlukem je velmi dobrý, místy jsem se smála a dobře se bavila. Naprostou třešničkou je ale fakt, že Toddovi je třináct let. Většina našich knižních hrdinů jdou puberťáci nebo mladí dospělí. Jak se asi chová třináctiletý chlapec, který si musí zachránit holý život? Pořád to tak úplně nevím.

31.01.2021


Velký GatsbyVelký GatsbyFrancis Scott Fitzgerald

Nenávidím Daisy. Skutečně nevím, co víc bych k tomu ještě řekla. Při čtení se mi nálady měnily stejně rychle, jako počasí na horách. Za chudáka Gatsbyho jsem byla zoufalá stejně jako šťastná. Na Daisy prostě plivu. A to ani nemůžu vlastně říct co mi vadí víc. Jestli její neschopnost postavit si vlastní hlavu nebo naopak její potřeba, si za každou cenu (tedy i za cenu krve) zachránit vlastní kůži.
Jinak je ovšem tato knížka naprostým skvostem a ukázkou toho, že plný dvůr úsměvů a stovky nejbližších přátel ještě nedokazují, že za vás tahle masa jednoho dne zapálí byť jen jedinou pietní svíčku.

31.01.2021


ProcesProcesFranz Kafka

Franz Kafka si tedy umí pořádně pohrát s mojí hlavou. Po přečtení jsem často uvažovala nad tím, jak bych se chovala, kdybych byla na místě Josefa K. Došla jsem k závěru, že bych už ve třetině knihy ztratila hlavu a nejspíš bych skončila hodně špatně, ne-li ještě mnohem hůř. Knížka je úžasným příkladem toho, že pokud si dostatečně dlouho a pečlivě hrajeme s lidskou myslí, dokážeme ji přimět naprosto k čemukoliv. Nakonec tedy i uvěřit, že lež je vlastně pravdou.

31.01.2021


Cesta růžového trojúhelníkuCesta růžového trojúhelníkuRudolf Brázda

Znovu něco, za co jsem neskutečně věčná, že jsem četla. Není to jeden z nejlepších románů na toto téma, ovšem je to první a zatím i jediný román z pohledu homosexuála v koncentračním táboře. Pan Brázda měl štěstí v neštěstí, že i když se ocitnul na tak strašlivém místě, osud k němu byl vcelku milosrdný. Nechci si ani představovat, jaké to pro ně všechny muselo tehdy být. Rozhodně doporučuji přečíst už jen z čiré úcty.

31.01.2021


PředčítačPředčítačBernhard Schlink

Nemůžu si pomoct, ale kdyby byla knížka napsána výhradně z Hannina pohledu, nejspíš by mě zaujala daleko víc. Ale nejspíš jsem udělala tu chybu, že jsem nejdřív viděla film a až potom si přečetla knihu. Přejít od Winslet do poněkud nezajímavě podaného příběhu, to je pro mě jako přejít z čokolády na suchý chleba. Na druhou stranu jsem ovšem velmi ráda, že knížka existuje.
Koncentrační tábory jsou většinou o obětech. Myslím, že tohle je poprvé v životě, kdy jsem je vnímala z pohledu trýznitelů.
A pak je tu samozřejmě samotná Hanna - - - žena, která bude mít můj velký obdiv. Raději se nechala obvinit za strašné věci, než aby musela světu odhalit svá ostudná tajemství.

31.01.2021


V pekle mezi ostnatými dráty - Zpověď muže, který přežil hrůzy čtyř koncentračních táborůV pekle mezi ostnatými dráty - Zpověď muže, který přežil hrůzy čtyř koncentračních táborůManny Steinberg

Jestli hledáte knížku, která vám nedá spát a ze které vám bude skutečně fyzicky špatně, můžu doporučit jedině peklo. A že tohle čtení peklo skutečně bylo - - - v nejhorším a zároveň v nejúžasnějším slova smyslu. Ostnaté dráty jsou jedna z těch brilantních knih, u kterých si při pouhé vzpomínce na ni, vybavím i pocity, s kterými jsem četla - znechucení, odpor, úlevu, strach, dojetí, lásku. Tyhle emoce jsem cítila a ještě jsem ani nebyla v polovině knihy.
Brilantní literární počin dovršil už jen závěr, u kterého jsem děkovala vesmíru, že jsem si nikdy ničím podobným nemusela projít já, moji přátelé, ani moje rodina. Skutečně můžeme být rádi, že žijeme jak žijeme.

31.01.2021


1