Hrdinové táhnou do boje

kniha od:


Koupit

Sága českého maloměsta ve své první části představuje život jednoho městečka na přelomu prvního desetiletí min. století. (Tetralogie - Karel Poláček a jeho okresní hrdinové) Román Hrdinové táhnou do boje je druhou částí Poláčkovy groteskní epopeje z maloměstského života. Osudy hrdinů prvního dílu Okresní město zde pokračují od okamžiku vypuknutí 1. světové války. Tragédie 1914 – 1918 způsobila definitivní konec celého lidského řádu. Na frontu odcházejí postupně muži, starci i chlapci. Jejich zkušenosti z bojišť jsou otřesné. Ale také v zázemí, v okresním městě, čas ztratil svůj neměnný, jednotvárný rytmus. Není kdy na přátelské besedy, vytrácí se zdvořilost; lidé byli v těch dobách velmi roztržití. Jejich pohled byl těkavý a pohyby překotné. Starost práskala bičem a honila je dokola. A pak smrt… Koho dojme smrt....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/139324/hrdinove-tahnou-do-boje-139324.jpg 4.219
Série:

Tetralogie - Karel Poláček a jeho okresní hrdinové (2.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Nakladatelství Franze Kafky
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Hrdinové táhnou do boje

Přidat komentář
InaPražáková
25. června

Jednota místa a času, díky které byl první díl sevřený a hutný, se mění na mozaiku zážitků několika postav. Protože vojenský život v zázemí není tak dramatický, opakování téhož v drobných obměnách u tří bratrů se občas trochu táhne, navíc se nakonec pohled zaostří jen na jednoho a příběhy ostatních zůstanou nedopovězené. Pokračuje ironické nastavování zrcadla všem postavám, ještě důsledněji se každá naděje projeví pravým opakem a charaktery se obrací naruby. Natolik důsledně, že se dají snadno předvídat věci příští, což trochu oslabilo můj čtenářský zážitek a stejně jako v prvním díle mi to přijde přes míru - jeden, dva lidé, jistě, ale všichni jen stěží.
Ovšem pořád je to úžasný historický dokument schizofrenní situace, kdy už většina ví, že není možné vyhrát, ale prohra se ještě úplně neblíží, takže se dělá, jakoby nic. Doma se zapíjejí výhry Rusů, na cvičišti titíž lidé oslavují výhry našich chrabrých kamarádů ve zbrani, obojí stejně zaujatě nebo nezaujatě, jak to má kdo v povaze. V nic se nevěří, leda že bude k večeři kus masa, ale není to otupělost ze zoufalství, spíš naučený nezájem o „ty nahoře“.

Pro dnešního čtenáře může být problém značné množství německého textu (jakkoliv jsou to jen vojenské povely a nadávky, takže velká újma na porozumění celku nevznikne). Vydání z r. 1955 (Naše vojsko) a z něj vycházející elektronická verze pražské knihovny mají vysvětlivky, do kterých stačí zběžně nakouknout, aby i neněmčinář rozuměl kontextu.

Honzik111
10.05.2017

Vůbec se nedovážím hodnotit toto dílo, protože nás ve škole neučili německy a bez znalosti tohoto jazyka nejsem schopna pochopit děj. Nemám nic proti němčině, ale překladatel by měl vzít na zřetel, že žijeme v České republice a zde se mluví převážně česky. Proto nehodnotím ani jednou hvězdičkou.

shmaic
02.10.2016

skoda, ze to bylo od poloviny tak vlekle, jinak by to bylo za plny pocet. podle me by vsechny tyto knihy mely byt soucasti povinne cetby pro dejepis na stredni skole, bylo by mnohem zajimavejsi chapat souvislosti a ne jen bastlit do hlavy data a jmena. z dejepisu si nic nepamatuji, az polackovy knihy mi trochu pooteviraji lidskym pohledem na vec tu cast historie, ktera me zajima.
mimo tema... ted se mi vybavilo, jak jsme v dejepise hazeli vlastovky:)

maryzka
26.04.2012

no nikomu se nechce jít umírat za císaře pána a jeho rodinu.