Selket komentáře u knih
Na úplném konci mi přišlo, že autorka přepálila zápletku a ani při zpětném pohledu mi to nesedí. Jinak je ale kniha vážně moc dobrá. Odsýpá to a atmosféra i postavy dýchají.
Zápletka: skvělý, atmosféra: skvělý, celkový dojem: no nakonec...jo, ale jo.. Hlavní hrdinka tu určitě plní jen funkci průvodce, protože je plochá ještě víc než vedlejší postavy. Dokonce i ten kocour má větší osobnost, než ona a navíc mě občas dost vytáčela tím, jak hloupě působila (nejspíš kvůli tomu, jak se autorka snažila přímé informace postupně nakousávat) Překlad strašný, plus korektura určitě úplně zklamala - některé věty ani nedávají smysl, asi jakoby vám psal Francouz dopis v češtině a vypomáhal si googlem... To všechno to strašně kazilo. Nicméně musím říct, že je to zatím nejlepší duchařina, jakou jsem četla.
Nejdřív jsem se trochu bála, že autor hned na začátku vyloží všechny trumfy, a pak už to bude jen o bezúčelné honičce, ale ne. Jsou zde všechny prvky dobré postapo sci-fi, místa k zamyšlení, skvělá atmosféra, která sílí spolu s tím, jak se blíží konec. Je vidět, že se autor zabýval scénáři k filmům, i tahle kniha má takovou strukturu. Svižná a napínavá četba.
I já jsem nakonec propadla jednomu z největších fenoménů dnešních dnů, ačkoliv se tomu většinou vyhýbám a Zaklínače jsem četla zároveň se seriálem. Nakonec docela chápu, proč tvůrci seriálu zvolili zrovna tenhle způsob vyprávění (na nějž si většina lidí dost stěžuje, a ano v seriálové podobě je dost zmatečný). Geralt je velice charakterní postava, jen v knize o trochu lidštější, a co se týká knihy samotné, tak musím říct, že napříč jinými svého žánru docela zastarala, alespoň, co do děje prvního dílu. Dnes už mě předělané pohádky opravdu příliš nenadchnou, znám i lepší zpracování. Přesto dávám sérii šanci a brzy se pustím do dalších dílů.
Je to zase něco trochu jiného, má to pro mě skvělou atmosféru, dobře čtivé, ale závěr mě poněkud zklamal. Jakoby to mělo větší potenciál, který nebyl z nějakého důvodu naplněn.
Je to zvláštní, ale u knihy Atlas mraků jsem měla pocit, že si spisovatel věří mnohem míň, než u knihy Hybatelé, kterou vnímám jako neoficiální první předdíl, a která se mi svým zpracováním a poselstvím líbila víc. Trochu to vnímám tak, že na Hybatele spíše navazuje film, než kniha. Jeden z mála počinů, kdy se mi film líbil víc, než kniha.
Knihu jsem strašně dlouho odkládala a nakonec se fakt divila, proč jsem to udělala. Byla jsem nadšená, slova mi pod očima jen klouzala. Miluji zdánlivě poklidné vypravčské počiny se zneklidňujícími detaily. Při čtení jsem si musela vzpomenout na svou oblíbenou Alici Carterovou a její Magické hračkářství nebo Noci v cirkuse.
Zajímavé propojení hollywoodského akčňáku s tajemnou (a možná někdy až strašidelnou) severskou mystičností. Docela mě zaujalo, že ačkoliv je kniha psaná v ich formě, hlavní hrdina hraje ve většině případů druhé až třetí housle. Trochu jsem čekala nějaký vrcholný zvrat, nebo nečekané propojení všech roztříštěných prvků v ději, ale nakonec jsem byla vlastně docela zklamaná, protože to na mě celé působí tak, jakoby autor plánoval nejmíň trilogii. Škoda, těšila jsem se na nového podivnáře, ale zatím musím říct, že mě Jääskeläinen nadchl víc.
Opravdu povedená, napínavá tím správným způsobem - který nutí k neustálému čtení. Ale konec mi přišel docela ufiknutý.
Lepší, určitě lepší než první díl. I když se zdlouhavé odbočky v rozhovorech nijak nezkrátili a duchů podstatně méně, bez větších rolí, mělo to pro mne takvou zvláštní atmosféru, jako nějaký studentský thriller, nebo tak. Těším se na další díl.
Inkarceron je opravdu skvělý nápad na vězení, trochu jsem si při čtení vzpomněla na Lakea a jeho Srdce světa, ovšem u tohohle žánru mám čím dál neodbytnější pocit, že jde vlastně jen o takové rychlokvašky, které sice mají dobrý nápad, ale zpracování už poměrně pokulhává. Příběh ano, nálada ano, ale je tu spousta nedomyšleností a logických chyb, které úplně kazí veškerou návaznost a u mě i začtenost. Za mě: je to určitě tzv. rychlé a místy i napínavé, ale do druhého dílu už se asi nepustím...
Velice hezky zpracované imaginativní myšlenky. Také skvělé zpracování dilematu v hlavě ženy, která má sice hlavu vysoko v oblacích, ale nohama stojí (bohužel) pevně vrytá do země. No a samozřejmě Idea Osobnosti Kandinského, jako člověka, který okouzluje a zve svým charismatem, ale zároveň neotevírá svůj vlastní pocit svobody pro ostatní (vzpomněla jsem si při tom na Most přes navždy). Jedna z nejlepších Metaforických knih, které jsem dosud četla.
No, nenazvala bych to přímo thrillerem, spíš další urban fantasy. Občas trochu protahované rozhovory, které pozastavovaly ten pocit rozjeté akce. Ale čas od času jsem se i zasmála a počítám, že příběh se s dalšími díly vytříbí. Jak už to bývá - první díly jsou v těhle sériích slabší.
K tomuto druhu knih se člověk musí pročíst. Přes Cusslerovky a detektivky, scifárny, fantasy ságy, klasickou literaturu až po romány s přesahem a magickým realismem, a jelikož jsem pročetla Murakamiho následovníky ještě před Murakamim samotným, líbilo se mi, jaké části mi koho připomínají. Ačkoliv na mě je Murakami sám ještě trochu hardcore, bez předešlého pročítání bych asi nedokázala ocenit ty nenápadné změny rytmu ve vyprávění, které ke konci zvyšují gradaci, propojitelné momenty, jako linka napříč románem a zdánlivě jednoduchý styl sem tam rozčísnutý hlubokými momenty. Raději bych tohle všechno ocenila, kdyby šlo o trochu menší depresi, na druhou stranu by asi nešlo o tak silný zážitek.
Líbí se mi jak autor pracuje s ženskými postavami. Vždy tajemné a dominantní, jako bohyně pohybující figurkami v pozadí. Co se týká příběhu, konec mě docela překvapil, myslím, že je tu inspirace Startrekem mnohem větší, než se na první pohled zdá.
Po dlouhé době přečtno podruhé. Pamatuji se, jak jsem knihu vnímala v těch 13(?) kdy jsem ji četla poprvé a druhé čtení na mě mělo trochu jiný vliv. Tak především jsem cítila nostalgii, a pak také smutek - když si člověk uvědomí, jak to nakonec dopadne...
Jinakost a lehce nepříjemná hlavní hrdinka - nějak to k sobě patří.
Rozhodně lepší než první díl, který, jak už to u prvních dílů bývá, se mi zdál dost protahovaný. Tady to bylo takové ucelenější, kompaktnější a rychlejší spád mě byvil, zvláště v poslední třetině-ta je našponovaná na maximum.
Rozhodně zajímavé, ale v některých částech mi bylo trochu líto, že se jen tak klouže po povrchu.