Saxofonista komentáře u knih

Tuhle knihu jsem ocenil až v dospělosti. Jako dítěti mi nedocházela její dvojsmyslná vtipnost, kterou například dokázal skvěle interpretovat Marek Eben v audioknize. Naopak Disney odkaz Milneho úplně posral, protože z něj udělal typickou pitomou americkou pohádku bez přesahu, od níž je jen krok k Teletubbies. Ale jak koukám níže, tak některým to vyhovuje.

13 02.10.2022

Nejlepší Irving, jakého jsem četl. Kultovního Garpa jsem četl asi moc pozdě, Hotel New Hampshire byla podařená truchlogroteska, ale vlastně bez přesahu, Pravidla moštárny už byla opravdu silným románem se skutečnými emocemi, ale zatím stále pozemskými. (Záměrně vynechávám ty další Svobody medvědům, Třetí ruky nebo Syny cirkusu, které si dokonce už ani nepamatuji). Ale Owen už má všechno, i tu probuzenou spiritualitu. Pravda, Irvingův styl, v něčem inspirovaný Dickensem, je už dnes možná (aspoň pro některé) trochu rozvláčný, ale v roce 1989 to tak ještě nikomu nepřipadalo. Co se to s námi za těch 34 let stalo?

9 10.11.2023

Tak! A teď kvůli Robbinsovi po širokém okolí prozkoumávám, kde je řepa, abych mohl pak každý den hlídat, kdy začne kvést (pokud tam zemědělci nějakou nechají po sklizni na semeno), abych sakra konečně zjistil, jak voní. To je jako když jsem si po Pynchonově Výkřiku techniky musel sehnat 4711. Proč mi to děláte, pánové?
Jo a Palackému nikdy nezapomenu, že v Dějinách národu českého v Čechách i v Moravě vynechal krále Alobara. Vančurovi to nakonec prominu, ten má na takovou informační zradu básnické právo.

6 13.07.2023

Takhle to dopadá, když někdo píše s cílem, aby to bylo zfilmováno. A aby tomu pomohl, tak si ještě jako část pseudonymu vezme kus příjmení momentálně frčícího autora. Pak už na zbytku nezáleží, tak proč se snažit o víc než o pár hnusáren? Jistě že od detektivky nelze čekat stylistické dobrodružství, ale tohle už je trochu moc.

6 07.12.2022

Nechci se vyjadřovat k obsahu, protože jej považuji především za dokument určitého dobového myšlenkového diskursu, takže se vymyká možnostem nějakého ahistorického hodnocení.
Ale musím se vyjádřit k vydání z roku 2019, které ilustroval Miroslav Huptych. To vyniká krásnými ilustracemi a srdce knihomola potěší "pseudobilingvním" provedením - tedy původní jazykovou verzí a na protější straně verzí současné češtiny.
Jenže právě tady je zakopán pes. Snad z důvodů krácení prostředků šetřili na typografovi nebo se typograf zbláznil nebo co, ale prostě vyvedl moderní text nejen ve fontu dosti odpudivém, ale hlavně v dost odlišné velikosti písmen, takže dochází k posunu, jednotlivé části textu verzí už nejsou přímo proti sobě, dokonce i odjíždějí na další stránku. Nechápu, jak mu tohle mohlo projít, jak to mohli vypustit.

5 19.07.2023

Samotný příběh v pořádku. Ale stále nechápu, proč autor za hlavní postavu zvolil takového ..., který nejen že je egocentrický namyšlený protekční spratek, ale ještě k tomu zvorá na co sáhne, pořád ho musí někdo kvůli jeho blbosti zachraňovat a ještě ohrožuje důkazy a svědky. Já chápu, že intelektuálně i morálně dokonalý detektiv by asi nudil. Ale tenhle člověk, to už není ani detektiv z detektivky, to je průměrnej policajt z reálného života.
A trochu i k příběhu - autor si nemůže dovolit nechat konec otevřený (i když jde jen o vedlejší větev příběhu), protože ve skutečnosti by ten konec vůbec nemusel skončit tak, jak by čtenář měl předpokládat. Ono totiž vůbec nelze vyloučit, že ten patlal Gereon zvoral i tohle ...

5 19.05.2023

No, člověk se musí vrátit do 60. let, aby detektivka byla o intelektu, ne jen o zohavených mrtvolách (čau Larsi Keplere)

5 08.04.2023

Tak to bylo velké překvapení, zejména v porovnání s Morčaty, což byla dosud jediná Vaculíkova kniha, kterou jsem četl. Sice jsem se dlouhou dobu v ději ztrácel, ale ke konci to do sebe najednou všechno zapadlo a zpětně složilo něco, co má v soudobé české literatuře jen minimum konkurentů.

4 04.02.2024

Tak jsem docela dlouho myslel, že tentokrát už půjdu na 5 hvězdiček, protože zobrazení určité diverzity Berlína děj oživilo a navíc Gereon přece jen slevil ze svého nesmyslně kreténského chování a nebyl tentokrát už tak často motivován svou přiblblou ješitností. Ale pak Volker zase neodolal použití opotřebovaných berliček ke zdramatizování děje ("po telefonu nemůžu", "nech mě mluvit, nemám moc času, už musím končit" atp. ...).
Nehledě na to, že Gereonovi mohlo dojít, že by bylo lepší, kdyby řešení situace svěřil jiné organizaci ...

Jo a taky by bylo fajn, kdyby autor nechal C.R. se s Rathem rozejít, nebo Ratha přjmout celibát, nebo klidně i nechat C.R. umřít. Cokoli, jen abych už nemusel snášet ta jejich melodramata.

4 29.04.2023

Žasnu, kolik čtenářů po vzoru zastydlých puberťáků z textu vnímá jen slova jako pizda, číča, penis, šukat nebo honit, aniž by vnímali kontext, načež se začnou nad jejich užitím pohoršovat jak vojáci z Katolibanu, aniž by jim došlo, že to je o něčem úplně jiném. Je to asi jako kdyby někdo tvrdil, že Raskolnikův příběh je thriller...

Ne že by se mi to nelíbilo, ale nemůžu se ubránit srovnávání s "normálním" Robbinsem. (Uznávám, že použití termínu "normální" je v souvislosti s Robbinsem poněkud diskutabilní).

3 24.10.2023

Šel bych na pět hvězdiček, kdyby ...
Kdyby autor nebyl zapšklý absolvent humanitních/uměleckých škol, kterému přírodní vědy nic neříkají a zřejmě z toho trpí nějakým komplexem, takže zcela zbytečně má potřebu prokládat svůj jinak skvělý text karikaturami "učenců", které sice v některých případech mohou odpovídat realitě, ale tím, že tyto "jednotliviny zmnožuje", se dost shazuje. Vemte si třeba jeho popis profesora a srovnejte si ho třeba s Feynmanem (a to je jen nejznámější příklad). Je sice pravda, že zrovna v negativním vztahu k pojmenovávání, klasifikacím a taxonomiím si do určité míry s Feynmanem notuje, ale jde až do extrému, když vlastně jakékoli pojmenovávání považuje za zbytečné (pták, ryba). Podle této jeho myšlenky bychom se nemohli vůbec na ničem domluvit (viděl jsem takové tamto, letělo to z jedné strany na druhou). Navíc se dostává do určité kolize, když pojmy jako pták nebo ryba jsou podle něho zbytečné, zato třeba wu wej nebo pchu - to je jiná. Celé to smrdí esoterickým rozdělováním lidí na dvě kasty - osvícené prázdné desky a tupé racionalisty. A já opravdu nevidím důvod, proč by třeba profesor fyziky nemohl být (dobrý) taoista.

3 30.07.2023

Samotný obsah je fakticky asi v pořádku, respektive čtenář musí autorům věřit. Nenarazil jsem na nějaké hrubší nesrovnalosti, i když nedávno se objevily "zaručené zprávy" o tom, že se začátkem Šestidenní války to bylo trochu jinak, založené na jakémsi výroku Moše Dajana, který je ale nutné brát s rezervou, protože od něj mohlo jít o určitý alibismus, aby nevypadal jako takový packal, ale aby to vypadalo, že to nezvoral, ale že to tak blbě udělal schválně.
Co je ale nepříjemné, je kompozice, která je občas matoucí. Jistě, vše souvisí se vším, takže nelze očekávat plynule chronologickou souvislou linii děje, ale občas to dělá dojem, že autoři měli k dispozici hotové jednotlivé články, které poskládali do kapitol, které pak časově skákají tam i zpět, takže se pak obtížněji orientuje v čase.
A pak je tu ještě jeden problém, který je někdy způsoben asi přímo autory, někdy překladem (obecně dost nedobrým). Jde hlavně o nedůslednost v užití názvů jednotlivých zpravodajských služeb či jiných organizací. Nejsem v tom úplný laik, ale přesto mě mátlo, že jsou během textu střídavě používány různé termíny a zkratky pro to samé. Dost dobře vím, co je Mossad, Šin Bet (aka Šabak) nebo Aman. Ale s rozepsanými názvy, ještě v češtině (např. Hlavní bezpečnostní služba), mě autoři a překladatelé ze začátku dost mátli, než jsem si to po asi čtvrtině knihy konečně zažil. Zmatku ještě napomáhá to, že se autoři/překladatelé neobtěžovali při prvním výskytu vypsat ta synonyma do závorky, aby to bylo hned jasné. Čtenář si pak musí to přiřazení odvozovat z kontextu, což je dost matoucí. Nemluvě o tom, že by asi bylo v takové non-fiction publikaci vhodné dát abecední seznam základních pojmů a jejich synonym do nějakého úvodu. A vzhledem k tomu, že od vzniku ozbrojených složek a výzvědných služeb docházelo k jejich štěpení, reorganizaci a přejmenovávání, byl by vhodný i nějaký graf, který by to přehledně znázorňoval, protože rekonstruovat si tyto změny podle nesouvislého vyprávění je také poměrně obtížné. Kdybych nebyl už předem v této oblasti předběžně vzdělán z jiné literatury, asi bych se v knize ztratil.

3 24.03.2023

Kritizovaná němčina ... překladatelův nedostatek, že německé věty nepřeložil, když jsme v Čechách.
Ne, to je jen intelektuální lenost čtenářů, zvlášť v době Google Translatoru. Co s tím má společného překladatel? Poláček je český autor a knihu napsal jazykem své doby, což zanechává mimo jiné důležité dobové svědectví, včetně té němčiny, takže ani žádný překladatel neexistoval. Švejk je té vojenské němčiny také plný, to i ten by se měl přeložit? To snad budou čtenáři za chvíli chtít, aby se starší české knihy překládaly do moderní češtiny? Nebo rovnou do newspeeku?

3 11.02.2023

Vynikající kniha, která by měla být povinnou četbou (především, ale nejen) každého vysokoškoláka. Ne kvůli samotné matematice a fyzice, kterých se Feynman zde jen lehce dotýká, ale kvůli obecným principům vědy, které Feynman na pozadí svého životního příběhu předkládá. A vlastně nejen kvůli principům vědy, ale i dobrého života.

Nemohu si odpustit komentář k některým předchozím hodnocením, která mi připadají snad až feminacistická. Psát o RPF, že pokládá ženy za "automaty na sex" atd., svědčí akorát tak o "poruše na přijímači, nikoli vysílači". Je to také důkazem toho, že si autor kapitolu "Dick Feynman je sexistické prase" nevycucal z prstu. Bohužel, i takové Luisy Landové Štychové jsou i dnes mezi námi. A nejde o to, že jsem chlap, takže to vidím jinak. Žádná z mých známých (vesměs vysokoškolsky vzdělaných a sebevědomých) žen, které tuto knihu četly, nezaznamenala v knize nic z toho, co jí bylo některými níže vytýkáno. Je to na stejné úrovni jako mediální lynchování Woodyho Allena kvůli lživému a vyvrácenému obvinění.

Nejprve jsem chtěl jít pouze na 2 hvězdičky, protože mi vadil formát. Není to totiž ani z New Yorku do Brna, dokonce ani mezi New Yorkem a Brnem, dá se říct, že ani New York, natož Brno, není dominantní lokalizací této knihy, ve které se autor pohybuje po značně širší oblasti světa. Zejména z počátku to vypadá, že autor prostě sebral, co mu zůstalo, a dal to do této knihy bez ladu a skladu. Ke konci to však přece jen dostane jakýsi řád (a také aktuálnost).
K té hvězdičce navíc také přispělo mé pobavení nad tím, jak se dnes všichni ti politici diví, co že to ta UNRWA provedla (a prováděla), když Tuvia o tom psal už předem.

2 04.02.2024

No, zejména současné dění potvrzuje, že i když samozřejmě autor zcela nestranný není, tak nekecá. Jak pokud jde o vztah (nejen palestinských) Arabů k (nejen izraelským) Židům, tak o vztah většiny evropských zemí k (nejen izraelským) Židům.
Také je ale pravda, že by mohl Tenenbom "více stříhat". Chápu, že mu třeba bylo líto některé rozhovory vyhodit, když už je udělal, ale pro čtenáře je občas únavné číst několikrát variaci téhož.

2 04.02.2024

(SPOILER) Co se mi na téhle knize tak líbilo? No, nejlépe to lze vysvětlit tím, že poukážu na to, v čem se mýlí negativní komentáře k této knize níže.
Nejde totiž o historickou knihu, nejde ani o epos, dokonce ani o méně vznešený hrdinský příběh. Nejde o příběh krále Davida, nejedná se ani o interpretaci Bible.
Biblický text byl pouze využit k vylíčení toho, o čem život je a co nám z něj zbývá ke konci života. Koneckonců, ne nadarmo se Bible nazývá Knihou knih, která nás formou příběhů neinformuje o historii, ale odpovídá na zásadní lidské otázky. Někdo odpovědi hledá jako Jonathan Sacks, někdo jako Joseph Heller. Heller hledá odpovědi na otázku, k čemu ten život vůbec je a jaký má smysl, a to na příkladu krále Davida čekajícího na smrt.
Že se příběh podivně motá a stále se vrací ke stejným tématům, navíc často některými vnímaným jako zbytečně obscénní? Ano, protože vypravěčem není Heller, ale nemocný starý muž. Tohle není Hra o trůny nebo něco podobného, kde postavy mluví k věci a strukturovaně, aby tím plnily roli průvodce dějem. Tohle je víření myšlenek někoho, kdo je analogem nějakého dědy ve starobinci. Ten také už stále dokola vzpomíná jen na to, že si kdysi dávno s nějakou holkou fantasticky zaklátil, jak dal kdysi Pepíkovi slavně na budku a Franta zase jemu, nebo že kdysi vyhrál vesnický přebor v ping pongu. No a pokud je takový děda trochu hloubavější, občas se v tom snaží najít nějaký smysl nebo opodstatnění pro svůj život. Jestli to vůbec stálo za to. A co najde?
"Minulost nemá žádnou cenu, když se jí přítomnost nevyrovná".
Dle jeho osobního založení může dojít i k tomu, co má ten jeho život dělat s Bohem.
„Bůh má ten pohodlný zvyk svalovat všechny své chyby na druhé, ne? Naprosto svévolně, aniž ho někdo žádá, si někoho vybere, naloží na něj kolosálně těžké úkoly, na které vždycky úplně nestačíme, a potom obviní nás, že si špatně vybral.“
A tím se liší "Bůh ví" od mile lidově zábavného Bradfordova "Černošského pánaboha" nebo od spíše trapné Ptáčníkovy "Bibliády".

2 17.12.2023

Nemám moc co dodat. Snad jen, že i když Nefernefer předpokládá, že zatímco "Parfém" je spíš pro ženy, tak "Invalidé" pro muže, tak mi to tak nepřipadá. Nedovedu říct, která z těch dvou knih se mi více líbila. Snad je to tím, že ženy si často neuvědomují, že i mužský pohlavní pud je řízen tím, jak ženská voní (to že si chlapi myslí, že správný chlap má bejt cejtit kozlovinou, to je věc jiná - a když se to vezme ve vztahu k "Parfému", tak ne zcela neopodstatněná).
Ale jednu drobnou výtku bych asi měl: připadá mi, že "československá (nebo česká, teď přesně nevím) napodobenina jeepu" je vzácný Robbinsův faktografický omyl - i přes nějaké to pátrání se mi nepodařilo najít, že by se něco takového u nás dělalo, naopak naše armáda jako taková vozidla používala ruské GAZy nebo UAZy (přitom nemyslím, vzhledem k jiným zmínkám o Čechách, že by Robbins patřil mezi ty prostomyslnější Američany, kteří si myslí, že Československo/Česko je v Rusku nebo Sovětském svazu).

2 24.10.2023

Tak takhle to vypadá, když 101letého staříka znásilní Greta (a nemyslím Garbo).

2 25.08.2023