Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autorizované povídání známého herce Jaroslava Duška o narození, životě a smrti. Příběhy protkané přítomností, volné asociace a rozmanitá setkání se Skutečností. Knihu provázejí zdařilé ilustrace Zbyňka Zenkla, zaměstnance chráněné dílny Rolnička v Soběslavi.

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102007/big_ze-me-cesta-blazna-a-vnitrni-svet-j-8Hf-102007.jpeg 4.5398
Nahrávám...

Komentáře (75)

Kniha Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška

jiri2737
23. únoraodpad!

Neuvěřitelné bláboly pro pseudointelektuály. Druhořadý herec bez talentu konečně našel zlatou žílu a skvělou obživu.

Kryštofka
03. února

Bavilo mě to. Pavlína Brzáková krásně učesala divoce vlající hřívu myšlenek Jaroslava Duška. A že jich bylo. Některé strunu rozezněly, některé tiše propluly kolem.


Prske
24. ledna

Ač patřím podle mnoha definic mezi alternativnější osoby v naší společnosti, tak nemůžu říct, že bych s názory Jaroslava Duška úplně souznila. První část věnovaná minulosti a způsobu života Jaroslava Duška stejně jako výlet mezi gorily byla moc zajímavá a netradiční. Část druhá věnovaná názorům na společnost, individualismus nebo třeba výchovu dětí už hodnotím méně pozitivně - například zmínka o zbytečnosti autosedaček pro děti mi připadala naprosto zcestná.
Ale v mnoha věcech má Jaroslav Dušek pravdu, společnost funguje dost kontraproduktivně a proti přírodě a přirozenosti. Pro mě oddechové čtení, ovšem s Tvarytmy už pokračovat nebudu :)

kap66
01. ledna

Mám Jaroslava Duška ráda, jeho herecký projev mě oslovuje a jeho zápal pro věc strhává. To napomáhá mému přijetí jeho filozofie, byť zdaleka ne stoprocentně.
Na něco jsem během půlstoletí svého rozumného života přišla sama. Už jako dítěti mi přišlo nesmyslné spojení „boj s přírodou“. Celistvost, jednota a propojenost všeho, musím souhlasit. Stejně tak s autorovým pohledem na mezilidské vztahy, např. k lidem s postižením.
Považuji se za racionálního člověka a mám tendenci nazírat silně skepticky na cokoliv, co mi zavání něčím iracionálním, něčím tzv. „mezi nebem a zemí“. Možná se tím ochuzuji o vyšší rozměr chápání, ale je to mé založení a svůj život jsem na něm postavila. Proto si sice jiné náhledy se zájmem přečtu, ale žádné „aha!“ to ve mně nemůže probudit.
Duškovy názory na současný svět, ty založené na spikleneckých teoriích, jsou mi cizí nejvíc. Vadí mi i jeho argumentace typu „někde jsem četl, že…“. A samozřejmě se i ptám, kudy vede hranice mezi odmítáním všech výdobytků civilizace a např. cestou do Afriky za gorilami (pokud tam nešel JD pěšky:-)). I jeho zabývání se pojmy mi přišlo problematické; na jednu stranu nás prý slova svádějí z cesty, na druhou stranu z nich vyvozuje významy.
Jednu věc nemůžu Jaroslavu Duškovi upřít, a ta je pro mě zásadní: je to člověk, který nechce škodit. Blázen žijící ve vlastním vesmíru, bezesporu. Ale pokud se mu povede ovlivnit aspoň pár lidí v tom, aby přemýšleli nad svými hodnotami a něco třeba ve svém životě i změnili, pak – chvála bláznovství.

Nika151
09.10.2021

Hodně hluboké myšlenky v podání Jaroslava Duška. Moc se mi jeho vnitřní svět líbí. Kniha mi přinesla interní prožitek, par myšlenek jsem si z ní vzala a rada se k ni vrátím.

ditul
09.06.2021

Krásné myšlenky Jaroslava Duška. Moc se mi líbilo vyprávění o gorilách..
*První, co se učíme, je sčítání. Jedna a jedna jsou dvě. Dvě je víc než jedna. Dvě a dvě jsou čtyři. Čtyři jsou víc než tři. Čtyři a čtyři je osm. Osm a osm je šestnáct. To je ještě víc. Kdybychom opravdu nebyli pokryteckou civilizací a učili své děti, že celek a jednota jsou naší matricí, učily by se děti jako první "dělení". Mohly by se učit třeba: "Tohle je koláč, a když ho rozpůlím, mám dva kusy. Když ho rozčtvrtím, mám čtyři kusy. Když udělám další dělení, mám osm kusů." Učily by se ty samé číslovky, ale jinak. Nebylo by toho víc, bylo by toho pořád stejně, ale získali bychom víc dílů. A tím pádem bychom porozuměli - TENTO SVĚT VZNIKÁ DĚLENÍM JEDNOTY. Rozhojňováním jednoty. Ale my se učíme sčítat. Přidávat. Hromadit. Kupit. Nakupovat. Proč programujeme bytost na sčítání jako na hlavní matematický princip, přičemž dělení je brané jako něco složitějšího, co chápou až větší děti? Vždyť každé malé dítě pochopí, že když má nějaký celek, může ho rozpůlit. Jenže my malého člověka pomalinku programujeme do systému obchodu, hromadění, chamtivosti, a dokonce tvrdíme, že je to přirozené.

popeluška
01.06.2021

Zajímavé počteníčko, není to úplně oddechové čtení. Ale líbilo se mi :-) Super ilustrace.

cicon
22.05.2021

Proč ne... pohodové vyprávění a přesně, jak je v podtitulu knihy... vnitřní svět... nikoho myšlenkami neznásilňuje, svébytně a neotřele nám odhaluje svůj vnitřní svět, myšlenky, pocity... nežiji úplně v "jeho světě" a v některých věcech je mi blízko, takže milá, "pokojná" kniha, hra se slovy ... život je hra...

1