Safienka komentáře u knih

Kniha mě překvapila. Podvědomě jsem se do ní nikdy moc nehrnula, ale teď jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst! Určitě obsahuje spoustu zajímavých informací, které se nedostávají do podvědomí lidí. Z knihy jsem si vzala to, co se mi hodí do praktického života. Zbytek jsem tak narychlo projela. Dílo obsahuje hodně statistik, upozornění na hodně výzkumů a takový nějaký všeobecný přehled o škodlivosti různých látek v produktech námi každodenně používaných. Dobu jedovou jsem četla ve čtečce, ale určitě si ji pořídím i v papírové podobě, abych si mohla udělat poznámky.

1 04.04.2015

Krvavý písek je mou třetí knihou od autorky M.T.Majar a druhou ze série o vlkodlačici Tori.
Není opět překvapením, že první díl byl lepší, přesto se i Krvavý písek četl dobře. Malý mínus má kniha za své široké pojetí textu na stránce. To mi kupodivu vadilo, neboť jsem měla pocit, že se na mě věty úplně valí. Místama se děj lehce vlekl, ale nic hrozivého to nebylo. Pořád jsem se divila, kolik děje je přede mnou.
V tomto díle se odpoutáváme od smečky a Rubena. Tori je unesena za cílem pomoci jiné ženě. Musí využít svých schopností, aby unikla všem hnusům, ke kterým se blbými náhodami dostane. Někdy jsem až nevěřila, jak rychle se mění dějová linie. Druhý únos pro mě byl překvapením. Autorka se opět vyžívá v poposivání sexuálních momentů. Člověk si až říká, jak je schopna vše dopodrobna a s fantazií popsat. Opět se tu dočítáme o obchodech s lidmi, hlavně s ženami, drogami a zbraněmi.
Obraty k dobru jsou takovým příjemným obratem a zadostiučiněním všem záporným postavám v knize. Další věc, která se mi líbila, je zapojení tzv. "českých chvilek a poznámek". Skvělé.

1 06.03.2015

Opět kniha, která se mi dostala pod kůži. Dlouhou dobu jsem ji odolávala, ani vlastně nevím proč... a až poté, co jsem si přečetla několik pochvalných recenzí, jsem se k ní odhodlala.
Přemýšlím k čemu bych ji tak přirovnala, nejspíše je to takový mix Stmívání (kusem zamilovanosti), Harrym Potterem (kouzly, čaroději a nahánění) a ještě spoustu dalšího, co jsem nečetla :o)Prostě fantasy jako vyšité.
Jednoduchý příběh mladé čarodějky - nadané vědkyně, která odmítá přijmout své schopnosti a snaží se žít bez nich. Do té doby než se jí do života přimotá očarovaný alchymistický rukopis, který nemohl nikdo z bytostí po hodně dlouhou dobu najít. A od tohoto klíčového momentu všechno letí rychlým spádem. Do života Diany vstupují upíři, ostatní čarodějové, démoni, kteří touží po stejné věci - po svazku. Ukrývání, únos, zamilovanost, čarování a vymýšlený nových a nových plánů ... to vše a další čtivé věci Váš nenechají nečíst.
Díky tomu, že jsem tuto knihu četla v časově náročném období, tak jsem ji nemohla zhltnout rychleji. Přesto jsem dělala, co jsem mohla:o). A už se těším na další díl, který by měl v Čechách vyjít v lednu 2013.

Už takovou dobu přemýšlím o tom, co k této knize napsat. Začala jsem ji číst, neboť jsem byla zvědavá, jestli bude čtivá jako kniha předchozí od stejné autorky. Bohužel jsem byla zklamaná. Soubor devíti povídek mě moc nenadchl. Celkově mě zaujaly pouze dvě povídky, a to: Já a ona a Diana, bohyně krásy. Vůbec by nebylo od věci, kdyby byly delší a obsáhlejší. Téma tohoto díla se mi každopádně líbí, Právo na vraždu je velice dobře uchopitelné, přesto mě v tomto podání nenadchlo.

1 04.03.2015

Kniha se mi dostala do rukou na dvakrát a musím říct, že při druhém čtení jsem z ní byla nadšena více. Úplně mě pohltila a nasadila do hlavy spoustu nových myšlenek. O bytí ve tmě přemýšlím už nějakou dobu a i díky této knize si jsem jistá, že někdy se opravdu odhodlám (i když se teda bojím, co mě tam bude čekat :-)

Začátek byl náročnější. Zvyknout si na styl autorčina psaní mi trvalo poněkud déle, ale nakonec jsem knihu dočetla opravdu až do konce. A sem tam jsem se i zasmála o jakou se jedná existenci. Každopádně není to kniha jen tak pro někoho a chce to opravdu hodně nátury ke čtení. Ještě k tomu mi spadla do vany, takže se stala součástí mé knihovny. Snad mě někdy v budoucnu ty její historky a vycpaná zvířata nebudou děsit!

1 25.01.2015

Autorka opět nezklamala. Myslím, že utvrdila mnoho žen/ matek v tom, že na tom nejsou ve světě samy tak bídně :-) Čtyři hrdinky, čtyři životy, čtyři změny a posuny. Opět nalézání sebe sama, což je v tomto díle náročnější, neboť vedlejšími hrdiny jsou nejen muži, ale i děti.

1 01.01.2015

Skvělé! Colleen Hoover nezklamala ani tentokrát! Kromě toho, že to bylo čtivé, oddechové a plné tajemství, tak se mi moc líbilo zapojení úryvků z textu kapely The Avett Brothers (už mám jedno album sehnáno :o) A hlavně se autorce povedlo předvést novodobou poezii v úplně jiném světle! Určitě stojí za přečtení!

1 01.12.2014

Skvělý příběh, sympatická tloušťka knihy a hlavně téma, které by se mohlo promítnout i do reálného světa. Téma tolik propírané, ale zatím moc nevyřešené. Ač jsem se zpočátku maličko motala a ztrácela, tak nakonec jsem se nemohla odtrhnout. Agenta s mnoha jmény bych potkat nechtěla, neboť by mi nezůstalo nic skryto. Čtivé a napínavé. Skoro jsem až okusovala nehty nervozitou, jak to dopadne :o)

1 21.10.2014

Čtivá romantika pro jeden den na gauči :-)Pěkná obálka, příjemný příběh, humor, napětí a nečekaný konec. Hodnotím kladně a už se těším na další díl. Určitě jsem jí nečetla naposledy :-)

1 04.08.2014

Nemohla jsem se do ní začíst. Když už jsem se začala orientovat (skoro v půlce), tak se to rozjelo. Na můj vkus až moc sáhodlouhých popisů, které mi vadily.

1 04.08.2014

Musím uznat, že jsem se na tento díl moc těšila, ale tak nějak mě trochu zklamal. Mezi jeho stránky jsem stihla přečíst ještě nějaké další knihy. Občas se tam našly nudnější pasáže, ale mělo to i několik světlých momentů. Každopádně mě mrzí, že tam nebylo vysvětleno trochu víc o Little People a že byl konec takový nějaký vlažný.

1 27.01.2014

Fantasy příběh jiného formátu než jsem u Patricie zvyklá. Přesto dobrý! Začátek byl možná maličko zmatený. Měla jsem pocit, že ho musím číst pomalu, abych vše pochopila a vše mi došlo. Možná tím, že nejsem zvyklá na fantasy složitosti :o))No, šlo to ztuha, ale nakonec to vyšlo :o)
Příběh vypráví o Rialle. Empatce, která je uvržena do otroctví v zemi Darranů. Najde si ji lord Wintersein, který ji nechá vycvičit jako tanečnici. Tanečnice je vysoce ceněný otrok, kterého si nemůže dovolit jen tak někdo, a proto je na Riallu dohlíženo a nikdy jí nebylo víceméně ublíženo. Přesto se jí v otroctví nelíbilo. Podřizovat se někomu nebyl její šálek čaje, a tak uprchla do nepřátelské země Sianimu, kde se stává cvičitelkou koní. Přesto se jí dostane možnosti se do Darranu vrátit zpět, tentokrát jako špion, který má zabránit válce čarodějů a podpořit zrušení otroctví. Rialla souhlasí a spolu s původním lordem Darranu - Leahem se vydává do této hrůzostrašné oblasti, kde má opět předstírat otroka. Vše se maličko vymyká kontrole, na scéně se objevuje šílená nestvůra z bažin, která Riallu zraní. Ve stejný moment se objevuje první mrtvý. Riallu si bere nastarost léčitel-Tris. Dvojice se sbližuje a začíná spřádat plán na únik a pomstu. Protože chce Rialla dopřád svobodu všem zotročeným, i přesto, že má šanci uprchnout, tak to neudělá a dostává se ještě do větší šlamastyky, než prve. Na její cestě a při trestech, které ji jsou uděleny, ji pomáhá právě Tris a jeho magie. Při jejich úprku, kdy se zmocní důležité knihy potkávají další hnusné nestvůry – drápavce. Pomocí kouzel Trise, který je přírodním čarodějem a léčitelem – Sylanem se jim podaří ukrývat, ale nejde to do nekonečna. Tento příběh, který je o trochu jiný než série s Mercy Thompsonovou je pln útěku, lstí, bolesti a ztráty. Objevuje se zde mnoho dalších postav, který ději udávají směr, přesto je zde nemá cenu vypisovat. Knize dodávají pocit celku, I když jsem asi 30stran před koncem nemohla uvěřit, že to skončí, tak se to autorce povedlo uzavřít velice pěkně. Sama za sebe bych ještě pokračovala, ale můžu si leda tak psát na papír:o)
Líbilo se mi, že jsem četla knihu, kde byla za hlavní postavu vybrána právě empatka. Opět krásná žena, zelenooká, tanečnice a ještě ochotná bojovat za práva zotročených lidí.
Z vlastního pohledu - tato kniha stojí za přečtení.

1 19.06.2013

Asi nejslabší dílo, které jsem od Patricie Briggs četla. Na knihu jsem se těšila, jelikož mi styl Patricie sliboval příjemné odpoutání od reality a zase nějaké nové informace ohledně vlkodlaků. Bohužel jsem se po několika stránkách dost ztrácela. Vždycky je horší si zvyknout na příběh, který se odehrává mimo domácké prostředí, kde i čtenář vše víceméně zná. Takto je to i zde. Prvních pár stran, které nás opět zavádí k domu Charlese a Anny je opravdu jen to jediné z domovském Aspen Creeku. Následně nás autorka odvádí do Seattlu, kam novomanžele vysílá místo maroka. Cílem cesty je shromáždění alfů, kteří se mají dohodnout o tom, jak budou vlkodlaci odhaleni veřejnosti. Najednou se v ale knize objevuje nespočet nových psychologicky zajímavých postav, které jsem si nebyla schopna urovnat až do konce knihy. Tak nějak mi v hlavě utkvělo pár z nich, které jsem nějak zařadila a stihla si oblíbit, zbytek jsem vypouštěla a v průběhu čtení jsem měla tendence se vracet, kdo ke komu vlastně paří. Kromě mně nic neříkajících až možná nudných částí, kdy se řešila vlkodlačí politika jsem měli možnost zaznamenat jinou dějovou linii, která se týkala zabijáckých upírů. Akce celého zamotance se začínala odvíjet zhruba od poloviny, kdy mě kniha začala bavit a našla jsem si tam to, co na těchto knihách miluji. Strhující děj, stopování sériového vraha a historické zápletky. A to by nebyly Patrciiny knihy, kdyby se do každého příběhu nezamotali čarodějnice a fae, takže spolupráce byla vidět pěkně až do konce. Ale aby nebylo moc neznámého, tak jsem se dozvěděla něco nového o poutu hlavních hrdinů, fandila jim až do konce a na poslední stránce zoufala z náhlého konce. No, což. Takže si budu muset nějaký ten půl rok či rok opět počkat, až bude vydáno pokračování s názvem Spravedlivá hra.

1 19.06.2013

Od knížky jsem čekala něco víc ... místy mě i nudila. Chybělo mi v ní více lidskosti místo kupy lékařských výrazů :-)

1 17.06.2013

„Všude kvetou květy pro toho, kdo je chce vidět.“
Henri Mattise

Květomluva - řeč, která je zahalena krásou a tajemstvím. Rozličnost barev a vůní udává stejně jako tato kniha širokou rozmanitost nálad.
Málokdo ví o květomluvě v dnešní době tolik, aby by ji používal. Přesto je to jazyk krásný, voňavý a hlavně tajemný. V historii se s ním seznamujeme už ve starověkých harémech. Přesto svůj rozkvět zaznamenal až za vlády královny Viktorie. Dokáži si představit, jak uchvátil celý svět. Řeč, jenž nám umožňuje diskrétně vyjádřit nejen své pocity, emoce, ale i touhy či rozmary.

Společenská pravidla byla kdysi velice striktní a proto se květinám dávalo tolik nadějí. V dnešní době, kdy existuje spousta sdělovacích prostředků, již nemáme tolik elánu, abychom vkládali slova do řeči květin. Tato publikace nám dává velké množství zajímavých informací, které se zdaleka nemohou vyrovnat tomu, jak se s kyticemi tehdy nakládalo a co se v nich dalo všechno přečíst.

Roli hráli i zdánlivé maličkosti jako to, zda jsou květy sklopené nebo vzpřímené. Některé významy byly tak precizní, že kupříkladu pozvání na schůzku zvadlými růžemi znamenalo hodinovou schůzku, zatímco kytice otočníku s omamnou vanilkovou vůní již dvě hodiny. Všechno mělo přesný význam – kytice, na které byla uvázaná stužka napravo, symbolizovala obdarovaného, zatímco stužka napravo toho, kdo kytici daroval. A nakonec…pokud byla stužka uvázaná směrem dolů, obsah celé výpovědi byl zcela opačný. (zdroj: www.online-kvetiny.cz)

Hned na první pohled vás dílo dvou zahraničních autorek osloví. Mohli bychom ho hledat jak v oddělení zahrady, tak v poezii, odborných textech, ale i v symbolech či výtvarném umění. Krásné ilustrace, které vznikly díky Fann Robinsonové doplňují všechny stránky a udávají jim nádech originality. Stejně tak jako básně či zajímavé texty od známých osobností, které jsou připojeny ke každé květině. Kromě historických údajů zde můžeme nalézt latinský názvy a výběr zajímavostí.

Dílo, které nám umožnilo zavzpomínat a mně vyhledat vícero informací, je příjemným společníkem. Kniha, ke které se ještě několikrát vrátím, je psána velice čtivě. Přestože neobsahuje veškeré možné květiny, pár zajímavých informací zde určitě najdete.
Kniha by se dala rozebrat z více pohledů, přesto bych Vám doporučila, abyste se o její kvalitě přesvědčili sami – stojí to za to.
 
A v stíny skrytý
jsem kvítek zhléd:
jak oko zářil,
jak nebe květ.
Já shýb se pro něj,
on šeptem dých:
„Kdybys mne utrh,
Já uvad bych!“
Johann Wolfgang Goethe

1 27.05.2013

Hra je výzvou pro každého z nás. Dodává nám naději vítězství a ujištění toho, že dokážeme být dobří v tom, co děláme. Když se spojí moderní technika se zajímavou hrou, jedná se o velké pokušení. Game je prvním dílem ze série thrillerů od Anderse De La Motte. Dle kritiků se jedná o švédský kriminální debut roku 2013. Ale je tomu opravdu tak?
Musím přiznat, že mě kniha zaujala díky své obálce. Bohužel jsem se po několika stránkách začala obávat, že tomu nebude na dlouho. Děj, který je propleten anglickými výrazy a názvy, ve mně nezanechal dobrý dojem. Netradiční pojetí autor pravděpodobně zařadil pro větší autenticitu, přesto to pro čtenáře, kteří si s anglickými výrazy a slovíčky nerozumí, může být problém. Slovník potom bude nedílnou součástí celé série.
Další zvláštností a možná i důvodem, proč člověk knihu čte dál a dál, je to, že má dva hlavní hrdiny, s kterými nás seznamuje postupně. Nejprve prožíváme příběh s Henrikem Pattersonem, který vystupuje jako HP. Zjišťujeme, že se jedná o nepracujícího, líného, nespolehlivého muže, který se zajímá pouze o televizi, hašiš a IT technologie. Osobně mi tato postava sympatická nebyla a s jejím chováním a myšlením jsem se nebyla schopná ztotožnit. Následně se seznamujeme s druhou postavou, Rebecou. Ženou, která pracuje jako bodyguard, je značně zapomětlivá, snaží se překonat sama sebe, vytěsnit ze vzpomínek jisté zásadní události a hlavně je trnem v oku ne jednomu kolegovi. Ač by si to pravděpodobně sama nepřiznala, tak je šikanovanou osobou. Tyto dvě postavy, dva životy se v příběhu pravidelně střídají a nutí nás k zamyšlení.
Ústředním tématem a motivem celé knihy je tzv. Hra. Hra, jejíž pravidla nejsou nikterak náročná, ale dodržení je více než nutné. O co vlastně jde? Jednoho dne najde HP v metru moderní telefon, ke kterému se nikdo nehlásí. Přístroj ho vybízí ke hře, která začíná nezvyklými úkoly. Aby mohl získat určený počet bodů a peněžní částku, musí úkoly splnit, nesmí se nechat chytit a ještě musí vše řádně zdokumentovat. Úkoly začnou být náročnější a částky vyšší. Vše jde jako po másle do té doby, než se mladíkovi připlete do cesty druhá postava. Od této chvíle je příběhu udán spád. Vše je rychlejší, zamotanější a nebezpečnější. Určitě se jedná o čtivější část knihy.
Hra na život a na smrt, která má kořeny až kdesi v minulosti, je hrou nemilosrdnou a trestá každého, kdo poruší první základní pravidlo - mlčet. Stejně tak, jako hlavní hrdinové, si nemůžeme být jistí, kdo je do hry zapojen, kdo nás sleduje, kdo nás chce za něco potrestat či nás prostě jen zlikvidovat. Nitek, které drží jeden velký projekt, je nespočet a zpřetrhat ty správné je velké umění.
Dílo, které je určeno přivržencům napínavých thrillerů. Text je psán ve slangové formě, doplněn počítačovými rozhovory.
Věřím, že další díly, které by měli v českém překladu taktéž vyjít, budou mít své fanoušky.

1 21.05.2013

„Dle sebe soudím tebe.“
Citát, s jehož důsledkem se pere snad každý z nás. Ne vždy je ta snazší cesta tou správnou. Stejně je to i v tomto díle, kdy je mnohem jednodušší odsoudit na základě vlastních zkušeností, než se pokusit nesoudit a přijmout názor a život druhých. Ikdyž se to na první pohled nezdá, tak můžeme v této knize nalézt zajímavou myšlenku týkající se lidského jednání a chování.
Kdo miluje nejvíc je pátou knihou v českém překladu, s kterou na pulty přišla Tess Stimson. Anglická spisovatelka přirovnávána ke stylu Jackie Collins.
Já Vám tak mohu představit společenský román, který mě zaujal nejen svým psychologickým podtextem a blízkým tématem, ale zároveň i svojí neochvějnou realitou a humorem. Zaujal mě styl psaní, kdy je příběh vyprávěn šesti hrdiny, díky jimž máme možnost poskládat celé puzzle života manželů Clare a Marka Eliasových, jejich chůvy Jenny, švagra Alexandra, ctitele Coopera a matky Daviny. Zprvu jsem si na to nemohla zvyknout, ale čím víc jsem četla, tím víc mě to bavilo. Autorka zařadila stejné pasáže, abychom se v textu lépe orientovali, byli obohaceni o více informací a věděli, že to dává smysl. Všech necelých 300 stran je tak protkáno několika příběhy, ale zároveň i nevšedními dopisy a všemožnými zprávami, které čtenáře nutí k zamyšlení a hledání mezi řádky.
Dle anotace bychom mohly soudit, že bude kniha více napínavá a strhující. Čtenáři tak možná maličko nepřesné a jinam zavádějící naladění úvodním slovem přinese zklamání. Hned od začátku jsem měla tušení, kam bude celý příběh směřovat a jak dopadne. Přesto jsem se zmýlila a byla mile překvapena, jak se to autorce podařilo zamotat a rozuzlit tím správným a romantickým směrem.
O čem vlastně celá kniha je? Máme tu příběh o úspěšné ženě, která vlastní řetězec květinářství, je provdaná za mladšího manžela a nic jí k životu nechybí. Nechybí do té doby, než najde na těhotenském testu dvě čárky a porodí dvojčata. Od této chvíle se její život sune nepředvídatelným směrem, kdy v čiré hrůze z mateřské role zaměstnává chůvu, která se stane jakýmsi spouštěčem při všech následujících událostech. Nejen Clare zjišťuje, že život přináší různé priority, které si je potřeba správně zařadit.
Toto dílo se mi dostalo do rukou při té správné náladě a já ho hodnotím kladně.

1 06.05.2013

Říká se, že nejlíp se píše o tom, co znáte. Tak to je i u díla Taylor Stevensové - mladé autorky, která si prožila dětství v sektě a procestovala kus světa.
Neviňátko – druhý díl série s lovkyní informací. Vanessa Michael Munreová, mladá dívka, která se přibližuje svým myšlením, charakterem a vlastnostmi známé Lisbeth Salanderové, vizáží a zkušenostmi hrdince zvané Tomb Raider, ostrými noži a krveprolitím Tarantinovu filmu Kill Bill.
Příběh, který se svým tématem pohybuje na hranici čtenářské únosnostim a reálnosti. Ti, kteří již četli první díl, nejsou tolik překvapeni jako ti, pro které je toto dílo prvotinou. Některé pasáže jsem si ani nedokázala představit a spíše mi to připomínalo film Matrix, než pravděpodobnou a uskutečnitelnou věc. Dílo je zařazeno mezi napínavé thrillery, přesto bych toho napětí očekávala více. Příběh je propracován na základě moderních a technických vymožeností. Máme možnost nahlédnout nejen do emocí několika hrdinů, ale též se dozvědět i něco o sektě Vyvolených. Tím vším je propleten soukromý život Michael, který je pravděpodobně tím nejzajímavějším.
Hlavní hrdinka je, jak už jsem výše zmínila, mladá žena, která bojuje se svými nočními můrami. Ocitáme se tak občas v bláznivém ději nočních běsů, které jsou útrapou a nebezpečím nejen pro ni samotnou, ale i pro její okolí.
Po několika stránkách, kdy se spolu s hlavní hrdinkou potácíme od spánku k bloumání a vraždění, je nám představen hlavní úkol a stěžejní bod celého příběhu. Do řádků vplouvá nová postava – Logan. Přítel, který pátrá po své unesené dceři Hannah. Dívka, jež byla odcizena svým rodičům a nyní žije uprostřed šílených lidí, kteří svůj život zasvěcují Prorokovi a dělají vše pro „Boží lásku“. K ucelení všech hlavních postav je nám poté představen žoldák, sympatický a rozvážný Bradford Miles, vznětlivý Gideon a sympatická Heidi. Všichni zmínění by měli vytvářet celé akci ochranná křídla, přesto i v nich je pár trhlin.
Přestože Michael může působit jako křehká dívka, za pěknou skořápkou je ale nemilosrdný bojovník, který se umí ohánět nejen svým rychlým a svižným, energii nabitým tělem, ale i ostrými noži. Spolu s Bradfordem se pouštějí do operace, která probíhá v Buenos Aires. Mají za úkol sledovat všechny sekty, v kterých by se dívka mohla pohybovat. Nic neponechávají náhodě, a tak je možná nakonec překvapí, kam autorka děj posune. Abych vše neprozradila, ponechávám to na čtenářově zvědavosti, zdali se do knihy pustit či nikoliv.
Co se týče čtivosti, tak necelých 350 stran četlo velice svižně. Autorka zapojovala několik úhlů pohledů, střídala noční můry s reálným životem a celkově se snažila o akčnost. Možná bych uvítala více střetových bodů, které dokáží zadržet dech, přesto se mi kniha líbila a hodnotím ji kladně.

1 05.05.2013

Musím přiznat, že jsem z této knihy mírně zklamaná. Znám několik čtenářů, kteří mají Patricii Cornwellovou zařazenou mezi oblíbené autory, ale u mě toho po přečtení Mrtvé beze jména nedostála. Ač se jedná o dílo z jedné série, tudíž tam je možná návaznost, tak svou čtivostí a formou ji hodnotím hůře.
Děj celé knihy je zasazen do období vánočních svátků. Ústřední postavou je soudní patoložka Kay Scarpettová, kterou můžeme znát, jak už jsem psala výše, z předchozích dílů. Přestože je autorka vyhlášená svými kriminálními thrillery, které jsou zaměřeny hlavně na forenzní vyšetřovací metody, tak v tomto díle si jich tolik neužijeme. Hlavním tématem je pronásledování sériového psychologicky narušeného vraha – Gaulta. Tudíž se pohybujeme spíše v terénu a zabýváme se složitými vyšetřovacími technikami, které mi maličko motaly hlavu.
V díle je čtenářům dopřáno hned několik vražd. Hlavní vyšetřování se odráží od brutální smrti ženy bez identity, která je nalezena nahá, brutálně zavražděná v Central Parku v New Yorku. K vraždě je přizvána i Kay Scarpettová - soudní patoložka, která nám dopřává spoustu informací, kterých by si běžný vyšetřovatel pravděpodobně nevšiml. Díky těmto podrobnostem je vyšetřování, ale i celkové pojetí příběhu zajímavější.
Autorka nás seznamujeme i s dalšími postavami, kterými jsou hlavně vyšetřovatelé a policisté. Pro někoho opět známé z předchozích dílů. Kromě honu na vraha, který je s vysokou pravděpodobností závislý na drogách, máme možnost sledovat podprahové psychologické momenty, které otvírají možnosti připuštění narušení osobnosti vraha a následnou ještě větší posedlost vraždit všechny okolo. Newyorské podzemní dráhy skrývají mnohá nebezpečí. Ač to tak ze začátku nevypadá, tak se situace stává čím dál více osobní a je do ní zapleteno čím dál tím více osob. Nikdo v tuto chvíli nezná slitování.
Za co bych knize strhla body bylo to, že jsem byla neustále mírně zamotaná do odborných termínů a názvů, které mi ubírali na čtivosti a celkovém dojmu. Ikdyž se mi dílo podařilo přečíst v celkem krátké době, tak jsem z ní měla mlžný a chaotický dojem. Strhujících, dechberoucích scén tam bylo pouze po málu. Alespoň, že závěrečná scéna byla napínavá a dodávala nám do krve tu trochu adrenalinu.

1 28.01.2013