Riccia komentáře u knih

Poslední knížka letošní výzvy. Celý rok jsem se tohohle tématu bála. Nejsem přítel válečných knih - knihy o holocaustu nejenže vyhledávám, ale přímo programově se jim vyhýbám. Úplně mi stačila návštěva Terezína kdysi dávno a pár knih povinné četby na škole. Říkala jsem si, že tohle téma neporazím. Nakonec jsem se rozhodla, že se nevzdám. Dlouho jsem hledala něco "snesitelného" a našla. Knížka se četla sama. Těžko je možné napsat, že je moc pěkná, když popisuje takové hrůzy. Celou dobu jsem se sama sebe ptala, jak vůbec se mohlo dít, to, co se dělo. Jak je možné, že to Hitlerovi všichni tak žrali, že dokázali dělat ve jménu jeho pravd taková zvěrstva. Jsem ráda, že mám tu knihu za sebou, ale také jsem ráda, že jsem ji potkala. Byla to strašná doba.

5 19.12.2020

Mi-LADA už prakticky všechno podstatné napsala. Já přidám jen tolik, že ve druhé půlce, jako by už autorka ztratila počáteční trému, se objevují i mile vtipné pasáže. Kromě pohody si tak užijete i humorných chvilek :-)

09.12.2020

Další velice zajímavá kniha, na kterou jsem narazila díky čtenářské výzvě. Když jsem si začátkem roku pročítala, kdo jsou držitelé ceny E. A. Poa, zůstalo mi jméno Daphne Du Maurier v hlavě mezi několika jmény, které jsem znala. A když jsem pak v práci na poličce, kam dáváme knihy, které se vydávají na cestu potkat nového čtenáře, zahlédla hřbet s tímto jménem, vzala jsem si ji sebou. Nyní na ní došlo. Přiznávám, že ze začátku to šlo hodně ztuha. Pár stran po začátku na mne vybaflo množství cizích jmen. Podrobný a rozsáhlý rodokmen snad třetiny Cornwallu - manžel/-ka, milenec/nka, sestřenice, sestra/bratr a další - to vše v cizokrajném provedení, mi bral chuť. Ale nehodlala jsem se vzdát bez boje. Konec roku za dveřmi a knihovny zavřené. A tak přišel k ruce papír a všichni ti Champernounové a Cardinghamové se nastěhovali do jednoho provázaného pavouka. Dalších x stránek jsem potom fungovala s tímto tahákem coby záložkou a najednou se to zlomilo a šlo to ráz na ráz. Na tahák už nebyl čas. Příběh nabral na tempu a já jsem si připadala jako divák, který s otevřenou pusou sleduje, jak dění fiští do finále. Od poloviny knihy jsem si lámala hlavu, jak tohle může skončit, ale nevymyslela jsem to. Autorka ano a bylo to hodně zajímavé. Jsem moc ráda, že jsem ze začátku vydržela a ostatním můžu tuhle jízdu jen a jen doporučit.

7 02.12.2020

Další milé setkání s kapitánem Exnerem :-) Docela by mne zajímalo, jak vypadá filmové zpracování této "Erbenovky". U Pastviny zmizelých jsem zjistila, že ji ještě nikdo nezfilmoval, ale tady to bude asi jinak.

Příjemně nekrvavá a příjemně čtivá detektivka s naprosto pohodovou atmosférou, kde sice jde o vyřešení zločinu, ale tak nějak mimochodem. Spíš je člověk na milé letní dovolené :-)

8 07.11.2020

Co si přečíst do výzvy, jsem si u tématu dánského autora nechala poradit od žebříčku a dobře jsem udělala. Násilné činy byly na mne sice až trochu moc násilné, ale příběh to vyvážil velice promyšlenými kličkami děje a velkou napínavostí. Dlouho se mi nestalo, abych litovala, že neumím rychleji číst, abych se už dozvěděla, jak to dopadne. Ještě klika, že jsou rodinní příslušníci již schopní nahradit mne u vaření večeře :-)

10 04.11.2020

Pro dnešního čtenáře možná až moc přeslazené, ale když si odmyslím pár těch přeněžnělých říkánek, které patří o sto let zpátky do doby, kdy se matinkám vykalo, tak najdu i mnoho pěkných, vtipných, veselých a nadčasových básniček, které jsou i pro dnešní děti naprosto úžasné. Stejně tak mne zaujala fantazie autora obzvlášť v první pohádce O javorovém špalíčku. Prostě velká část obsahu udělá radost i dnes a možná že nejen malým dětem, ale i jejich rodičům, či prarodičům :-) Co ale skutečně stojí za velkou pochvalu jsou nádherné ilustrace Jolany Lyskové-Petržílkové :-)

30.10.2020

I já jsem kdysi nasákla kouzlem vody, když mě řeka nosila na svém hřbetu. Sázavu mám prakticky stále na dohled a často si s ní alespoň ze břehu chodím popovídat. Čtení téhle útlé a rozměry nevelké knížky mne zatáhlo zpátky do dob, kdy mi bylo ještě -náct a krátce -cet, kdy jsem také naslouchala "... brebentění řeky mezi kameny a jejímu mlaskání v křovinách...". Pan Šmíd má dar nechat řeku ožít a radosti i strasti vodáka představit ve velice pohodovém, vtipném a poutavém balení. Každý kdo někdy na vodě byl, si musí tuhle knížečku užít - a kdo na ní nebyl, tak možná zalituje, že ho to minulo :-) Ahóóój :-)

8 28.10.2020

Přebírání krabic na půdě vykouzlilo tuhle knížku, kterou jsme s dětmi rádi četli.
Hádaví skřítci Vítek a Bonifác, stejně jako lišky Eliška a Pampeliška nebo mnohé další postavičky, jsou prostě nezapomenutelní :-)
Dnes v pokročilejším věku mne ale okouzlily i jiné básničky. Třeba Srpnová, nebo Večer...

2 27.10.2020

Další povedená knížka od paní Körnerové a opět to byla radost číst. Už se těším na druhý díl série.

5 03.08.2020

Tuto knížku dostala moje teta pod vánoční stromeček v roce 1941. Kdysi dávno jí věnovala mně a já s ní mám spojené příjemné chvíle z dětství. Teď mi při úklidu půdy opět padla do ruky, a tak jsem neodolala si na své dětství trošku zavzpomínat. Už příběhy samozřejmě vidím jinýma očima - už je nevnímám z pohledu dítěte, ale naopak rodiče, a tak mi ty vyprávěnky o čistých dětských duších a jejich trampotách i radostech přišly ještě dojemnější než tehdy. Krásný melancholický výlet do dob, kdy se mamince říkalo "drahá matinko" :-)

15.05.2020

Báječné - a ne za trest :-) Tuto knížku jsem hltala ve svých -nácti, pak znovu s mými dětmi a teď jsem ji objevila mezi starými poklady a s chutí jsem si ji zopakovala :-)

5 05.04.2020

Tahle knížka je už moje x-tá z řady Hříšní lidé Království českého a jsem si jistá, že není poslední. Opět pohodové, milé a přiměřeně napínavé čtení, se kterým jsem strávila velmi příjemný čas.

2 12.03.2020

Nehledala jsem v knize ani historickou věrnost, ani nadpozemské umění, ale pohodu, trošku napětí a leckdy i mile moudrý pohled na svět, který se přes těch x století často točí stále kolem téhož. A to jsem dostala, takže za mne - maximální spokojenost :-)

3 16.02.2020

Další příjemně strávené chvíle ve společnosti Oldřicha z Chlumu, panoše Oty a Ludmily z Vartenberka - jen jsem se tentokrát už málem ztratila v množství všech postav a rozhodně jsem se nezorientovala ve všech těch putykách rozlehlé Vratislavy.

2 10.02.2020

Jak nečtu válečné knihy a většinou odcházím od televize, když moji tři pánové začnou sledovat nějaký válečný dokument - tato kniha, kterou četl manžel a nechal ji ležet na stolku, mne velice zaujala. Najednou jsem zjistila, že historie druhé světové války není jen o datech bitev, o jménech generálů a počtech padlých, jak jsme ji dostali předloženu kdysi dávno v hodinách dějepisu, ale je také o mnoha dalších faktorech - např. důmyslnosti, odhodlanosti, mazanosti, ale i náhodách a troše štěstí, nebo naopak smůly. Vřele doporučuji k přečtení.

2 06.02.2020

Ke knížce jsem se dostala úplně náhodou - hledala jsem do letošní výzvy knížku o hajném, kterým jsem chtěla být, zatímco jsem se stala učitelkou - ta byla v žebříčku na místě č.2. No a od kolegů na Databázi knih jsme dostala tento tip. Příběh o mladém páru - hajném a učitelce, kteří míří do "vyhnanství" na lesní samotu byl příjemným čtením a jak znám život na venkově - i reálným vykreslením jejich tehdejší situace. Smekám před hlavní hrdinkou, jak ustála životní peripetie, na které nebyla svým dosavadním městským životem připravená a ani se moc nedivím, že to na konci dopadlo tak, jak to dopadlo. Kdo má rád již zde zmiňované Vejce a já Betty MacDonald, nebo příběh Když v ráji pršelo Jiřího Otčenáška, neměl by tuto drobnou knížku minout.

1 06.02.2020

Po knížce jsem sáhla, protože jsem chtěla poznat pramen pr film Pelíšky, ale zklamala mne. Tak mám aspoň splněn bod letošní výzvy - kniha s obálkou, která se mi nelíbí.

1 06.02.2020

Moje srdcovka už od puberty. Vždycky jsem těm třem klukům záviděla a plánovala, že se po jejich stopách také jednou vypravím. Zatím jsem to nestihla, ale co ještě nebylo, třeba přeci jen jednou bude - i když třeba až v důchodu :-)

5 17.01.2020

Mně se kniha moc líbila. Žasnu nad autorovým rozhledem a schopností vytvořit takhle košatou rodovou historii, která podle mého názoru poměrně přesně zmapovala nedávnou historii a nebála se vyrazit do budoucích let. Nakolik se autorova vize trefí, to je otázka budoucnosti, ale určitou logiku to jistě má. Sice doufám, že ta skutečná budoucnost bude pro ČR trošku optimističtější, ale kdo ví...

4 04.01.2020