Tymiánové dopisy

Krásný příběh, který mně pohltil a hlavně posledních cca 60 stran jsem nemohla přestat číst.
Lehkou rukou psaný příběh o živote arménské rodiny, kterou rozdělí genocida.
O té jsem vůbec neměla tušení a jsem ráda, ze jsem se zas díky beletrii dozvěděla něco nového z minulosti. Zajímavá byla také zmínka o historii Kypru.
Do svýho travel listu přidávám další místa a zatím je prozkoumán díky mapám.

Ve více knihách jsem se setkala s tím, že jsou postaveny na skutečnosti, že někdo najde nějaký předmět z minulosti jeho blízkých a pátrá po souvislostech. V tom Tymiánové dopisy nejsou nijak objevné. Zde hledající Katerine objevuje souvislosti ze života její rodiny s arménskou genocidou z r.1915, a to je to, co mne zajímalo (neboť knihu jsem vybrala, jak je u mne často, kvůli plánované cestě - tentokrát hledám čtení o Arménech). Styl psaní je dle mne až reportážní, stručný, asi by velké téma genocidy Arménů, vztahů Arménů-Turků, ale i v knize zmíněné téma vztahů Kypřanů-Turků zasloužilo více. Stejně tak by mohla být více propracována osobnost a myšlení Katariny. I tak mne vcelku bavilo a přečetla jsem za dva dny. A zase se mi objevily nové souvislosti - cca před rokem jsem byla v Kayseri , díky knize mám nově s tímto městem nové asociace stran Arménů.

Tymiánové dopisy ukazují část historie arménského národa, genocidu ve 20.století. Zároveň je příběhem a důkazem toho, že lidé dokáží v sobě nalézt obrovskou vůli přežít, i když zrovna nejsou dobré časy.
Román je čtivý nejenom díky stylu autorky, ale také krátkým kapitolám. To má bohužel za následek pocit, že příběh utíká rychleji než byste chtěli.
Střídájí se zde pohledy mezi Mariam, Katerine a Gabrielem. Příběh začíná deníkovým záznamem roku 1915 a současností roku 1985.
Dozvídáme se o arménských tradicích, zvycích a hlavně o jejich tradiční kuchyni. Kniha je plná lákavých receptů a věřte, že se vám budou sbíhat sliny.
Tymiánové dopisy jsou silným příběhem s velkou emoční jízdou okořeněnou jemnou dávkou humoru. Moc se mi líbila scéna s Jennifer v arménském klubu, kde její účes Gabriel označí za artyčok v arménštině a ona mu rozumí.
Postava Katerine má jedinou a vlastně i nejdůležitější roli. Propojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Bohužel si ale nezískala tolik mých sympatií, jak jsem si od prvních stránek myslela.
Román není pro slabé povahy. Jsou zde vykresleny detaily krveprolití i nejniternější pocity ztráty, smutku a hlavně bolesti hlavních postav.
Příběh se mi zaryl hluboko do kůže a jen tak na něj nezapomenu. Doporučuji i vám si knihu přečíst. Já se tak dozvěděla něco málo o dalším kousku historie a knihu zařazuji mezi jedny z nejlepších knih tohoto roku, co jsem měla možnost číst.
Chci poděkovat Nakladatelství Argo nejen za poskytnutí výtisku v rámci #spoluprace, ale taky za to, že takové knihy vydávají. Na historii, tu dobrou i tu špatnou, bychom neměli nikdy zapomenout.

Dopisy můžou potěšit na duši, ale také prozradit nikým nevyřčené tajemství.
Katarina spolu s mámou zkoumají věci po nedávno zemřelé babičce a zároveň objevují krabici Neodeslané dopisy, datum bez adresy, k tomu kus jejího dávného života, fotky , lidé na nich už dávno nežijí a přece má Katarina pocit, že závan větru ji přenesl mezi ně. Je tak blízko a minulost je tak daleko.
Vytahují sešit, jazyku ale nerozumí ani jedna . Co se tehdy dělo v Arménii, proč babička ty dopisy psala a nikdy je neodeslala, co stojí v deníku?
Dlouhé putování nejen formou překladu začíná. Připravte si letenky :)

Příběh má také druhou rovinu- píše o arménském masakru na místních obyvatelích. Z pohledu rodiny tehdy mladé Mariam, vlastně ještě malého děvčátka. Nevěděla jestli přežije ani to, že bude jednou mít krásnou dceru a později vnučku ...

Téma pro mě nové a zaujal mě i začátek. Pak jsem se dlouho nemohla začíst a tak to trvalo do konce. Historický příběh smutný, zoufalý a naděje se objeví až po 60 letech.

Pro lepší pochopení příběhu jsem si musela, v průběhu čtení, vygooglit nějaké informace o arménské genocidě, protože jsem o ní nic nevěděla. Kniha popisuje příběh jedné arménské rodiny, poznamenané těmito událostmi. Jde o prolínání dvou časových období, o ztrátu i nalezení. Konec, který nezabrání slzám.

Příběh ze začátku stolení se mi líbil hodně, kdyby byla kniha jen o něm, dala bych 5*. Za ten současný ale musím ubrat jednu* a jednu ubírám za ten přeslazený konec. To na mě bylo prostě moc.

O arménské genocidě jsem se dozvěděla díky arménsko-americké kapele System of a Down a tato kniha mě díky výzvě nalákala dozvědět se o tomto období nejstarší křesťanské země víc . Vyprávěno je velmi nenásilně formou překládání starých dopisů a odhalování tragické minulosti několika arménských rodin. Naštěstí v momentech největších utrpení a ztrát příběh přeskočí do laskavé současnosti a nálada se na chvíli rozjasní. Možná je konec až trošku moc sladkobolný ale i přes to je to jedna z těch knih které ještě dlouho po dočtení nedostanu z hlavy.

Tato knížka mě pořád přitahovala a jsem moc ráda, že jsem po ní sáhla. Životní tragédie a štěstí proloženy skvělou kuchyní a vtipem nedostanu z hlavy ještě hodně dlouho.

Působilo to na mě velmi ukvapeným narychlo napsaným dojmem, jak se říká horkou jehlou spíchnuté, celkově jaksi neprofesionálně napsané.... no nicméně děj nebyl špatný, odehrával se ve dvou časových rovinách... vnučka zkoumá tajemství babiččina života prostřednictvím deníku, který byl objeven až po její smrti, navíc je napsaný v Arménštině, kterou neovládá... vydá se na Kypr, kde nejen odhalí babiččino tajemství, ale najde i svoji lásku... ano je to trochu červenoknihovní, ale nepřekračuje to únosnou mez, zajímavé pro mě byly popisy arménské genocidy a různé kulinářské speciality z této oblasti....

Knihu jsem si koupila od kamarádky jen proto, že je z prostředí Kypru, který s manželem milujeme. Sama bych po ní nikdy nesáhla, bála bych se, že to bude moc drsné. Bylo, ale když už mi bylo ouvej, přenesla mě autorka zpět do doby vypravěčky, tak se mi na chvilku zase ulevilo. Dozvěděla jsem se nové věci z historie, přenesla se zpět na dovolenou a i se trošku podojímala :-) Moc vám Tymiánové dopisy doporučuju.

Velmi dojemný příběh, i přesto, že obsahovala spoustu smrti. Některé části byly méně zajímavé, jiné jsem doslova hltala.

Zajímavé téma, které však formou připomínalo slohovou práci snaživé gymnazistky. Příšerné šroubované dialogy, ploché postavy, limonádový závěr, předvídatelnost.

Odpočinková, ale i dojemná a zajímavá kniha. Netušila jsem že se tohle všechno dělo na celém světě. Nějak se na genocidu v mém dějepise zapomnělo. Škoda že se celá rodina nestihla setkat. Líbilo se mi to.

Chvíli mi trvalo než jsem se zacetla. Knížka pěkná, ale šálek mého čaje to není.

Nádherný příběh, u kterého jsem polovinu probrečela, tak silný, skutečný, bolestný a poutavý. Je v něm kus naší historie, o které jsem netušila, jak moc byla krutá… Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách

Zajímavé téma, seznámení se specifickou kulturou a dokonce jsem se v jednom místě rozplakala...takže ano, tahle kniha se mi poměrně líbila...

Bylo to velmi smutné čtení o smutné době. Začátek výborný, ale ke konci už mi to hodně připomínalo americký slaďák a finální happyend už byl na mou náturu příliš. Z mého pohledu knížce spíš ublížil než pomohl. Škoda.

Opět jedna z mála knih, která mě naprosto pohltila a já ji přečetla za jediný den. Neznám dějiny arménů a už vůbec nic nevím o exodu a genocidě, která na nich byla spáchána. Strašně moc se mi líbilo, ale jejich lpění na tradicích a hlavně jejich dodržování, ráda bych někdy ochutnala všechny národní speciality o kterých byla v knize zmínka a na které mám teď obrovskou chuť :-).
V knize se střídají dvě dějové linky, pro mě jedna zajímavější než druhá. Jsem opravdu moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Doporučuji!