Šárka_D
komentáře u knih
Normální lidi
Sally Rooney
Rooneyová píše čistě generační knihy - nemyslím, že by dnešní padesátníci pochopili Connella a Mariannu, spíš by je rozčilovali. Já mám ale pocit, že autorka mi mluví z duše: nejistota dospívání a rané dospělosti, obavy o to, co si o nás myslí okolí, spolužáci a rodina, strach z přijetí, vlastní pocit nejistoty a nedostatečnosti, který se snažíme zakrýt okázalým nezájmem a z toho pramenící nezdary v komunikaci, kdy se ani jeden nechce plně odhalit partnerovi, protože se bojí odmítnutí. Pane bože, ještě, že už mám tohle životní období za sebou, tak, jako oba hlavní hrdinové na konci knihy, který mimochodem přinese pěknou katarzi. Moc se těším na (prý povedený) seriál.
Život po tobě
Jojo Moyes
Po skvělé jedničce trochu zklamání s přespříliš pohádkovým koncem, neurazí, nenadchne, což je na tuto autorku přece jen trochu málo.
Coco Chanel
Henry Gidel
Velmi slušný román, který je striktně dokumentární, nečekejte tedy velká hnutí mysli ani citu - a popravdě, u literatury faktu to je asi v pořádku. O životě oděvní legendy jsem se dozvěděla dost, o tom, jaká byla jako člověk, už mnohem méně.
Noci v cirkuse
Angela Carter
Peříčko, dlouho jsem se na tebe chystala, a nezklamala jsi mě, to musím přiznat, protože od první stránky, od prvních slov jsi mě lapila a ovinula spletitými pavučinami svého příběhu plného fantazie, kouzel, nablýskaného luxusu i bídy ze škarpy, podvůdků, lží, pýchy, ješitnosti a samozřejmě lásky. Nebudu prozrazovat víc, nechte se vtáhnout a prožijte s mladým americkým novinářem a neobyčejnou londýnskou akrobatkou několik nocí v cirkuse. Na ten výlet nezapomenete.
Medvědín
Fredrik Backman
Na Medvědíně bych ze všeho nejvíce chtěla vyzdvihnout vystavění příběhu: nejprve nám autor představí jedno obyčejné město a jeho obyvatele, přičemž od chvíle, kdy se rozběhne samotný děj, tušíme, že se stane něco špatného a je nám poměrně jasné, co to bude a jak to proběhne. Následuje samotná událost, která je pomyslným středem a vrcholem křivky příběhu, a pak děj klesá k následkům, které tvoří druhou polovinu knihy. A zhruba do poloviny až do tří čtvrtin příběhu je všechno výborné. Reflexe západní společnosti, toho, jak vychováváme chlapce a jak dívky, sonda do pokrytectví, filosofie sportu, fenomén hokejových rodičů, nelichotivý obraz maloměsta. Bohužel pak se projeví Backmanova známá záliba v obecných pravdách a zejména patosu, který je ke konci knihy téměř k nevydržení, hraničí s kýčem a velmi kazí celkový dojem z knihy. Nemůžu jinak než dát pouhé tři hvězdičky, přesto, že jsem měla od první chvíle pocit, že držím výjimečnou knihu.
Dějiny světla
Jan Němec
Poslechnuto jako audiokniha. Je radost poslouchat (číst), s jakou péčí pracuje Němec s českým jazykem, jaké vybírá metafory, jak poeticky popisuje život významného českého umělce. A troufám si říct, že spoustu lidí namotivuje k tomu, aby si Drtikolovo dílo prohlédli, poznali ho, nechali ho na sebe zapůsobit. Škoda, že se kniha nevěnuje i pozdějšímu životu Drtikola, ale autor ho chtěl pravděpodobně přiblížit jako umělce v období aktivní tvorby. Díky Českému rozhlasu za zprostředkování takového zážitku!
Ve svitu plynových lamp
Steven Price
Kniha velká objemem, časovým a místním rozpětím, příběhem i množstvím postav. Ne, že bych ji přímo zhltla, ale každý večer jsem se na čtení těšila, oba hrdinové mi byli i přes svou rozporuplnost poměrně sympatičtí. A Londýn viktoriánské éry, tak špinavý a zároveň dechberoucí, ten zde byl "postavou" sám o sobě.
Jen to psaní bez uvozovek, to už, prosím, ne.
Dvě místa na slunci
Becky Chambers (p)
Já tu Becky miluju, a to jsem od ní četla jen dvě knížky, ale jak ona umí psát! Nese vás příběhem, nešetří stránkami, a vy i tak knihou proletíte, až vám je na závěr líto, že nemá ještě tak o dvě stovečky stran navíc. Ráda jsem se vrátila do barvitého prostředí známého z prvního dílu této volné trilogie, musím vyzdvihnout skvělou psychologii postav, svižné dialogy a svět, který autorka pečlivě vystavěla. Další, prosím!
Skřítek: Cesta do tmy
Antti Leikas
Finské podivno mám moc ráda, ale Skřítek nijak zvlášť neoslnil. Na první pohled jde přitom o super téma, které se bohužel ztratí v nelogickém chování postav a doklopýtá do prazvláštního rozuzlení, které nedává smysl a které ani moc rozuzlením není. Škoda.
Malíř pomíjivého světa
Kazuo Ishiguro
Dávkuji si Ishigura po částech, protože zhltat všechny ty skvělé kousky najednou by byla škoda, veliká škoda, další na řadě byl tedy Malíř pomíjivého světa. Musím říct, že mne bavil o něco méně než Soumrak dne nebo Neopouštěj mě, ale na takové vykreslení poválečného Japonska jsem ještě nenarazila. Všudypřítomné pokrytectví, zastírání faktů, mlžení, neupřímnost i ve vztazích uvnitř nejužší rodiny, to vše maskované okázalou zdvořilostí a tradicemi. Tak moc se japonská společnost musí lišit od té naší, středoevropské! Zkrátka, těším se na další Ishigurovy nespolehlivé vypravěče.
Mount Kodaň
Kaspar Colling Nielsen
Začátek mě chytnul, pak se nadšení trochu vytratilo - cca do poloviny knihy mi příběhy připadaly výrazně lepší než ty ze druhé půlky, i tak to ale bylo zábavné čtení plné ironie, vtipu, ekologie a místy značné morbidity. Začínají mě bavit, tihle severští autoři!
Severský bestiář
Andrea Lundgren
Tento nenápadný skvost vás překvapí tísnivou atmosférou, severské podivno jak má být, v tomto případě v poněkud temnějších tónech. Musela jsem si povídky dávkovat, o to víc jsem si je ale užila. Je skvělé, že se Kniha Zlín tak věnuje severským autorům
Mapa času
Félix J. Palma
Škoda, přeškoda, že Host nevydal i pokračování Viktoriánské trilogie, které je Mapa času prvním dílem. U českého čtenáře to asi moc neuspělo, ono to nechytí po prvních stránkách, ale když dáte knize šanci, bude vás bavit, a díky štědrému počtu stran i docela dlouho. Autor je vtipný, prostředí přitažlivé, jednotlivé příběhy provázané a výborně vypointované a nenápadný hlavní hrdina, spisovatel H. G. Wells, si vás stránku po stránce získá. A ještě budete přemýšlet, jak by to cestování v čase mohlo fungovat...
Prolhaný život dospělých
Elena Ferrante
Poslouchala jsem jako audioknihu na Českém rozhlase a opět jsem nebyla zklamaná. Ferrante baví, odhaluje bolestivé křivdy, které nám způsobují ti nejbližší, a přitom není patetická. Jako vždy nás v kulisách staré Neapole provede tvrdým světem nižší společnosti, který umí vykreslit tak věrohodně, až je to čtenáři nepříjemné.
Borovicové ostrovy
Marion Poschmann
Kruhová kompozice příběhu začínající a končící snem, což má své opodstatnění: Japonci věří, že sny jim mohou zjevit pravdu, jak v knize prozradí jedna z postav. Sobeckost a sebestřednost sebevražd, které jsou v Japonsku mezi mladými lidmi doslova trendem, naráží na pragmatický životní přístup Evropana středního věku, tím vším se line japonská poezie a několik pěkných haiku. Skvěle ukázaný kontrast dvou odlišných kultur.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Ačkoliv mi na začátku autorčin styl připadal poněkud nevypsaný a těžkopádný, do příběhu jsem se dostala a nakonec jsem byla mile překvapena. Vtip, dobré základní dějové linky a jedna skvělá, která se týkala polozapomenutého japonského spisovatele. Neobvyklé japonské prostředí jako bonus.
Baletky
Miřenka Čechová
Nevěřím, že kdyby si tuhle knihu přečetla jakákoliv matka malé holčičky, ještě by ji někdy chtěla dát na ten krásný a vznešený balet. Ale rodiče jsou různí, pravda, a dítě může mít i člověk, který by ho možná vůbec mít neměl. Syrová výpověď o bolesti, beznaději, nenávratnému pokřivení dětské duše, předčasné dospělosti a zároveň nevyzrálosti až do dospělého věku. Slova se sypou přímo a naléhavě, bez kliček a jinotajů, autorka nikoho nešetří, a nejmíň ze všeho sebe. Jak to, že takové dílo uniklo pozornosti Magnesie Litery???
Předčítač
Bernhard Schlink
Jedna z těch knih, které nejdou číst povrchně, protože jinak se musíte k určitým pasážím vracet a číst je znovu, neboť si zaslouží vaši plnou pozornost a hlavně přemýšlení. Obsahuje totiž spoustu filosofických otázek o vině a trestu, promlčení, vině v rámci práva a v rámci morálky a také o Německu jako poražené zemi, která se musela se svou strašnou minulostí vyrovnávat ještě dlouhá desetiletí po konci války, a asi se s ní vyrovnává ještě dnes. Dá se ale číst i jako "pouhý" milostný příběh mladíka ke starší ženě, tato linka je neméně působivá. Úžasné dílo.
Žár
Joseph Incardona
Žár se mi strefil do rozpoložení. Finové jsou zajímavý národ. Dlouhé zimy, tma a osamělost je vedou k nezřízenému pití, a také k vymýšlení různých podivných kratochvílí, aby se právě té osamělosti vyhnuli. Jednou takovou zábavou je šampionát v saunování, na kterém nám autor rozprostřel svůj úsporný příběh inspirovaný skutečnou událostí, což jsem se ale dozvěděla až z doslovu. Oba hlavní hrdinové jsou svým způsobem sympatičtí, autor zde nabízí naturalistický pohled do mužské hlavy. Škoda, že závěr nebyl víc rozpracovaný, pár stránek navíc by si to zasloužilo.
Sto devětadevadesát schodů
Michel Faber
Mě bude bavit asi všechno, co kdy Michel Faber napíše. Od první novely této útlé knihy jsem se doslova nemohla odtrhnout, tak moc jsem chtěla přijít záhadě na kloub (stejně jako hrdinka), druhá novela měla skvělý nápad, prostředí i vyústění. Další, prosím!