Zpěv Susannah
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275/bmid_zpev-susannah-iML-275.jpg
4
1157
1157
Šestý, předposlední díl knihy je jako přebírání nitek těsně předtím, než je autorovy prsty umným hmatem přeskupí do zcela nového tvaru. K nitkám je navázáno mnoho světů a příběhů, které se před našima očima propojují v jediný mnohotvárný celek. Jak už název naznačuje, kniha je věnována především osudům Susannah, té, která se dělí o svou mysl a tělo nejen s Dettou a Odettou, ale také s Miou. Zjistíme, jaké jsou důvody a cíle Miina počínání, zatímco zbytek ka-tet, Roland, Jake, Ochu, Don Callahan a Eddie, napínají všechny síly, aby Susannah zachránili a mohli pokračovat k cestě k Věži. A na této cestě nahlédneme rovněž pod pokličku jistému spisovateli z Maine.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2005 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Song of Susannah, 2004
více info...
Přidat komentář
Tak tenhle díl byl opravdu perličkou. Zkraje jsem byla trochu zmatená (Susannah a její alter ega Mia, Detta a Odetta mi pěkně zamotaly hlavu). Ale tím, že jsem měla "čistou hlavu" se mi tento díl líbil víc než minulý. A to i přesto, že jsme se k Temné věži neposunuli tolik, kolik bych čekala.... I když.... no, když tak nad tím přemýšlím.... Dostaneme se vůbec někdy s tímto tempem a stylem dál? :)
Příběh se rozděluje do dvou hlavních linií: Jake a Pére Callahan se vydávají hledat Susannah v New Yorku, zatímco Roland a Eddie putují jiným časem i prostorem, kde potkají... Stephena Kinga (náhodička, že? ).
Mezitím se Mia snaží porodit démonické dítě. Jenže si k tomu „vypůjčila“ Susannino tělo, což znamená drsný, vnitřní i fyzický boj. A právě tenhle vnitřní konflikt je hlavním motivem knihy.
Vzhledem k tomu, že tento díl byl vyloženě o ní, mohli jsme se více dostat do jejího těla a hlavně mysli.... Sama za sebe bych řekla, že je to takový ten visutý most těsně před vrcholem, kdy už se horolezcům dostává málo sil a na špici se dostanou jen ti nejodolnější!
Dal som si pár dní pohov predtým, ako som naklepal komentár, pretože som mal tak rozhádzanú "čitateľskú motoriku" z toho, čo King naťukal cez klávesnicu do textového editora, až som nevedel, čo sa smiať, či plakať. Prvý a zároveň najsilnejší dojem mám, že sa jedná o úplne, ale že úplne zbytočnú knihu, ktorá príbeh nikam neposunula. Lenže kniha má zároveň niekoľko výborných pasáží (najmä vlastné cameo so samým sebou, čo sa zároveň nemusí každému páčiť) a nie je to zlá kniha - len je (čo sa cesty k Temnej veži týka) zbytočná. Pritom je v nej všetko a zároveň je takmer o ničom, nič nevysvetľuje, nové otázky nekladie. Hmmm. A čo je pre spisovateľa najhoršie? To, ak sa čitateľ nedokáže so žiadnou postavou zžiť, vytvoriť si k nej vzťah a je mu jedno, ako to celé vlastne dopadne. Toť môj dojem zo šiesteho pokračovania.
Zpěv Susannah jako zkouška zarytého čtenáře. Jen ten, jenž dával doposud dobrý pozor, četl pečlivě a dobře si vše zapamatoval, bude puštěn k Temné věži.
Přitom docela krátký a jednoduchý příběh, na který ovšem Stephen King toho tentokrát - snad pro větší košatost - dokázal "naplácat" opravdu mnohé a nezapomněl při vší smůle i sám na sebe. Tím se dopustil za mne toho největšího hříchu a zároveň mi vytvořil novou zásadu:
Autor fikce by se ve své knize neměl objevit, ani coby vedlejší postava. Platí od teď až na vždy.
Ve výsledku se čtenář i tímto dílem nějak prokouše, ovšem konec zde bude hledat marně a to i ten otevřený. Snad budu s odstupem času považovat šestý díl jen za jakýsi úvod, či spíše pouhé intermezzo k doufám po zásluze epickému finále.
Opět zajímavý příběh a pokračování putování za Věží, ač nebyl úplně plný cesty Rolanda, ale nebyl zklamáním. Líbil se mi "Doslov" ;) Už se těším na poslední díl a poslední dílek celé skládačky :D
Mám pocit, že v tomto diely sa toho nestihlo až toľko stať. Výlet dvojice do Maine bol najpútavejšou časťou knihy. Prekvapilo ma, ako autor do príbehu zakomponoval samého seba a nalomil tak štvrtú stenu. Hoci to bolo zvláštne a možno aj trochu otázne, som zvedavý, kam sa táto linka s Kingom uberie v poslednej knihe.
Blúdenie po New Yorku z pohľadu Susannah či Mie boli slabšou stránkou. Tieto pasáže mi prišli zdĺhavé a miestami až nudné, takže som sa aj ťažko sústredil. Záver románu tiež neurčitý. Naozaj som z toho mal pocit, že by sa dal spojiť s ďalšími udalosťami (predchádzajúcimi alebo budúcimi) do ucelenejšieho diela.
Napriek tomu to malo svoje kvality a dej (aj svet) sa pohol, hoci nie o veľa. Bola tam prítomná aj akási naliehavosť, ktorá dobre zobrazovala pocit blížiaceho sa konca. Oceňujem aj prepojenie celej série Temná veža s autorovými osobnými problémami a závislosťami, čo zo série robí akúsi spoveď. Okolnosti vzniku série ďalej prispievajú k jej celkovej mystifikácii a pridávajú jej na hodnote. Rád by som veril, že zápisy v denníku sú naozaj autentické.
U dějové linky se Susannah-Miou jsem se musel místy do čtení i nutit, což se mi stává málokdy, hlavně u Temné Věže zatím v žádné z předchozích knih. Absence Rolanda a Eddieho v některých kapitolách byla znát na kvalitě a samotná postava Susannah bohužel příběh neutáhne. Rozdělit Rolandovo ka-tet tak pro mě nebyl úplně krok správným směrem. Wtf moment pak byl rozhovor Rolanda a samotného Kinga, který se bravurně dokázal vepsat do knihy jako by tam měl odjakživa patřit, nepůsobilo to vůbec na sílu. Celkově jako předzvěst k poslednímu dílu to bylo ucházející a teď už zbývá jen poslední zatáčka před mýtinou na konci stezky.
U Zpěvu Susannah jsem musela s hodnocením o hvězdu dolů. Pro mě osobně nejslabší díl Věže. Iritovalo mě Susanino/Miino těhotenství, jejich vzájemné napojení/vztah, vůbec celá ta dějová linka. Regulérně mě to obtěžovalo. Chápu, že King si nepíše příběhy pro nic za nic, že vše má svůj důvod, ale čeho je moc, toho je příliš.
Naštěstí o to víc mě bavil příchod Rolanda a Eddieho do jiného světa, miluju je, když jsou spolu. A teď hurá na poslední díl!
Na můj vkus příliš dlouhé pasáže rozhovorů jednotlivých částí Sussanah. A ty rozhovory Rolanda s Kingem? WTF, tomu už fakt asi hráblo...
Jako konec fajn, ale doufám, že finále bude epičtější a ne jen plkárna, kde se každé téma omele aspoň 10x ze všech stran.
Po několika měsících jsem se vrátil zpátky k Temné věži. Předposlední díl může sice působit chaoticky, ale pokud člověk dává pozor, všechny dějové a časové linky do sebe krásně zapadají. Zpěv Susannah je tak krásnou předehrou k závěrečnému dílu, který tentokrát nebudu odkládat a vlítnu rovnou na něj.
Jednoznačně nejslabší část série Temné Věže. 370 stránek, které děj vlastně příliš neposouvají a myslím, že by se daly scvrknout na nějakých 50 a zařadit na konec Vlků z Cally. Nejsem příliš fanoušek toho, že autor do příběhu zapsal sám sebe a použil se jako Deus ex machina. Jako autor na to má samozřejmě plné právo, ale mě to prostě bylo proti srsti a úplně to zabilo linku Rolanda a Eddieho. Linka Susannah/Mii mi přišla velmi roztahaná, zbytečná a místy až přehnaně filozofická. Kromě její poslední části s hororovým nádechem, která byla rozhodně nejlepší pasáží v knize. Kapitola Jaka a Callahana vedla vysloveně od nikud nikam, ale jsem trochu zvědavý, jak bude pokračovat. Nemám zdání proč poslední kapitola byly útržky z deníku autora. Má to zdůrazňovat proces, jakým TV vznikala ? Proč je součástí předposledního dílu? Nechápu. Každopádně doufám, že poslední díl se vrátí do kolejí, kudy jely Vlci z Cally. Nebýt deníkové části, asi bych dal 3 hvězdy, protože alespoň závěr byl skvělý, ale takto nemůžu víc, než 2.
(SPOILER) Freddy vs. Jason. Alien vs. Predator. Gorila vs. Architekt. A Susannah vs. Mia. Vynikající schizofrenní jízda. A sám Mistr jako třešínka na dortu. No tahle knížka se čte sama. Děj v podstatě nemá slabinu, přeskakování z reality do reality umocňuje zážitek z děje, čtenář vyloženě zaplesá, když Susannah dočasně získá nohy. A zapláče, když je ztratí. A finální scény už jsou totální lahůdka. Humáci, taheeni, Jižanské prasátko... luxus.
Bud matka boží pomocná.Ti v stavu přetěžkém.Má milá prý si nemocná.Prý chodíš s útěžkem.
Příběh příběhů v příběhu jiného příběhu,tak by se dala charakterizovat Zpěv Susannah. Stěžejní postava tohoto dílu se svými schizofreními JÁ či at chtěnými-nechtěnými partačkami,navíc s ještě jednou starostí. Pistolníci se ji vydávají hledat. Aby toho nebylo málo ,ještě se do toho vloží ,ehm nemohu si vzpomenout na jméno,jakýsi začínající spisovatel :-D Kéž dojedou až na konečnou.Kéž na trati se neztratí,kéž na trati se neztratí.
Dimenze i alternativní světy se tu spojují měrou vrchovatou. A nejenom to. Veškeré univerzum,tvorba dílo a vlastně i život nějakého autora. Ve Vlcích z Cally prozatím jen náznakově ,tu ve Zpěvu Sussanah nepřéhlednutelná.
Už jsem teda četl všelicos. Cestování v čase a jiné paranoidní vize, světy ve světě,příběh v příběhu,film ve filmu. To co tu předvádí autor : jen zírám. Zároven se podivuju,jak může být nejméně oblíbeným této epic série právě Pistolník ? Tady ve Zpěvech, to už potřebuje člověk přehled o díle samotném a každopádně být z rodu takzvaných skalních čtenářů.
Ze zatím přečtených od Stephena se tu nic nepodobá ani nevyrovná. Chvíli básníkem,chvíli filozofem,chvíli fantastou,chvíli kazatelem a s tolik typickou rozvláčností. Ve skutečnosti je to prostý příběh. Napsaný však tak částečným složitým postupem a to je na místě ocenit. Udržet něco v hlavě a následně to hodit na papír, to je hodné obdivu. Tady si někdo dal zatraceně záležet, aby to dávalo smysl a všechy ozubená kolečka do sebe zapadla. Síla Temné věže nás hypnoticky mgnetickou silou přitahuje. Vše směřuje ke konci a závěru. Zde je ten konec, tak nesnesitelně otevřený, jak ještě snad ani nebyl. A ted si představte, že King to celé psal z rozestupem několik let, desetiletí. My ted v klidu máme vše na podnose a k dostání celé. Tenkrát čtenáři nedočkavý a zoufalý. Pomíjivost čtenářů i jejich autorů oblíbenců z nekonečnou vizuální imaginací s představivostí jakou jen člověk dokáže mít.
V srdci ti písen dozněla.Tulácké svobody.Vyhledala sis manžela.Pro svoje porody.Lásce co v srdci kvetla kdys.At lehká zem je jí.Kdybys mou byla jistě bys.Nebyla v naději.
Zpěv Susannah je značně nepřehledné cestování v různých časech a dimenzích, kde spousta věcí nedává smysl. Je to díl ve znamení schizofrenie - nejen vzhledem k množství času, tráveného v podvědomí Susannah, kde se překřikují Susannah, Detta, Odetta a Mia, ale i vzhledem k nejasnému "tvaru" - je to epilog k Vlkům z Cally nebo prolog k velkému finále? Velká část příběhu je tak abstraktní, že se ztrácí čtivost, takže za mne zatím nejslabší díl Temné věže (navíc Susannah je mi z celé ka-tet nejméně sympatická postava).
Co se mi ale opravdu moc líbilo, bylo Kingovo zpodobnění sebe sama jako "Stvořitele" a pak také kapitola "úryvky z deníku spisovatele" (předpokládám, že většina deníku byla autentická).
Nu, dosti řečí, bitva o Temnou věž může začít.
Skvělý díl. Na jedné straně sledujeme rozpolcenou Susannah, kterou Mia doslova unesla do New Yorku roku 1999, kde chce porodit Chlapíčka. Susannah jí s tím má pomoc a my se s nimi dostáváme kromě New Yorku i na místa, která jsou jinde.. Kde vlastně? Ukrytá v mysli, podvědomí, vzpomínkách, jiných kdy a kde, kterými se to v této sérii jenom hemží, protože svět se hnul, stále se hýbe a bořitelé pracují příliš rychle.. Výborně jsou popsané vnitřní hovory obou žen a jejich "souboje" o moc.. Ale ještě o něco víc se mi líbila dějová linka Rolanda a Eddieho, kteří šli získat od pana Věže velmi důležitou parcelu. Od pana Věže, kterého bych nejradši profackovala, tak moc mě štval - musím uznat, že je to skvěle napsaná postava :-) Další cesta je zavedla k jejich stvořiteli, samotnému Kingovi, kterého zde nacházejí jako slabého, zbabělého na alkoholu závislého člověka a snaží se ho přesvědčit aby dál psal o Temné věži i když jsou síly, které s tímto nesouhlasí.. Strašně chci vědět, jak to bude pokračovat, jak Callahan s Jakem a Ochem vtrhnou mezi upíry, zda i Roland s Eddiem najdou k nim cestu, ale na druhou stranu se hrozně bojím jak to vše skončí a že to vlastně skončí..
(SPOILER)
Zpěv Susannah se nese v duchu jakéhosi příslovečného nádechu před velkolepým finále. Vedle silných osobních dramat jednotlivých postav (hlavně té zmíněné v samém názvu knihy, kdy rozhodně nejde o nic příjemného) tu nastává dost možná nejvíce kritizovaný aspekt celého díla. A tím je přítomnost Stephena Kinga coby vedlejší postavy, ke které se hrdinové vydají jakožto k dalšímu milníku své cesty k Věži, držící pohromadě realitu. Právě zde, pokud už ne dříve, mnoho čtenářů dospěje k tomu že se jim nelíbí, kam autor dění směřuje.
King se zde vypisuje ze svých vnitřních démonů a (dnes i tehdy) již překonaných závislostí a zároveň poskytuje silnou paralelu mezi sebou samotným a Rolandem, kde je poukazováno na podobnosti, které tito dva muži sdílejí. Zároveň autor sám sebe popisuje jako slabého, zlomeného člověka, jehož nadání pro psaní přichází odkudsi zvenčí, prostřednictvím nějaké vnější síly, jíž je on pouhým prostředníkem. Tato postava se stává cílem titulního záporáka Karmínového krále, protože na tom aby dopsal Temnou věž závisí do značné míry osud všech. Stane se tak Rolandovým úkolem, aby svého stvořitele zachránil. Zároveň se vše posouvá blíže ke konci. Ka-tet se málem rozpadá a dochází ke zrození potenciálně největšího zla, které je dílem dítětem Rolanda, a dílem dítětem Karmínového krále
Spočiatku ťažšie čítanie, ale príbeh opäť skvelí. Mám pocit, že v tomto diely naši hrdinovia zažívajú najkrušnejšie chvíle, avšak celá sága sa blíži ku koncu, takže sa to dalo očakávať. Zakomponovanie seba samého do príbehu King príjemne prekvapil, ani sa mi nechce veriť, že na čaká už len záverečný diel.
Záchrana Susanah může začít! Zatím Eddie a Roland neplánovaně skončí v Maine roku 1977, ačkoli cíl jejich cesty byl spíš New York 1999, nakonec se ukáže, že Ka má víc rozumu a rozdá karty úplně jinak, než si naše "společenstvo" plánovalo. A ukáže se, že to bylo naprosto správně. Sice pochopitelně, ale až příliš emocionálně zaujatý Eddie by přece jen mohl nadělat větší paseku, než Jake, Callahan a Ochu.
Povede se záchranná akce? To se čtenář stejně dozví až v další knize;)
Autorova vsuvka sebe sama je...rozhodně Boží, ačkoli velmi velmi egocentrická. Ale to nevadí, King může.
Než jsem začala číst Temnou věž, považovala jsem za krále epických ság Pána prstenů. Promiňte pane Tolkiene, právě jste se posunul na druhé místo.
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
"Tvoje víra tě zrazuje a nahrazuješ ji racionální myšlenkou. Ale v myšlence není žádná láska. V dedukci není nic co přetrvá. V racionalismu je pouze smrt."
Už pomalu klepu na dveře Temné věže, je tak blízko, téměř na dosah. Předposlední díl je za mnou i za nimi. A kolik že jich je? Roland, Jake, Pére Callahan, Edie a Susannah. Nebo snad Detta, Odetta nebo démonka Mia?
Za mě náročné čtení, které neposouvá, ale tak nějak sbírá střípky našeho příběhu. Možná se mýlím. Autor řeší hledání identity, zabývá se otázkou svobody, ale je v tomto díle i spousta úvah, které nás mají posunout. Otázka zní kam? Třeba k Věži? Nejvíce mě dostalo setkání s mladým autorem z Maine. To jako fakt? Nad jeho fantazií zůstává rozum stát, jeho pochody myšlenek, úvahy, nápady neznají mezí.
Líbilo se mi to, ale už vyhlížím ten pomyslný vrchol, špičku věže. A už je opravdu tak blízko....