Šárka5875 komentáře u knih

Moje první setkání s autorkou a jsem naprosto spokojená, ba přímo nadšená. Přestože má kniha přes pět stovek stran, četla se svižně a vůbec vám nepřijde, že je to taková baculka. Autorka vás udržuje v napětí. Nenašla jsem místo, kdy bych se snad začala byť jenom na chvilku nudit. Po celou dobu jsem si však říkala, jo, dobrý, je to skvělá kniha, ale výjimečná pecka to nebude. Ovšem posledních sto stran mě přesvědčilo, že pecka to je. Musela jsem dočíst nehledě na brzké ranní vstávání do práce. Měla jsem nějaké představy o rozuzlení příběhu, něco maličko sedělo, ale přesto mi spadla brada. Konec mě vážně dostal. Takže za mě velké doporučení, kniha rozhodně za přečtení stojí. Jediné, co mi trochu vadilo, byl slang, jakým mluvili policisté. Vadí mi mluva ve stylu... „voblíknul se, votočil se, vodešel, vobhlídnul“ atd. Ovšem to je pouze můj osobní vnitřní problém. Nevadí mi to ani tak v běžném životě, ale když to vidím na papíře, nějak se s tím hůř srovnávám. Má ji rád, nemá ji rád, je příběh psaný bez skrupulí, je svižný, temný a napínavý až do samotného konce. Také se vám vybaví otrhávání okvětních lístečků z kopretin? Má mě rád, nemá mě rád... Má ji rád, nemá ji rád.... Vy rozhodně po přečtení tohoto thrilleru zařadíte autorku mezi oblíbené. A nebudete si muset klást žádné otázky, ani použít kopretinovou vyřazovací metodu.

7 03.09.2017

Kniha je opravdu nádherná. Wendy je tak silná žena. Nedokážu si představit, že bych měla tuto nemoc a dokázala se s ní rvát jako ona. Opravdu si zaslouží, abychom před ní smekli pomyslný klobouk. Už jako malá holčička byla neskutečně statečná. Ale také tvrdohlavá. Ovšem myslím si, že pro boj s tak těžkou nemocí, je tato vlastnost svým způsobem výhrou. Wendy miluje zlaté retrívry a oni se nakonec stanou nedílnou součástí jejího života. Název knihy naprosto koresponduje se skutečností. Otvírala jsem úžasem pusu, když jsem četla, čeho jsou tito pejsci schopní, jak se dokážou vycvičit a co vše pro svého nemocného páníčka dokážou dělat. Ovšem Wendy i její manžel svým pejskům jejich lásku stejným dílem vraceli. Někde jsem četla, že je kniha psána lehkým, až jednoduchým jazykem. Ano, je to tak. Ale to vůbec ničemu nevadí, naopak. Wendy prostě popisuje svůj život, jako by vám o něm vyprávěla třeba někde u kávy. A tam také nebude vymýšlet žádnou vysokou slohovou stylizaci. Kniha, jak je psaná, je reálná, nepřikrášlovaná a taková, jak má být a vyznít. A i přestože je psána jednoduchým jazykem, zůstává silný příběh silným příběhem. Já jsem si knihu naprosto užila a Wendy na mě velice zapůsobila a chytila mě za srdce i se svými psími společníky. Obdivuji všechny, kteří se musí rvát s určitými problémy a dokážou to, nevzdávají se.

7 03.09.2017

Nádhera... Tato kniha je prostě jedním slovem úžasná. Ty příběhy vyprávěné z pohledu čtyřnohého kamaráda vás naprosto dostanou. Pokud jste tedy milovník zvířat a hlavně pejsků. U knihy se budete smát i plakat. Pokud máte sami pejska, jistě vás nejednou napadne, jestli si něco podobného myslí i ten váš čtyřnohý mazlíček. Protože je příběh vyprávěný z psího pohledu, dostanete se až do nitra věrné psí duše. A opravdu má každý pes v životě své poslání? Opravdu se může vrátit v těle někoho dalšího, protože touží být se svým páníčkem? Jakmile dojdete na konec této knihy, řeknete si, že určitě ano. Myslím, že něco dalšího ke knize dodávat, by bylo naprosto zbytečné. Přečtěte si ji, za mě máte jedno obrovské doporučení. Pokud budete mít čas, klidně knihu zhltnete na jeden zátah. Já se během dne nemohla dočkat večera, až se budu moci opět ponořit do stránek. Prostě úžasné ♥ A jsem moc ráda, že se kniha ke mně dostala až teď, kdy sama miluji jednoho psího tvorečka a nedala bych ho za celý svět.

7 03.09.2017

Na knihu Tmavé stěny Willardu jsem byla velmi zvědavá. Námět psychiatrického ústavu, dvě dějové linie, mě moc lákaly. E. M. Wiseman píše velmi poutavě a při čtení pasáží, které se odehrávají ve Willardu, vám jistě bude běhat mráz po zádech jako mně. Myslím, že autorka nijak nepřeháněla, když nám líčila život v ústavu pro choromyslné. A neumím si představit, že bych v těchto podmínkách měla přežít několik týdnů, natož měsíce či roky.
Děj je vyprávěn ve třetí osobě. I přesto se velmi lehce necháte příběhem pohltit a častokrát se vám bude úzkostí stahovat hrdlo. Charaktery osob jsou výborně vykreslené. Kniha má navíc jako bonus překrásnou obálku.

Pokud hledáte pochmurný příběh pro podzimní večery, určitě vám knihu doporučuji. Pokud jste momentálně v nějaké melancholické či depresivní náladě, radím se čtením počkat na vhodnější chvíli. Děj knihy totiž rozhodně není sluncem prosvětlený. Naopak. Je smutný, temný a chladný jako stěny ústavu ve Willardu.

Já se přiznám, že jsem od knihy možná čekala víc, nevím. Snad to bylo jen přehnaným očekáváním. Příběh mě bavil, ale nepohltil mě tolik, jak jsem čekal, že se stane.

7 13.03.2017

Dokonalý cizinec je výtečný debut. Kniha se četla jako po másle. Příběh má svižný děj, autorka vás nenechá ani chvíli zahálet a odvrátit myšlenky k něčemu jinému. Od začátku budete napnutí jako kšandy. Když se dozvíte zápletku, můžete mít pocit, tušení, že víte, jaký konec si pro vás autorka nachystala. Překvapivé zvraty vás však neminou. Já jsem knihou opravdu nadšená, čtení jsem si naprosto užila. Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.

7 16.04.2016

V noci jsem dočetla Manželovo tajemství od Liane Moriarty a jsem nadmíru spokojená. Někdy mi vadí, když je kniha psaná stylem, ve kterém je každá kapitola věnována jiné postavě. V této knize mi to nevadilo vůbec. Lehce jsem se orientovala už od začátku a příběhy se krásně nenásilně propojily. Konec může být pro někoho tvrdý. Bohužel, život se s námi taky nemazlí a ne vždy vše dopadne, jak bychom si přáli. Asi opravdu něco bude na známém úsloví o Pandořině skříňce... A k epilogu už snad není co dodat... skvělý. Rozhodně si pořídím další autorčinu knihu - Na co Alice zapomněla.

7 10.05.2015

Výborně napsaná kniha. Od samého začátku jsem měla pocit jakéhosi tajemna. Moc dobře se příběh četl, konec každé kapitoly už dopředu lákal k dalšímu pokračování v četbě. Rozhodně jsem se ani trochu nenudila a konec byl pro mě vskutku překvapivý. Kniha byla velmi zajímavá i z hlediska soudní antropologie, kterou jsme mohli dost dobře poznat. Určitě vyzkouším i další autorovu knihu.

7 02.05.2015

Mně kniha vůbec nesedla. Za mě zbytečně dlouhé, rozvleklé, spousta omáčky, téma kouzel a magie mě neoslovilo, nesedly mi ani hlavní postavy. 2,5*

6 16.07.2022

Knihu jsem četla docela dlouho, protože ta knížka je tak brutální, že jsem musela odkládat. Jako na Cartera jsem zvyklá, ale tohle jsem vůbec nedávala a i jsem si říkala, že touto knihou se sérií končím. Jako co to bylo? Detailní popisy neskutečně sadistických vražd, mučení, za mě tahle ohromná brutalita zastínila v knize úplně všechno, bylo mi z toho zle psychicky i fyzicky. A i z toho důvodu, že jednou z postav, byť tak nějak spíš vedlejší, bylo jedenáctileté dítě.
Rozuzlení mě hodně překvapilo, podezření na vraha jsem neměla, vlastně jsem ani neměla sílu přemýšlet, kdo a proč, tolik jsem byla zabředlá v tom hnusu. A docela mě překvapuje, že někdo pachatele dokázal odhalit. Já tam žádná vodítka nepostřehla.
Díky závěru jsem se rozhodla, že v sérii pokračovat budu, i když už mi Carterova tvorba připadá trošku šablonovitá a Hunter takový nadpozemský hrdina. Nicméně mám Huntera i Garciu ráda, náměty, zápletky, zvraty a rozuzlení bývají skvělé, ale v tomto dílu to pro mě všechno zazdila ta brutalita, jako by autor za každou cenu potřeboval čtenáře vykoupat v hektolitrech krve. Mně nevadí mrtvoly, ani ta krev, ale mučení lidí zaživa.

Chtěla jsem dát 3*, ale závěr mě přesvědčil na 4*. Masakr...

6 27.01.2021

Kdo má autorku načtenou, ví, že píše skvělé psychothrillery. Nejinak je tomu i v případě Útěku. Od samého počátku se vás zmocní tísnivá atmosféra. Prožíváte s Jo její pocity bezmoci, strach z cizí ženy a o vlastní dceru. Ovšem tato úzkostná atmosféra bez nějaké další gradace trvala na můj vkus poměrně dlouho. Až jsem se bála, že tentokrát se nadšení z knihy nedostaví. Potřebovala jsem nějak nakopnout, posunout se dál. Ovšem poslední třetinou knihy mi autorka opět dokázala, že to se čtenáři umí, umí si s námi pohrávat a dokáže nás hodně překvapit. Takže ano, nejnovější knihu od C. L. Taylor za sebe můžu určitě doporučit.

Nesmím zapomenout pochválit úžasnou obálku. Celkově tato série jede v krásných, neotřelých přebalech. Takže už jen jimi musí nalákat nejednoho čtenáře.

Kdo jste ještě nevyzkoušel tvorbu C. L. Taylor, klidně začněte třeba právě Útěkem. Věřím, že se k autorce budete rádi vracet, a těšit se na další knihy jako já.

6 26.05.2018

Tato kniha byla mým seznámením s autorkou a prozradím, že už doma čekají knihy další. Mám moc ráda příběhy z prostředí Austrálie, venkova a hlavně ten počátek dvacátého století. Žádný přetechnizovaný svět jako máme nyní. Miluji tyto úniky z dnešní doby pomocí knižních příběhů. Název i obálka bude určitě v čtenářích na první pohled evokovat červenou knihovnu. Ano, je to román pro ženy, najdeme tam romantická klišé, ale to vůbec nevadí. Nechybí totiž ani napínavé pasáže, vtipné pasáže, takže rozhodně nejde o žádný sladký románek. Naopak se příběh dotýká nelehkých životních situací a tu pravou romantiku bych tam viděla až v druhé řadě. Kniha mě natolik dokázala vtáhnout do děje, že jsem se pokaždé moc těšila, až se prostřednictvím stránek budu moci vrátit na farmu mezi své oblíbené postavy. A postavy dokázala autorka opravdu skvěle vykreslit. Nejen hlavní postavu Emily, ale také třeba čínského kuchaře, majitelku farmy a další. Takže za mě jde o dechberoucí příběh z nádherného prostředí a já ho s klidným svědomím doporučuji všem čtenářkám. Budete mít chuť se na farmu v Kimberley podívat.

6 26.05.2018

Tato kniha je sice útlá co do počtu stran, ale silná svým obsahem. Autor nám chce především ukázat, že biologická matka nemusí být nutně dobrou matkou. Nemusí být vlastně vůbec matkou, pouze rodičkou. Matkou se stává ta žena, která dítě miluje, vychovává, pečuje o něj, strachuje se, když onemocní, sleduje jeho rozzářené oči u vánočního stromečku, anebo s ním probírá první lásky. A že ho neporodila? To přece vůbec není důležité.

Ještě dodám, že se mi moc líbil autorův doslov nebo jak on píše „na malou vysvětlenou“. Těchto několik stran vás pravdu chytne za srdíčko.

Pokud máte chuť si přečíst zajímavý příběh od českého autora založený na skutečných událostech, sáhněte třeba právě po knize Petra Hrocha Bindera. A nezapomeňte obejmout mámu a tátu.

6 03.02.2018

Na další knihu od C. L. Taylor jsem se velmi těšila. Četla jsem Nehodu a ta mě hodně zaujala. Autorčin styl mi sedí a sedl mi taktéž u Zmizelého. Řekla bych, že zpočátku se příběh odvíjí pozvolna až pomalu. Ale myslím, že mu to vůbec neubírá na atraktivitě. Čím víc se potom blížíme k rozluštění celé záhady, děj nabírá grády a přiková nás ke stránkám. Opravdu se mi těžko v poslední třetině knihu odkládalo. Ke konci jsem sice už tušila, kdo za vším stojí. Nečekejte tedy žádný převratný konec s „wow“ efektem, ale spíš pozvolné vyplynutí a rozuzlení zápletky. Rozhodně to ale nic nemění na tom, že jsem si čtení užila, nenudila jsem se ani chvilinku, naopak jsem se výborně bavila. Jde opravdu o kvalitní psychologický thriller, který rozhodně doporučuji všem milovníkům tohoto žánru. A kdo z vás ještě autorku nezkusil, je na čase. Zmizelý čeká...

6 03.09.2017

Musím se přiznat, že jsem od knihy neměla žádná přehnaná očekávání, o to víc mě překvapila. Příjemně, samozřejmě. Vypravěčský styl autorky mě bavil, příběh je svižný, neobsahuje žádná hluchá místa. Kniha se mi četla opravdu sama. V příběhu se střídají kapitoly ze současnosti a z mládí hlavní hrdinky před dvaceti lety. Autorka udržuje čtenáře v napětí do samotného konce. Děj pomalu graduje až s posledními stranami. Já osobně hodnotím Nehodu jako skvěle zpracovaný psychothriller, který rozhodně stojí za přečtení.

6 25.01.2017

Tom Rob Smith zkrátka umí. Naprosto do detailů propracovaný psychothriller, skvělá zápletka a naprosto nečekané a překvapivé rozuzlení. Recenze v záložkách - Můj knižní ráj

6 16.04.2016

Kniha mě naprosto dostala. Velmi silný příběh, poutavě napsaný. Určitě se podívám na filmové zpracování. Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.

6 06.03.2016

Skvělý autorčin debut. Čtivě napsaný psychothriller se správnou dávkou napětí. Recenze v záložkách - Můj knižní ráj.

6 06.03.2016

Moje první seznámení s autorkou a jsem nadšená. Plynule se vyvíjející příběh vás nepustí, dokud nedočtete poslední kapitolu. Žádné nudné pasáže, napětí od začátku do konce. Pro slabší povahy bude autorčin styl asi dost brutální, nechybí detailní popisy vražd a postřehů z pitevny. Ovšem já už se těším, až se pustím do dalšího dílu této série.

6 16.02.2015

Právě jsem dočetla a jsem toho úplně plná. Výborná kniha. Chytla mě od samého začátku a posledních asi 70 stran jsem přímo hltala. Tolikrát jsem se dokázala vžít do situace matky Amelie, tak dobře byly její pocity vyjádřeny. Zkrátka výborný debut a doufám, že Kimberly bude v psaní pokračovat, protože kam se hrabe Zmizelá za touto knihou. Vůbec bych tyto knihy nesrovnávala, jediná podobnost tam je ve formě psaní, a sice pohled matky a pohled Amelie, přítomnost a minulost. Prostě jednoznačně skvělý počin.

6 10.02.2015

Na Dopis jsem se hodně těšila a měla jsem velmi vysoká očekávání. Možná i to způsobilo, že mě kniha nezasáhla tolik, jak jsem čekala, že se stane. No znáte to, lepší nic nečekat a potom být mile překvapen. Nicméně kniha se mi i tak velmi líbila, jen si myslím, že mohla autorka třeba právě příběh Chrissie podat lépe, emotivněji. Mně osobně připadal i takový useknutý, nedotažený. Přesto mě bavil víc a dotkl se mě víc než příběh Tiny. Tina si totiž za spoustu svých starostí mohla sama. I když člověk nikdy neví, jak by se v její situaci zachoval. A muži zřejmě dokáží ženu, která je do nich slepě zamilovaná, dokonale zmanipulovat. Ale i přesto mě Tina svou naivitou pěkně štvala, navíc potom v době, kdy už nešlo pouze o její život.

Dopis můžu rozhodně doporučit. Pokud máte rádi silné lidské osudy, určitě po této knize s nádhernou obálkou sáhněte.

5 25.02.2019