Rowana komentáře u knih

Moc pěkné čtení. První jsem četla novelu Hra na vraždu, kde hlavní hrdina působila mnohem víc upjatě. Tady byla Pipa taková vřelejší - na Pipu. Vyšetřování mě udržovalo většinu času v napětí a v poslední třetině už jsem se opravdu bála.

Opět skvělý díl. Líbí se mi posuny charakterů notoricky známých postav - mýtů do zcela nové, mnohdy naprosto nečekané roviny. A jsou vykreslené tak, že jim fandím a bojím se o ně (o některé).

Politika. Intriky. Válka. O zvraty není nouze. Příběh je našlapaný, aby dokázal spojit a svázat co nejvíc dějových nitek dohromady. Trochu mě tam rozčilovalo množství záchran prostou náhodou, zásahem vyšší moci. Ale celkově jsem opravdu spokojená. I jsem si v jedné scéně pobrečela.

Příběh je psaný takovým hodně úsporným stylem, který ve mně evokuje dojem asijských románů. Je to moje první setkání s autorkou, tak nedokážu posoudit, je-li to záměr vzhledem k postavám příběhu, nebo je to dáno tím, že autorka k psaní nepoužila svůj rodný jazyk.

Příběh sám je poklidný. Všechny divoké bouře se staly ještě předtím, než kniha začala a tady už spíš čteme o tom smiřování se, zklidnění, hledání sama sebe. Podkreslení kočičí kavárnou a jejími osobitými obyvateli dodává knize tu štipečku koření, kterou potřebuje, aby byla zajímavá.

Příběh se mi jednoznačně líbil. Změnila se interpretka, ale poslech mi vyhovoval. Příběh byl tentokrát trochu pozvolnější, jiné prostředí - moře, nekonečný písek - přesto na mě působilo dost neutěšeně a depresivně. Snad za to mohla zatažená obloha a studená voda, snad vršící se nevyřešené vraždy. Opět řada překvapivých tajemství.

Moc dobře se poslouchalo. Příběh byl zamotaný. Sympatiemi k postavám jsem tentokrát zrovna dvakrát neplýtvala.

Druhý díl Mýtů působí trochu jako thriller, trochu horor. Jedná se o reteling na Orwelovu Farmu zvířat a není o nic méně syrový a krutý.

Rozhodla jsem se doplnit si vzdělání a pustila se do této komiksové série - protože co si budem, dnes už je to téměř klasika. Určitě je dobré o ní mít povědomí. A první díl mě přesvědčil. Polidštěné literární postavy z pohádek, bájí i hororů prchly ze svých mýtických světů do toho našeho před invazí nepřítele - těžko říct, kdo to vlastně je, ale je agresivní a nelítostný. A tady se snaží mýty žít - některé přímo mezi lidmi, jiné v odlehlé oblasti zvané farma, kde není na překážku jejich nezvyklý zjev.
Politická i sociální přiřazení charakterů jednotlivým mýtickým postavám mě mnohdy dost překvapila a zaujala. První díl je psán jako detektivka.

Příjemné prodloužení literárního léta. Karibik je kousek planety, který bych určitě jednou ráda navštívila. Samozřejmě bych svůj pobyt nepotřebovala mít tak dobrodružný jako slečna Marplová - bez vraždy se rozhodně obejdu. Ona by se jí jistě ráda vzdala také, ale k jejímu životu už to holt tak nějak patří a je s tímto faktem vyrovnaná. Tudíž i o své dovolené se s několika takovými záležitostmi potýká. Je mi velice sympatické, že jí autorka přiřkla jistou váhavost a nejistotu. Slečna Marplová má svá podezření, ale je to stará dáma vytržená ze svého prostředí, bez zázemí, na které je zvyklá a to se promítá do jejích možností zasáhnout do případu. A promítá se to velice hezky.
Ještě jedna věc - při čtení tohoto případu jsem si musela poopravit jisté zdání, které jsem si chybně vytvořila při shlédnutí televizního zpracování příběhu Nemesis. Až tady z odstupem jsem se dozvěděla, pozadí a důvod vyšetřování, které v Nemesis následně podnikala. Velice mě pobavila vlastní chyba v úsudku. Brzy se do zmíněného pokračování potřebuji znovu ponořit, tentokrát již se správným náhledem.

Velice dobře se to poslouchalo. Musela jsem se tentokrát velmi často opravdu dobře soustředit na text a některé pasáže jsem si potřebovala pustit opakovaně. Od počátku jsem měla jisté podezření. Měla jsem možnost nahlédnout do hlavy snad každému ze zúčastněných a potenciálně podezřelých. Paličatě jsem se však držela toho svého - a samozřejmě jsem svou sázku na celé čáře prohrála.

Tak tenhle díl byl opravdu dóóóst zabijácký a brutální. Jako svým osobitým způsobem si udržel i charakteristickou lehkost, ale tentokrát hodně krvavou.

Moje první Bennettová a velice příjemné seznámení. Měla jsem šťastnou ruku na hlavní hrdinku, která je zapálená do vyšetřování záhad a detektivních případů, kterými je celý příběh protknutý. A oba hlavní hrdinové jsou opravdu sympaťáci. Moc příjemné letní čtení.

Moje první setkání s autorkou. Bylo to čtivé, napínavé, ale osud všech těch hlavních i vedlejších dospělých mi byl dost ukradený, protože jsem se stále třásla o to, co autorka provedla s dítětem.
Svá podezření ke zvratům jsem měla, některé se mi potvrdily, některé ne. Ten závěrečný mi přišel už fakt krutý výsměch osudu.
Knížka se mi dobře poslouchala, určitě do budoucna sáhnu po další.

Moc jsem si čtení užila. Ze začátku to bylo trošičku nijaké, ale brzy se děj posunul a příběh i svět nádherně rozkvetly. Měla jsem tam drobné "cože" momenty, za které jsem ubrala půl hvězdu. Ale už dlouho se mi nestalo, abych měla tolik "jééé" momentů s připlesknutým přihlouplým úsměvem na rtech. Krása.

Mnohem méně pohádkové, o to víc akčnější. Rozšiřuje se svět, představují se nové bytosti, svět získává mytologické a historické pozadí, stejně tak mnohé hlavní postavy získávají svou minulost. Poznáváme dvory dalších panovníků. Blíží se válka.
Tady už v žádném případě nejde o samostatný příběh. Tady už je nutné sáhnout i po dalším díle. A ráda to udělám.

Ta knížka má rozhodně své momenty. A když pominu, že v některých ohledech je to trochu příběhový bizárek, tak to bylo vlastně docela fajn čtení. Oba hrdinové byli místy na pěst, ale vlastně jim nešlo nefandit.
Nakonec mě tam asi nejvíce rušilo to věčné pobíhání z místa na místo a honba nedosažitelného přeludu.
Naopak takové to probuzení do života a rozvíjení mezilidských vztahů, poznávání se navzájem i sama sebe bylo moc fajn.

Tahle kniha je pro mě jiná. Nemám Zeměplochu přečtenou, v mém případě spíš naposlouchanou, ani zdaleka celou. U každé knížky se vždy náramně bavím. U téhle taky - jen mi z ní zároveň bylo celou dobu trošičku úzko a smutno. Ale taky jsem se bavila a smála. Ten příběh mi nepřijde tak veselý - ačkoliv je zábavný. Dává to smysl?
Také je to jediná knížka, kterou mám podepsanou od Jana Kantůrka. Mé jediné osobní setkání s ním. Tehdy ho zaujal můj výběr - "Hmm, tak tuhle sis vybrala. No, já mám nejraději Čarodějky na cestách." A pak mi ji podepsal.
--------
Čarodějky na cestách to léto už Komár ve svém obchůdku neměl. Dívala jsem se. A k dalšímu setkání už nepřišla příležitost. Takže Těžké melodično pro mě už napořád zůstane výjimečné. I když ne nejoblíbenější. Rozhodně nezapomenutelné.

Za mě povedené - nápadem, zápletkou i kresbou, ilustrací. Vývoj byl rozhodně zajímavý. Takhle nějak bych si představovala, že by mohla vypadat "temná minulost hrdiny", to co ho formovalo v raných začátcích jeho superhrdinské kariéry a "dovedlo ho až sem". Jako jeden velký flashback do minulosti (jenže se místo toho zrovna děje a čtenář je právě u těch začátků).
Bude pokračování?

Nesmírně příjemný, laskavý, romantický příběh z alternativního Londýna. Pohybujeme se ve světě vyšší britské společnosti, ale také čarodějů a víl. Napínavá, ale laskavě napsaná fantasy pohádka s romantickou linkou. Čtení této knihy mi vždy zlepšilo náladu a dokázalo mě vtáhnout do děje.
---
Edit: Po týdnu od dočtení jsem vzala tuto knížku znovu do ruky, přetočila na začátek a ponořila se do jejího příběhu znovu. Je to naprosto kouzelná pohádka s prvkem dobrodružství, romantiky, tajemství, napětí. S pohlazením po (celé) duši.

Příběh, a zejména jeho rozuzlení, se mi líbil. Nebudu tvrdit, že mě to uchvátilo, vtáhlo a nepustilo, to ne. Musela jsem se občas malinko přemlouvat, protože místy jsem se trochu ztrácela. Ale tak někdy od druhé poloviny už jsem tu knížku četla s napětím, co z toho nakonec bude. A bylo. Pointa pěkná.
===
Už rozumím, proč někdo má potřebu srovnávat tuto knížku a Stopařova průvodce po galaxii. Obě dvě stojí za to.