sgjoli komentáře u knih

Lucii Bechynkovou znám z podcastu Opravdové zločiny, který patří mezi mé oblíbené, tak mne samozřejmě zajímalo, jak si Lucie povede jako autorka detektivky. A vlastně jsem od toho dostala to, co jsem čekala.
Jde o odlehčeně napsanou detektivku z prostředí Prahy. Je to psané vcelku svižně a osobně to spíš vnímám jako oddechovou detektivku, u které si člověk odpočine, než nějakou těžkou mordovačku, která vás vnitřně udolá. A v tom to splnilo moje očekávání.
Kniha může působit jednoduše, ale tím se nenechte vůbec zmást. Ten obsah je vlastně docela znepokojivý, když se nad tím člověk zamyslí. Pro mne bylo při čtení děsivé to uvědomění, že by se něco podobného mohlo stát každému z nás. A zrovna autorka této knihy jakožto zároveň moderátorka podcastu o zločinu si je toho určitě sama vědoma dostatečně z případů, o kterých v podcastu mluví.
Asi od knihy nečekejte nic přelomového. Nicméně pokud hledáte něco odlehčeného s krimi zápletkou a vcelku fajn postavama, u čeho zároveň vypnete, tak tohle by mohla být dobrá volba.

71 17.12.2023

Vyposlechnuto jako audiokniha v podání Veroniky Lazorčákové, kterou mám s touto sérií knih již spojenou. A jejíž projev mne baví.
Příběh sám o sobě je, stejně jako ostatní v sérii, víceméně na stejné schéma. Hlavní hrdinka se z určitých důvodů ocitá někde v cizí zemi, prožívá určité situace a najde si lásku. A vždycky se to i nějakým způsobem točí kolem jídla. Nic z toho podle mne není spoiler, knihy si jsou v tomhle prostě podobné a člověk to prostě tak nějak čeká, pokud tuhle sérii aspoň trochu zná.
Co se mi tady líbilo, byla aspoň trochu uvěřitelnost toho vztahu mezi ústřední dvojicí. Aspoň jsem tu měla takový dojem, že jim to prostě věřím, že se mají rádi. Jak jsem třeba u Hradu ve Skotsku špačkovala, že se postavy chovají na svůj věk jak puberťáci místo jako dospěláci, tak tady mi to přišlo vcelku fajn - chování postav vzhledem k věku adekvátní, což je super.
Zápletka sama o sobě je jednoduchá, ale takhle před Vánoci to není úplně na škodu, pustit se do něčeho jednoduššího, u čeho vypnete a odpočinete si. V tom mi ta kniha vyhovovala. Navíc postavy tu jsou vcelku sympatické, což jsem taktéž ocenila. Text je psaný svižně a působí plynule, bez nějakých větších zádrhelů.
Jasně, je to svým způsobem kýčovité. Spousta věcí zalitá sluncem, v krizových situacích všichni zvládají všechno a láska si vždy najde cestu, i kdyby já nevím co. Ale tak u romanticky laděných knih člověk asi nečeká neřešitelná dramata, takže to autorce odpouštím.
Tahle kniha byla moc fajn. A jelikož se to odehrává v zimě na horách, docela mne to umělo vánočně naladit.

73 17.12.2023

Knihy Kazua Ishigura jsou poněkud náročnějšího ražení, ale dosud jsem byla s výsledkem velmi spokojená. Až do této knihy, kdy jsem poněkud narazila a trochu se trápila.
Kniha se odehrává v Británii ve středověku - autor naznačuje období jakoby "poartušovské", kdy krále Artuše nejednou zmiňuje. Styl psaní je tomu uzpůsoben, celkově je to stylizované jako jakási sága či skoro artušovský příběh. Hodně vzletné, promluvy takové jako vznosné - asi mělo evokovat "staré časy", kdy lidé spolu hovořili trochu jiným způsobem, jakoby vznešeně, uctivěji. Asi to neumím líp popsat.
Ten styl psaní tu je hodně specifický a asi nebude sedět každému. Je to hodně rozvláčné, pomalé - člověka to nutí samo o sobě dost zpomalit a trávit s tím textem víc času. Mně osobně to zpočátku vlastně dost bavilo, ale přistihla jsem se, že s přibývajícím textem mám čím dál víc udržet pozornost. A tak jsem si na tom ve výsledku vlastně částečně vylámala zuby.
Příběh sám o sobě obsahuje zajímavou linku točící se kolem paměti, vzpomínání a otázek, jestli je lepší žít poklidný láskyplný život bez vzpomínek na to zlé a tudíž v iluzi, nebo jestli je lepší si pamatovat vše - dobré i zlé - rozhodnout se, co s tím životem pak dál. Je to celé zabalené do hodně hutné atmosféry a čtenář stejně jako hlavní postavy tápe, co se těm postavám vlastně stalo a na co že si to vlastně nemohou vzpomenout. A to mne třeba zase docela dost bavilo.
Nakonec dávám průměrné hodnocení. Bohužel tuto knihu neumím ocenit naplno. Možná nebyl moudrý nápad číst ji v předvánočním shonu, kdy nevím, kde mi hlava stojí, a nevím, co dřív. Asi by bylo lepší po ní sáhnout v době, kdy bych měla možnost s ní trávit hodně času někde v poklidu. No nic, no..

74 10.12.2023

Vyposlechnuto v audioknižní podobě. A byla to teda síla, musela jsem si to dávkovat. Vyprávění o životě žen v Koreji tu nastiňuje situace, v nichž se žena ocitá a jakým překážkám musí čelit. A je to teda dost masakr. Člověk si to ani neumí představit, co to je být kvůli svému pohlaví považován za člověka druhé kategorie, jak to tady v této knize působí. Pro mne jako ženu to to bylo místy docela i nepříjemné na poslech.
Z doslovu se čtenář dozvídá, že kniha je autobiograficky laděná - o to je to ještě silnější, protože autorka očividně vychází z vlastních zkušeností a kniha tak působí autentičtěji a má o to větší výpovědní hodnotu. Zároveň se autorce knihu podařilo napsat v určitém duchu dokumentárního stylu, takže může působit i trochu odosobněně. Ale myslím, že to vůbec není na škodu, protože ta určitá mír a odosobněnosti pro mne docela dobře podtrhovala tu bizarnost situací, v nichž se hlavní hrdinka ocitala.
Za sebe určitě mohu doporučit. Knize dávám plný počet. Je to pro mne důležité svědectví o tom, co se děje na opačném konci světa. A je dobře, že se o těchto věcech můžeme něco dozvědět prostřednictvím výpovědí přímých účastníků.

69 10.12.2023

Knihu Svatava jsem si před nějakým časem pořizovala v tištěné podobě a zkoušela se do ní začíst. Tištěná podoba mi ale nakonec příliš nesvědčila, začíst jsem se nedokázala, odložila jsem s předtuchou, že se ke čtení této knihy už nikdy nevrátím. Nakonec jsem před pár dny zjistila, že Svatavu lze vyposlechnout jako 15dílný seriál na stránkách Českého rozhlasu, čehož jsem ráda využila.
Musím říct, že ta audio varianta mi velmi pomohla, abych se knihou dokázala "prokousat" na konec. Je to docela dost hutný příběh, který mne vlastně ve výsledku dost bavil. Hledání sebe sama tu je prezentováno na příběhu mladé ženy s neobvyklými schopnostmi, kolem níž se motají podivné spiritistické, okultní a další pochybné existence. Výsledkem je otázka, kým vlastně jsme. Co je smyslem života? Proč se honíme za modlami? Je to skutečně ta pravá náplň života?
Musím ale říct, že nebýt možnosti poslechnout si to namluvené, asi bych se tomuto příběhu nevěnovala. Ten jazyk, kterým autorka píše, mně osobně moc neseděl, bylo to pro mne v tištěné podobě těžko uchopitelné a právě v té fyzické podobě se mi to nečetlo snadno. Což z textu určitě nedělá špatnou knihu, jen na to asi čtenář musí být ve správném rozpoložení nebo nevím...
Nicméně to uchopení duchovního života a jeho rozmanité podoby, které tu autorka nastiňuje, mi přišly zajímavé, místy zábavné, a určitě mi to přineslo řadu podnětů k přemýšlení, což oceňuji a děkuji za to.
Nakonec 3 hvězdy z 5. Obsah jako takový mne ve výsledku bavil hodně, forma mi úplně nevyhovovala, ale to bude spíš problém na mé straně.

73 03.12.2023

Opět jsem měla chuť na něco detektivního z českého prostředí, tak jsem zabrousila do světa Oldřicha z Chlumu. A opět to bylo příjemné setkání s mým nyní již oblíbeným vyšetřovatelem a jeho společníky Otou a Divišem.
Tentokrát se ocitáme na dvoře samotného panovníka a okruhu blízkých papalášů. I když Oldřich musí čelit panovníkově proměnlivé náladě, zůstává nakonec pevný v kramflecích a jde si za svým, dokud neodhalí pravdu. A to mne fakt bavilo.
Zápletka sama o sobě je pěkně propracovaná, aspoň mne to teda bavilo a a líbilo se mi to. Není to přitom žádný krvák, spíš vyšetřovačka s hledáním a prověřováním stop. Celou tu detektivní linku uvolňuje Otovo sukničkaření, které je prostě úsměvné. A neméně úsměvné je i to, když se Diviš s Otou navzájem dobírají.
Celkově jsem tedy opět spokojená. Byť hodnotím průměrně, baví mne to. Ty tři hvězdy jsou akorát za to, že to není žádná převratná literatura, která by člověka duševně či životně obohatila. A mám mezi oblíbenci jiné detektivky. Série Hříšných lidí je pro mne hlavně odpočinkovou záležitostí, u které vypnu a pobavím se. A budu se k tomu velmi ráda zase vracet, i když nepředpokládám, že dám v budoucnu vyšší hodnocení.

75 03.12.2023

S touto knihou mám poněkud komplikovaný vztah. V minulosti jsem se ji snažila číst už asi tak 5x či 6x (odhadem) a nikdy jsem ji nedokončila. Bůhvíproč jsem se ke Sto rokům samoty ale pořád měla potřebu vracet. Nikdy jsem se k žádné nedočtené knize nevracela tolikrát. Když jsem Sto roků samoty zkoušela číst posledně, mám dojem, že jsem se tehdy i zařekla, že se už k této knize nikdy nevrátím. Nicméně člověk míní, pánbůh mění. A já jsem konečně Sto roků samoty dotáhla do finiše. Ale že to byl teda boj!
Byla zde místa, u nichž jsem si říkala, jak moc mne to baví. Byla zde místa, v nichž jsem se trochu ztrácela a tápala, o čem to vlastně čtu. Opakující se jména mi to příliš neulehčovala. Přesto ale tenhle příběh má své určité kouzlo, které mi v hlavě zůstane ještě asi dlouho.
Opakující se motivy a životní události či podobnosti ulpívají na postavách jako těžké závaží. Předávají se z generace na generaci, jako by se historie vracela pořád v cyklech a jako by se nikdy nemělo přihodit nic nového. To mi znělo dost povědomě - jako bych ve svém životě tu a tam zažívala podobné věci, co se mi staly už před lety. Může se člověk vymanit ze svých životních cyklů a neopakovat stejné věci a chyby dokola a dokola? Z tohoto důvodu jsem měla k postavám blízko.
Postavy jakoby tu žily naplno, živočišně, nespoutaně, nevázaně. Což také nemusí být nutně od věci. Lze v tom brát inspiraci a nežít uťápnutý život ve strachu? Mít život naplněný sny, vášní, zápalem, být urputný v tom, co člověk dělá? Jako by tu snad byl návod na to, jak (ne)žít svůj život.
Vlastně si nejsem jistá, co tímto komentářem chci říct. Asi to, že i když člověk někdy s knihou bojuje, neznamená nutně, že je kniha špatná. Třeba se s ní člověk nepotká v tu správnou chvíli. Jako se to stalo mně s touto knihou. Trvalo mi to nějakých dvacet let, než jsem se dokázala prokousat od začátku na konec. A i když vím, že jsem nerozuměla všemu, něco si ze Sta roků samoty odnáším.
Knihu nakonec hodnotím průměrně. Byl to boj, ale i přes deprimující závěr jsem tuto knihu dočetla s úsměvem na tváři - totiž s vědomím, že jsem tuto knihu konečně pokořila. Nevím, jestli se někdy budu k této knize vracet. Pokud ano, snad ji budu umět chápat o něco lépe.

83 03.12.2023

Od Zuzany Dostálové jsem již četla její předchozí knihu Soběstačný, která se mi velmi líbila a dost mne zasáhla. A tak jsem samozřejmě chtěla vyzkoušet i autorčinu novou knihu. Přestože nehodnotím naplno, i tak tohle bylo zajímavé čtení plné emocí, které jsem si užila.
Karneval zvířat je hořkosladkým, sladkobolným příběhem úspěšných talentovaných muzikantů, kteří spolu stráví 3 týdny na cestách po koncertech. Člověk se s nimi vydává na cestu plnou lidských emocí. Od kamarádství, přes laškování, po ponorkovou nemoc. Úsměvné situace, kdy se člověk upřímně baví nad situacemi a hláškami jednotlivých postav, se střídají se situacemi bolestivými - tak, jak to člověku servíruje sám život.
Tahle kniha je v tomto ohledu velmi lidská a zobrazuje život takový, jaký je a jaký může být. A i když člověk sám není muzikantem, v řadě momentů se v této knize stejně najde. Postavy tu zažívají radosti i strasti, které se mohou v nějaké míře přihodit každému z nás. V tom je ta kniha hodně autentická a tak moc reálná. Je to skvělé čtení, u kterého se člověk pobaví, zasměje, ale také mu občas bude trochu smutno, melancholicky, skoro až těžko.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Kniha Soběstačný mne přeci jen zasáhla o fous víc. Ale i tak je Karneval zvířat knihou, kterou mohu jednoznačně doporučit. S tím, že pokud paní autorka vydá něco dalšího, velmi ráda to opět vyzkouším.

78 26.11.2023

Po dočtení knihy jsem měla trochu pocit, jako by mi explodoval mozek a já dokázala v první chvíli vyplodit jen jedinou otázku: "Co jsem to sakra právě dočetla?". :-D
No nakonec to hodnotím poměrně vysoko, i když chápu, že pro některé čtenáře může tahle kniha být nevkusná a pobuřující záležitost. Já to vnímám jako hutné rodinné drama s erotickým nádechem, které se poněkud zvrhne směrem, jak postavy asi úplně nezamýšlely. Jak moc je to morálně správné, to ať si každý čtenář posoudí sám pro sebe.
Pro mne je to zajímavě uchopený osud uzavřené skupinky lidí, která se nečekaně dostane do víru událostí, z nichž není úniku. Pohybuje se to na hranici reality a neuchopitelného snu a fantazie. Celé to je zabalené do květnatého jazyka a připodobnění k výtvarnému umění. A proto to hodnotím tak vysoko.
Téma samo o sobě svým způsobem třaskavé, nicméně ať už se k obsahu člověk staví jakkoliv, nelze autorovi upřít, že umí skvěle pracovat s jazykem a mezi řádky zvládne nacpat spoustu věcí. A malým textem tak říct opravdu hodně. Cca 150 stran textu, psaného velkým písmem a prokládaného obrázky, není mnoho. A přesto mám pocit, že mne to vnitřně převálcovalo.

71 26.11.2023

Nevím proč, ale u téhle knihy mi trvalo strašně dlouho, než jsem se dostala na konec. A přitom nemůžu říct, že by mne to nebavilo. Protože mne to vlastně bavilo a to o dost víc než autorova další kniha Utrpení neviňátek, kterou jsem zkoušela číst nedávno a kterou jsem ani nedočetla.
Každopádně Trest pro hříšné je napínavý příběh z maloměsta, kde se každý zná s každým a kde když se znelíbíte, máte dost smůlu, protože každý na vás bude koukat skrz prsty a nenechá na vás nit suchou. To samo o sobě tu v tomhle případě vytváří napjatou atmosféru. Téma knihy, které čtenář snadno vyčte z anotace, tomu navíc nepřispívá, ba právě naopak. Recept na problémy se tu tak u našeho hrdiny dostavuje velmi snadno a rychle.
Autor tu umí dobře navodit nepříjemnou atmosféru vyvěrající z mezilidských vztahů, které nejsou ideální, spíše jsou opačné - v některých pasážích až toxické. V tomto ohledu to nebylo snadné čtení, ale přitom mne autor uměl pohltit tak, že jsem nechtěla přestat číst, protože jsem potřebovala prostě vědět, jak to celé dopadne.
V závěru mne autor uměl překvapit, což u tohoto žánru napětí/mystery/thrilleru velmi ráda ocením.
Hodnocení snižuji o 1 hvězdu, protože ač jsem s knihou spokojená, prostě jsem se s tímto příběhem crcala zbytečně dlouho a to mi trochu ubíralo na zážitku. A taky jsem od autora už dříve četla knihu Nemilovaní, která se mi líbila přeci jen o něco víc než Trest pro hříšné. Tuto knihu každopádně mohu doporučit.

70 19.11.2023

Následky brutality z předchozího dílu na sebe nenechávají dlouho čekat. Naše parta se musí poprat s novým uspořádáním, přijít na nová řešení a ještě do toho zpracovávat emocionální traumata. To není snadný úkol a je jasné, že jednotlivé postavy si to v hlavě pobírají po svém. Kirkman to udržuje stále v neutěšené rovině, zcela logicky, a i tak to pořád funguje, aniž bych měla pocit, že se nudím a že pořád čtu to samé dokola. Aspoň já to tak zatím mám. A doufám, že se pocit nudy nedostaví. Tohle si drží stále laťku vysoko a nutí to stále člověka myslet, jak by se asi zachoval v předkládaných situacích.
Postavy dělají mnohdy těžká, strašná a nezvratitelná rozhodnutí a odsoudit je za ně je z morálního hlediska vlastně dost jednoduché. Ale nejednali bychom za stejných podmínek někdy stejně či obdobně?
No nic, dost filozofování. Tohle je určitě jeden z těch silnějších dílů a já jsem zvědavá, kam to povede dál. Zdá se, že postavy se snaží chytit další dech a nastartovat své osudy novým směrem, tak uvidíme...

64 19.11.2023

Tuhle knihu není pro mne snadné hodnotit. Byť se jedná o beletrii, je to stále založené na reálných osudech jednoho konkrétního člověka, jehož činy je snadné odsoudit. Ale když si člověk dá tu práci a snaží se opravdu zamyslet nad předloženým příběhem, ukazuje se, že nic není tak černobílé. Vlastně mi té hlavní hrdinky bylo svým způsobem líto. Neumím si představit, jak náročné musí být vymanit se z toho prostředí, když v tom člověk od mala vyrůstá a od mala je zpracováván k obrazu strany a vůdců. Ten výplach mozku, jak to tu na mne působilo, je tak silný, že si to vlastně možná leckdo z nás neumí ani představit.
Leckdo se může ptát "A proč se tomu režimu lidé v KLDR nepostaví?". Po přečtení téhle knihy si kladu otázku "A lze to vůbec, když ta propaganda je tak silná a člověka bombarduje takřka od narození a úplně všude?. Když ti lidé nemají možnost udělat si realistický obrázek a s odstupem hodnotit, co se v KLDR děje?"
Je to hodně silné čtení, které jsem si musela dávkovat. Protože ta realita je prostě strašidelná, že z toho fakt mrazí. Každopádně tuto knihu považuji za důležité svědectví - je dobře, že to vyšlo a že se to dostává do povědomí čtenářů. Pokud vás aspoň trochu zajímá, co se děje na opačném konci světa, tohle moc doporučuji, jakožto i další knihy od autorky.
Nevím, člověk si u toho tak nějak uvědomí, že se tady u nás v Čechách nemáme zas tak špatně, i když si každou chvíli furt někdo stěžuje.

76 19.11.2023

Zelené pahorky africké jsou autentickým vyprávěním Ernesta Hemingwaye do Afriky, kde se s přáteli účastnil lovů zvířat. Chápu, proč to optikou některých čtenářů může být problematické čtení - lov zvěře jen tak pro zábavu a sbírání trofejí jako takové mi také není úplně blízké. Nicméně snažím se na tuhle knihu nahlížet jako na literární dílo a vidět v tom snahu autora předat čtenářům něco víc. A i když to pro mnohé může znít jako paradox, já v tom vlastně nacházela lásku a obdiv k přírodě obecně. Obdiv k přírodě nedotčené a takové, která si žije vlastním životem bez zásahu lidí. Takový jsem měla aspoň dojem, že to tak Hemingway vnímal. Čtenář s tím souhlasit nutně nemusí, ale já to v tom viděla. Stejně tak jako touhu žít si svým tempem a s vědomím, že se člověk nemusí za ničím hnát, protože má už něco odžito a ví, co od svého života chce.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání Tomáše Černého, který se s narací popasoval velmi době a jehož interpretace mne bavila.

80 12.11.2023

Přijde mi, že tohle je asi zatím jeden z nejbrutálnějších dílů, co se týká nejen množství útočících zombíků v jedné várce, ale také co do počtu zraněných, mrtvých a vůbec škod. Naše parta už byla v mnoha úzkých, ale tady to eskaluje dost výrazně oproti třeba jiným předchozím svazkům. To emocionální trauma, s nímž se postavy nevyhnutelně musí potýkat, se tu též dost výrazně nabaluje. A naše postavy tak musí o to víc balancovat na pomyslné hraně mezi tím "být milosrdným člověkem" a "být netvorem, co vědomě ubližuje".
Tohle dost rozproudilo vody a jsem zvědavá, co bude v dalším díle a kam dál se tohle může ještě posouvat. Ta otázka, zda budou mít naše postavy ještě někdy klid a budou moct žít aspoň trochu normálním životem, tu vyznívá o dost silněji. A naděje na pozitivní odpověď v nedohlednu.

69 12.11.2023

Španělská literatura (hlavně ta klasická) mne doteď dost míjela, ač klasickou literaturu jako takovou mám jinak obecně ráda. Tak nevím, proč jsem se zrovna Španělsku vyhýbala. Protože to byla očividně chyba. Od chvíle, co se učím španělsky, mám chuť španělskou literaturu vyhledávat víc.
Jeden z prvních restů, co jsem rozhodně chtěla dohnat, byla hra Fuente Ovejuna (Ovčí pramen), a jsem naprosto nadšená, protože tahle hra má úplně všechno. Boje o moc, ale taky smrt, lásku, vášeň, mstu (dokonce ženskou mstu), hrdost. Silné téma ovcí měnících ve vlky, sjednocení lidí a jejich boj za sebe sama... to je tu skvěle popsané. Celé je to pak zabalené do velmi rytmických veršů, díky kterým se tohle čte úplně samo a snadno, výborně to plyne.
Jo, pustit se to španělské klasiky prostě bylo dobré rozhodnuté, protože tohle mne fakt strašně bavilo - byl to pro mne skvělý vstup do nového světa. A já se teď těším, jaké poklady z této oblasti literatury objevím.

74 12.11.2023

Vyposlechnuto jako audiokniha a jsem spokojená. Pro mne je tato kniha opět důkazem toho, že Agatha Christie nepotřebuje své velké detektivy na to, aby napsala působivý a napínavý příběh, kdy si postavy navzájem nevěří ani nos mezi očima a do poslední chvíle nevíte, kdo je teda pachatel.
Bavilo mne to hodně. Napětí mezi postavami bylo patrné, vztahy tu jsou napjaté jako kytarová struna, která se chystá každým momentem prasknout. Autorka tu nenechává na nikom nit suchou - pachatelem by zdánlivě mohl být kdokoliv. Nevím, jak ostatní čtenáři, ale já toho pachatele skutečně neodhalila, takže se u mne konal onen "wow" efekt, kdy jsem si říkala, že to měla autorka prostě fakt skvěle vymyšlené.
Poslouchala jsem to v podání Aleše Procházky, který se narace zhostil na výbornou. Za sebe určitě mohu doporučit.
Nedávám tedy plné hodnocení, mám u autorky jiné favority. Ale Zkouška neviny každopádně i tak stojí za vyzkoušení.

76 05.11.2023

Tato sbírka byla pro mne velmi příjemným překvapením. Tato "insta" poezie může někomu připadat příliš jednoduchá, nic neříkající a zbytečná k vydávání, ale mne ty myšlenky většinou dost oslovovaly. Schválně píšu většinou, protože to tak u poezie většinou prostě mívám - nesedne mi úplně vše. Ale hodnocení dávám i tak vysoké.
Básně jsou většinou velmi kratičké, spíš jde o zachycení myšlenek - tematicky většinou o lásce či životě. A já byla asi zrovna dobře naladěná, protože obsahem i formou se mi líbila velká část z nich. Řada těch textíků ve mně uměla něco vyvolat. Úsměv, nostalgii, příjemný pocit na duši. Jo, skutečně jsem měla místy pocit, že se mne ty myšlenky vnitřně dotýkají, hladí po duši. Z této sbírky se pro mne nakonec stala kniha, ke které se chci určitě časem vracet.

72 05.11.2023

Tenhle díl je velmi solidním pokračováním. Ve světě, který je krutý a nelítostný, se postavy pokoušejí o jakousi normalitu, která však jako by neměla význam. A lidi jako by už zapomněli, co to vlastně znamená, a jsou podezřívaví. Právem? To ať si každý posoudí sám. Touha po klidu se mi zdá na místě, protože ten konstantní stres, co musí postavy zažívat, musí být hrozný. Za mne dobře pojaté, jak se postavy k tématu staví. Už to začalo v předchozím díle a tady to navazuje. Na konci pak nechybí zvrat, který čtenáře láká na další díl. Do něj se pustím snad brzy. Nicméně s tímto dílem jsem spokojená.

65 05.11.2023

Tenhle díl byl pro mne spíše průměrný. Příběh se posouvá dál, což je fajn. Tentokrát je tenhle díl ale spíš takový poklidnější, jako by autor chystal zas nějakou bouři. Což samozřejmě není nic špatného. Myslím, že si ty postavy zaslouží trochu oddechu. Postavy se tu dostávají do prostředí, které je zdánlivě klidné, ale jelikož jsem už vycvičená z dřívějších dílů, nechce se mi věřit, že ten klid vydrží dlouho. Tuším nějaké podrazy, křivárny a obecně ohrožení. Vzhledem k tomu, jak nebezpečným se ten svět stal, je těžké udržet si zdání pohody. A některé postavy, jako by to tu čekaly také.
Tenhle díl ničím zvlášť nevybočuje. Má to tu v té sérii své platné místo, to dozajista, ale za mne prostě celkově spíše průměr, no.

60 05.11.2023

Tak tenhle díl byl dost nadupanej. Drama ve skupině, nečekaná ztráta blízkého dost děsným způsobem, břímě na ramenou člověka, který je neměl nikdy nést... rozhodnutí, která by nám v našem "normálním světě" připadala zvrácená, ale v zombie světě jako by měl člověk ty hranice posunuté a dokázal schválit věci, které by nikdy před tím neschvaloval. Akční, hutné, temné, děsivé. Vše doplněnou kresbou, která to ještě dost silně podkresluje. Za mne skvělý díl.

64 05.11.2023