senbja
komentáře u knih
Sucho
Neal Shusterman
Vzhledem k tomu, že u nás prší čím dál tím míň a to málo vody, co spadne, nebudou zadržovat lesy vykácené kvůli kůrovcové kalamitě, že se ztrácejí prameny a z potoků jsou místy už jen čůrky, četla jsem knihu s husí kůží. Shustermani jsou čímani. Vzhledem k tomu, že nic takového ještě nezažili, dokázali se vcítit do jednotlivých postav, které mi po zkušenostech s různými lidmi až tak moc nerealistické nepřipadají.
Když ještě žili lidé
Clifford D. Simak
První vydání knihy Město vyšlo pod názvem Když ještě žili lidé. Připomínalo mi to bajky, ale o lidech. Zajímavé čtení, lidská mysl a fantazie nemají mezí, proč je tedy tolik omezených lidí? Asi aby mi mělo co vrtat hlavou.
Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška
Pavlína Brzáková
Úvod, několik intermezz a závěrečné slovo napsala Pavlína Brzáková, jinak je to autorizované vyprávění Jaroslava Duška. Zpočátku jsem vnímala jako autobiografii, ale brzy mě nadchla druhá rovina tohoto vyprávění, a to rovina ryze duchovní, zdánlivě mimo skutečnost, jak ji známe. Jedna kapitola lepší než druhá.
A na závěr si dovolím ocitovat konec vyprávění, který mě oslovil stejně jako celá kniha a je uveden i na jejím přebalu: „Měníme své vědomí, protože můžeme. Pozorováním své skutečné podstaty, nalezením svého pravého Zdroje, ztrácíme strach a získáváme klid, který pak můžeme vysílat svými těly a šířit ho do okolí. Vidíme, že naše tělo a tělo Země je propojené na tolika úrovních, že se nám o tom ani nesnilo. Začínáme chápat, že jsme v jistém ohledu nejkomičtější bytostí ve Vesmíru, v jiném ohledu jsme projeveným božstvím. Naše herní možnosti jsou nekonečné. Tak vybírejme ty životodárné. Nikdo jiný než my sami nám v tom nemůže zabránit... „ Jaroslav Dušek
Příběhy obyčejného uzdravení
Jan Hnízdil
„Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu.“ Na příbězích lidí, kteří k němu chodí pro radu a pomoc, dokládá, že je to skutečně tak. Jen si připustit, že vůbec děláme nějakou chybu, kterou je třeba napravit. Velmi zajímavá je kapitola Nemocné děti. Kdyby tak dospělí tušili, co všechno mohou pokazit a zapříčinit! Pro mě už pozdě jako pro dítě i rodiče. :-( Přesto i pro mě přínosné.
Dvanáct povídek o poutnících
Gabriel García Márquez
Není to rozhodně můj oblíbený autor, ale knížka se mi v knihovně "vnutila", a když jsem ji chtěla vrátit, nemohla jsem najít místo, ze kterého jsem ji vzala. Přečetla jsem ji jako poslední z půjčených a rozhodně nelituji. Musela jsem si poopravit svůj pohled na autora, kterého jsem po knize Sto roků samoty vyřadila ze svého repertoáru. Jeho příliš široký záběr postav a osudů mi vůbec neseděl. Jiné je to s povídkami. Ty mě zaujaly, dobře se četly a jak píše Blanka Stárková v doslovu nadepsaném Jak to ten člověk k ďasu dělá, musím s ní souhlasit. Je to skvělý vypravěč, u kterého mi vůbec nevadí, že jeho povídky vyznívají jakoby do ztracena.
Nejfantastičtější se mi jeví povídka Světlo je jako voda, Přišla jsem si zatelefonovat zase jako nejšílenější, v níž hlavní aktérka zvláštním řízením osudu skončila v blázinci.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Po všech Aristokratkách byla pro mě kniha překvapením. Deník kastelána nepostrádá humor, i když je spíše vážně laděný. Autor je výborný vypravěč. Líbí se mi jeho úsporný, ale důrazný způsob vyjadřování humorných i smutných událostí.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Opět humor, tentokrát dovedený až ad absurdum. Možná občas poněkud samoúčelný, ale pořád vzbuzující nejen úsměv, ale i smích.
Aristokratka na koni
Evžen Boček
Pan Boček mě opět potěšil. A nejen to, i rozesmál. To se mi moc často při čtení nestává. Kdybych trpěla trudnomyslností, určitě bych se z ní vyléčila, jestliže smích léčí.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Po počátečních rozpacích z poněkud drsného humoru jsem se knihou prochechtala a těšila jsem se na filmové zpracování o to víc, že herecké obsazení slibovalo přinejmenším dobrou zábavu. Bohužel z toho vyšel vánoční rodinný film, kterému chyběl jakýkoliv humor, nebo byl podaný tak jemně, že se nebylo čemu smát. Kniha je rozhodně mnohonásobně lepší.
Žitá reinkarnace
Clemens Kuby
Nepotřebuji ověřovat, co vím. O to víc mě kniha lákala. Pro mě má dvě roviny.
V té první se odvíjí životní příběh Tibeťana, který se dokáže vědomě reinkarnovat. Východní nauky, včetně budhizmu, mě nikdy moc neoslovovaly, proto jsem po prvních stránkách knihy byla trochu zklamaná.
Když ale došlo na druhou rovinu, ve které vychází autor ze svých poznatků a snaží se je předat dál, jsem se našla. Byla mému vnímání života mnohem bližší.
Doporučuji všem, kteří netuší, jak se věci mají, nebo tuší, ale potřebují více důkazů.
Pět Tibeťanů
Peter Kelder
K józe mám daleko, cvičím nerada, ale Tibeťané jsou jediné cvičení, které jsem nakonec léta úspěšně praktikovala. Udržují nejen tělo v dobré kondici, ale i člověka v dobré pohodě. Po úrazu dvou končetin jsem nemohla pokračovat. Úpadek fyzické kondice na sebe nenechal čekat. A zcela jistě to není jen tím, že už jsem babka v letech. Tělo sice chřadne, nicméně neklesám na mysli. Je to dobré cvičení k udržení fyzické i duševní pružnosti, časově nenáročné, když si cviky osvojíte. Ale těch dvacet minut denně to chce pravidelně. :-)
Matrix - Úděl vyvoleného - Mýtus o naší době
Jake Horsley
Díky přečtení této útlé knížky jsem pochopila lépe, o co šlo ve filmu, ve kterém mi mnohé souvislosti unikaly.
Posmrtný život existuje
Paul Perry
Jsou chvíle, kdy bych mnohem raději věřila, že to smrtí definitivně končí. Bohužel i bohudík, to tak není. Proč bohužel? Děláme chyby, z možného si vybíráme nemožné. Hezky se nám to sčítá, odečítá, násobí. Naštěstí vím, že mě nečeká žádný boží soud, ale možnost pokusit se zas a znovu vybírat líp. Dokud bude Vesmír vesmírem jsme jeho součástí, i když v různých formách bytí. Dnes už tomu říkám dobrodružství, ale byly doby, kdy mě to děsilo.
Planoucí lesy Venuše
Tonke Dragt
Patří k mým oblíbeným. Jakkoliv naivní se může jevit, myšlenky v ní obsažené jsou stále nadčasové. Pěkně pošimrá solar plexus. I ve mně probouzí vzdálené volání ...
Žil jsem s mimozemšťany
Jack Robertson
Je to už dávno, co jsem ji četla. O její pravdivosti se dá pochybovat hlavně proto, že nemáme vlastní zkušenost. Pokud jde o možnost, nepochybuji, protože vím.
Lov stínu
AdriAnne Strickland
Pro mě zajímavé téma i jeho zpracování. Postavy si mě postupně "získávaly". Většinou mě víc než děj zajímají myšlenky, které mají nebo mohou mít platnost v jakékoliv době. Tentokrát jsem se nechala vtáhnout do děje a užívala si to.
Smrtka
Neal Shusterman
Knížku si o Vánocích přivezl vnuk. Fantasy není moje oblíbená četba, ale nakoukla jsem a kus přečetla. Vnuk odjel i s knihou, která mě drápkem chytla. V naší knihovně ji nemají. Když se ozval vnuk, že by přijel na Velikonoce, hned jsem kula želízko a požádala ho, ať mi knihu přiveze, abych si ji mohla přečíst celou. Už nejsem nejmladší, o životě leccos vím, i o člověku. Je schopen nepředstavitelných věcí, kterých by se ovšem bez představivosti nedopouštěl. Autorova fantazie se zdá být bezbřehá, proto se určitě budu pídit po dalších jeho knihách. Vím, že se u nich nudit nebudu. Jen doufám, že nás lidská fantazie nepřivede v budoucnosti někam, kde bychom určitě být nechtěli.
Smrtka
Neal Shusterman
Knihu si přivezl vnuk na prázdniny. Jsem už babka v letech a fantasy není můj šálek kávy, nicméně mě zajímalo, co ho na té knize tak zaujalo. Beru-li v úvahu ten morbidní název, má mnohem blíž ke mně než k puberťákovi. A chytila mě drápkem, protože ji vnímám víc jako sci-fi, což ovšem je nejen můj šálek kávy, ale i čaje. Vnuk odjel a odvezl si ji, ale já se po ní určitě poohlédnu v knihovně, protože bych si ji ráda přečetla celou.
