RanMori komentáře u knih

Nápad dobrý a zpracování taky ne úplně špatné. Konec se možná až trochu křečovitě snažil šokovat, což v některých ohledech bylo už zbytečně nastavované.
Nějak se mi ale nechce pozdávat ta věc s bateriemi v obraze... i kdyby poznala, co je tam nakreslené, to jí z toho jako fakt měla dojít šifra zrovna téhle story? A ještě k tomu snad dovést k pachateli?? To teda opravdu těžko.

10.04.2024

(SPOILER) Docela fajnová oddechovka. Nenáročná, dobře a rychle se čte. Velmi prostinká detektivní zápletka, ve které skoro o nic nejde, ale to je jen kulisa, aby se měly kolem čeho odehrávat ty ptačí proměny, na které je beztak čtenář zvědavý nejvíc. A že tyhle scénky jsou fakt komické a povedené (myslím, že u mě to vyhrála příhoda s čápem, ale i ten výlov orlem byl super...). Konec je milý a uspokojivý, chvíli už to vypadalo, že to dopadne... taky dobře? :D
Hodnocení musím srazit jen za to, s jakou neúctou se v knize občas pojednávalo o seniorech, tohle nešlo skousnout ani jako vtip.

1 25.03.2024

Oceňuji důvtipné skrývání čísel na některých obrázcích, člověk opravdu musí poctivě brejlit :). 3x jsem zemřela (ačkoli nikdy "předepsanou" smrtí, spíš mi vždy došly HP), pak jsem si nakreslila plánek zámku (docela prča :D) a díky tomu se mi povedlo získat lepší představu, kde jsem vlastně už byla a kde ne. A poté jsem příběh tedy již zdárně dohrála. Není to špatné, jednoduchá pravidla, která člověk lehko uhlídá. Snad jen v místě s psincem mám dojem, že došlo k chybnému číselnému přesměrování.

2 21.09.2023

Když jsem knihu uviděla, první co mě napadlo, bylo: 3 reklamy jen na obálce? Tak to smrdí průserem!
A taky že jo. Prvních asi 100 stran jsem se násilně nutila do pokračování, ale byla jsem zvědavá na tu proklamovanou bombu, tak jsem to nechtěla vzdát. Pak jsem se jakž takž už začetla. Lottie je opravdu protivná megera, ale ono se to mezi těmi ostatními ztratí - tam není sympatický nikdo. Štěkají po sobě úplně všichni. Proto mi bylo úplně fuk, co se s kým stane. Nemluvě o tom, že je tam postav jako máku, takže ani nevíte, kdo bude důležitý.
Děj je plytký, motivace chabé. 2 linky - kdo je vrah a kdo je utajené dítě. Vlastně si nejsem jistá úplně, co bylo tím mega zvratem myšleno. Možná ta identita utajovaného dítěte? A co se tím jako změnilo?? Celkově jsem nepochopila, proč s tím vůbec byly takové tajné čachry. Nebo odhalení vraha? No vzhledem k tomu, že podezřelí postupně z různých důvodů odpadali, moc těch variant už nezbývalo...
Podivuhodná je i anotace, která se vymyká zažitým zvykům - jinde většinou shrne max první čtvrtinu knihu, tady se na zmizení mladíků dostane až na samotném konci.
Celkově se mi to hodně špatně četlo, kniha má mizerný rytmus vět (samé krátké věty za sebou).

4 30.08.2023

Přišla jsem si nějaká pitomá, ale vidím, že nejsem jediná, komu se z těch hádanek přehřívaly závity :) Nicméně styl soubojů mi přišel hrozně nevyvážený, buď dáte příšeru na jednu ránu vy nebo ona vás, podle toho, za koho hrajete. Takový lukostřelec s 0 defensem je slušně v pr. Přitom jinak v GB mám souboje ráda, ale toto by potřebovalo ještě poladit.

18.08.2023

(SPOILER) Vzhledem k tomu, že o zabití svého úhlavního nepřítele Gnaaga usilujete celých 11 knih, přijde mi až nevhodné ho nezabít vlastnoručně. Jen vytáhnout Sommerswerd a přečíst si, jak z něj prd zbylo. V ostatních případech si s ním aspoň opravdu zabojujete. Ale i tak, to poslední rozloučení, potažmo ten poslední odkaz pod známým číslem 350, na mě působil prostě odbytě. Jako už už to konečně je hotový, tak to nějak ukončíme a tvůj poslední úkol - ten primární v tomto díle - vykonáš už "instinktivně". A všichni žili šťastně až do smrti.

06.07.2023

Ať chodím kudy chci, pořád se mi nedaří narazit na toho ikonického pavouka :D

Kniha mě překvapila, čekala jsem opět to humorné pojetí jako v předchozích dvou. Ale je to o depresích a úzkostech a o těžkých bojích s nimi. Je to autorčina zpověď a na dost místech mi bylo, jako by někdo vzal i můj deník a překreslil ho do komiksu. Je to hezké a i když neveselé čtení, přesto nakonec vyvolává příjemné pocity. A mnohá zamyšlení.

2 10.06.2023

Sci-fi obecně moc nemusím, ale toto mě bavilo. Asi díky tomu, že i přes to množství mechanických i jiných popisů tam byl i malý přesah do psychologie a biologie, takže to bylo zároveň i takové poučné. A rozhodně k zamyšlení. K tomu velmi napínavé a chytlavé. Jediné, co mi trochu rušilo zážitek, byl styl pojetí vnitřních monologů - nebylo to moc dobře rozlišeno a někdy jsem poněkud tápala, co si myslí a co už říká a kdo.
I po přečtení zůstává kniha pod kůží, pořád se vracím k myšlenkám na to, jak by se člověk zachoval sám v takové situaci... třeba na tom konci... Z toho jsem poněkud rozpačitá, přijde mi jako otevřený či nejasný (zda všichni 3 splnili slovo), což by bylo OK, že to nebylo řečeno na pevno, ale proto nechápu ty poslední věty samotné - a rozčiluje mě to, protože to chci vědět xD

5 24.04.2023

Přečteno asi 10x a nejméně ještě 10x přečteno bude :)

17 22.03.2023

Psáno deníkovou formou, což mně osobně bylo příjemné. Sice je pravda, že autorka tak vyzradila hned na začátku, jak to celé skončí, ale vzhledem k tomu, že pro mě byl její příběh spíše podružný a šla jsem si hlavně pro info o Japonsku, tak mi to nikterak nevadilo :). Nicméně, když jsem si na konci vyhledala onen 11. březen, mělo to mnohem silnější emoční dopad.

18.03.2023

Jako dítě jsem to četla opakovaně. Měla jsem potom chuť zajídat maso šťovíkem :)

13 13.03.2023

Ze začátku to začne na člověka chrstat náhledové postavy jednu za druhou, až jsem začínala mít obavu, jestli to všechno uhlídám. Ale nakonec jich bylo "jen" 5, z nichž nejzajímavější pro mě byl Christopher. Čtení rozhodně napínavé, o překvápka a zvraty nebylo nouze, přestože 2 jsem odhadla už s docela velkým předstihem. Motivace hlavního záškodníka mi přišla poněkud slabší na to, aby se pustil do takové akce, ale nakonec jsem přistoupila na to, že každý holt prožívá věci ve své subjektivní intenzitě :). Všech 5 linek pěkně završených, každá má svůj vlastní spád. A cliffhangery jsou tu naprosto neodložitelné :)

2 09.03.2023

Jo, tohle bylo hodně dobrý. O vzrušující napětí není nouze a párkrát jsem opravdu horečně otáčela stránku za stránkou, abych se konečně dozvěděla, jak to bylo. A přesto že to na zvraty nebylo nijak skoupé, nepůsobilo to překombinovaně. Jen mě trochu překvapilo, že to v jednom ohledu neskončilo dobře, ale i tak to k vykresleným charakterům vlastně sedlo. Rovněž oceňuji velmi věrně - bohužel - zachycený obraz současné společnosti a jejího chování na sociálních sítích.

6 28.02.2023

Kniha mi byla velmi doporučena, ale i když koncept samotný špatný není, to provedení na mě nefungovalo. První část na ostrově dosti nudná, druhá s Damienem konečně pořádně napínavá. Ale pak přišel plottwist, kterej to úplně zabil. Všeho moc škodí. Jednou ano, ale dvakrát za jednu knihu vážně ne.

6 17.02.2023

Toto je za mě takové nejslabší. Je to sice děleno na 2 části, ale nějak to tu postrádalo švih.

03.02.2023

Jako dítě jsem měla co dělat, abych to dohrála. Dnes jsem měla nějaké štěstí, že jsem volila cesty tak, že jsem za chvíli byla v cíli a vyhla se skoro všem problémům :). U mě je to hlavně nostalgická záležitost, což dokazuje i fakt, že 1-5 díl jsou už taková salátová vydání :)

2 03.02.2023

Tenkrát to byla pořádná pecka, nic jiného u nás nebylo k sehnání :)

28.01.2023

Je zvláštní, že se hodně lidí shoduje s autorkou, že se obálka nehodí k příběhu - asi patřím k tomu malému táboru, který si myslí opak. Podle mě to je vojenské/válečné až až :)

Nápad na příběh super, moc se mi líbilo, jak se do sebevražedné mise vplétaly různé motivace různých lidí, každý hnán svou vlastní minulostí. Taky se mi hodně líbil popsaný vnitřní svět Adama, za mě opravdu výborně podaný obraz depresivních stavů. Přesto nebo možná proto mě trochu mrzelo, že se na konci přece jen nerozhodl jinak, ale díky dojezdu, kdy se člověk dozvěděl, co která z postav ještě udělala a co s ní bylo, se mi celkový konec a vyznění vlastně líbilo. Příběh mě chytil a musela jsem několikrát ještě číst dál, i když už se mi fakt chtělo spát :).

Jedinou výtku bych měla k poněkud zmatečném podávání děje mnoha postavami. Často jsem tak bloudila v tom, v čím jsem právě hlavě a zda se jedná o minulost, deník nebo současnost. Přitom by stačilo ty přechody oddělit aspoň hvězdičkami a zápisy z deníků nadepsat třeba datumem, a bylo by to hned jasné. Navíc se v první chvíli zdá, že bude kniha psaná v přítomném čase (což v první kapitole dává výborný smysl), nicméně později mi přišlo, že Veronika asi už zmátla i sama sebe. Několik prvních kapitol totiž začíná časem přítomným a od poloviny jede časem minulým, ač jsme stále na stejném místě a pozorujeme vývoj jednoho děje. (Postava "právě sedí a čte noviny" o tom, co se "stalo nedávno" a od té chvíle noviny "dočetl a odložil"). Ale když jsem v tom skákání přestala hledat hlubší smysl, v zásadě to čtení ani příběh nijak nerušilo. Minulý čas se beztak čte líp :).

16.01.2023

(SPOILER) Tato kniha mě opravdu zarazila do křesla. Konsternací. Vážně mě mrzí, co musím do zpětné vazby napsat, ale vzhledem k tomu, že autorku docela znám a chodím na její kurzy psaní, vážně jsem nemohla uvěřit tomu, co vidím.

Námět a nápad sám o sobě je fajn. Horší je to se samotným zpracováním.
Předně se tam objevuje dost neuvěřitelných scén - postavy se zničehonic vrhají k oknům, aby se mohly stát svědky potřebných událostí; HLAVNÍ technik, jenž je pověřen opravami a údržbou armádního zařízení, začne vedle Runy vypadat jako někdo, kdo je rád, že rozezná šroub od hřebíku; a případ samaritánské krysy, která pro nic za nic začne krmit člověka v tísni, tomu už teprve nevěřím.
Taky jsem se trochu pozastavila nad názvy vymyšlené fauny – ač je evidentní, že např gridly je grizzly a sopouch je pavouk, ok, jsme na jiné planetě a jmenuje se to jinak. O to víc mě pak zaráží, proč kočka zůstala kočkou. (A vlastně i káně a pes.)
A pokud jde o psodavy, tak nám tu nesehrají žádnou roli. Oni se tam totiž jaksi - krom jednoho historického okénka - vůbec nevyskytnou.
Zpětné vyprávění je ok, ale ne, když se už dostaneme do přítomnosti! Skočit zas na moment do budoucna, vyzradit kdo umře a zas to celé sledovat zpětně už opravdu není napínavé – zvláště ve třetím dějství! A k tomu vyprávění – pokud něco postava vypráví, pak může vyprávět jen to co zažila, ne co zažily nějaké děti někde jinde (rodinné poměry Honaha a Oriho) anebo vsuvky tajných hovorů s arhání.

Co mě však bolelo ze všeho nejvíc, je samotná stylistika textu. Korektor se tu opravdu, opravdu nevyznamenal. Nechal tam chyby v textu (zvláště v poslední části, kde se v tom začala už ztrácet i sama autorka a pletla jména (Maši/Majsi) nebo zapomněla, že uložila nějakou postavu ke spánku, a ta se tedy i nadále účastnila hovoru), mezery mezi slovy navíc i věty jako „Runa se hodně nadechla se.“ Text na mnoha místech působí dojmem zapomenutého – nepředělaného prvního draftu. Všechny postavy se mezi sebou v 90% případů baví tak, že věty pronášejí. Pronášejí dokonce i výkřiky (?!!). A největší třešničkou byla uvozovací věta na začátku i konci přímé řeči (A dodala: „Psal knihy a maloval, já už jen bojuju,“ pronesla zamyšleně).
Jsem vážně moc zklamaná. Čekala jsem ukázkový text, z něhož se budu moci učit, jak na to.

14 29.12.2022