Šárka_D
komentáře u knih
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Fell good čtení, čtyři krátké jednoduché příběhy, lehce dojemné, lehce hořkosladké. Zábava na dvě odpoledne u kávy.
Pravěk a jiné časy
Olga Tokarczuk
Silná atmosféra a kombinace skutečnosti a magičnosti je hlavním tahákem této čtivé prózy, stejně jako skoro až básnické obrazy. Pravěk se vám odvíjí před očima a s postavami není těžké se ztotožnit. Má první kniha od Tokarczukové určitě nebude poslední.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Nemůžu si pomoct, přišlo mi to jako návod ke správnému chování pro žáky středních škol. Zjevná protitrumpovská rétorika a důraz na jediné správné vidění světa, tedy to autorovo. Další díla Snydera spíše vyhledávat nebudu.
Druhé město
Michal Ajvaz
Hele, tohle ne. Ajvaze jsem si zkusila ve dvou knihách, což bude asi i finální počet mých přečtených děl od tohoto autora. Co ale říct k Druhému městu? Námět to vskutku není originální (Nikdykde, Kobercové apod. zvládli paralelní světy mnohem lépe), hlavní hrdina je plochý, celý děj se dá shrnout tak, že aktér prochází městem a něco vidí. Nikam to nesměřuje, zápletka neexistuje, popisy dějů a jevů připomínající drogový trip to bohužel nezachrání a nejsou ani k dobru. Být kniha objemnější, určitě bych ji odložila, takhle jsem ji se zaťatými zuby vydržela.
Když jedné zimní noci cestující
Italo Calvino
Ačkoliv mi hodně pomohl doslov, nemohu říct, že jsem knihu pobrala zcela. Jednou bych se k ní ráda vrátila a četla ji znova, novým pohledem, lépe informovaná o autorových záměrech, ale až s větším odstupem.
Valčík stromů a nebe
Jean-Michel Guenassia
Útlá a velmi rychle sfouknutá knížka, která mi zpětně připadá o něco lepší než při samotném čtení, a to zejména kvůli novým informacím a neotřelému pohledu na poslední měsíce života Vincenta Van Gogha. Hlavní hrdinka je věrohodná husička, ostatně jinak to v té době zřejmě ani nešlo. Pro milovníky umění zajímavé zpestření.
Střih
Nathan Hill
Velký americký román? To sedí! Neromantizovaný pohled na hippies, studentské nepokoje a jejich vnímání pracujícími Američany, současnost, sociální sítě, videohry, požadavek na hyperkorektnost... Hlavní hrdina je sympaticky nedokonalý, postavy dělají chyby, jsou uvěřitelné, lidské. Nebudete ani vědět, jak vám těch víc než 500 stran textu uteklo. O současné společnosti vám toho sdělí hodně - a mockrát se zarazíte, že už to není jen v Americe, že už je to i tady.
Loutkář
Jostein Gaarder
Znepokojivý příběh jednoho podivína, který je ještě divnější, než si myslíte na začátku. Nebylo to špatné, ale vzhledem k mistrovství autorových jiných knih jsem očekávala o hodně víc.
Brooklyn
Colm Tóibín
Kniha za plný počet hvězd! Na emigranty nikdo nikde nečeká. Když opustí svou zemi, začlenění do nové společnosti je těžké - a návrat domů možná ještě víc. Hrdinka příběhu se ale v Americe snaží zapadnout a cílevědomě postupuje na cestě za lepší prací (s pomocí krajanů) i osobním štěstím. Čtenář může sledovat její postupné krůčky a to, jak se stává novým člověkem s plnou odpovědností za svůj život. Věřím, že nakonec se rozhodla správě.
Muzeum prazvláštních věcí
Alice Hoffman
Čtivý příběh, který autorka zasadila do nesmírně přitažlivého prostředí Coney Islandu počátku minulého století - místa plného lunaparků, podivných stvoření, cirkusů a tančíren. Beletristickým žánrem navíc zpracovává několik skutečných událostí, které jsou popsány velmi věrně, alespoň co jsem zjišťovala. Srovnání s Nočním cirkusem a Zimním příběhem je poměrně trefné, takže pokud se vám tyto knihy líbily, nebudete zklamáni.
Beatrice a Vergilius
Yann Martel
Martel má schopnost ve mně pokaždé po přečtení vyvolat dojem, že mi něco z knihy přece jen uniklo. Beatrice a Vergillius je skvělé čtení, tak jako Pí a Velehory. Říše zvířat je opět alegorií pro něco jiného z našeho světa, co měla ale znamenat příhoda s kočkou a psem? Má někdo nápad?
Tymiánové dopisy
Eve Makis
Zajímavé téma, které však formou připomínalo slohovou práci snaživé gymnazistky. Příšerné šroubované dialogy, ploché postavy, limonádový závěr, předvídatelnost.
Nultá hodina
Lotta Lundberg
Velmi, velmi dobré. Hluboký román švédské autorky promlouvá o svědomí a vině, víře a důvěře ve vztazích, ale i o upřímnosti k sobě samému. Tři časové roviny se přirozeně protnou na samém konci (i když už v průběhu něco tušíte), jednání hlavních postav, ačkoliv se nám třeba nelíbí, je přese všechna "ale" pochopitelné - autorka skvěle zvládá jejich psychologii. V kapitolách psychoterapeutky jsem se až zarážela, jestli je snad autorka sama psycholožkou, části po konci druhé světové války mi zase připomněly Denemarkovou a její Příspěvek k dějinám radosti. Ráda bych si od Lundbergové přečetla víc.
Orlando
Virginia Woolf
V knize mě velmi bavil pohled na tradiční pojetí mužské a ženské role, který má co říct i dnes, devadesát let od vydání. Autorka je vtipná, bohužel mám dojem, že mi toho v knize hodně uniklo, možná proto, že se hodně vztahuje k době vzniku a anglické historii. Celkový pocit z četby je rozporuplný.
Veľká ryba
Daniel Wallace
Vesměs souhlasím s Ivanem Kučerou, i pro mě byla kniha spíše zklamáním (oproti Burtonovu filmu, který považuji za výborný). Povrchní příhody příliš nedrží pohromadě, a upřímně řečeno, mít manžela jako Edward Bloom, asi mu brzo udělám pápá.
Lední medvěd
Jindřich Mann
Po dočtení mě nejsilněji napadá jedno: Proč toho Mann nenapsal víc? Jeho novely jsou nesmírně originální, mají krásný jazyk a jsou výborně vypointované, každá z nich je malým uzavřeným příběhem, který v závěru překvapivě vygraduje. Dětská perspektiva je osvěžující a uvěřitelná, prostředí socialistického Československa povědomé, člověk narozený po roce 89 ho přesto spíše objevuje a podivuje se či trpce usmívá nad tím, jak to tehdy vlastně chodilo. Malý literární skvost.
Pražské jaro
Simon Mawer
Události Pražského jara posloužily autorovi nejen jako kulisy, ale jako samotný hnací motor dvou více či méně milostných příběhů, které vyvrcholí okamžikem ruské okupace Československa. Mezi britským diplomatem a českou dívkou vzniká plnohodnotný dospělý vztah, sledujeme tu vlastně klasickou variaci na sbližování dvou lidí. Pár studentů z Oxfordu má pro změnu milostnou rovinu zamotanější a ne tak jednoznačnou. Právě tito dva pro mě reprezentují postoj okolního světa k okupaci: Když přijedou do Prahy, na studentských shromážděních hlasitě provolávají sympatie a podporu "anglických pracujících" místnímu lidu a socialismu s lidskou tváří, po okupaci ale rychle zmizí ze země, přičemž československou tragédii sledují s jakýmsi odstupem, protože není jejich, netýká se přímo jejich národa. Byla jsem nadšena tím, jak cizinec dokázal ztvárnit důležitý moment české historie, ocenila jsem taky vložené kapitoly, které na chvíli přerušovaly příběh a vysvětlovaly nějaký historický moment či kulturní jev, který by byl pro zahraniční čtenáře neznámý. Vynikající kniha, která volá po opětovném čtení.
Na vodě
Penelope Fitzgerald
Květnatý autorčin jazyk bohužel nedokázal vyvážit naprostou nudu a absenci jakéhokoliv děje této naštěstí krátké novely, která nevedla odnikud nikam. Knihy z Pestré řady vyhledávám, tady jsem se ale spletla.
Tango staré gardy
Arturo Pérez-Reverte
Po jednohubkách, které jsem teď četla jednu za druhou, přišel konečně pořádný a rozsáhlý příběh, který mi vydal na delší dobu a získával si mě s postupujícími stránkami. Oceňuji nastudované reálie, nečernobílé postavy, volbu nesmírně přitažlivého období a prostředí a taky hořkosladký závěr, který si tahle velká lovestory zasloužila. Musím však mít i připomínku: když jsem popadesáté četla o "oblých měkkých bocích a vlahé kůži" hlavní hrdinky, oči už mi šly v sloup, nezbavila jsem se toho až do konce.
Divoká labuť a jiné příběhy
Michael Cunningham
Moderně zpracované pohádky, to už tu bylo tolikrát, a řekla bych, že jiným autorům se to povedlo i o něco lépe, než Cunninghamovi. Sbírka obsahuje pár lepších povídek (Opičí pracka nebo ta na motiv Cínového vojáčka), jinak spíše průměr.