Shui-Xian komentáře u knih

Napsala bych: "láska na první pohled, od prvního stripu", ale v souvislosti s misantropickým Korektorem je projevení tak pozitivních citů vysloveně nepatřičné. :-) Každopádně - jeho sarkasmy, ponurost, věcná pohotovost a sociální fobie ve mě vzbuzují ohromné sympatie. Jednotící téma, korektury češtiny, pochopitelně taky... Báječná kniha! Ideální do pondělků. ;-)

6 07.01.2016

Hugo si uměl vybrat námět... Stejně tak ovládal umění ho věrohodně ztvárnit, dodat k němu prvotřídní, strhující kulisy a udeřit na strunku řvoucího vlastenectví. Není divu, že Bídníci/ Ubožáci jsou dílo, na které se nezapomíná. Síla Valjeanova, Cosettina, či Javertova a Fantinina příběhu je nevyčerpatelná. Jsou to osudy, které budou inspirovat, dojímat a podněcovat ještě za další dekády let. Klasika, která si právem zaslouží žít v povědomí čtenářů - i diváků.

6 25.11.2015

Skvělá myšlenka, výborná sonda do lidských charakterů, nervy napínající příběh... Tradičně skvělý King. Užila jsem si Nezbytné věci od první do poslední stránky. Ale přesto, cítím se trochu podvedená tou jednoduchostí. Pro mě osobně byl příběh zkrátka nevěrohodný - nevěřím tomu, že by vztahové domino, které pan Gaunt poskládal, pasovalo bez jediného zakolísání: že by se nenašel žádný zákazník, který by odmítl platit za suvenýr zlomyslnou legráckou, popř. že by všichni hned přikročili k hysterické vendetě za utrpěnou škodu. A co v případě Ruskových - opravdu by si hlava rodiny nevšimla tupého, psychedelického opojení své manželky, Brianovy hluboké deprese a nezakročila? Nicméně, fakt je, že ztvárnění lidí jako mechanických, takřka bezbranných loutek v moci zlořádu je nejefektnější...
Závěrečné vypořádání nechávám být - do hororu podivné, křečovité metamorfózy zkrátka patří. Vylíčení té apokalypsy v městečku, plejády vraždění a detonací bylo ovšem odporně strhující. Lidé jako masa, sjednocený dav, mě nikdy nepřestanou děsit.

P.S.: (Drobný spoiler? -) Jedno kingovské klišé mě ale opravdu štve: každý sympatický hafan musí skončit špatně... (Mimo Nezbytné věci i Nespavost, To, Pod kupolí...)

6 27.10.2015

Krásná, citlivá, poetická kniha. K rozbředlosti nebo zdlouhavosti má ale daleko - naopak, příběh je pomerančově svěží a barevný. Odrazovalo mě jen něco málo ve vypravěčském stylu: zkrátka mi příliš neseděl. Vytkla bych i jemnou sentimentální vtíravost. Jinak jsem příjemně okouzlena, Gaarderovi se povedlo půvabné dílo...

6 23.10.2015

Nebýt filmu, zřejmě by mě samotná kniha nezlákala. Když jsem se ale se Sayuri, Mamehou, Ředitelem a dalšími seznámila už skrze filmové zpracování, které mi učarovalo, zatoužila jsem po bohatším obsahu a dalších detailech příběhu. Nebyla jsem zklamaná - kniha je výborná a svět japonských společnic vykresluje se vším jeho kouzlem i realistickou střízlivostí. Pročítala jsem se pasážemi, které mě nepříjemně zasáhly, i těmi, kdy jsem podléhala výjevům plné křehké krásy. Goldon zvolil nesmírně přitažlivé téma a pohrál si s ním na výbornou: jeho gejša je autentická, oduševnělá, výpravná i teskná. Ráda se k ní budu vracet...
...
(Jediné, co by mi případně kazilo dojem, je právě srovnání s filmem - knize jsem občas nevěřila, že je Sayuri tak mladá: jevila se mi skrze své vyprávění mnohem méně dívčí a jemná než v podání Zhang Ziyi. A Mameze, hrané Michelle Yeoh, její silná, vyrovnaná krása slušela podle mě lépe než porcelánový půvab "slečny Dokonalé".)

6 06.10.2015

(SPOILER) Kniha, po které bych sáhla už kvůli té podmanivé, tajnosnubné obálce – a s jistotou věděla, že si budeme rozumět. Dostala se ke mně o něco víc plánovaně, ale výsledek je stejný: byl to intenzivní, opojný zážitek, ze kterého si budu v sobě chtít hodně uchovat.

Jsou texty, kde slova jen posunují děj. Tady každé sedne do nálady. Přinese novou myšlenku. Probudí zasutou emoci. A přitom tak hladce a samozřejmě, že čtenář vůbec nepodezřívá autora z promyšlené kalkulace spisovatelského řemesla…
( „Tence potaženej životem.“ „Horko se tlačilo do oken.“ „I bílou lží člověk napáchá tolik zla…“ )
A přece jazyková uhlazenost a vytříbenost nedělají z příběhu něco vykonstruovaného, co by postrádalo drsnost, realitu. Žádná hra na autenticitu. Hezky, nesmlouvavě až k zalknutí životem.

Zahrada, ve které zprvu tlely ty protivné, nasládlé karafiáty, přesto v závěru klíčí něčím zdravým. Nenechává čtenáře vypleněného a zelená se něčím svěžím, co dodává naději: nejedné pochroumané duši.

5 09.06.2022

Baricco mě opět vzal na příjemnou dovolenou... Do mezičasu, který s lehkou oduševnělostí vklouznul do mé reality.
Ne že by to bylo jen o odpočinku a vágním snění. Naopak. I když z příběhů vidíme jen výsek, jejich dynamika je vtahující a dramatičnost přetrvává i po dočtení.
Ty tři výrazné linky ale autor sjednotil do ladícího, lehce dráždivého celku. Se vší tou samozřejmou tajemností a úsporností, kterou tak ovládá.
Novela uplyne, ani nevíte jak, a zbude sytý zážitek.

5 11.07.2021

Když si Pratchett něco z "našeho" světa vypůjčí, tak si můžete být jisti, že v Zeměploše se z toho stane naprosto autentický originál, který si žije vlastním nápaditým životem. Že přitom důmyslně poukazuje na všemožné lidské slabůstky a nešvary, je věc druhá. A kolem hudby se dá zpodobnit tolik různých klišé... Mohla jsem se při těch narážkách smíchy potrhat - a zároveň jsem se nemohla ubránit nostalgii, která už jde s legendárními hudebními osudy ruku v ruce. Zkrátka, třeskutá směs. Jak se to Pratchettovi povedlo, je mi záhadou.
Mimochodem, Zuzanka se osvědčila naprosto skvěle - jako Smrťův dočasný záskok, i jako další přírůstek do zeměplošského světa. Obzvlášť pěkné jsou i kratičké návštěvy u Vetinariho...

5 01.06.2020

"Copak jsem tady jediný, koho při pohledu na rozlitou krev napadne kýbl a hadr na podlahu?!"
A že je co uklízet... "Vyhlídka" má grády od začátku do konce, až jsem měla pocit, že je těch zvratů zbytečně moc. Chvílemi ale probleskávají paralely s Nočním klubem, takže čtenář aspoň není překvapený tolik, aby mu to otrávilo další čtení. Pan Mluvčí je nejsilnější v kramflecích, když jde o pomstu a pasáže se zvukem kroků (pod modrými a zelenými hvězdami) mě bavily nejvíc.
Jen tak nějak doufám, že až dojde na lámání chleba, potká v tom posmrtném mraveništi Jan i spoluhmyzáka Tobiáše. To by teprv stálo za to...

5 15.05.2020

Celkově mi přišla kniha dost rozháráná, ale opera je opera. ;-) Sympatická Agnes si tolik prostoru zasloužila (nejen pro své rozměry :-)). A čarodějky do divadelního světa vpluly každá hezky po svém. Bábino třeskuté, neúprosné charisma i Stařenčina neodmítnutelná srdečnost - ty jim zkrátka otevřou každé dveře, které jsou potřeba. Třeba i do temných chodeb, po kterých se potuluje zlotřilý Fantom...

5 31.08.2019

Pratchett předznamenává už v úvodu, čím se inspiroval. Myslím ale, že o nějaké parodii Snu noci ... nemůže být řeč. Pratchettovo zpodobnění totiž dalece přesahuje i ten primární cíl - a sice pobavit, provokovat. Jeho verze vytvořila z originálu něco zcela nového, netradičního. Je neotřelá, nevšední a důmyslná. Teorie bezčasých vesmírů, kruhy v obilí, i jiný pohled na elfy - to je samo o sobě dost dobrý základ pro zajímavý příběh. Když se přidá tradiční špičkování čarodějek a trochu nečekané magické romantiky, čte se to moc hezky... Paradoxně mě nejméně zaujaly Margátiny -zprvu fádní a ukňourané - peripetie, které gradovaly do extrému, který jsem jí nevěřila. Jinak nemám výhrady, povedený díl!

5 31.08.2019

Nemá smysl hodnotit Browna za to, co už napsal mnohokrát. Jeho schéma mu naprosto vyhovuje a myslím, že čtenář už ani nic jiného nečeká. Co se dá hodnotit, je, čemu bude Langdon opět čelit. A i když otevření příběhu bylo jako vždy velkolepé a předvídatelně skandální, punc serióznosti si v závěru Kirchova teorie vysloužila. Větší dojem než ony pečlivě přednesené závěry na mě ale udělalo vystavění příběhu, aby vynikla studená efektivita strojů, ať už je oblečeme jakkoli - pěkné dotažení druhého bodu Kirchovy úvahy. K tomu bodu prvnímu: i když najdeme odpověď na onu počáteční otázku, lidstvo to o duchovní rozměr nepřipraví. Což si Brown velmi dobře uvědomuje - a proto také má stále o čem psát...

5 16.11.2018

Márquez má nepochybně dar psát barvitě a podmanivě - tak, že se čtenář zabydlí v příběhu a vydržel by s lenošivou spokojeností sledovat děj, i kdyby byl sebezdlouhavější. Neupírám mu schopnost líčit skutečnost samozřejmě a výmluvně.
Bohužel patřím k čtenářům, kterým sice nevadí pomalé plynutí knihy, ale nemusí nutně sledovat, jak její postavy močí nebo hledají mýdlo ve sprše. Prodchunutí člověčenstvím v tom tady nevidím - spíše (promiňte mi) nabubřelost a patetičnost autorského stylu: luxus obalit příběh bezobsažnou vatou, vydávající sentimentální nudu za krásnou ukázku popisné ekvilibristiky. A tak, s vědomím, že téma mě přeci jen neuchvacuje tolik, abych se k němu dál prodírala naturálními nepodstatnostmi, odkládám Márqueze na důchod...

5 24.01.2018

Dantova verze Pekla už dnes možná tolik neděsí, ale z Inferna v podání Dana Browna rozhodně zamrazí. Dobře navozené ústřední téma - přesně padnoucí na současnou problematiku. A nebyl by to Brown, kdyby opět neokořenil své dílo atraktivním vhledem do (upravené) historie a jejích pamětihodností.
Oceňuji, že v tomto díle série hrál prim spíš Langdonův hon a interpretace minulosti zůstaly v pozadí - příběhu slušely i moderní myšlenky: nebylo třeba přepisovat některé z historických dogmat. Jakkoliv jsem byla zklamaná z předchozích knih, Inferno mě opět přesvědčilo o tom, že Brownovy knihy mají co nabídnout nejen do napínavého příběhu, ale i do ideové roviny.
Závěr knihy mi přišel poněkud dotahovaný (koncovky autorovi nikdy moc nejdou), ale na vyznění a celkové dynamice díla to neubralo. Inferno je zdařilý počin. Jsem zvědavá, s čím se bude Langdon potýkat příště. (Lze vůbec ještě navázat? :-) )

5 09.10.2017

Zas nechává Christie své čtenáře krásně tápat... Navození zápletky, která se jeví přímočará a průzračná, báječně zkomplikovala celou řadou eventualit a drobnějších motivů - takže je to pátrání po vrahovi opravdu napínavé a nejednoznačné. Poirotovy narážky na Hastingsovu bezelstnost, špičkování s Jeppem - to celý příběh skvěle koření. Myslím si, že Smrt lorda Edgwarea zas o něco navyšuje laťku Agathiných detektivek. (A že ta už sahá velmi vysoko!)

5 07.07.2017

Bystré postřehy, originální myšlenky, laskavý humor. Kniha, která skvěle sedne na život. Po opakovaném čtení Fulghumových prací se sice dostavuje určitá monotónnost z podobných zápletek a tradiční oduševnělosti, ale proložit tu četbu, nebo se k ní znovu vrátit po čase - to je balzám na duši. Ty milé, inspirativní fejetony budou znovu těšit...

5 20.07.2016

Skvělý úvod do ságy - strhující od prvního momentu. Ráda se k němu vracím a ani po x čteních neztrácí přitažlivost. Naopak se vždy divím, kolik drobných detailů a významů mi uniklo. Sapkowski píše poutavě jak pro první, tak pro opakované čtení... Jím stvořený svět má ohromné kouzlo - svou hořkou reálností, upomínkami starých mýtů, i fantazijní inspirací. Pokračování dál do ságy jen podtrhuje autorův um, sílu příběhů a autentickou atmosféru...

5 07.05.2016

Dobrá kniha, poctivá... Dojmům a asociacím se čtenář po přečtení neubrání ještě dlouho - téma skvěle vytahuje řadu neuvědomělých strachů, nechutí, nezodpovězených otázek... Oceňuji, kolik prostoru věnoval King psychologii postav a předehře skutečného hororu. Úvahy o smrti, o tom, co je ohledně ní přirozené - v tomto ohledu jde o nesmírně zajímavé čtení s přesahem... Osobně mě ale neoslovilo vyústění a hororové motivy. Nepostrádají přesvědčivost (naopak - s Churchem je to pocit, který mrazí a jako ten jeho mrtvolný pach se vsakuje do všech pórů), nicméně mi to přišlo snad až příliš prosté. Vše směřuje k danému závěru nevyhnutelně a s nelítostným tlakem, který nepřipouští úniky z konečné tragédie, ani jiné překvapení. Běžně mi to u Kinga nevadí, ale tady mi přišlo protahované napětí monotónní, vágní.

5 31.03.2016

Po tolika divadelních a filmových zpracováních je přeci jen nesnadné vnímat literární předlohu nezkresleně. Osobně si na ní cením osobitost - to, že Leroux vytvořil silný, podmanivý, mystický příběh plný touhy, napětí, zmaru... Jak poutavě vylíčil prostředí opery a podnítil zvědavost poznávat její tajemství - především vcítit se do Erika a jeho temných tužeb...
V čem podle mě kniha poněkud ztrácí na přitažlivosti, je plynulost, spádovost. Popisy jsou místy kostrbaté, chaoticky abstraktní; málo vysvětlují tam, kde by čtenář jisté navedení snesl a příliš v tom, kde by neškodilo uchovat tajemnost. Vedle toho mi vadila unylost Christine - v souvislosti s dobou a námětem to chápu, ale i tak mohla Fantomovi sekundovat lépe, živěji. Příběh pro mě nemá tak silné, romantické vyznění - závěr, kde autor nadnáší určité teorie o fantomově skutečnosti, tu linku rozmazává do ztracena... Pro teskný, neuchopitelně temný pocit z románu je to příjemné, ale pro sám význam děje a k podbarvení hlavní zápletky mi to zdařilé nepřišlo...
Přesto, pro tu jedinečnost, strhující atmosféru se k Fantomovi ještě někdy ráda vrátím.

5 09.01.2016

Velmi potěšující. Paynovi retro sedí... Námět dýchá příjemnou nostalgií 50. let a Colmovy romantické eskapády jsou půvabně bezstarostné. Návaznost na Mládí v hajzlu se nekonala jen v dataci děje, ale i v tradičním humoru, chytrému slohu, pestré škále postav a bláznivých zápletkách. Oddychovka, která má styl. :-)
Drobným zklamáním je jen ta prvoplánová jednoduchost (vzhledem k tomu, že Payne obvykle dokáže vyždímat z každé situace maximum a stvořit postavy, které mají svébytný charakter; nemluvě o neustávajícím humoru). Ale což... - ideální četba pro léto a dovolené. ;-)

5 02.11.2015