Renatecka komentáře u knih
Ještě že kniha byla poměrně tenká a navíc rozvržená stylem A4 textu na 3 strany knížky, jinak bych ji snad ani nedočetla. Co to vlastně bylo? Pokud to mělo být zamyšlení nad životem jako takovým, tak to bylo opravdu prapodivně napsané. Slabučké 2 hvězdičky, víc ani ťuk tomu nedám a už číst znovu nemusím.
Jedna z nejlepších výpovědí o holocaustu. Já málokdy u knížek naplno brečím, u této jsem tedy taky nebrečela, jen mi do očí několikrát naběhly slzy - i to je co říct. Do paměti se mi vryl příběh (pozor SPOILER!) malého Mengeleho chlapečka, ty popisované pokusy, příběh dvojčat Kornélie a Karolínky, děvčátko vhozené do Dunaje před zrakem své matky a koneckonců jsem nabírala i u setkání Violy s jejich pejskem ... No dost silné a několikrát jsem se i přes neskutečnou čtivost knížce normálně vyhýbala s divným pocitem, co tam, proboha, ještě bude za zrůdnosti. Doporučuji vřele všem a spolu s Narodili se, aby přežili je kniha v tomto tématu pro mě TOP.
Nehodnotím hvězdičkami, došla jsem pouze po stranu 64. Vůbec mě to nebavilo, zásadně knížce chybí jakýkoliv děj, je to jen změť autorčiných zpovědí.
Těžce politické téma se vleče skrz na skrz celou knížkou, ale že bych k autorce cítila nějaké extra sympatie, se říct bohužel nedá. Knížkou chtěla evidentně poukázat pouze na dobu komunismu po 2. světové válce, mně osobně by se ale líbilo, kdyby zabrousila i do doby předválečné a popsala zážitky z koncentračních táborů - víc bych autorce věřila, že chce popsat svůj nelehký život, když už - to období přece také muselo být zlo, a ne jenom komunismus, který byl poté nastolen.
Johna Boynea si řadím mezi své oblíbené spisovatele. I když šlo pouze o fikci příběh se mi velmi líbil, je podán lehce, stručně, srozumitelně.
No, čtivé to bylo, dialogy vcelku propracované a měla jsem knížku přečtenou poměrně rychle. Ovšem to bylo nejspíš proto, že jsem neustále čekala, co se tam, sakriš, konečně už stane? A v 3/4 knížky mi došlo, že už asi nic moc, že hlavní fór tohoto díla byl v tom, že to "TO" se tam tak nějak děje a vleče už od začátku. Nebylo to úplně špatné, ale dávám průměr - 3 hvězdičky.
Nějak mi došla slova pro hodnocení. Silné, dokonalé...
Velmi smutný, leč táák přeslazený, patetický, klišoidní příběh, přeplněný pukajícími/rupajícími/praskajícími srdci. Možná kdybych ji četla před 10-15 lety, bych tu slzičku i uronila, ale teď už tenhle žánr není mým oblíbeným.
Bohužel mě kniha vůbec nebavila, po 86 stranách ji odkládám.
Skvělé, vřele doporučuji. Paní Merová nepopisuje jen Terezín a Osvětim, ale i pozdější život v Sovětském svazu. I když krátká knížečka, neskutečně čtivá a zhltla jsem ji skoro na jeden zátah.
Skvěle napsaný životní příběh, i když je pravda, že spoustu drobných informací se v knížce občas člověk dozvídá vícekrát. Aneb Jak světové dějiny dokázaly neblaze ovlivnit lidské osudy... i těch na té "zlé" straně. Doporučuji.
3,5* Bála jsem se tak napůl. Poměrně zdlouhavé, než se to dostalo ke konci, pak se děj tak nějak rozjel, vše se rozuzlilo, příběhy pospojovaly a vcelku na mě toto dílo zapůsobilo jako dobrá průměrná napínavá kniha.
První půlka knížky se třemi příběhy byla opravdu skvělá a dala bych plný počet hvězdiček, kdyby se v tomto duchu táhla až do konce. Bohužel ale druhá půlka se zvrhla na jakýsi zdlouhavý psychologický rozbor životů a postojů tehdy přeživších dětí. Čekala jsem něco trochu jiného a ke konci už jsem se nemohla dočkat, až budu mít dočteno - už toho bylo moc.
Nene, tohle ne. Nezajímavé pasáže o psaní scénáře se střídají s o trochu zajímavějšími scénami s popisy problémů se syny. Každopádně hrozně depresivní, všechno je pro spisovatelku bezvýchodné, přitom by jenom stačilo ty lidské zrůdy od sebe odkopat... bohužel.. Vím, že se mi to asi dobře radí, ale co s takovýma vysavačema energie a elánu? Nedočteno, po 128 stranách odkládám.
Ach ty ságy, tyto rodinné ságy z 20. století - to je prostě moje, ať už z Čech či odjinud. Kniha se mi moc líbila, nebyla přeplácaná zbytečnými detaily, pěkně se četla. Zkrátka, moc hezky odvyprávěný příběh. Po knížce se po čase určitě vrátím znovu a ráda :-)
Knihu jsem si koupila přímo v Osvětimi a proto si ji na památku nechám ve své knihovně, ale mezi top knihy s tématikou holocaustu nepatří. Je to strohé povídání psané dětskýma očima. Avšak zaujal mě popis cesty z Freiburgu do Mauthausenu - evidentně jela spolu s třemi ženami, jejichž osudy jsou zachyceny v knize Narodili se, aby přežili, protože se Helga zmiňuje o jejich narozených dětech.
Velmi těžké téma, kniha o paušalizovaní lidí a o kolektivní vině, kdy stejně tohle mezi jednotlivými "běžnými" lidmi k ničemu nevede. Stejně jednou umřou i ti zlí i ti dobří. A vůbec, kdo může soudit, co ten - údajně zlý - na druhé straně barikády kdy dělal špatně, když to zlé ani nezamýšlel a byl jen součástí určitého dobového systému? Vřele doporučuji k přečtení.
Roztomile dětsky naivní popis každodenního života v 70. letech. Kniha na odpočinek a pousmání jako dělaná.
Knížku jsem zvládla za necelých 24 hodin, je opravdu velmi čtivá i navzdory tomu, že texty jsou někdy tvořeny velmi dlouhými souvětími a např. na dvou stránkách bez jediného odděleného odstavce. Každopádně mě tato kniha dostala do slušné depréze a za to ubírám jednu hvězdičku. Uf. Musím se z ní vzpamatovat.
Skvělá kniha, neuvěřitelné osudy, mistrovsky podané. Moc se mi líbilo zpracování knihy, napsané vše pěkně postupně od počátků až po úplné konce. Skvělé, skvělé, vřele doporučuji.