Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška
kniha od: Pavlína Brzáková, Jaroslav Dušek
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102007/bmid_ze-me-cesta-blazna-a-vnitrni-svet-j-8Hf-102007.jpeg
4.5
421
Autorizované povídání známého herce Jaroslava Duška o narození, životě a smrti. Příběhy protkané přítomností, volné asociace a rozmanitá setkání se Skutečností. Knihu provázejí zdařilé ilustrace Zbyňka Zenkla, zaměstnance chráněné dílny Rolnička v Soběslavi.
Komentáře (76)
Komentáře 76 Recenze 13
Jaroslav Dušek je sám sebou, dělá, co ho baví, otevřeně o všem mluví a je jisté, že to se spoustě lidí, svázaných soudobými novinářsko-politickými dogmaty, s mainstreamem vymytými mozky, prostě nelíbí. Osobně k nim nepatřím, rád si vyslechnu všechny názorové proudy a pořady s p.Duškem, kde je zřetelná jeho uvolněnost, inteligence a sečtělost jsou mi příjemné a blízké. Tato knížka mi mé zkušenosti jen potvrdila. Snad pro jen jediná hluchá pasáž, místy až reklamní, o stavbě. Stejně pět hvězd.
Vždycky jsem moc Duška nemusela. ALE když jsem zjistila po mnoha jeho namluvených podcastech, jaký je to opravdový člověk bez předvářky, začala jsem se zajímat o jeho pohled na existenci, bytí, vesmír,...a tak podobně. K tomuto člověku ráda vzhlížím, je mi inspirací, jak chápat svou existenci, své tělo a život na zemi. Jako zastánce Duškoviny to bylo pro mě moc příjemné čtení. Proto doporučuji. Stejně jako doporučuji ke shlédnutí jeho Čtyři dohody v divadelní hře. Prostě jen smějte se a žijte život.
Neuvěřitelné bláboly pro pseudointelektuály. Druhořadý herec bez talentu konečně našel zlatou žílu a skvělou obživu.
Bavilo mě to. Pavlína Brzáková krásně učesala divoce vlající hřívu myšlenek Jaroslava Duška. A že jich bylo. Některé strunu rozezněly, některé tiše propluly kolem.
Ač patřím podle mnoha definic mezi alternativnější osoby v naší společnosti, tak nemůžu říct, že bych s názory Jaroslava Duška úplně souznila. První část věnovaná minulosti a způsobu života Jaroslava Duška stejně jako výlet mezi gorily byla moc zajímavá a netradiční. Část druhá věnovaná názorům na společnost, individualismus nebo třeba výchovu dětí už hodnotím méně pozitivně - například zmínka o zbytečnosti autosedaček pro děti mi připadala naprosto zcestná.
Ale v mnoha věcech má Jaroslav Dušek pravdu, společnost funguje dost kontraproduktivně a proti přírodě a přirozenosti. Pro mě oddechové čtení, ovšem s Tvarytmy už pokračovat nebudu :)
Mám Jaroslava Duška ráda, jeho herecký projev mě oslovuje a jeho zápal pro věc strhává. To napomáhá mému přijetí jeho filozofie, byť zdaleka ne stoprocentně.
Na něco jsem během půlstoletí svého rozumného života přišla sama. Už jako dítěti mi přišlo nesmyslné spojení „boj s přírodou“. Celistvost, jednota a propojenost všeho, musím souhlasit. Stejně tak s autorovým pohledem na mezilidské vztahy, např. k lidem s postižením.
Považuji se za racionálního člověka a mám tendenci nazírat silně skepticky na cokoliv, co mi zavání něčím iracionálním, něčím tzv. „mezi nebem a zemí“. Možná se tím ochuzuji o vyšší rozměr chápání, ale je to mé založení a svůj život jsem na něm postavila. Proto si sice jiné náhledy se zájmem přečtu, ale žádné „aha!“ to ve mně nemůže probudit.
Duškovy názory na současný svět, ty založené na spikleneckých teoriích, jsou mi cizí nejvíc. Vadí mi i jeho argumentace typu „někde jsem četl, že…“. A samozřejmě se i ptám, kudy vede hranice mezi odmítáním všech výdobytků civilizace a např. cestou do Afriky za gorilami (pokud tam nešel JD pěšky:-)). I jeho zabývání se pojmy mi přišlo problematické; na jednu stranu nás prý slova svádějí z cesty, na druhou stranu z nich vyvozuje významy.
Jednu věc nemůžu Jaroslavu Duškovi upřít, a ta je pro mě zásadní: je to člověk, který nechce škodit. Blázen žijící ve vlastním vesmíru, bezesporu. Ale pokud se mu povede ovlivnit aspoň pár lidí v tom, aby přemýšleli nad svými hodnotami a něco třeba ve svém životě i změnili, pak – chvála bláznovství.
Hodně hluboké myšlenky v podání Jaroslava Duška. Moc se mi jeho vnitřní svět líbí. Kniha mi přinesla interní prožitek, par myšlenek jsem si z ní vzala a rada se k ni vrátím.
Krásné myšlenky Jaroslava Duška. Moc se mi líbilo vyprávění o gorilách..
*První, co se učíme, je sčítání. Jedna a jedna jsou dvě. Dvě je víc než jedna. Dvě a dvě jsou čtyři. Čtyři jsou víc než tři. Čtyři a čtyři je osm. Osm a osm je šestnáct. To je ještě víc. Kdybychom opravdu nebyli pokryteckou civilizací a učili své děti, že celek a jednota jsou naší matricí, učily by se děti jako první "dělení". Mohly by se učit třeba: "Tohle je koláč, a když ho rozpůlím, mám dva kusy. Když ho rozčtvrtím, mám čtyři kusy. Když udělám další dělení, mám osm kusů." Učily by se ty samé číslovky, ale jinak. Nebylo by toho víc, bylo by toho pořád stejně, ale získali bychom víc dílů. A tím pádem bychom porozuměli - TENTO SVĚT VZNIKÁ DĚLENÍM JEDNOTY. Rozhojňováním jednoty. Ale my se učíme sčítat. Přidávat. Hromadit. Kupit. Nakupovat. Proč programujeme bytost na sčítání jako na hlavní matematický princip, přičemž dělení je brané jako něco složitějšího, co chápou až větší děti? Vždyť každé malé dítě pochopí, že když má nějaký celek, může ho rozpůlit. Jenže my malého člověka pomalinku programujeme do systému obchodu, hromadění, chamtivosti, a dokonce tvrdíme, že je to přirozené.
Zajímavé počteníčko, není to úplně oddechové čtení. Ale líbilo se mi :-) Super ilustrace.
Proč ne... pohodové vyprávění a přesně, jak je v podtitulu knihy... vnitřní svět... nikoho myšlenkami neznásilňuje, svébytně a neotřele nám odhaluje svůj vnitřní svět, myšlenky, pocity... nežiji úplně v "jeho světě" a v některých věcech je mi blízko, takže milá, "pokojná" kniha, hra se slovy ... život je hra...
Sepsané povídání o životě a postojích k němu v duchu toltéckého myšlení. Jarda Dušek nahlíží na nynější příliš rychlou dobu a snaží se čtenářům ukázat již předky prověřené způsoby života, takový „návrat ke kořenům“ aplikovaný v dnešním moderním světě. Poukazuje na příliš velkou výrobu nepotřebných věcí a naopak spotřebovávání veškerých surovin Země. Zaujalo mě například povídání o vodě, jako životodárnému regeneračnímu zdroji, pro člověka nejcennějším.
Klidné vyprávění a snaha o nalazení do společného rytmu. Člověk si na to všechno stejně musí tak nějak přijít sám. Pravda je pohyb, je živá, je zjevná, v jejich žilách koluje voda a nemusí se dokazovat. Snažme se hledat věci, které můžeme udělat My, aby byl svět jen o malinkatý kousek lepší.
Vlastně mě na knize bavila nejvíce Jaroslavova vzdělanost. Je jisté, že ne všichni s jeho názory musejí souhlasit a vidět to stejně, ale mnoho myšlenek je opravdu poutavých. Člověk se nad knihou zastaví a přemýšlí i nad svým stylem života. Kniha je motivující
Četla jsem podruhé po mnoha letech a knížka mne opět oslovila. Jaroslav Dušek přemýšlí nad stejnými věcmi jako já. Občas není od věci se pozastavit. Proč nevnímáme Zemi jako živou bytost? Jaký je doslovný překlad bible? Proč zneužíváme svůj intelekt a sílu k hromadnému vraždění zvířat?
J. D. je bezesporu zajimavy clovek, ale me uz nejakou dobu neoslovuje. Snad je to tim, ze z nej citim vic ego, nez pokoru.
Pan Dušek je ojedinělý a vždy dokáže překvapit pohledem na věc. Takové názory nejsou všední a díky za to, v dnešním bláznivém světě je to balzám na duši.
Souhlas s purie - bohužel nadšení z Duška pomalu hasne s každou další jeho projekcí. Kam se ztratil ten břitký myslitel a ovírač různých zákoutí? Ale zpět ke knize, která je bohužel přesně tímto poznamenaná. Je na ní vidět, jak se každá kniha musí číst ve správný čas. Zakonzervovaný Dušek do slov není to pravé.
Krásná práce s jazykem, klid a odlehčení od shonu běžných dní. Tato kniha je taková meditace, rozhodně doporučuji.
V dnešní uspěchané době plné technických vymožeností určitě doporučuji se zastavit a přečíst si jednoduše podané názory na život.
Skvělá knížka.
"Katastrofy nejsou, děláme je sami"
Svět Jaroslava Duška je mi blízký, díky za tuto knížku! Jdu si ji přečíst ještě jednou a pomaleji.
S Jaroslavem Duškem v mnohém souzním a obdivuji, jak dokáže dát své myšlenky do slov tak, jak já bohužel neumím. A krásně si slovy hraje. Ze mě, TvaRyTmy, Duše K... A takovým příkladem je i tato kniha :-)
Také si myslím, že "parketou" J.D. je improvizované mluvené slovo, kde může uplatnit svůj situační humor, "kouzlo okamžiku", talent pohotově reagovat.
Kniha, ale "zakonzervováním do písmen", jeho velmi rozvolněný a neuspořádaný monolog "kouzla okamžiku" zbavuje. Text je ke čtení, k napsanému se lze vracet, lze lépe hledat jeho obsah a smysl. Text uchová i to, co zanikne v mluveném proudu slov. A tady vyplouvá na povrch velká slabina tohoto povídání.
J.D. prezentuje různé názory, se kterými nelze nesouhlasit (ohleduplnost k životnímu prostředí, odolnost vůči manipulaci, nepodléhání rutině, potřeba péče o sebe, o vlastní spiritualitu ....) a opisuje je v mnoha různých variacích. Vedle nich pak prezentuje řadu dalších vlastních názorů a snaží se je doložit a podepřít argumenty, které jsou, bohužel, velmi často na úrovni konspiračních teorií, nejasné (mnohokrát opakuje: údajně, prý, traduje se, co když, zřejmě, slyšel jsem ... apod.), nedohledatelné, někdy i zcela lživé (např. představa o jakémkoli !? povinném očkování v USA, nemluvě o již skoro zlidovělém bludu o autismu).
Chápu, že řadě čtenářů kniha připadá neotřelá, hledá v ní odlesk charismatu J.D. i zmínku o věcech, které do veřejného prostoru vnáší málokdo.
Pokud se ale zamyslíme (jak nám radí sám J.D.), co "je" skutečně za slovy, pak je kniha velmi nedůvěryhodná a překvapivě mělká a neoriginální.
Možná by bylo zajímavější, kdyby "spoluautorkou" nebyla jen zapisovatelka monologu, ale rovnocenná oponující partnerka k diskuzi, ve které by J.D. mohl uplatnit a obhájit svou schopnost pohotové (a také pravdivé) reakce.
Tuto knihu by měl mít každý doma ve své knihovně.A kdo se cítí nějak hodně špatně ,nebo kdo je nemocný tak po přečtení této knihy to zmizí...Jsem ráda ,že jsem byla u nás na představení Čtvrtá a Pátá dohoda a viděla pana Jaroslava Duška na živo,mimochodem kdo na tomto představení nebyl tak o hodně přišel je to ohromný zážitek...
Knihu jsem četla jedním dechem, Jaroslav Dušek jakoby mi mluvil z duše. Kéž by si tuhle knížku přečetla většina lidí a zamyslela se..
Úvod, několik intermezz a závěrečné slovo napsala Pavlína Brzáková, jinak je to autorizované vyprávění Jaroslava Duška. Zpočátku jsem vnímala jako autobiografii, ale brzy mě nadchla druhá rovina tohoto vyprávění, a to rovina ryze duchovní, zdánlivě mimo skutečnost, jak ji známe. Jedna kapitola lepší než druhá.
A na závěr si dovolím ocitovat konec vyprávění, který mě oslovil stejně jako celá kniha a je uveden i na jejím přebalu: „Měníme své vědomí, protože můžeme. Pozorováním své skutečné podstaty, nalezením svého pravého Zdroje, ztrácíme strach a získáváme klid, který pak můžeme vysílat svými těly a šířit ho do okolí. Vidíme, že naše tělo a tělo Země je propojené na tolika úrovních, že se nám o tom ani nesnilo. Začínáme chápat, že jsme v jistém ohledu nejkomičtější bytostí ve Vesmíru, v jiném ohledu jsme projeveným božstvím. Naše herní možnosti jsou nekonečné. Tak vybírejme ty životodárné. Nikdo jiný než my sami nám v tom nemůže zabránit... „ Jaroslav Dušek
Jaroslav Dušek je pro mě inspirací, jeho myšlenky a názory jsou mi velmi blízké. Besedy s ním mě vždy nabijí pozitivní energií a jakousi nadějí na lepší zítřky, v tom smyslu, že každý z nás je svého štěstí strůjce... To platí i o této knize.
Jaroslav Dušek - Duše(k) mi mluví z duše. Pod většinu jeho názorů se můžu podepsat. Třeba ten, co je v knize až na konci. Nenecháme své tělo dospat - vstáváme podle budíku, pak si dáme kávu, čaj abychom mohli vůbec fungovat. Vydržíme to, ale všechno nás bolí, jsme unavení nebo v depresi. Asi mi nepovolí chodit do práce, až se vyspím do růžova, ale odpoledne se na všechny důležité?? povinnosti vykašlu a nechám své tělo odpočívat. Vánoce nevánoce.
Vím, že se svět zásadně nezmění, ale trošku, trošínku k tomu můžeme pomoci. Zkusit se zžít se svým tělem, prostředím, neničit už víc přírodu, ať nám vůbec nějaká zbyde.
Díky pane Dušku. A při čtení Čtyř dohod slyším v hlavě Váš hlas.
Někde jsem slyšela, že Dušek je takový plácal... Pokud by takto plácalo více lidí, budu stát v první řadě a poslouchat a poslouchat. A tleskat.
Měla jsem na jaře velmi těžké období, několik hodin jsem do sluchátek valila jeden rozhovor a pořad s panem Duškem za druhým, brečela a byla mu neskonale vděčná, že je schopen takto vidět a chápat svět, a je ochoten se s námi o to podělit.
V návaznosti na to jsem si pak koupila i tuto knihu.
Jistě, má své slabiny, jako každý z nás, v něčem si protiřečí...,a že letí letadlem do Peru či kam a tam si hraje na Ježíška, proč ne, já mu to vyčítat nebudu.
Já si na něm našla to moje a jsem spokojena.
Jaroslava Duška ráda poslouchám. Kniha se mi četla velmi dobře. Jeho Proud myšlenek vede čtenáře k zamyšlení.
Ráda pana Duška poslouchám a proto jsem si ho chtěla i přečíst a nejsem zklamaná. Slova i myšlenky se ženou jako řeka a jen si říkám, jakými zbytečnostmi si člověk svůj život komplikuje, že se dá žít mnohem jednodušeji a spokojeněji. Psáno s nadhledem, vtipem a optimismem. I když se vším nesouhlasíte, rozhodně jeho pohled na život stojí za zamyšlení
"Půjdeme-li s Proudem, všechno bude, jak má být. Když říkám s Proudem, myslím tím proud Života. Ale kde ho najít? A jak s ním držet krok?"
Kniha je přívalem povznášejících, inspirujících, někdy nepochopitelných a neuchopitelných myšlenek a názorů, které proudí s lehkostí vlastní Jaroslavu Duškovi. Mnohé vás nadchne, mnohé vás zaujme. Jaroslav Dušek je kouzelník se slovy a jeho příběhy a postřehy vás budou bavit a nutit k zamyšlení.
Jenže občas to Jaroslav Dušek přežene. Mluví o Toltécích a jejich zvycích a myšlení s jistotou člověka žijícího minimálně mezi nimi. Sem tam si docela protiřečí (například by mě zajímalo, jestli by autorka této knihy souhlasila s jeho názorem na autorská práva spisovatelů). Znamení vidí všude a ve všem kolem nás. A tak jsem se občas přistihla, že nad tím všehomírem kroutím hlavou.
Jaroslava Duška mám docela rád.
Svým způsobem.
Líbí se mi jeho plynulý projev, hrátky s jazykem, všeobecný přehled, a dokonce i pozitivní přístup z Čtyř dohod, jenž dlouhodobě prosazuje jako vhodné rozšíření mezilidských vztahů. Souhlasím s postřehy toho typu, že každé dítě dokáže zcela přirozeně mnoho věcí (novorozenec plavat kupříkladu), a to do doby, než mu dospělí "logicky" vysvětlí, že vlastně nic z toho umět nemá, dokud se vše (znova) nenaučí podle jejich pravidel. Souzním rovněž, že řekneme-li někomu: "Ježíš, ty ale vypadáš blbě! Nejsi nemocný?", i kdyby nebyl, na zdraví a lepším pocitu dotyčnému nepřidáme.
Jenomže občas je autor natolik všeobjímající a všechno milující, touhu po návratu k přírodě prosazující, že bych ho nejraději posadil na první letadlo do Peru s tím, že tam navždy zůstane! S indiány v nepřístupných horách. Co by nejraději nepoužívali kolo (alespoň podle J. Duška), protože s ním přicházejí cesty, s cestami obchod, s obchodem znečištění, korupce atd., apod. Aby žil v hliněno-slaměných chatrčích. Meditoval ve tmě. A jedl maniok!
Vlastně na několika stránkách sepsané to, o čem Jarda často mluví ve svých přednáškách či rozhovorech. Příjemnou formou podané náhledy na život lidský a svět, s nimiž sympatizuji. Zajímavými byla Jardova setkání s indiány a gorilami v Ugandě.
V něčem s Duškem souhlasně přikyvuji, v něčem se s ním zcela rozcházím,ale myslím si , že tak to má být,pokud si chci utvářet vlastní názor na svět kolem či jej poupravovat pod vlivem kritického myšlení.
Při čtení této knihy se člověk podívá mimo své tělo, uvidí všechny proudy energií, uvidí všechnu energii vesmíru, projde hodně blízko kolem pravdy, ocitne se v lítém boji vlastního ega, ale hlavně uvidí matku všech, Matku Zemi...ukažte mi někoho, kdo by tohle nechtěl zažít! :-)
Rozhlédněte se kolem sebe ... co vidíte? ... všechno, co kolem sebe vidíte je pouhá interpretace ... svět vytvořený v souladu s naším poznáním a samozřejmě ... s pomocí „struktury našeho jazyka“.
Výsledek? ... náš osobní život ... náš způsob, jak si ve své mysli tvoříme realitu.
Problém je, že takový způsob nazírání ... dívání se na svět ... je strašně omezený a tak způsobuje spoustu nedorozumění. Proto se nám běžně stává, že si můžeme v mysli vytvořit něco, co vůbec nemusí být pravdivé. Jenže je to prostě způsob jak si, my lidé, "tvoříme svět" ... neumíme to jinak, než s pomocí našich domněnek, vzorců chování, zkušeností z dětství, atp. ... takže bysme měli počítat s tím, že všechno co vidíme, je jen „naše“ ... náš úhel pohledu ... náš svět ...
A právě to ... neděláme :-).
Pokusila jsem se do několika vět shrnout to, co si z téhle útlé knížky odnáším :-), Vlastně nijak zvlášť podobný druh literatury nevyhledávám, jak píše níže schillerter "některá témata jsou pro mě dost vzdálená", a přesto jsem po téhle knížce sáhla, důvod je jen jeden, pana Duška mám ráda :-) ... mám ráda jeho svět a jeho úhel pohledu ... a pak ... tak nějak jsem tušila, že se ty naše způsoby "nazírání reality" v mnoha bodech protínají, doplňují, souzní spolu, a vyhovují si :-) ... tušila jsem, že ten jeho svět je podobně v pohodě jako ten můj :-) ... tušila jsem, že se díváme podobným směrem ... tušila jsem to ... a teď už to vím :-).
Tak to zkuste taky ... nahlédnout a podívat se, třeba taky uvidíte to samé, třeba vás překvapí, jak moc se ty vaše "pohledy" překrývají ... a třeba taky ne :-).
Protože, když si to přiznáme ... pak je jednodušší přijmout do života ty druhé ... je jednodušší "vstoupit do společného prostoru s druhými a užívat si společného rytmu“ :-).
PS: ... a taky napište ... jak se Vám ten "výhled" zamlouvá :-).
A vlastně se mi tato kniha hrozně moc líbila. Jaroslava Duška jsem bral dříve spíše jako naivně vtipného herce, který je tak nějak mimo. Po přečtení této knihy jsem ale pojal podezření, že by naopak mimo mohlo být více lídi včetně mě. Opravdu neotřelý pohled na svět, hluboce promyšlený a ukazující zcela jiné perspektivy.
Štítky knihy
Kniha Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 614x |
| Čtenářské výzvě | 57x |
| Doporučených | 82x |
| Knihotéce | 185x |
| Chystám se číst | 175x |
| Chci si koupit | 59x |