Rav3n komentáře u knih

Musím říct, že mě ten svět chytil za srdce. Anthony Ryan byl obdařen obrovskou fantazií a smyslem pro detail. Postavy jsou vykresleny velmi reálně a ke kvalitě přispívá i to, že nejsou černobílé. V mnoha vlastních jménech je znát významný vliv Tolkiena, což přidává světu nádech nostalgie.
Ten zvláštní druh magie je cítit příslibem něčeho nového a neotřelého. Pokračuji dál.

Endymion úspěšně šlape na paty Hyperionu. Příběh je to úplně jiný, na původní knihu navazuje jen velmi volně.
Hraje si se samotnou realitou a jejím pokřivením, cestou prostorem i časem, s láskou, ztrátou a šílenstvím.

Je to výborné. Něco tak svěžího a veskrze originálního jsem dlouho nepotkala. Sjela jsem to komplet a pak si přidala ještě Poutníky, Zlatý kříž a Hitlerovy oči. Želbohu poslední dvě uvedené /ani další/ v Databázi nejsou. Hodnotím všechno na 5*.

Bylo to bez chuti a bez zápachu. Nelíbila se mi ani zápletka, ani přisprostlý “navždypolicajt”, o digišlapkách nemluvě. Bylo to takový nedodělaný. Kotletovsky humor to nevidělo.
Kotletu mám fakt ráda, tohle jsem ale taktak doklepala. Asi stárnu. Nebo stárne možná Kotleta.

Tenhle díl byl pecka. Ostatní jsou taky skvělé, tenhle byl ale mimořádně temný. Romantická linka mezi C a R je nedílnou součástí a já jsem přesvědčená, že bez ní by to tak nešlapalo.

Svého času to bylo jedno z mých nejoblíbenějších děl a dávala jsem Rámovi přednost před Odyseou.
Nedokázala jsem ale nikdy rozlišit, který díl mě pohltil nejvíc, vždy jsem to četla dohromady. Kniha vyšla v roce 1973. Nikde v textu to ale není nijak znát. Tohle bude moderní furt.

Já mám tyhlety fantasmagorie strašně ráda. Pan Vašíček zbytečně nekošatí, předkládá trvale a zcela otevřeně subjektivní vjemy. Zábavné, odpočinkové.

Tak tohle bylo ještě horší, než díl první. Styl autorky je bezva, píše poutavě, ne velmi opisně. Zmizelo ale jakési napětí k thrilleru patřící, no a pardon, ale ta osobní linka je fakt nablblá. Takže Tóře dávám na nějaký čas určitě volno.

Yrsu jsem si oblíbila pro sérii Freya & Huldur. Tóra není špatná, ale .... pořád jsem přemýšlela, jak moc jsou ty situace reálné. Je možné, aby se právník tímhle způsobem motal do vyšetřování? Je možné, že ji prostě ti lidé, které oslovovala, nevykopli ze dveří a prostě s ní nemluvili? Nevím. Ale bylo to pro mě těžko uvěřitelné. Nicméně Yrsa píše skvostně.

Tohle bylo hodně zvláštní čtení. Očekávala jsem úplně něco jiného, a to byla zřejmě velká chyba. Ten svět je vypracovaný do detailů, zcela funkční a výrazný, ale mě prostě nechytil. Drtivou většinu knih dočtu, u tohohle jsem ale reálně přemýšlela, že to vzdám. Ke konci už to bylo takřka utrpení. Ono by tomu prospělo o 100 stran méně a výrazná úprava vlastních jmen. Terminologie je nechytlavá až otravná, polovina slov nevysvětlená. Do dalších dílů se nepustím, viditelně nejsem cílovka.

Pro mě byla první polovina knihy náramně obtížná. Moc to neodsýpalo, je znát, že to není moderní thriller.

Chtěla jsem něco na dovolenou....a přečetla jsem tam všechny díly asi za 4 dny :))))
Moc pěkné, předala jsem dál dítěti. Ten už to taky dočetl.
Svižné, příjemné, uvěřitelné. Kvalitní dětská detektivka. Až mě mrzelo, že se s nimi musím rozloučit.

O dost slabší než Lirael. V mnoha pasážích jsem se musela vracet, špatně se mi soustředilo na děj. Ale zase jako, Nezbednou Fenku by chtěl přece každý.

Z těch tří, které jsem četla byla tato nejlepší. Svět Starého království se postupně odkrývá a vyjasňuje a konečně dostává konkrétní obrysy. Mluvící zvířata jsou třešnička na krásném dětském dortu. Moc pěkně vystavěný svět, klidně se ale mohl rozvětvit víc.

Jsem v období, kdy čtu dětské knihy. Tahle byla zdařilá, a to velmi. Krásný neotřelý nápad. Prequel k dalším.

Dobré to bylo. Zápletka se opravdu vyrýsovala až ke konci.

Souhlasím se spoustou předchozích komentářů, ono se to vážně na konci jaksi začalo rozpadat. A já se opakuji, půlku jsem z toho nepochopila a druhou domotala, ačkoliv se to vlastně četlo samo. Upřímně mě taky dost zajímá geneze knihy, protože tohleto se fakt muže zrodit jen Simmonsovi. Zlatej Hyperion….

Strašlivá slátanina, která neuvěřitelně funguje a zcela logicky zapadá do tvorby pana Simmonse.
Četla jsem a u toho bádala, dohledávala a hrabala se v paměti, jak to vlastně bylo a prosím vás, bylo to tak jak píše Simmons. Hrozne moc jsem toho nepochopila, ale náramně jsem se bavila a klidně bych si to dala znovu.

Pro mě bylo lákadlo především švédský ostrov Gotland. A u toho to taky skončilo. Není to vyloženě špatné, ale já jsem strašný rozežranec a cokoliv pod úrovni Nesbo, Yrsa nebo Kepler, případně Galbraith /to ale není skandinávská detektivka/, mě velmi málo nadchne. Krom toho, pokud jsem schopna správně uhodnout pachatele v první třetině knihy, tedy v momentě kdy policie vyslechne Hegmana, nemá to pro mě žádné kouzlo. Skutečně k tomuto žánru potřebuji aha moment na posledních stranách. Jsem přesvědčena, že za měsíc nebudu vědět, o čem kniha byla. Ale čte se to slušně.

Udělala jsem chybu, že jsem nejprve viděla seriál. A stejně tak tento postup nedoporučuji nikomu, zcela objektivně se připravíte o veškerý zážitek znepokojení, překvapení a děsu z toho, co není až tak nereálné.
Atwoodová jde vždycky až dřeň, a jinak to není ani tady, avšak obsáhlé emocionální popisy a myšlenkový pochod Offred můžou být enormně zahlcující, paradoxně i obtížně čitelné. Sensitivnim jedincům doporučuji ke čtení čokoládu a štěňátka.