Dům na pobřeží

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V tomto románu prokázala slavná anglická spisovatelka Daphne du Maurier své vypravěčské mistrovství a navázala na tradici goticko-romantických příběhů s fantastickými a historickými prvky. Příběh Domu na pobřeží vás okouzlí bohatou a dramatickou zápletkou a barvitými charaktery postav.

https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53524/big_dum-na-pobrezi-UQL-53524.png 4.3288
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

The house on the Strand, 1969


více info...
Nahrávám...

Komentáře (52)

Kniha Dům na pobřeží

Skřítek77
20. června

Hlavní hrdina Dick dostane na léto zapůjčený dům na britském venkově od svého přítele profesora Magnuse. Zároveň souhlasí, že pro něj bude testovat novou drogu, která má schopnost přenést člověka do středověkého Cornwallu. Postupně se dozvídáme více o osobním životě Dicka, o účincích a fungování nového drogy, ale také o osudech několika rodin žijících ve 14. století na místě, kde v současnosti pobývá Dick. Od napsání knihy uplynulo už více než 50 let, ale neztrácí na zajímavosti a originalitě.

alibaba72
04. února

Velmi pěkné a zajímavé čtení, paní autorka to má skvěle vymyšlené a postupně příběh graduje, jen mně ze začátku přišel trochu moc pomalý, ale to je jen drobnost.


petraj30
17.08.2021

Z této knihy jsem poněkud rozčarovaná a ještě se stále trochu vzpamatovávám, protože to byl opravdu nevšední zážitek. Od začátku se mi líbilo, jak je kniha psaná, jen jsem měla malý problém se jmény. Více mě zaujal děj odehrávající se v přítomnosti, ale obě časové linky byly zajímavé.
Byla to rozhodně zajímavá kniha, ale zřejmě bude patřit mezi knihy, ke kterým se již nevrátím. Jednou mi to stačilo

meluzena
30.04.2021

(trochu SPOILER, ale ne víc než anotace vydání z roku 2012 :)
Příběh o muži, který na sobě (jako dobrovolný pokusný králík) zkouší jakousi psychotropní látku, kterou vyvinul jeho dlouholetý kamarád a která ho umí přenést o 600 let zpět do minulosti. Jak už to ale drogy umí, děje se odehrávající „tam“ mu připadají daleko opravdovější a barvitější než jeho šedý život „tady“, takže není ochotný se drogy vzdát a žít svůj život ve své době.
Středověké „tajemno“ mě nechytlo (některé příbuzenské vztahy jsem nepochopila ani do konce knihy), nebavil mě ani současný život hlavního hrdiny ani minulost, která ho tak pohltila, celá koncepce mi nesedla a moc jsem neměla motivaci číst dál. ALE...
Pak se ale autorka zaměřila víc na závislost hlavního hrdiny, jeho zmatení a neschopnost oddělit od sebe oba světy, nabalující se lži a další problémy, které mu droga přináší v tomto světě, a postupně mě to začalo bavit až tak, že jsem si po dočtení řekla: DOST DOBRÝ!

alef
14.01.2021

(+ SPOILER) „Splývá mi snad minulost s přítomností?“

Jde o zmatení mysli, nebo se skrz propast času prolnuly světy? Takhle nějak to vypadá, když si zahráváte s drogou, a je jedno, jestli to schováte za bohulibé vědecké experimenty :-). Nejsem si úplně jistá, jestli byl hlavní hrdina při smyslech, už když svému příteli sliboval přátelskou výpomoc v podobě „být pokusným králíkem“ :-). Podíváme-li se na to ale z jeho pohledu, zas tak moc to nepřekvapuje … přiznám se, že mě tak úplně nesedl ... nespokojený se svým životem, vlastně moc neví, co chce, a tak ho nespokojenost? nebo nuda? ve vlastním životě bez rozmyslu nakopne požít experimentální omamnou látku, která funguje podle jeho přítele biofyzika jako „stroj času“. Pak se není co divit, že sám emočně nevyrovnaný se brzo stane na svých „výletech“ a na droze, závislý a velmi rychle bez vůle se od ní odpoutat!
Zjistit, o co vlastně jde? … byl důvod, proč jsem ve čtení pokračovala, když jsem přibližně po 70 stranách chvíli přemýšlela, jestli s knížkou pokračovat …
„Všichni přece byli mrtví téměř 7. století … o čem snili, po čem bažili, čeho dosáhli, na tom pranic nezáleželo, všechno upadlo v zapomenutí.“
… jde „o rodinný svár, nebo o něco zlověstnějšího?“ ... brzo je zřejmé, že výlety časem jsou víc než riskantní, a přesto si nemůžete pomoct a nedokážete se od minulosti, ve které už nejste už jen vnějším pozorovatelem, ale začínáte s ní být svázaný tak, že už nedokážete rozpoznat hranice, odstřihnout … a je víc než jasné, že za tohle někdo zaplatí!
Celým příběhem vás navíc budou provázet Daphniiny skvělé popisy cornwallské krajiny (na to se těším ve všech jejich knížkách), navozující tu správnou atmosféru Cornwallu 14. století a dnes, díky čemuž se pak obě časové linie pěkně doplňují ...
„Věděl jsem jen, že včera jsem tu stál v jiné době uprostřed dvorany, která byla charakteristickým rysem onoho dávno pohřbeného domu … teď tu nebyl žádný dvůr, žádné zdi, ani dvorana … nic než travnaté břehy a mezi nimi úzká blátivá stezka.“

A tak bylo rozhodnuto, příběh jsem dočetla, a užila si ho nakonec víc, než jsem zpočátku čekala, navíc ke konci nabral děj na dramatičnosti i spádu ... a taky jsem zjistila, že starobylé cornwallské sídlo Kilmarth /místo děje/ se stalo Daphniiným posledním domovem, prožila v něm od r. 1969 zbytek svého života. Byl to starý dům s výhledem na zátoku Par Bay a Daphne od začátku fascinoval svou dlouhou historií a byl jí inspirací právě k románu Dům na pobřeží /byl to její poslední román z prostředí Cornwallu/.

simives
16.12.2020

Nádherná kniha, tajemné výlety hlavního hrdiny do minulých časů, kniha, která mě naprosto strhla a uchvátila.

Květinka008
10.12.2020

Po dočtení a před napsáním komentáře jsem si musela dát pár dní odstup. Taková úplně jiná Daphne, než si pamatuji z Hospody Jamajka a Generála. Dlouho jsem měla pocit, že čtu Merleho (Madrapur) nebo Koontze (Přežít), potom jsem v příběhu uviděla Erskinovou (Žila jsem již před staletími).
K samotné knize: v první řadě - jsem ráda, že jsem ji kolem strany 30 neodložila, protože jsem se nezvládala orientovat v situaci, nechápala, co se děje a proč, nerozuměla historickým souvislostem a nechytala vztahy a jména. V posledním uvedeném jsem se, ruku na srdce, příliš nevyznala ani na konci a vlastně mě to až tak nebralo. Fascinující pro mě byly přechody z jednoho světa do druhého a velmi umně vystavěná gradace příběhu. Od poloviny jsem knihu hltala, co to šlo... Zajímavé zvraty, stupňování, očekávatelné rozuzlení, přesto i s překvapením pro mě. K lepší orientaci ve všech Treve… by se však hodila mapka na přebalu.
Určitě si ji ještě jednou přečtu, dojem zanechala na dlouho, ale v knihovně ji mít nepotřebuji.

Riccia
02.12.2020

Další velice zajímavá kniha, na kterou jsem narazila díky čtenářské výzvě. Když jsem si začátkem roku pročítala, kdo jsou držitelé ceny E. A. Poa, zůstalo mi jméno Daphne Du Maurier v hlavě mezi několika jmény, které jsem znala. A když jsem pak v práci na poličce, kam dáváme knihy, které se vydávají na cestu potkat nového čtenáře, zahlédla hřbet s tímto jménem, vzala jsem si ji sebou. Nyní na ní došlo. Přiznávám, že ze začátku to šlo hodně ztuha. Pár stran po začátku na mne vybaflo množství cizích jmen. Podrobný a rozsáhlý rodokmen snad třetiny Cornwallu - manžel/-ka, milenec/nka, sestřenice, sestra/bratr a další - to vše v cizokrajném provedení, mi bral chuť. Ale nehodlala jsem se vzdát bez boje. Konec roku za dveřmi a knihovny zavřené. A tak přišel k ruce papír a všichni ti Champernounové a Cardinghamové se nastěhovali do jednoho provázaného pavouka. Dalších x stránek jsem potom fungovala s tímto tahákem coby záložkou a najednou se to zlomilo a šlo to ráz na ráz. Na tahák už nebyl čas. Příběh nabral na tempu a já jsem si připadala jako divák, který s otevřenou pusou sleduje, jak dění fiští do finále. Od poloviny knihy jsem si lámala hlavu, jak tohle může skončit, ale nevymyslela jsem to. Autorka ano a bylo to hodně zajímavé. Jsem moc ráda, že jsem ze začátku vydržela a ostatním můžu tuhle jízdu jen a jen doporučit.

1