Šárka5875 komentáře u knih

Matčiny dary určitě můžu doporučit všem čtenářům, kteří mají chuť na lehce poetický, možná malinko depresivní příběh bez jakýchkoliv zvratů. Já jsem čekala malinko něco jiného a proto mě kniha až tak neoslovila.

2 03.10.2016

Přestože Ulické román postrádá jakoukoliv chronologii a je tedy psán trošku jiným stylem, než jsem zvyklá, četl se mi dobře. A bavil mě. Bavil mě, přestože jde o úplně jiný kousek literatury, než jakou běžně čtu. A možná právě proto. Nejde o žádné oddechové čtení, musela jsem se soustředit a přemýšlet u toho, ale s tím jsem do četby Zeleného stanu šla. Určitě to kniha není pro každého, ale myslím, že není třeba ji odkládat z obav, že by pro někoho byla nečitelná, nepochopitelná. Je pravda, že sama jsem ji četla dlouho, ale záměrně jsem nepospíchala s četbou. Jak jsem psala výše, kniha mě bavila a čtení jsem si vychutnávala. Ráda jsem nahlédla do osudů lidí v oné nelehké době.

3 03.10.2016

Jeden plus jedna je první knihou od autorky, která se mi dostala do ruky. A za mě naprostá spokojenost. Příběh je vyprávěn z několika úhlů pohledu, střídavě všemi ústředními postavami, které v knize vystupují. Kniha se čte moc dobře, postavy mi byly vyloženě sympatické. Byť jde i o romantický příběh, vyvarovala se autorka zbytečných klišé, naopak děj okořenila vtipnými hláškami.

3 03.10.2016

Musím říct, že mě autorka nadchla. Její styl je nezaměnitelný a zatím jsem se s ničím podobným nesetkala. Knihu jsem hltala řádek po řádku, a i když jsem právě nečetla, přemýšlela jsem, jak bude příběh pokračovat, vyvíjet se. Jak skončí. Měla jsem tolik vizí, jak by mohl skončit. A málem jsem se na konci hystericky rozesmála. A měla jsem i vztek. Zkrátka se to ve mně pěkně mlelo. Ten konec je opravdu velmi překvapivý. Alespoň pro mě byl. Nic takového jsem já osobně nečekala.

1 03.10.2016

Kniha Václava Grubera není nijak obsáhlá a i díky většímu fontu se čte velmi rychle. Nemusíte u ní přemýšlet, námět není originální, ale celkem běžný a známý ze spousty jiných knih. Jde o nenáročnou četbu pro chvíle, kdy prostě netoužíte nad něčím hloubat, ale jen tak plout stránkami.
Z tebe peklo ráj nejspíš bude jednou z knih, kterou přečtete a záhy ji vypustíte z hlavy. Hlubší dojem nezanechá. Ale jako oddechovku můžu klidně doporučit. Jen mi trošku vadilo množství překlepů, které se v knize objevují.

1 03.10.2016

Po knize jsem sáhla poté, co jsem si přečetla, že autor spolupracoval na scénáři k seriálu Kriminálka Anděl. Jeho epizody jsem ráda sledovala. 12. 12. je velmi napínavý, rozvětvený příběh. Děj ubíhá svižně, rozhodně vás nenudí. Nenajdete hluchá místa, která byste měli potřebu zkrátit či vynechat. Ale přesto jsem měla zhruba v polovině knihy pocit, že je toho jaksi všeho mnoho. Mnoho obětí, mnoho postav, široce se rozpínající děj. Dokonce jsem měla později i dojem, že jsem odhalila konec, a jak mě tedy bude bavit děj až do konce? Chyba lávky. Vraha ani motiv jsem neodhalila, střípky do sebe začaly krásně zapadat a já si čtení užila až do poslední strany.
Co mě ale docela mrzelo, je množství překlepů v knize.

3 03.10.2016

Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou je lehoučkým čtením pro každého, kdo chce vyloženě oddechovku. Já jsem od knížky možná přece jen čekala trošku více po té vztahové stránce. A trošku mě mrzelo, že se v podstatě celý příběh odehrává na vandru. Přesněji na vandrech. Nehledejte tedy žádný podrobnější rozbor vztahů, ale pohodový, místy vtipný příběh, který je vyprávěn v ich-formě. Kniha nemá ani 200 stran, přečtete ji za chvilku.

1 03.10.2016

Kniha Špulka modré nitě nebude asi čtením pro každého. Mě ovšem bavila. Četla se mi dobře a autorčin vypravěčský styl mi sedl. Nečekejte v knize nějaké velké, dějové zvraty. Příběh plyne velmi pomalu, ale nenudí vás. Autorka popisuje život jedné rodiny, zabíhá i do minulých let. V těchto pasážích se třeba dozvíme, jak rodina přišla ke svému krásnému domu. Určitě mě nejvíc bavilo vyprávění ze současnosti, o čemž je kniha především. Nahlédnutí do minulosti ve dvou částech knihy je celkem stručné. Žádná postava příběhu nijak zvlášť nevyčnívá, dle mého ani zmiňovaný Denny. Celá kniha je psána v er-formě.
Špulku modré nitě doporučuji všem čtenářům, kteří si užívají rodinné příběhy, poklidné čtení. Všichni ostatní, kteří si libují ve svižném vyprávění, překvapivých zvratech, by asi nebyli právě nadšení.

3 03.10.2016

Knihu Naokiho Higašidy rozhodně doporučuji k přečtení nejen těm, kteří pečují o autisty nebo se s nimi v blízkém okolí stýkají. Pro ně by to snad měla být povinná četba. Ale doporučuji ji všem, kdo chtějí třeba jen do tohoto „jiného“ světa nahlédnout. Autisté nechtějí žít v ústraní, touží po společnosti stejně jako my.
Myslím, že většina z nás „obyčejných“ lidí neměla ani ponětí, co autisté cítí, jakým způsobem vnímají svět kolem sebe, co je stresuje, co jim naopak dělá neuvěřitelnou radost, proč se někdy zdánlivě bezdůvodně smějí, anebo naopak upadají do zoufalého pláče. Těžko se tato kniha popisuje. Musíte si ji přečíst a potom budete vědět, o čem mluvím. Dozvíte se opravdu spoustu podrobností, které vám pomůžou chování lidí s autismem pochopit.

2 03.10.2016

Podle anotace jsem čekala, že ústřední postavou celé knihy bude Cherri. Čekala jsem tudíž více napětí a propracovanější děj, složitější a více psychologicky rozpracované vztahy. Nejvíce prostoru dostala v příběhu asi Grace. Její tuctový románek mě však moc nezaujal. Kniha celkově mi připadala napsaná strašně jednoduše, předvídatelně. Čtete, ale v podstatě už hodně dlouho před koncem víte, jak to celé dopadne. Jako oddechovku ale můžu klidně doporučit.

03.10.2016

Příběh je vyprávěn v první osobě naší hrdinkou prostřednictvím deníkových zápisků. Tyto zápisky se střídají se sny, které se naší hlavní postavě každou noc zdají. A musím říct, že mě kniha bavila. Žádnou podobnou jsem dosud nečetla. Sedla mi i zmíněná deníková forma, kterou je kniha napsaná. Já ji určitě čtenářkám můžu jen doporučit. Nečekejte však žádný sluníčkový příběh nastávající maminky. Kniha je prostě neotřelá svým způsobem. Už jen i samotnou absencí klasických křestních jmen. Hlavní hrdinka je životem obouchaná ženská, která je zvyklá si se vším poradit. Bohužel však nezvládá vlastní matku. Stačí jeden telefonát a promění se v uzlíček nervů. Ale každý máme nějakého kostlivce ve skříni.

03.10.2016

Kniha z prostředí afrického kontinentu se mi četla velice dobře. Egypt a archeologie jsou pro mne v podstatě jedna velká neznámá, o to víc mě ale asi kniha oslovila. Užívala jsem si úžasné autorčiny popisy krajiny. Hned bych měla chuť se například do Údolí králů vydat. Také postavy autorka vykreslila bravurně.
Příběh v sobě obsahuje určitou dávku napětí a překvapivých zvratů, což jsem ocenila. Jen konec mi přišel možná trošku jako z červené knihovny, ale to nic nemění na tom, že jsem s příběhem spokojená.

03.10.2016

Musím říct, že tímto příběhem mě autorka docela šokovala, ale ne ve špatném slova smyslu. Vzala si na paškál opravdu ožehavé téma a rozhodně se s ním nemazlila a nepředložila nám ho v rukavičkách. Naopak. Vůbec se nebála zabíhat do podrobností.
Kniha se mi četla hodně dobře a určitě doporučuji. Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.

2 27.06.2016

Námět knihy rozhodně není originální, podobných příběhů už bylo napsáno spoustu, ale autorčin styl mě bavil. Píše s lehkostí, vtipem, nebojí se sarkasmu a někdy je až cynická. Nejde o žádnou červenou knihovnu. Jako oddechovou četbu po náročném dni určitě můžu s klidným svědomím doporučit.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj.

21.06.2016

S knížkou jsem to měla trošku jako na houpačce. Zpočátku jsem se nemohla pořádně začíst. Další, asi největší část příběhu, jsem si čtení užívala. A konec... No ten dle mého názoru autor docela zabil. Nevím, ale ten konec mě prostě otrávil, nemám ráda podobné zakončení knih a jsem z něj dost rozladěná. Proto jsem nakonec dala knížce takové tři lepší hvězdičky, přestože jsem byla rozhodnutá pro čtyři.
Knihu vám ale určitě doporučuji k přečtení. Je to zvláštní příběh, který má něco do sebe.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj

2 19.06.2016

Kniha se mi četla dobře, je hodně psychologická, což mám ráda. Autor umí dokonale propracovat postavy. Inspektora Ruize poznáváme dokonale jak z pohledu profesního, tak soukromého. Procházíme jeho myšlenkovými pochody, autor nás zavádí do vzpomínek, také do jeho vzdálené minulosti. V tom jsem se malinko občas ztrácela, kde končí současnost a začínají vzpomínky na minulost. Ale zase jsem se rychle zorientovala, takže nijak velký problém mi to nepůsobilo. Celkově hodnotím knihu určitě pozitivně, přestože děj byl z počátku na mě dost rozvláčný. Ovšem poslední třetina knihy mi svižnost příběhu maximálně vynahradila a za mne rozhodně ANO.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj

3 19.06.2016

Na můj vkus se v knize odehrává hodně osudů najednou, přijde mi to překombinované. Žádná z hlavních postav mi nepřirostla k srdci, nebyla mi nijak zvlášť sympatická. Nicméně se kniha četla dobře, nenudila mě. Určitě ji můžu k přečtení doporučit, ale asi spíše těm čtenářům, kteří ještě nemají autorku tolik načtenou nebo nejsou zmlsaní opravdu nervy drásajícími thrillery. Tato kniha je mezi thrillery také řazena, ale já bych ji spíš zařadila mezi napínavé romány či dramata. Ale zase naopak, kdo není zvyklý na drsnější čtení, rozhodně mu v této knize bude autorka připadat drsná dost.
Dříve patřila Joy Fieldingová mezi mé nejoblíbenější autory, ale buď jsem jí už přesycená a nebo jsem objevila lepší. Myslím, že si dám zase nějakou delší pauzu, než vezmu od autorky další knihu.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj

2 19.06.2016

Od thrilleru Dívka, která si říkala Tuesday jsem očekávala opravdu mrazivý, brutální thriller. Dostalo se mi však jakéhosi „podzemního“ fantasy. Takže za mě docela zklamání. Kniha se četla sice dobře, děj plynul svižně, nenudila jsem se. Ale v mém případě autor nedokázal jednu velmi důležitou věc, a sice, abych mu uvěřila. Postava Tuesday je pro mě neuvěřitelná, téměř nadpozemská. Tím pádem je pro mě celý příběh spíše žánru fantastického než thrillerového. A srovnání s Lisbeth Salander je pro mě úplně směšné. To jsou dvě tak naprosto rozdílné a nesrovnatelné osoby, že porovnávat je, je holý nesmysl.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj

19.06.2016

Příjemná oddechovka pro romantické duše. Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.

1 10.05.2016

Dosud jsem četla pouze příběhy, týkající se koncentračního tábora v Osvětimi. Nahlédla jsem tedy poprvé do života, pokud se to tak dá vůbec a s velkou nadsázkou nazvat, v jiném lágru. V příběhu jsem narazila na několik pasáží, ze kterých mi bylo opravdu hodně úzko a těžko na duši, slzy se mi tlačily do očí. Nikdy si přece nemůžeme zvyknout, že zabíjení nevinných lidí znamenalo pro některé radost, uspokojení, zbavení se nežádoucího... Přestože kniha nebyla psaná nijak drasticky, byla to příšerná doba a páchaly se otřesné věci.
Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj

1 10.05.2016