salamandrina
komentáře u knih
Konec prokrastinace
Petr Ludwig
Jednoduchý, užitečný, zjistila jsem, že některý věci už sama roky dělám. Jako nakopávák a základní příručka je to fajn.
Najdeš mě ve tmě
Vlastina Svátková
(Audiokniha) Uf, hele no asi takhle. Je to prostě zpověď a zkušenost jedný ženy. Je vidět, že má toho hodně načtenýho z psychologické literatury, četla hodně rozvojových knih, to je jasný a sama to říká. Její rady jsou tak ověrěný i jinými. A s většinou z nich souhlasím. Ostatně začala jsem tu knihu poslouchat, když jsem byla emočně fakt vyřízená a musím říct, že první část mi fakt pomohla. Takový to “ježiš no jo, to jsem četla a teď to říká i ona” chápavý pousmání. Postupně mě ta repetice a házení chyb jen na jednoho z partnerů (v audioverzi ještě sugestivní dementně agresivní hlas muže a milý něžný racionální hlas ženy)začalo dost srát. Obzvlášť u části fiktivního příběhu nebo co to bylo. Takže za mě asi takhle: chápu to jako jedinečnou, psychoterapeutickou zpověď, která může pomoct, zároveň jako u všeho bacha na jednostrannost a neposuzovat svoje vztahy se vztahami jiných.
O ostatních nevím nic
Kristina Májová
Hele trvalo mi to. A musím říct, že první půlka byla pro mě dost náročná. Nějak jsem neměla sílu takovýhle příběhy o pološílenejch ženách jedné rodiny číst. Obzvláště, když sedíte sami doma, je karanténa a máte pocit, že se brzy takovouhle šílenou ženskou stanete.
Jo, ty postavy mi nebyly sympatický, ale prostě to bylo dobře a zajímavě napsaný a ve výsledku mě to bavilo moc. Ta propletenost, to jak se cizí (matčiny) strachy a zkušenosti promítaj do života jinejch (dcera). Trošku jsem se obávala "všechno se najednou vyřeší a všichni jsme v pohodě" happy endu, ale ten se SPOILER ALERT nekoná, což mě uklidnilo, protože kdyby Alice skončila s Marcelem, tak fakt tuhle knihu odhazuji do nejhnusnější knihobudky v Praze.
Takže a prostě: není to optimistický čtení a radostný, možná zrovna v době pandemie by se mělo číst víc radostnějších věcí, jakože hygiena duševní, ale úplně bych tenhle kousek nezatracovala neb skvěle napsána. Takovej hezkej psychologickej mainstream.
Cujo
Stephen King
Začátek mi trochu trval, ale pak pecka. Člověk úplně cejtí to vedro, paniku, žízeň, i když sedí doma pod dekou v bezpečí a pije čaj. Bernardýna si nepořídim - Bohouš nebo Cujo, to nechceš.
Jakubův cestovní deník
Jakub Čech
Super! Za dva večery přečteno, dojala jsem se a už to zas v nohou cuká.
Vytěženej kraj
Veronika Bendová
Sever Čech a jeho genius loci zněl lákavě, bohužel to prostě nedopadlo dobře. Jako povinná četba pro školáky, oukej, ale jinak neustálý poučování čtenáře totál otravný. Fakt jsem od toho asi čekala víc a ne jen intelektuální verzi Hartla. A ty zvířecí přirovnání.uf.
“Bílý obraz na ruce svítil ve tmě jako spící racek.”
„Podobné momenty jsou prchavé jako motýli a plaché jako kolouškové.”
„..při tom oslovení cosi zatetelilo, jako by se jí blízko srdce pohnulo čerstvě vylíhnuté kuřátko.”
Vše, co vím o lásce
Dolly Alderton
Oddechovka, co se docela dobře čte. Ne úplně blbá, když pominu prvních 50 stran. Nic víc. Ač to někteří knižní influenceři oslavují jako přelomovou a úžasnou knihu (jo, opět jsem nalítla reklamě), tak pro mě jen směska historek, myšlenek, receptů (proč proboha?). Osvícenský je-mi-30-uz-to-vse-chapu závěr mi přišel úplně násilím nastavanej. I když chápu, že to tak opravdu v životě autorky asi bylo. Hold život nejni literatura žejo, a co je přelomový v reálu, může cizí lidi na papíře nudit.
Škoda, že jsem to nečetla v aj - aspoň jazyk by si člověk procvičil.
Každopádně čte se to dobře, ale Bridget Jonesová to není, za tejden na to už asi zapomenu. Nebo jsem prostě už na tohle stará.
Temná věž
Stephen King
Já říkám díky.
Vzpomínám si teď na slova moji sestry, když jsem Temnou věž začínala číst: „Jak já ti závidím, že jsi na začátku a budeš to všechno prožívat poprvý.” Teď po těch tisíci stránkách s její závistí a a smutkem nemůžu nesouhaslit.
Slast
Marta Dzido
Marta Dzido: Slast.
Tyjo. Dvě věci. Jednak krásnej bez přebytečnýho patosu napsanej milostnej román, kde hlavní postavy utíkají k nekompatibilním lidem, aby byly k sobě zase přitažený. Druhak civilně dokonalý milostný scény, který z vás dělaj permanentně nadrženýho jedince, až tělo upí. Číst tohle nezadaná - nic moc.
Suma sumarum - dokonalý vlhký překvápko.
Cyklická žena aneb Jak využívat svůj lunární cyklus k dosažení úspěchu a naplnění
Miranda Gray
Mě asi na téhle knize nejvíc vadí to, že to je nepodložený nějakými výzkumy, statistikami, vědou. Vlastně se spoustou věcí souhlasím, přijdou mi logické. Nicméně jak se v knize pořád opakuje (čímž se autorka tak trochu kryje, kdyby něco nesedělo...) každé tělo je jiné, každá žena to má jinak.
suma sumarum - jsou tam zajímavé věci k zamyšlení, ale jako bibli ženství bych to nebrala.
Plíšková podle abecedy
Naděžda Plíšková
Krásný ale náročný. Trošku vyčerpávající číst o nekompatibilním nešťastným vztahu.
Úterky s Morriem
Mitch Albom
Taková filosofická úvaha o životě, ale napsaná tak, aby jí rozuměl každej. Vlastně to jsou asi věci, který normální člověk tuší a ví, ale neuškodí si je připomenout. Na to, že to bylo o smrti, to vlastně bylo velmi milý a fajn čtení.
V lidožroutově zahradě
Leïla Slimani
Celou knihu jsem se snažila oprostit od toho, že mi je hlavní postava naprosto cizí, nechápu ji, štve mě. Předpokládám, že smyslem dobrý literatury není to, aby vám byly postavy sympatický. Tady jsem si ale prostě nemohla pomoct. Ten svět je tak jinej, že i když zajímavě popsaný, byla jsem ráda, že jsem dočetla. Bylo mi naprosto jedno jak to dopadne. A co se týká jazyka někdy mě fakt štvaly naprosto dementní fráze jako třeba “zasmála se jako fontána”.
Nemísta měst: Opomíjená, pomíjivá a míjená místa měst
Anna Beata Háblová
Zajímavá kniha jak po grafickém zpracování, tak obsahově. Nutí člověka přemýšlet o tom, kde žije, koukat se kolem sebe.
Vrány
Petra Dvořáková
Jako z tohodle mi vubec dobre neni. Napsat, ze to je super kniha v ramci tematu je dost blbost. Jen porad neumim uverit, ze nejaky takovyhle situace jsou fakt realny. Uf.
Miss AmeriKa
Miřenka Čechová
Originální jak slovem tak vizuálem. Baletky mě bavily víc, ale líbí se mi její styl, kterej se s ničím moc nesere. Je svá a to mě baví.
Sny jako řeč nevědomí
Robert A. Johnson
Zajímavý začátek, pak už moc ezo. Nebo pro mě neuchopitelný. Asi nejsem moc fanynka Junga :)
