sgjoli
komentáře u knih
Tajemný hrad Svojanov
Bohuslav Březovský
Skvělé prázdninové počtení je tato kniha! Je sice zdánlivě hlavně pro děti, ale myslím si, že ji dokáže ocenit i dospělý. Dějově to není nijak komplikované, ale ta tajuplná a kouzelná atmosféra, kterou tu Březovský vytvořil, je prostě úžasná a dokonalá. Zároveň je kniha skvěle dobrodružná a zábavná a odpočinková a mne hrozně baví.
Skandál století
Vladimír Přibský (p)
19. století a aféra kolem rukopisů mne na škole celkem zajímaly a bavily, tak jsem na tuto knihu samozřejmě byla zvědavá. Historik nejsem, takže úplně přesně nemohu posoudit, které detaily jsou ještě podle pravdy a co už jsou Přibského fabulace, nicméně kniha mne hrozně moc bavila a já si čtení užila. Popis knihy sice říká, že jde o literaturu faktu, ale osobně to spíš vnímám jako historický román a úplně si nejsem jistá, že to lze brát jako relevantní zdroj informací (jak by člověk jinde u literatur faktu čekal), ale jako příběh je to velmi zábavné čtení! Škoda, že je to jen začátek celé té aféry, vůbec by mi nevadilo, kdyby autor zpracoval románově i pokračování. :-)
Psycho
Robert Bloch
Začátek knihy je trochu pomalejší, ale jen co se Mary dostane do motelu, tak se příběh dost rychle rozjede, nabyde na spádu a čím víc se kniha blíží ke konci, tím je akčnější, napínavější, hraje si se čtenářovými nervy a psychikou. Pro příznivce krváků to asi nebude, ale máte-li rádi psychologické příběhy, přijdete si v Psychu na své, protože psychické napětí z knihy jen sálá. Norman je správně „creepy“ a člověku z něj naskakuje husí kůže. Rozhodně jde o výborně napsané dílo, jedno z nejlepších svého žánru a rozhodně stojí za pozornost.
Kde padají hvězdy
Markéta Zinnerová
Seriálové zpracování příběhu (které jsem viděla cca ve stejné době, když jsem přečetla knihu poprvé) mi připadalo trochu slabší, ale kniha mne hrozně moc bavila!! Autorka rozhodně ví, jak napsat dětské postavy, aby byly reálné, uvěřitelné, živé a jednaly úměrně svému věku - aby nebyly ploché a sobě podobné jak vejce vejci. Kniha je skvěle napsaná, čte se sama a já se k ní ráda vracím i jako dospělá. Vždycky mne vtáhne do sebe a já mám dojem, jako bych v ní byla jako jedna z postav.
Babička
Božena Němcová
Vím, že tuto knihu spousta lidí proklíná, protože byli nuceni číst ji ve věku, kdy jim připadala těžká, nudná, nestravitelná a nesrozumitelná. Škoda však, že mnoho lidí knize nedá v dospělém věku druhou šanci a koukají na ni s odporem. Kniha je podle mého kouzelná a milá a pozornost si zaslouží, akorát myslím - jak již bylo napsáno v jiných komentářích - k ní člověk musí tak nějak vnitřně dospět, aby ji ocenil.
A já jsem moc ráda, že jsem se ke knize nakonec vrátila! Baví mne ten styl a ta atmosféra "starých dob", kterou nám Němcová předkládá. Kniha není nijak dějově akční a převratná, naopak to celé tak jako poklidně plyne. Místy je kniha dojemná a vžene člověku slzy do očí, někdy poněkud úsměvnější, zároveň nám Němcová nabízí zajímavé popisy zvyků, prostřídané s živými vyprávěními. A mně se to prostě líbí a ráda se k této knize vracím.
Devatero pohádek
Karel Čapek
Pohádky obecně mám moc ráda a Devatero pohádek mám obzvlášť v oblibě, protože jsou to pohádky netradiční, neobvyklé, s netypickými hlavními hrdiny a zároveň jsou milé, úsměvné, velmi inteligentní a pohladí po duši. Toto můžu číst pořád dokola a stejně se to neomrzí! :-)
Mikeš
Josef Lada
Mikeš mi k srdci přirostl hned od první stránky. To je tak kouzelné vyprávění, že to mohu číst i po letech jako dospělá a baví mne to stejně - jako kdysi před lety, když jsem byla malá a četla to prvně. A to pak člověk chce mít taky takového mluvícího kocourka doma za kamaráda a po večerech si s ním vyprávět pohádky a přes den dělat neškodné rošťárny jako dělal s Pepikem, Pašíkem a Bobešem.
Pokaždé je mi ale líto Nácíčka, jak si z něho dělají Pašík a Bobeš legraci, že je to pořád mrňousek a nic z něj nikdy nebude.
Ale stejně to budu každé léto číst pokaždé dokola. A to nemluvím o těch naprosto úžasných a kouzelných ilustracích pana Lady. To je taková nádhera! :-)
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
To je jedna z těch knih, kterou by si podle mého měl přečíst úplně každý. Velmi sugestivně napsané dílo přináší čtenáři silný příběh mladičké Christiany, která již v nějakých 13-14 letech byla závislá na heroinu. Popisuje každodenní starosti a problémy narkomanů, jak těžké je pro ně přežívat ze dne na den, shánět drogy, jak těžké je pro ně odvykat, jak těžké jsou jejich vztahy mezi nimi samotnými a mezi nimi a zdravými lidmi. Četla jsem knihu 3x a pokaždé mi z toho mrazilo. Vyprávění je drsné a syrové a velmi znepokojivé. Rozhodně to není lehké čtení a čtenáře jistě nenechá chladným. Nicméně doporučuji.
Nepravděpodobná pouť Harolda Frye
Rachel Joyce
Tento román je neskutečně dojemným příběhem, který – i přes některé smutné okamžiky – dokáže pohladit po duši a překrásně poukazuje na to, že člověk může svému životu dát nový smysl a nový rozměr, začne-li naslouchat svému okolí. Je to překrásný příběh o pokoře, radosti ze života, o víře, lásce, dávání druhým, snaze „udělat něco navíc“ a o tom, že nejen cíl, ale i cesta samotná může být velmi důležitá a přínosná. Kniha ke mne silně promlouvala a cítím, že se k ní budu ještě několikrát vracet.
Červený vrch
Jamie McGuire
Červený vrch je první zombie apokalypsa, která se mi dostala do ruky, a jsem ráda, že to byla šťastná volba. Autorce se podařilo vytvořit neútěšnou, poněkud ustrašenou a beznadějnou atmosféru, která k tomuto žánru jednoznačně patří. Zároveň se nebránila v průběhu vyprávění nechat „odejít“ některé postavy, byla nemilosrdná, za což jsem taky vlastně ráda - sice to zní asi dost zvráceně, ale zapadalo to tam a vlastně to tak díky tomu působilo realisticky. Ani mi nevadilo, že nebylo detailně vysvětleno, jak ta nemoc vznikla, mně to tam nechybělo. Taky se mi líbil do určité míry otevřený konec, čtenáři to dává možnost domýšlet si různé scénáře, jak to celé dopadlo – vymýtili nemoc? Nevymýtili? Přežili nakonec ti, co se dočkali konce knihy? Je pravda, že u některých knih je mi to nepříjemné, ale tady mi to přišlo příhodné. Fanouškům zombie příběhů knihu určitě doporučuji, minimálně za jedno přečtení rozhodně stojí.
Děsivé přízraky
Laurent Botti
Musím se přiznat, že mne kniha Děsivé přízraky dost překvapila, a to mile. Rozjezd je možná trošku pomalejší, ale již od začátku nám Botti servíruje příjemné napětí a nechá nás obklopovat tajemnou atmosférou. S každou další stránkou nás pak nechává nořit se do spletitého temného příběhu a neskončí, dokud se neocitneme na poslední straně. Tato tíživá cesta do nitra lidské duše a nutkání po jejím uspokojení člověka vtáhne a lehce mu cuchá nervy naprosto neskutečným způsobem. Botti je rozhodně skvělý vypravěč, který čtenáře umí zaujmout a nenechá ho vydechnout. Doufala jsem, že bude tato kniha napínavá, strašidelná, plná nadpřirozených a mysteriózních úkazů a rozhodně jsem dostala to, co jsem čekala. Nenalhávejme si to, není to tedy žádná „velká literatura“, ale určitě podle mého ve svém žánru patří mezi to lepší a splnila má očekávání, která si u tohoto žánru představuju. Zasloužené čtyři hvězdy!
Will Grayson, Will Grayson
John Green
U této knihy jsem trochu rozpačitá. Co se týká děje, té hlavní zápletky, byla rozhodně zajímavá, bavila mne opravdu moc. Ale trochu jsem měla problém s tím zpracováním. Greenův styl psaní mne moc baví, Levithanův styl, s nímž jsem se v knize seznámila poprvé, mne vlastně nakonec taky bavil, ale tím, jak se to tam střídalo, tak jsem měla občas problém se do knihy zakousnout, ponořit se do hloubky. Číst knihy od samotného Greena mne baví a věřím tomu, že i samostatná kniha od Levithana by mne mohla bavit, ale tím, jak jsem se s každou kapitolou musela vždycky trochu přeorientovat na trochu jiný styl vyprávění, tak jsem měla pořád pocit, že mne to trochu rozptyluje a trochu ruší. Trvalo mi to skoro dvě třetiny knihy, než jsem si na to pořádně zvykla – ten konec jsem pak dočetla jedním dechem. Ale víc jak půlku knihy jsem se tím musela prokousávat. Proto bohužel dávám jen průměrné hodnocení. Nicméně zpětně jsem samozřejmě ráda, že se ke mně kniha dostala, určitě to pro mne byl nový, nezvyklý čtenářský zážitek, a to já ráda vítám, i když mi to třeba ve výsledku nesedí – ráda zkoumám, co mi vyhovuje a co ne.
Sísa Kyselá
Martina Drijverová
Sísu Kyselou si už detailně nepamatuju, ale v hlavě mi utkvěla jedna myšlenka, kterou si jednou za čas opakuju a kterou v knize aplikoval ten hlavní klučičí hrdina – když něco chci dokázat, musím si zatím jít, i když se musím občas přemáhat. A chci-li uspět, musím na tom opravdu pracovat a nechat za sebe mluvit své činy, ne jen o tom planě mluvit, aby nakonec skutek utek. Jinak na knihu mám samozřejmě příjemné vzpomínky – dějově už teda moje paměť chátrá, ale takový ten dojem ze čtení ve mně zůstal a jsem ráda, že je pozitivní.
Pejskování s Polynou
Hana Doskočilová
Nejsem sice pejskař, nikdy jsem ani nebyla, ale i tak jsem si tento příběh užila – a vlastně díky němu už od svého dětství toužím mít vlastního pejska. :-D Věřím tomu, že pejskařům tato kniha přilne k srdci ještě víc a že se v některých příhodách fenky Polyny a její majitelky najdou, nicméně nemáte-li vlastního zvířecího kamaráda, myslím, že ani tak nemusíte zoufat a pobavíte se a odpočinete si u knihy i vy. Minimálně u mne to fungovalo. Pokud hledáte jednoduchou, milou, humornou, příjemnou jednohubku k odpočinku a s pejskem v hlavní roli, tohle by mohla být dobrá volba, určitě doporučuji. :-)
O letadélku Káněti
Bohumil Říha
„Káně“ je – pokud si správně pamatuju – první příběh, který jsem si přečetla sama jako cca sedmiletá potom, co jsem se naučila číst. Už si přesně nepamatuju detaily, o čem kniha byla (nebýt anotace, tak budu dost tápat), nicméně si pamatuju, jak velkou radost jsem z toho měla, když se mi podařilo přelouskat knihu do konce a bez cizí pomoci. A také mi zůstal takový příjemný poct z knihy takové – děj si moc nevybavuju, ale ta příjemná letní prázdninová pohodová atmosféra té knihy ve mne přetrvává.
Mrazivé ticho
Wulf Dorn
Wulf Dorn je ďábel! Naprosto dokonale ví, jak napínat své čtenáře, jak napsat knihu, která se vám vryje do pod kůži a vy na ni budete muset myslet, kudy půjdete. Kniha je skvěle vystavěná a i když jsem měla svůj tip, kdo za tím vším stojí, a trefila jsem se, román jsem si naprosto užívala a já jsem z toho prostě nadšená a uchvácená! A už se nemůžu dočkat, až se pustím do Temného šílenství.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Tento román je naprosto úžasný a dokonalý! Citlivě vypráví příběh nemocné Anny, která se chtě nechtě stává odtažitou vůči společnosti, která nechápe její zálibu ve sběru bylin. Postupně nechce Anna mít s ostatními lidmi nic společného a postupně se uzavírá sama do sebe a do svého světa a více se sbližuje s přírodou a se svými bylinami. Ten popis vnitřního světa Anny, její mysl a její duše – to bylo tak krásně a citlivě popsané, že to ve mne zanechalo nesmazatelnou stopu a rozhodně se ke knize ještě několikrát vrátím. Ocenění Magnesia Litera je rozhodně zasloužené! Kniha je působivá a těžko jsem se od ní odtrhávala. Jsem nadšená!
Hledání Aljašky
John Green
Musím se přiznat, že po knihách Papírová města a Hvězdy nám nepřály, které jsem četla jako první, jsem se do této knihy měla děsný problém se začíst. Ale pak se to nějak zlomilo a já se opět nemohla odtrhnout. Greenův styl se opět ukázal jako velmi čtivý, lehký, zábavný a při tom tu řeší zase dost smutné téma – vyrovnání se se smrtí blízkého. Vím, že Green nesedne každému, ale já mu to prostě baštím.
Západ
Karel Václav Rais
Tuto knihu jsem četla už před delší dobou a pořád nemůžu z hlavy vymazat, co ve mne zanechala! Celou dobu jsem hluboce prožívala příběh hlavní postavy pana faráře – vše, co prožíval, jako bych prožívala také – ne jako pouhý pozorovatel, ale jako bych byla také postava a součást vyprávění. Všechny pocity, které farářem prostupovaly, se na mne celou dobu přenášely a mne ho bylo prostě pořád líto, protože ten závěr jeho života nebyl úplně snadný. A ten konec mne prostě rozbrečel a to je co říct, protože mne jen tak něco nerozbrečí... Rozhodně se jedná o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Určitě se jednou k ní znovu vrátím a už teď vím, že to pro mne opět bude velký čtenářský zážitek.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Opravdu nerozumím tomu, proč jsem se k této knize nedostala už dřív. Je to skvěle napsaný román s dokumentárními prvky, je působivý, citlivý a velmi sugestivní, člověku velmi dlouho zůstane po dočtení v hlavě. Pořád nemůžu přestat myslet na ten pocit marnosti a strachu, který kniha v čtenář vyvolává. A také takový ten vnitřní rozpor, který vojáci cítili, když dostali dovolenku a vrátili se na chvíli domů – okolní svět jim nerozumí, protože neví, co se na frontě děje, a vojáci neví, jak se vrátit do normálního života, hlavně ti mladší z nich. Remarqueův styl psaní mne baví, čte se to velmi dobře. Zároveň z knihy mrazí, když člověk ví, že je to psané podle skutečných událostí.