Riccia komentáře u knih

Naprosto dokonalá, nevím, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala. Vřele doporučuji všem, kdo mají rádi napětí a chytrou zápletku.

3 17.08.2017

Další milé a laskavé vyprávění od mého oblíbeného autora, které čtenáře zavádí do staré dobré Anglie v době, kdy veterinář Jim slouží u královského letectva a vzpomíná na svůj milovaný Yorkshire.

1 10.08.2017

Tato povídka z XIX. století je idylickým vyprávěním o životě horalů v Nízkých Tatrách. V příběhu, jehož děj se odehrává během tří červnových dnů a finále potom o rok a půl později, líčí autorka krásy tamní přírody, představuje tehdejším jazykem typické oblečení zdejších obyvatel, způsob hospodaření, lidové obyčeje, pověry i texty zdejších lidových písní. Je to pestrá pohlednice z cest, kterou vytvořila Božena Němcová na základě svých vzpomínek z putování po tamním kraji

3 17.07.2017

Další knížka od této autorky a další prima odpočinkové čtení pro letní lenošení. Romantické a přitom ne přeslazené s uvěřitelnou a nepřekombinovanou zápletkou. Podle mne "palec nahoru".

2 17.07.2017

Příjemné prázdninové čtení s neokoukanou zápletkou.

09.07.2017

Celou knihu jsem přemýšlela, proč vlastně autor knihu napsal, co tím chtěl vlastně říct. Možná je to konfrontace různých způsobů ženského a mužského pohledu na svět, hledání životního štěstí, životní cesty, snaha po obnovení tradic a nalezení místa ve světě, ale ani jedna z předložených variant mi nepřijde jako ta správná.

09.07.2017

Andersenovi pohádky znám z televizních zpracování, ale nikdy jsem je nečetla. Knížku s nádhernými obrázky pana Trnky (vydání z roku 1967) jsem objevila až nyní. První dvě pohádky se mi nějak zvlášť nelíbily. Potom jsem se oprostila od české představy pohádky, začala příběhy chápat spíš jako bajky, nebo podobenství a pak teprve jsem objevila jejich kouzlo. Třeba Smrček je nádherný.

1 20.06.2017

Hrome, kam ho to dali? Touto větou kniha začíná a výborně tak splňuje požadavky jedné z položek letošní Čtenářské výzvy. Vůbec ale nelituji, že jsem se do ní pustila. Je to sice knížka "své doby", ale přesto je to výborné čtení, které vřele doporučuji všem, kdo se na svět nedívají jen černobíle z jedné jediné - v té době "správné" strany.

8 05.06.2017

Velice smutné a silné čtení. Je určené pro děti - přemýšlím, co si z něj odnesou ony. Určitě si z toho příběhu berou něco jiného než dospělý a rodič k tomu. Mně celou dobu mrazilo po zádech a tekly slzy, když jsem si představila situaci Hany a jejího bratra- tu bezmoc a nespravedlivost, s jakou museli žít. Jak se vůbec něco takového mohlo dít? Jak vůbec takové šílenosti mohl někdo provádět a jak jim to mohlo tak dlouho procházet? Bože dej, aby nic takového další děti nemusely zažívat.

3 19.04.2017

Bylo to zajímavé a zvláštní čtení, autor má neuvěřitelnou fantazii, která nabízí zajímavé kombinace a představuje nečekané souvislosti. Děj i prostředí autor předkládá velice barvitě, příběh je napínavý, ale z mého pohledu tam bylo nějaké "ale", které nedokážu pojmenovat - prostě spíš pocit, že tam něco chybělo - nebo přebývalo, těžko říct. Něco, co mi prostě bránilo úplně se do příběhu vžít a nechat se strhnout. Když to shrnu - bylo to docela dobré čtení, i když v některých chvílích na mne trošku překombinované. ale mám radost, že už jsem to dočetla a dám si něco jiného.

3 12.04.2017

Nádherná po všech stránkách - příběh, výtvarná stránka knihy, výsledné působení. Tu bych chtěla mít ve své knihovně natrvalo.

8 05.03.2017

Ideální knížka do Čtenářské výzvy 2017 do rubriky knížka, co má méně než 500 hodnocení. Nemá totiž žádné. Knížka je rozdělena do dvou částí. V první je popsán tradiční obřad otvírání studánek tady u nás na Vysočině i cesta, kterou se tato tradice zobrazila nejprve v básni Miroslava Bureše Otvírání studánek a následně i ve stejnojmenné kantátě Bohuslava Martinů. Tato část i 21 pověstí z kraje okolo Tří Studní se čte velice pěkně, když voní po dávných dobách. Báseň Miroslava Bureše skutečně hřeje po dušičce. Trošku nezáživnější je střed knihy, kde je popisováno prakticky chronologicky rok po roce, jak probíhaly slavnosti otvírání studánek od znovuobnovení této tradice v roce 1978. Knížku bych určitě doporučila všem, kteří se zajímají o staré tradice, mají rádi kraj Vysočiny, zajímá je hudba Bohuslava Martinů nebo si třeba rádi počtou ve starých pověstech.

28.02.2017

Na tuhle knihu jsem byla celkem zvědavá, ale znechutila se mi hned prvními dvaceti stranami. Tolik záporné energie se vejde do dvaceti stran textu podle mne opravdu jen zcela výjimečně. Řekla jsem si, že vydržím prvních 50 stran, ale nedala jsem to. Sice děj dostal trochu jiný spád, ale číst takovouhle knihu plnou násilí a hnusu jsem opravdu považovala za ztrátu času. Nedokážu si představit, čím by mne obohatila. Rozevřela jsem ji potom ještě na dvou místech, jestli jí náhodou nekřivdím a neodsuzuji ji předčasně, ale neustále to pro mne byl spíš odstrašující příklad, jaká také může vzniknout literatura. Co mi trochu nahání hrůzu je, že se tato kniha pyšní nápisem světový bestseller. O bestsellerech mám trošku jiné mínění, ale to je pouze můj názor.

2 23.02.2017

Skvěle napsaná kniha, u které mne občas až mrazilo, jak některé prvky pseudocivilizace dálné budoucnosti se naplňují již teď - 64 let po prvním vydání této temné vize.

4 23.02.2017

Tuhle knížku jsem koupila synům k předminulým vánocům. Četli ji oba několikrát a tak jsem jí teď zabrala také pro sebe. Chytila i mne, přestože tam na mne bylo občas až trochu moc matematiky a na pořadí kořenění a klíčení brambor mám maličko jiný názor než autor :-) (nebo snad překladatel?). V knížce se střídalo ve správném tempu napětí, odlehčení, humor i poučení, hrdinovi nešlo nefandit. Jeho optimismus a životní energii musel člověk obdivovat. Když to shrnu - bylo to velmi napínavé čtení, od kterého se těžko odcházelo a které díky bohu dobře dopadlo. Nejspíš na tom budu jako kluci - také se ke knížce za čas vrátím.

7 12.02.2017

Další knížka pana Durrella, ve které však nepíše pouze o svých výpravách za zvířaty, ale významnou částí knížky je i vyprávění o zrodu a chodu vlastní zoologické zahrady na ostrově Jersey - o důvodech, které ho vedly k jejímu založení i o cílech, které by chtěl svou zoologickou zahradou dosáhnout. Píše i o svých důvodech, proč píše knihy a sám přiznává, že psaní knih je možností, jak pro chod své zoo získat potřebné finance. Někomu možná tato "vynucenost" může vadit, já jí naopak fandím. Našel cestu, jak nám čtenářům přiblížit svět divoké přírody prostřednictvím svých zážitků a poznatků a přitom ještě trošku zabezpečí chov ohrožených zvířat. Prima.

1 02.02.2017

Na tuhle knížku svého mládí jsem si vzpomněla, když jsem pročítala témata letošní čtenářské výzvy. Kdysi se mi moc líbila, a tak mne zajímalo, jak se na knihu budu dívat teď. Prohledala jsem knihovnu a našla! Byla stejně super jako před lety. Příjemně napínavý, jemně zamilovaný, odpočinkově idealizovaný a mile humorný příběh z pohostinného moravského pohraničí, kam na svou službu vlasti nastupuje k rotě hraničářů čerstvě graduovaný doktor historie, mne nezklamal, naopak opět potěšil. Vřele doporučuji.

1 21.01.2017

Tahle knížka mne oslovila v polici s knihami na prodej v naší městské knihovně podmanivými ilustracemi Jana Černého a místem dění - Malou Stranou. Tuhle část Prahy jsem za svých VŠ studií měla nejradši. I zaplatila jsem 6 Kč a odnesla si prakticky novou knížku domů. Říkala jsem si, že když nebude k ničemu, tak alespoň moc netratím. Omyl, přinesla jsem si kouzelné poetické vyprávění z doby, kdy si ještě lidé vyprávěli a kdy si pomáhali. Nejde o typické pohádky - čtyři příběhy jsou řazeny do jednotlivých období roku a zavádí nás mezi pražské vodníky, bubáky, ale i člověčí obyvatele Kampy a Malé Strany, kteří společně řeší trable a problémy obou stran - strašidel i lidí. To vše čtenář vstřebává všemi smysly, protože autor má úžasnou schopnost vykreslit místo děje od zvuků, barev až po vůně a nálady - a jeho slovní líčení ještě umocňují zmiňované ilustrace J. Černého. Ocenění podle mne zaslouží i neuvěřitelná fantazie autora, protože takovéhle zápletky i peripetie řešení by mne osobně v životě nenapadly. Mám pocit, že přestože tahle knížka kdysi získala cenu Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti, je psaná i pro dospěláky - minimálně díky počtu malostranských hospod, které jsou v knize jmenovány. Každopádně jsem moc ráda, že jsem tuto knihu objevila a zmíněných šesti korun českých rozhodně nelituji.

3 09.01.2017

Působivá a velice moudrá kniha, které jsem se na SŠ (nevím proč) vyhnula obloukem, abych jí objevila až v dospěláckém věku, kdy mne vyloženě okouzlila. Počtem stran nepříliš rozsáhlá, zato silou myšlenek velkolepá.

4 08.01.2017

Po Žítkovských bohyních jsem byla moc zvědavá na další knihu od Kateřiny Tučkové. Nezklamala mne. Byl to místy dost mrazivý výlet do nepříliš vzdálené historie naší země, který člověku ukázal, jak válka dokáže zamávat s osudy lidí a poznamenat je na celý život, ačkoliv jsou naproto nevinnní, nikomu nikdy neublížili a snaží se prostě jen přežít. Tahle knížka se nedá směstnat do pár řádků - ta se musí přečíst.

7 07.01.2017