Sidonie komentáře u knih

Říkala jsem si, že jedna z nejznámějších veganských kuchařek nesmí v naší kuchyni chybět.

Upřímně, jsem trošičku zklamaná. Kniha je to určitě hezká, ale receptů v ní vlastně moc není, papír má příliš silnou gramáž atd. Takže mám dojem, že člověk platí spíš za zpracování než za obsah.

Možná je to tím, že veganských kuchařek už máme hodně. Nebo tím, že známe web Surové Dcérky, takže nás sama kniha až tolik neohromila. Koupi knihy tak beru spíš jako poplatek za to, že používáme web, ale příliš často se do ní nedívám.

Pro někoho, kdo s vařením začíná, to může být fajne. Ale jsou levnější kuchařky.

I druhý díl se mi líbil a bavil mě. Celou dobu jsem zůstávala zvědavá, jak hrdiny z téhle šlamastyky autor nakonec vyseká. Jaké vtipné řešení to celé bude mít?
Nu, výsledek nebyl až taková bomba, v jakou jsem doufala, ale bylo to fajn. Milé, čtivé, zábavné, oddechové.

Tanda mi i tady malinko lezla na nervy, ale jinak všechny postavy super a snad je ještě někdy potkám. A hlavní hrdina začíná být fajn. :)

3 28.04.2021

Tak není to Kedrigern, ale líbilo se mi to. Mám tenhle humorný styl opravdu ráda. :) Je to zábavná jednohubka, která člověka asi nijak nepřiměje k zamyšlení, ale mně dala přesně to, co jsem očekávala. Odpočinula jsem si u zábavného a lehkého čtení.

Jedinou výtku bych měla k Tandě, ta postava mi vadila (to je to vážně umění udělat z mocné čarodějky ztělesnění sexismu) a celkově se mi ta nehodila, přišla mi tam přebytečná, nevěřila jsem jí. Ale holt jiná doba. Zážitek mi to nezkazilo.
(On se na to samozřejmě každý dívá trochu jinak, takže věřím, že někoho Tanda bavila.)

3 28.04.2021

Jsem v Kosmíru nová, takže můj komentář bude možná trochu naivní. A taky asi dost dlouhý, ale nemůžu jinak.

Předem chci říct, že tohle píše někdo, kdo ke knize přistupovala se skepsí. Dostala jsem ji jako dárek a popravdě si nebyla ani úplně jistá, že ji dočtu. Měla jsem totiž dojem, že jsem hrdinského fantasy už přesycená, že už mě nebaví, že už mi nemá co dát.
Nakonec nemůžu jinak než dát 5*, zařadit Brandona Sandersona mezi své nejoblíbenější autory a honem si jít objednat další díly! A hořím zvědavostí, jaká další překvapení pro nás BS má přichystaná, co vše se ještě dozvíme. Ono tady totiž nikdy není nic takové, jak si na začátku myslíte. :)

Mé obavy, že se budu nudit, se rozplynuly velmi rychle. Mé obavy, že děj bude mít nelogické trhliny, se rozplynuly vzápětí - všechno je nakonec vysvětleno, vše má svůj smysl.
Mé obavy, že zajímavost knihy bude stát jen na originálním systému magie, byly úplně mimo.
Tohle je přesně to, co od fantasy chci a očekávám - skrytá tajemství (BS má vždycky ještě nějaké tajemství!), zvraty, chytré nápady, sympatické postavy. Jsem z Vin opravdu nadšená, konečně dobře napsaná ženská postava ve fantasy, jo!
(Většinou jsou ženy ve fantasy buď převlečení muži anebo sexuální objekty, které tam jsou jen proto, aby měl hrdina koho milovat, a jejichž charakteristika spočívá v detailně popsané barvě vlasů.) Vin je tak skvělá, až si říkám, jak může dospělej chlap napsat tak dobrou šestnáctiletou holku? :-D

Asi nemá smysl mluvit tu o tom, jak jsem nadšená z děje, ostatně nechci spoilerovat. Je to rozhodně něco, co mě dokázalo překvapit. A takových knih není moc (teda vlastně asi je, když koukám na to, kolik má BS už vydaných knih:).
Hodně cením i dialogy, které dodávají celé knize určitou lehkost a díky nimž se dokážeme spřátelit s postavami.

Popisy soubojů, které mě obvykle nijak moc nebaví, jsem tady hltala a obdivovala jsem skvělé nápady, které postavy měly.

Poslední čtvrtina knihy nabrala neuvěřitelný spád, plný (očekávaných i neočekávaných) zvratů a fakt silných okamžiků. A já se prostě od poslední čtvrtiny už nemohla odstrhnout.

Na Vin jsem se teda občas zlobila, že jí něco ještě pořád nedocvaklo, jindy mě ale ohromovala její bystrost a její chytré nápady. Celkově myslím hodně vyrovnané a uvěřitelné.
(Jedná výtka vůči Vin by přece byla: Přijde mi trochu hloupé a vlastně bych to do té postavy ani neřekla, že se bude tak ošklivé chovat ke kandrám.
Je mi jasné, že později svůj názor na ne nejspíš poupraví. Ale zrovna skaatka z ulice by asi nebyla člověk, který by takhle někým pohrdal, ne?)

Líbí se mi, že to není černobílé a prvoplánové (jdi se bodnout, G. R. R. Martine) a zároveň ani naivní (že by hrdinové nepochopitelné všechno přežívali). Jako jo, nerada vidím dobré postavy umírat, ale tady to má smysl.

Ať jen nechválím, musím zmínit i nějaké mínusy:
1. Ta obálka je tak špatná, že bych po téhle knize nikdy sama nesáhla. Ačkoli mám radši paperbacky, jestli knihy někdy vyjdou v pevné vazbě, asi si je do knihovničky koupím, protože tohle je ostuda.
2. Překlad není špatný, ale mrzí mě řada překlepů a chyb. Zvlášť nepříjemné to je v nějaké napínavé chvíli, kdy se najednou musíte vrátit na začátek věty a zjišťovat, co má vlastě říkat. (Skalpovat místo stáhnout z kůže to završuje.)

Za mě nejen super čtení, ale i hrozně inspirativní. BS mi právě ukázal, že vážný fantasy neumřelo. Díky!
(A toho kluka, co mi dal první díl, asi zabiju, když koukám na ceny dalších.:D)

7 25.04.2021

Co s člověkem udělá, když vyrůstá v radikálně karnistické a ultra patriarchální společnosti? Uzavře se do sebe, rezignuje, zcvokne se?
První třetina je ještě nejlepší. Bohužel všechno, k čemu měla první část knihy našlápnuto, se v dalších dvou třetinách docela ztrácí.

První třetina knihy je vyprávěná z pohledu manžela Jonghje, která byla vždycky "hodná holka", dělala, co po ní chtěl otec, později, co po ní chtěl manžel, ale uvnitř pomalu umírala. Až toho jednoho dne měla dost a něco se v ní zlomilo a ona se rozhodla k jedné malé rebelii. Přestat jíst maso.
Jenže to je něco, co se moc nerespektuje ani v emancipované Evropě, natož ve společnosti, kde žena musí poslouchat. A kde navíc tvoří maso základ jídelníčku, včetně psů a živých chobotniček. (Třeba ta scénka se psem mi přišla skvělá. Když totiž lidi v Česku začnou číst o vegetariánství, budou se stavět do opozice, ale jakmile přijde na řadu pes? Možná tady někomu dojde, jakej je karnismus nesmysl, a že pokud soudíme jedno, ale ne druhé, jsme docela pokrytci.)
Proč přesně přestala jíst maso a živočišné produkty, není nikde úplně vysvětlené. Neopírá se o žádná etická, zdravotní či ekologická fakta, jedná intuitivně na základně zlých snů, v nichž si uvědomí, že má na rukou krev, a cítí se, jakoby uvnitř jejího těla žily stovky duší, které pozřela.

Je bohužel hodně znát, že to autorka psala jako 3 samostatné novelky, které se sice pokusila dát k sobě, jenže dohromady prostě vůbec nefungují. V první třetině vypadá Jonghje jako docela normální člověk, který se jen cítí strašně osaměle a chybí mu někdo, kdo by mu rozuměl. Jsou tu relativně dobře vykresleny některé problémy, s kterými se člověk musí potýkat, když přestane jíst maso (jako třeba to, že se vás na to každý ptá a že vám to každý vnucuje) a samozřejmě tu je i dobře vykresleno, jak člověka zničí toxický nerovnocenný vztah (ať už s otcem nebo manželem).

Ano, některé scény byly z našeho pohledu přehnané, ale zase chápu, že tady hrál roli i život v patriarchátu, což vysvětluje i tu její rezignovanost a nemluvnost. (Díky bohu za svět, kde si můžu žít jak chci a nikdo mi to nemůže zakázat!)
Jenže tohle se pak celé náhle zhroutí a hrdinka se začne chovat naprosto stupidně a mně to prostě vůbec nesedí k té Jonghje, kterou jsme poznali v první třetině.

S knihou mám dva zásadní problémy:
1. Proč tam vůbec je nacpané to vegetariánství? Aby se to lépe prodávalo? Jonghje, jak se nakonec ukáže, není vegetariánka. A já mám vážně strach, že po přečtení téhle knihy začnou všechny babičky, jejichž děti se rozhodly žít eticky a ekologicky, strašně panikařit, že jejich dítě umře na podvýživu a začne sexovat se stromy. Lol. Prostě ne. :-D
Autorka se sice snažila občas říct něco ve smyslu, že vegetariánství je normální, ale Jonghje je prostě zvláštní případ (a faktem je, že sama postava o sobě nikdy neřekla, že je vegetariánka - potažmo veganka, protože v 1. třetině nejí nic živočišného - to označení jí nalepili ostatní). Ale nevím, tohle podle mě opravdu jen rozšíří už tak dost rozšířené mýty o vegetariánech.
Plus, dost mi vadila určitá nekonzistence v tom, jak to teda vlastně Jonghje má. V poslední třetině jí sestra nesla nějaké vaječné rolky. A taky mi dost vadilo, že se z knihy zdálo, že vegan/vegetarián jí jen zeleninu. Jako kdyby na světě byla jen zelenina a zvířata. :-D Autorka měla nejspíš zůstat u kritiky patriarchátu a do tohoto tématu se nepouštět.

2. Prostředí psychiatrické léčebny. Tohle je za mě hodně špatný. Ano, souhlasím, že to takhle dost podobně chodí někdy i v realitě, do nemocnic se dostávají lidi, kteří tam nemají co dělat, zatímco svět by byl mnohem krásnějším místem, kdyby se tam šli léčit lidi, kteří je tam dostali. (Jako když třeba na rok zavřou týrané dítě do nemocnice, zatímco otec si běhá na svobodě a plodí další děti. Protože kdo v naší zemi věří dětem?)
Takže souhlasím, že je opravdu možné, aby někoho zavřeli do blázince proto, že nejí maso a neposlouchá manžela. Problém spočívá v tom, že ten text nevyznívá jasně jako kritika.
K*rva, dřív se lidi, kteří nám dokonale nezapadají do naší dokonalé tuctové společnosti, léčili elektrošoky, lobotomií či kastrací, dnes se do nich cpou prášky na vygumování mozku. Když v knize chodil lékař a blahosklonně mluvil na lidi s vygumovanými mozky, měla jsem fakt vztek. Protože v tom nebyla kritika! Ve skutečnosti tu jsou všichni, včetně Jonghje, nakonec popsáni jako šílenci (a nějaký soucit a pochopení, které nakonec pocítila sestra, to fakt nezměnilo).
Celé to prostředí bylo popsáno strašně naivně. A závěr, který z toho měl vyplynout, z toho prostě nějak nevyplynul - tedy to, že Jonghje by stačilo, aby ji někdo objal a řekl jí, že ji respektuje a že si může žít po svém. Škoda, že to holka nezvládla sama, ale musí to být těžké, když netušila, že jsou na zemi lidi, kteří by ji pochopili. Když se cítila na vše tak sama, tak odvrženě.

Co se týče druhé třetiny, ta mi přišla nejzbytečnější. Pro celý děj měla jen ten význam, aby nám ukázala, že možná mohlo všechno dopadnout jinak, jen kdyby Jonghje někoho měla, kdo ji má rád. No ale proboha, o čem to jako bylo? Tohle byl fakt bizár. Pochopila jsem, že celá kniha má být asi jako jedno z těch uměleckých videí, ale v tomhle se přikláním na stranu Inhje, která tohle umění zkrátka nechápe. Já ho asi taky nechápu.

Taky musím říct, že na to, jak je knížka tenoučká, jsem se až moc často nudila a musela jsem odolávat pokušení přeskakovat dlouhé odstavce. Ano, já chápu, že to má být celé takové imaginativní, jenže já nevím, možná to v originálu či v oceňovaném anglickém překladu vyznívá jinak, na mě to ale v češtině nepůsobilo.

Jediné plus této knihy nakonec vidím v tom, že nám aspoň trochu přiblížila jihokorejskou společnost, v níž je patriarchát stále hodně silný. Jak se za maskami klidných a spokojených lidí skrývají duše na pokraji zhroucení. Jak každý za svou maskou vyrovnanosti ukrývá své vlastní démony.
Jako nenásilná a upřímná kritika patriarchátu super.

1 25.04.2021

Sonety miluju v překladu Jiřího Joska. Zvlášť se mi do duše vryl sonet 49. Bohužel jsem si koupila knihu, aniž bych se podívala na překladatele, a v novém překladu se celé kouzlo z veršů úplně vytratilo.

Mám ráda příběhy, které boří pohádkové stereotypy a tak nějak jsem od téhle knihy dle recenzí čekala právě tohle. A to jsem se spletla. :)

Kniha nemá s příběhem o Aladinovi společného nic kromě jména hlavního hrdiny, o boření žádných klišé se nepokouší a v nějakých momentech je naopak až příliš stereotypní (přitom je hlavní hrdinka skorovšemocná džinka, sakra!). Ale nevadí, moje chyba, že jsem čekala něco jiného.

Zakázané přání má pár zajímavých momentů a originálních nápadů, ovšem drží se až příliš romantické dějové linie a bohužel v této rovině připomíná lacinou červenou knihovnu, která můj dojem z knihy sráží hodně dolů. (Opravdu mi bylo líto, že se Zahra občas chovala jak naivní idiot.)

Nic proti romantice, ale tady to bylo hrozně prvoplánové. (SPOILER: Zahra se zamilovala do Aladina. Proč? Jak? Kdy? Kdy to mezi postavami jiskřilo?)
Nakonec jsem jim ale přece jen fandila, teda hlavně Zahře. Škoda, že knize chybí nějaké velké vygradování, nějaký hodně silný moment. (Líbila se mi ale ta pointa s prstenem. Ale závěrečný souboj samotný mi přišel docela hloupý, docela ráda bych se Zahry na pár věcí ohledně džinské magie optala.)

Přes všechny výtky musím říct, že to nakonec bylo vlastně docela příjemné čtení, v rámci svého žánru je to asi dost fajn, a proto nakonec dávám 4* (i když je to reálně možná spíš na ty 3*). Doporučila bych to hlavně těm, kteří si chtějí přečíst něco romantického a jsou ochotni překousnout pár drobných nelogičností v ději.

1 02.03.2021

Od téhle knihy jsem čekala hodně, takže možná proto jsem zklamaná.
Ne že by to byla přímo špatná kniha, ale srovnání s Pratchettem nebo Adamsem je hodně mimo. Těšila jsem se na černý humor, sarkasmus, vtipné a originální nápady. Z toho mi kniha dala jen trošku toho posledního.

Kniha je na můj vkus příliš obyčejná a tuctová (což jsem vážně nečekala, vezmeme-li v úvahu téma). Úplně mi nesedl ani styl samotného textu, nečetlo se to vyloženě špatně, ale jako i příběh byl i styl takový nevýrazný, obyčejný.

Možná mi to zkrátka jen nesedlo, nevím. Celkově jsem neměla s přečtením problém, ale je to kniha, na kterou zapomenu ihned poté, co ji zavřu a vrátím do poličky.
Váhám mezi 2 a 3*.

2 02.03.2021

Docela zajímavý výklad, který mě přiměl vzít křesťanství trochu na milost (mě, která jsem byla v křesťanství vychovaná, ale už dávno jsem tuhle víru zavrhla). Nikdy jsem nepochopila, jak někdo věřící může pokládat za normální zabíjet a vykořisťovat zvířata. (Na koho se vlastně vztahuje ono "nezabiješ"? Dnes myslíme, že jen na lidský druh. V minulosti jsme mysleli, že jen na bílé heterosexuální křesťany. Takže je to tak, jak se nám zrovna hodí?)

Jednou by snad mohla posloužit jako literatura k nějaké práci o právech zvířat. "Bůh nám dal právo vládnout zvířatům" je častý argument věřících, kterým si ospravedlňují využívání a utrpení zvířat. Ale tady se ukazuje, že degradace zvířat na cosi bezduchého a podlidského vůbec není to, co Bůh chtěl.

3 14.01.2021

Super, jsem moc spokojená. Konečně se mi všechno daří. :-)) Dobré nápady, jednoduché recepty, navíc jsou v knize i užitečné rady, které využiju i při pečení vlastních věcí.

Pro lidi, kteří se učí péct vegansky nebo potřebují novou inspiraci podle mě bezva. Asi spíš pro začátečníky, což mně naprosto vyhovuje, protože ve vegan pečení jsem se dost plácala a šla na to stylem "pokus omyl".

3 02.01.2021

(SPOILER) „...když můj zrak spočinul na stole u zdi, za kterým seděla vyžilá
pohroma, hříčka přírody s mastnými vlasy a kouty, která byla o dobrých deset let starší než já a lehce nažloutlým úsměvem s předkusem
hodným kapybary se na mě křenila skrz růži ve váze.
Jelikož mě viděla, bylo pozdě otočit se a zdrhnout. Nedalo se nic
dělat. Nahodil jsem vynucený úsměv a pomalu kráčel k ní. Čím víc
jsem se blížil, tím víc jsem si byl jist, že nakonec uteču. Byla fakt
hrozná. (...) Malou zrůdičku u zdi, která očividně nevěřila svým očím, že se k ní
blíží muž s úsměvem, jsem nonšalantně minul a zamířil si to o dva
stoly dál."

Je mi smutno z toho, že tohle někomu připadá legrační. :-( Moderní pár si představuju jinak: Tohle je sexistické a stereotypní.
Přitom i o párech se dá psát s nadhledem a ironicky. Třeba kniha Muži: Návod k použití od Kathy Lette se mi docela líbila.

A hlavně je to teda za mě psané naprosto hrozně. To asi taky dělá hodně. :-/

(SPOILER) Moc příjemně se mi to četlo. Jízda, která skončí úplně jinde, než kde začala. A jinde, než byste na začátku vůbec mohli čekat.

Kniha je hlavně zábavná jízda, ale možná zároveň říká něco jako: Jděte dál a neohlížejte se. Někde ve předu na vás čeká něco mnohem lepšího, než co necháváte za ocasem!

Po přečtení jsem byla smutná, že je konec. :-) Ale konec nostalgie, někde tam ve světě možná existuje další skvělá kniha! :-)

SPOILER: Když se dva chlapi pokoušejí starat o jedno miminko, většinou se ho snaží nezabít. Když je shodou okolností to dítě dráčetem, snaží se zůstat naživu. :-)

7 29.04.2020

(SPOILER) Ač mám tenhle druh fantasy vážně ráda, musím přiznat, že jsem se trochu obávala, že nepůjde o moc kvalitní počtení.
Bála jsem se, že to nebude moc dobře napsané, promyšlené, že to bude ploché a prostě... mainstreamové.

Ale knížka mě úplně nadchla! Má sice pár nudnějších pasáží (retrospektivy mě hlavne zpočátku úplně nebavily), ale celkově jsem se vážně bavila.
A odtrhnout se od čtení? Sakra nemožné. Znáte to "ještě kapitolu než zhasnu" a "ještě odstavec než vstanu"? Tak to jsem si začala říkat po první třetině a už nepřestala.

Kniha je rozhodně vtipná, sarkastická ale zároveň tak nějak milá.

I když může kniha na první pohled působit jako takový ten průměrný mainstream, je hodně dobrá. Krásně se čte.

(Škoda, ze to není paperback - já mám prostě ráda fantasy paperbacky :-D)

SPOILER:
Hlavní hrdina je zahořklý a cynický, na všechny kolem je protivný (až na smutný lidi) a přesto si rychle nějakým způsobem získal moje sympatie.
V tom jeho chování vlastně nebyla zloba, spíš smutek a osamělost. V jádru dobrý člověk, kterého ale všechno kolem štve a cítí se zrazený vším a všemi. A žije minulostí. Necítili jste se tak nikdy? Ani občas, ani na vteřinku? Nepřipadal vám svět nikdy tak hrozně nepřívětivý a necítili jste se v něm tak příšerně sami?
A co kdybyste se tak cítili pětadvacet let?
Muselo se to stát - někdo tak polámaný se musí nakonec sesypat. A pak přijde chvíle, kdy se buď dá zase dohromady a začne znovu... anebo taky ne. Anebo šlápne na plyn a (když nemá kousek kouzelného ledu) zabije se.

Ve chvíli, kdy to v Antonovi takhle ruplo, měla knížka vážně sílu.
Moc jsem mu fandila.
Protože na nový začátek není nikdy pozdě.

Napsat takovou postavu - autora docela obdivuju.

Za mě super. Na jednu stranu trochu depresivní a silný příběh o osamělém pětačtyřicátníkovi, který už tak nějak ztratil naději na něco lepšího (ale se šťastným koncem, za což jsem ráda - příběh díky tomu nese jisté poselství naděje)... A přesto svěží a humorné.
Líbilo se mi to. Moc.

A Jorma a ten jeho quest lásky... Docela silný.

Na závěr to do sebe hezky všechno zapadlo a střet s Uplakánkem byl perfektní. Jak jinak by mohl kouzelník porazit hlavního padoucha než kouzlem? :-)
A právě tam, tváří tvář samotnému Uplakánkovi, si osamělý, cynický, nešťastný kouzelník uvědomí, že chce žít - a že život sakra není tak zlý. Protože těch drobností, pro které to stojí za to, je přece tolik.

I když je kniha zpočátku spíš smutná a depresivní, vlastně to je kniha o naději. O tom, že je vždycky důvod, proč žít. Proč se usmát. Že vždycky můžete začít znovu.
Nebuďte protivní a sobečtí, nebo si pro vás přijde Uplakánek. Ale ani si nenechte všechno líbit - nenechte ze sebe udělat oběť (pro Uplakánka). :)

A třeba... třeba, když budeme na lidi milí, tak se nám to dobro podaří nějak předat dál. Jako se to povedlo té staré paní kupující ptačí budku.
(Stejně si myslím, že i ona byla nějaký ten jinotvor... A poznamenala ho znamením života:))

Úplný konec je takový až moc velký happy end, ale myslím, že si to kouzelník zasloužil. Navíc... Ta pohovka, že jo.
Takže: Kdo ví.

Btw. A kdo taky správně uhádl, co je ta kočka zač? :)

7 09.04.2020

Možná jsem po tom všem, kolik se toho kolem nadělá, čekala víc.
Jsem holka, tak si snad můžu dovolit i trochu negativní kritiky a udělit méně než 5*, aniž by mě někdo obvinil z toho, že se zastávám úchyláků, protože jsem sama úchylák.

Předně chci říct, že téma je to určitě zajímavé a upozorňovat na tyhle věci by se mělo. Opakování není nikdy dost.
Děti je třeba varovat, učit je bezpečně využívat internet a tak dále. Dřív se malým dětem říkalo: Kdyby ti cizí pán nabízel bonbon, neber si.
Dnes bychom měli asi spíš říkat: Kdyby ti něco psal cizí pán na Internetu, neodpovídej!

To, že jsou na světě a na Internetu (a na lide.cz zvlášť - kdo normální tam probohy jde?) úchyláci, to ví asi každý. Hráli jste někdy nějakou online hru? Sexismu je plný net. Vlastně svět. Stačí mít holčičí nick a jede to... Normální člověk si toho ale nevšímá a extra velký úchylárny rovnou blokuje.
Ale jo, samozřejmě, ať se děti v tomhle víc vzdělávaj. To je jen dobře. A je dobře vzdělávat v tom i dospělé. Každý může podlehnout a dostat se do sítě.

Mám ale hodnotit knihu?
Tak podle mě je ta kniha docela amatérská.
To, jak jsou vedený rozhovory, se mi vůbec nelíbilo. Otázky mohly padat lepší. Docela neprofesionální, promiňte mi to, ale přišlo mi to tak. Ten, kdo vede rozhovor, by měl mít nějaký odstup.

Neustálé odkazování se na křesťanství bylo někdy k smíchu. (Třeba ve chvíli, kdy je řeč o emancipaci a sexuální revoluci a ona do toho začne tahat křesťanskou kulturu - eh? Vážně? Právě sexistické křesťanství postavilo ženu do podřízené role.)
No tahat do toho křesťanství, to mi vážně hodně vadilo. Propaganda křesťanské víry. A za to jsem si zaplatila. (To Knihu Mormonovu bych alespoň dostala zadarmo na Marketplace. Měla jsem si radši přečíst tu.)

Mohlo to být lepší, mnohem lepší. Víc prostoru poskytnout "predátorovi" by taky neuškodilo.

Rozhovory byly spíš o domněnkách a vlastních postojích než o faktech. Třeba ten rozhovor se sexuologem. Tam to bylo hodně znát.
Dozvěděla jsem se tam, co si myslí o současný situaci jeden starší pán, ale nějaké objektivní informace jsem moc nedostala.

Kdyby to nebylo vydávaný jako dokumentární kniha (či dodatek k dokumentárnímu filmu), tak ok. Ale nemělo by tohle být tak nějak objektivní?

A pokud člověk chce vidět, jaké úchylárny lidi (teda spíš náhodný generátory slov) píšou na netu, není třeba si kupovat knihu (toho prostoru tam tomuhle stejně není moc věnováno), stačí se přidat na FB do skupiny Supeřbuřty českých seznamek. Obrázek si utvoříte.

Maličkosti: K čemu ty s obsahem nesouvisející fotky? Proč tak velký písmo, řádkování, tak vysoká gramáž papíru?
Kniha vypadá tlustě, ale obsahu v ní moc není.
Za 350 Kč je kniha opravdu hodně předražená. Koupit ji za plnou cenu, měla bych zlost.

Každopádně, uznávám, že téma je důležité a je dobře, že se o tom i díky filmu a knize začalo víc mluvit.

A něco zajímavého v knize je. Jen jsem holt trochu zklamaná, protože jsem se na tu knihu těšila a čekala jsem, že se z ní dovím něco nového, zajímavého. Tohle bylo jako číst diskusi na Zpovědnici nebo poslouchat hovory v hospodě. Jako fajn, ale proč je rovnou vydávat v knižní podobě?


Btw. Z důvodu koronapokalypsy jsem neměla příležitost navštívit kino. Je možné, že po zhlédnutí filmu změním na knihu názor? Třeba jí pak hvězdičku přidám.
Zatím 2 - 3.

No já nevím. Pokud se to někoho dotkne, omlouvám se. Já to veřejné nadšení prostě asi nesdílím.

6 27.03.2020

SPOILER:

"Planý poplach, poezie jen o něco lepší než vogonská."

1 18.03.2020

Dlouho jsem přemýšlela, co k téhle knížce napsat a jestli vůbec něco psát. Všechno, co mohlo být řečeno, už tu asi řečeno bylo.
Dělám to nerada, ale bohužel se musím spíš přiklonit na stranu těch negativních komentářů tady. Knížka mi opravdu nesedla.

Vidím tu tři hlavní problémy:
1) Kniha mě původně velmi zaujala svým nápadem. Podobný žánr moc nečtu, o to víc jsem se těšila na postapokalyptický svět, v němž mrtvoly netlejí, a na všechno, co s tím souvisí. Těšila jsem se na originální nápady, které mě překvapí. Jenže toho jsem se nedočkala. Svět byl jen hrubě načrtnut a po zbytek knihy se děj točil kolem jednoho panského klubu a já měla dojem, že o to, v jakém světě se vše odehrává, tu vlastně vůbec nejde.
Určitě by se mi knížka víc líbila, kdyby byl svět víc propracovaný a kdyby byl součástí celé knihy.
2) Chyběla mi tu nějaká ústřední dějová linie, nějaká zápletka. Po dočtení jsem měla dojem, že se vlastně nic nestalo. Kniha ve mně nic nezanechala a já si kladla otázku: O co tam vlastně šlo?
3) Neseděl mi ani samotný styl psaní (příliš jednoduchý, kostrbatý, častá špatná volba slov, špatná slovní zásoba) a ani obsah (který byl někdy vyloženě nelogický).
Často mi to přišlo prvoplánové, křečovité. Erotické scény byly popsány detailně, ale bez emocí. Uznávám, že to může být jen můj názor, každému se nám ostatně líbí něco jiného. Ale na mě to působilo neutrálně, jako čtení nějakého návodu. Někdy je více méně a k napsání erotické scény nestačí detailně popsat co se kam dává.

Na druhou stranu, knížku jsem bez větších obtíží dočetla. A je pravda, že kniha neprošla nakladatelstvím, takže vše, co čtete, je opravdu práce autora bez pomoci a rad.
Taky si nemyslím, že téma, o kterém autor píše, o něm vypovídá něco špatného. Přece píšeme o různých věcech a ne vždy o tom, co známe nebo o čem sníme. Kdybychom měli odsoudit autora za tohle, tak musíme odsoudit i všechny spisovatele hororů (a kdoví, zda ne všechny spisovatele vůbec).
Líbilo se mi, že kniha poukazuje na jisté lidské pokrytectví. To, co se v knize děje, hodnotíme jako něco zvrhlého, co se může dít jedině ve světě uvolněných mravů, ale zároveň sami žijeme ve velmi podobném světě, jen místo sbírání a vystavování si lidských trofejí sbíráme a vystavujeme trofeje jiných tvorů. Na tohle se mohl autor víc zaměřit, líbilo se mi, kdyby tenhle prvek knihy byl pojat s pořádnou dávkou sarkasmu.

PS: Vím, že jde o autorovu prvotinu a nebudu jí tu škodit špatným hodnocením, takže hvězdičkovat nebudu.
Autorovi bych poradila, aby příště zkusil sehnat nakladatele, knize by určitě prospělo, kdyby prošla rukama zkušených odborníků. Je opravdu hodně znát, že jde o prvopis.
Pokud nakladatele nenajde, doporučuji do toho něco investovat z vlastního a zaplatit si nějaké korektory, kteří by text projeli hlavně po stylistické stránce a poradili, co proškrtat a na čem zapracovat.
Osobně bych trochu proškrtala nějaké ty zbytečné erotické scény a zakomponovala víc prvků ze světa, který je podle mě nejsilnější stránkou knihy a je škoda, že je upozaděn (jistě, chtělo by to ten svět ještě trochu domyslet). A pak bych pořádně promyslela ústřední dějovou linii a na tu bych se zaměřila.

Kniha o zbytečném krveprolití, kde nic není černobílé a lidé (a nejen lidé) se mezi sebou mydlí skoro pro nic (hlavně pro záchranu jedné nesympatické závislé princezny) a vy si nepřejete smrt nikoho, protože nikdo (nebo skoro nikdo) není vyloženě zlý.

Není to humorná fantasy (i když pár humorných prvků tu je), nesmála jsem se u toho jako třeba u Zelené. Ale nuda to tedy taky rozhodně nebyla :)
Je to dobře napsaná kniha, plná dobře prokreslených postav, které se v průběhu knihy uvěřitelně vyvíjejí. Dobrý příběh.

Jenik u mě samozřejmě vede, Bětka mi nejprve přišla trochu navíc, ale nakonec jsem si i ji oblíbila.
Hlavní záporák byl taky dobrej psychopat :)

Taková hrdinská fantasy, kde nejde o boj dobra proti zlu, jak bývá ve zvyku, ale jen o politiku a o "lásku".

PS: Škoda, že si nemůžu zajít pro nějaký ten spis o Rhanovi nebo Jenovi. Hned bych šla.

3 25.03.2019

Ach jo, a co dál? :)

Děj má spád, ale ke sbližování postav nedochází a na konci mám dojem, že se vlastně příběh ani moc neposunul, jen vzbudil spoustu otázek - ale nevadí, jen aby už byl další díl.

Párkrát mě něco pobavilo. A napínavé to rozhodně je. Oproti předchozím dílům, se tady už skutečně zamýšlíte nad tím, jak to všechno je a komu se dá věřit. Na rozuzlení si ale asi budu muset ještě počkat :)
Občas jsem měla dojem, že se v knize najednou něco objeví, nač jsme měli být - ale nebyli - připraveni z předchozích dílů. To mě při čtení pokaždé mírně rozhodí.

Btw. Maličko jsem doufala, že se pak někde v nouzi objeví Astarův duch a odveze Filipa do bezpečí :-D

(Jo a doufám, že v dalším díle už nebude všechno subtilní :-D)

Spoilery v diskusi.

3 07.02.2019

Já si tuhle sérii zamilovala! Ale proč jen jsou na Filipa všichni tak zlí (dokonce i vypravěč!)? :-D
Člověk má chuť ho obejmout a říct: Kašli na ně!

Dobrodružství pokračuje a Filip se ukazuje jako cenný člen družiny. Což ostatním nebrání chovat se k němu dál hnusně.
Filip není blbec, který by se hnal do nebezpečí po hlavě a své slabůstky má (a jednu velkou slabost jménem Dixi), ale vždycky udělá, co je v jeho silách... Jako zbabělec mi nepřijde.
Ono je snadné vrhat se vstříc nebezpečí, když jste dědic dračí krve a skoro nemůžete umřít, ne? Co je to pak za hrdinství.
Příběh je hlavně o Filipovi, takže ai to nejspíš nemyslí ani vypravěč, ať si říká co chce ;)

Oproti prvnímu dílu se tu akce pořádně rozjede. To s tím golemem bylo super!
Škoda, že sama obálka je spoiler.

Ostatní postavy začnete víc chápat a celkem je začnete mít i rádi (jako ostatně každého, s kým strávíte nějaký ten čas), ale i když člověk chápe, proč Elvíra dělá, co dělá, úplně ji odpustit nedokážete. Přece by to mohla dělat bez toho, aniž by Filipa tahala za nos, no ne?
Wag je sice nepochybně užitečný (a vlastně za nic taky nemůže - to ta kapka krve, že jo), mé sympatie ale vždycky ztratí ve chvíli, kdy se k Filipovi začne chovat jako vůl.

S Katynkou vám to dojde ve chvíli, kdy si poslechnete historku o tom, kde se vzala magie pro golema.
Když ale Vlaher přiznal, že zatím nic nebylo, tak jsem ohledně téhle teorie zaváhala.
Tak uvidíme, co z Katynky nakonec vypadne.


Jsem zvědavá na to, jak to bude s Daxienem.
A se Zpevalkem - a Katynkou.

Jediné, co snad autorovi nemůžu odpustit, je taková ta stereotypizace pohlaví. Katynka je naivka s intuituvním myšlením, která zná snář nazpaměť... Budiž. Ale Elvíra má být přece jiná. Tak proč obě holky bulí, zatímco všichni chlapi to ustojí? :-D

3 07.02.2019

Legenda o Rovenu je slabší než další díly, což ale berte spíš jako chválu dalších dílů.
Filip mi ze všech tří hrdinů připadal nejsympatičtější, i když ze všeho nejvíc k němu čtenář v tomto díle cítí prostou lítost.
Dalším postavám jsem přišla na chuť až v dalším díle.

Nejprve mě trochu rozhodilo, když jsem zjistila, že se v druhé polovině knihy na delší čas rozloučíme s trojicí "hrdinů", ale Vlaherův příběh mě brzy vtáhl a já se hodně bavila.
"My tady zachraňujeme svět, ale oni budou trvat na tom, že budou pracovat jen do dvou!"
Celkově mě druhá polovina knihy bavila o moc víc.

Líbily se mi občasné herní narážky, ale klidně bych jich snesla i víc :)

4 07.02.2019