saez komentáře u knih
O knížce s láskou vyprávěla moje milá kolegyně, kterak ji jako malá četla a pak se jí kamsi ztratila a že po ní touží, aby ji mohla přečíst vnučkám a nemůže ji sehnat. A to bych nebyla já, abych knihu hnedle nesehnala. Kolegyně ji ode mě dostane k vánocům. Já si ji však musela nejdříve přečíst, když na ni pěla takové ódy. Přiznávám, je to miloučký příběh. Při čtení se nebudou nudit ani dospělí. A o to jde.
Vzpomněla jsem si na seriál, který jsem kdysi sledovala a napadlo, že to bude pěkné počtení. A bylo. Příběh byl milý a v pozadí šustila hromada nádherných látek, popisů překrásných šatů a nezaměnitelného stylu tehdejší doby. Je po válce a svět vstává z popela a s ním i salon dvou nadaných sester.
Když jsi marod, není nic lepšího, než zachumlat se pod peřinu se smečkou svých oblíbených vlkodlaků :-)
Kniha splnila očekávání, dala mi příběh, dalšího Jonese :-), odpočinek, trochu napětí, kapku romantiky, rozuzlení...za mě spokojenost.
Přečtena u kávy za hodinu. Krátké, ale krásné zamyšlení nad skutečnými hodnotami. Backman no...jsem to zase vořvala.
Co to sakra mělo být? U Deveraux jsem zvyklá na určitý standard, který sice jde v posledních letech poněkud dolů, ale tohle už je trochu moc. Knihu píše s další autorkou, což by nevadilo, ale ten koktejl, co spolu namíchaly, byl jako když kočička s pejskem pekli dort. Od všeho trochu, nic dotaženého a hlavně žádný konec. Člověk čte a najednou nic...plytké, divné, nedotažené. Takže to bude mít pokračování? Proč na to čtenáři nebyli upozorněni?
Seriál byl první, pak přišla kniha a já toužila ji přečíst. Bylo to výtečné. Obojí.
Seriál však hodnotím o stupínek víš, protože herecké výkony byly excelentní. Dokonale zhmotněné emoce, které přes papír sice silně vnímáte, ale vidět je prožité, to je herecký majstrštyk. O tom, že scénář byl promyšlený a výborně napsaný, tedy snad již netřeba hovořit.
Velmi čtivé, dobře napsané, jen ten konec jsem nějak čekala jiný. Zuzana se mi však zadřela pod kůži, přemýšlela jsem o ní ještě dlouho po dočtení.
Jedna z těch slabších, ale na vyčištění hlavy bohatě stačila.
Sladká detektivka. Vezmeš si to na sluníčko, přečteš to v souhrnu za dva dny, protože čtivé to je, za den to zapomeneš a můžeš číst další. Za mě to přesně splňuje představu letního čtení.
Četla jsem zrovna něco těžkého, tak jsem musela proložit něčím lehkým. Knížka splnila očekávání, bylo to trochu napínavé i trochu sladké a rozhodně relaxační.
Kdyby to nebyla pravda, byla by to vtipná dystopie. Autorce se povedlo nahlédnout do světa, kam se většina lidí nedostane a co víc, povedlo se jí i nadzdvihnout onu líbivou oponu pro turisty a poodhalit realitu skutečného života. Právě o to je její svědectví cennější.
Jen by mě tedy zajímalo - co je to za hru, přivazovat cikády ke stromů? Vygooglit se to nedá :-)
Knížka, kterou v pohodě přečteš za den a ještě při ní v pauzách ledacos uděláš. Napadá mě jen pár slov: "milé, slušné, přemýšlivé, inteligentní, vtipné" jako Marek Eben sám. Často jsem s ním souhlasila, občas se dojala, občas rozesmála... Gumovrat mě zcela rozsekal, příště si při něm budu zpívat :-)
Původního Drákulu od Brama Stokera jsem četla jako puberťačka a moc se mi líbila. Čítávala jsem po večerech u rozsvícené lampy a moji praštění kamarádi mi pod oknem unisono vyli, protože věděli co čtu :-) I tenhle Dracul se mi líbil, a nemusel mi nikdo kvílet pod oknem, aby mě mrazilo v zádech.
Tak jsem letos o dovolené přečetla asi po šesté (za dva dny). U toho se tak pěkně odpočívá na sluníčku až si člověk spálí ... :-) Holky (kluky z pochopitelných důvodů neoslovuji), chcete něco nenáročného, vcelku vtipného, trochu sladkého a odpočinkového? Sáhněte po Deveraux. Ale pozor na čtení na slunci :-)
Tak se nám Pepina pěkně vyrojila na prázdniny a já si to s ní zase krásně užila. Pepina (Tvrdík, Stehlík a spol.) je prostě moje dovolenková jistota, kterou mi podstrčí můj drahý muž, protože ví, že kdo si čte, ten nezlobí :-)
Málokdy mám při čtení trvalý pocit intenzivního smutku a tísně (napsala bych depresi, ale to znevažuji diagnózu). Autorce se povedlo vykreslit svět, jaký už nikdo nechce zažít. Četlo se dobře, leč nesnadno.
U toho se tak pěkně odpočívá. Odhlédnu-li od jistých nejasností a dějových kotrmelců, je to přesně to, co jsem chtěla potřebovala.
Tak jsem zase po večerech zobala povídky pana Svěráka. Laskavost dýchá z každé stránky. Nejvíc mě ale rozsekala povídka Noční obloha. Báseň zase tak moc ne.
Pohlazení po duši, které si kouskujete, protože kniha povídek se najednou "sežrat" nedá. Vyjídáte ji postupně, jako bonboniéru a chutná vám sladce, hořce, překvapí náplní...zobněte si taky, neupejpejte se :-)