Lovci mamutů

Některé příběhy dokážou zanechat stopu, jako otisk pazourku do měkkého jílu.
Ještě ve školních lavicích jsem je četla a taky viděla film se skvělým panem Bartoškou. No, je to opravdu dost dávno, přesto se mi chce říct, že stále "cítím" teplo ohně a "vidím", jak křehký život tehdy byl, jak lidé žili na hraně života - kdy každý den se počítá! Tady jsem pochopila, že odvaha není nepřítomnost strachu, protože bez strachu by nebylo odvahy...
Zbyly po nich jen skalní malby a pár pazourků hluboko v zemi... a taky tenhle divoký příběh, co voní kouřem pravěkého životodárného ohně - ten je srdcem příběhu - protože bez něj jednotlivec není nic, zato kmen je všechno!

Perfektní kniha. Škoda ale, že se nikdy nemůžeme dozvědět, jak to tenkrát doopravdy fungovalo, jak byla společnost uspořádána apod. Vše jsou jen domněnky na základě pár nalezených hmotných věcí. Takže třeba Štorchův popis odpovídá realitě, třeba né. Co mě zarazilo, byla absence boha a nadpřirozených sil vůbec (s výjimkou pár loveckých amuletů). Tipnul bych si, že naopak pravěké společnosti byly hluboce nábožensky založené, protože jejich život závisel na silách, které nemohly vlastním úsilím nijak ovlivnit. A další otázky se vynořují - když člověk čte ty popisy vysrkávání rybích mozků, pití krve, jedení syrových vnitřností a obsahu žaludků a střev a my jsme přímými potomky těchto pravěkých společností - kde se mezi námi vzali jedinci, kteří si eklují i obyčejný vlas v polívce? A jako zapřisáhlý nepřítel rybaření (ryby mají smůlu, že nemají hlasivky, jinak by tato aktivita byla už dávno zakázána jako týrání zvířat) bych uzákonil, že jediná povolená návnada je ta, kterou použila Kopčemova matka v situaci nejvyšší nouze. Vsadil bych se, že by rybáři najednou zjistili, že parádní zábavou je i luštění křížovek.

Kniha Lovci mamutov od Eduarda Štorcha si právom zaslúži pozornosť aj o desiatky rokov neskôr. Je pre mňa fascinujúce, že príbeh, ktorý ma nadchol v detstve, ma rovnako oslovil aj teraz v dospelosti. Kúzlo tohto románu spočíva predovšetkým v tom, že ma vtiahol do neobyčajného sveta pravekých ľudí, do ich radostí, strastí a každodenných výziev.

Jedným z najväčších lákadiel knihy je práve to, že v našej literatúre je len málo takýchto prepracovaných príbehov z praveku. Štorch dokázal oživiť dávnu históriu a vytvoriť plnohodnotný román plný dobrodružstva.

Obzvlášť ma nadchli mamuty, ktoré sú v príbehu vykreslené ako majestátne a ohromujúce tvory. Ich prítomnosť dodáva deju obrovskú silu a napätie.

Autor navyše dokázal majstrovsky prepojiť beletriu so skutočnými archeologickými nálezmi a miestami. Vďaka tomu príbeh pôsobí autenticky a ja som mala pocit, že sa učím o histórii, zatiaľ čo si užívam napínavý dej. Toto prepojenie je pre mňa jedným z najväčších plusov knihy a odlišuje ju od bežných dobrodružných románov.

Zhrnutie: Lovci mamutov sú nadčasovým dielom, ktoré v sebe spája napínavý príbeh, hlboké ľudské emócie a historické fakty. Je to kniha, ktorá si zaslúži miesto v mojej, aj v každej inej, knižnici bez ohľadu na vek čitateľa.

Četl jsem v dětství a pak i v dospělosti. Samozřejmě v dětském věku to mělo větší kouzlo, nicméně i jako dospělému se mi kniha líbila. O ilustracích mistra Buriana netřeba ani něco psát.

Lovce mamutů jsem četla kdysi dávno na základní škole - asi jako většina z nás. A dobře si pamatuju, jak moc mne tehdy bavily příhody Kopčema, Veverčáka a ostatních. Nyní jsem si to připomněla v audio podobě a bylo to příjemné setkání.
Člověk to v dospělém věku vnímá ještě hlouběji, jaký náročný boj to pro naše pravěké předky musel být, aby se lidstvo dostalo tam, kde je dnes. Zdánlivě nekonečné cyklické boje o potravu, oheň či o místo k životu, o něž se jedna tlupa prala na život a na smrt s jinými tlupami. A proti tomu do očí bijící kontrast toho, jak věci typu okolo válejících se hrudek zlata byly pro tehdejší společnost lidí naprosto bezcenné. Zatímco dnes by se lidé navzájem tloukli naopak pro to zlato, protože jídlo či teplo domova bereme jako samozřejmost.
Když byla zmíněna místa, kde se naše tlupa pohybovala - na území dnešního Špilberku, na území dnešní Divoké Šárky či na území dnešní Libně, člověk se neubrání úsměvu a rozletu vlastní fantazie, jak se člověk snaží si místa představit, jak to tam vypadalo před tisíci a tisíci let a jak tam naši prapředci lovili divou zvěř. Nejspíš to jsou představy neúspěšné, ale je to prostě pořád svým způsobem krásné.
Pan autor byl vynikající vypravěč a uměl své příběhy vyprávět velice barvitě. Je to krásné čtení (resp. poslech), který člověka vrací do mládí, kdy tohle člověk četl prvně. Já si to rozhodně moc užila.

Co k tomuto dodat? Vždyť tohle je jedna z největších klasik žánru. Povinná nebo aspoň doporučená četba pro mládež. Příběhy si dodnes pamatuji, ilustrace jako vždy dokonalé. Jména hlavních hrdinů: Mamutík, Kopčem a Veverčák.

Knížku jsem si zamiloval již když byla součástí povinné četby na základní škole. Dnes téměř ve 40 letech jsem po knize opět sáhl a musím říct že je stále perfektní. Pan Štorch vytvořil nadčasové dílo které zaujme jak školní dítě, tak nejednoho dospěláka. Věřím že do konce života po knize ještě alespoň jednou sáhnu a ponořím se znovu do řádků toho pravěkého románu plného napětí a dobrodružství.

1. vydání v roce 1918, máme o 107 let více a ta kniha je prostě perfektní! Pan Štorch napsal skvělou a zábavnou knihu a nevěřím, že by to vlastně dnes ještě někdo takto svedl. V podstatě mu věříte tento zcela vymyšlený příběh a máte skoro pocit, že takto to ohledně nalezených hrobů a předmětů bylo. Krása. Úplně vnímám tu přírodu, kterou tak skvěle popisuje. A hrdinné boje s dravou a jinou zvěří.
Ilustrace od Buriana jsou fenomenální a složená mapka v závěru knihy (vydání z roku 1957, jehož vůně je pro mě něco jako fetiš) tomu přidává pomyslnou třešinku na dortu.
Kniha musí bavit a její opakování a doporučování všem dalším generacím je vlastně tak trochu povinnost :)

Knihu jsem poprvé četl jako děti a od té doby ještě několikrát. Je to klasika která neomrzí, pokaždé má co čtenáři nabídnout. Tyto knihy jsou nesmrtelné a věřím tomu že si své čtenáře najdou vždy. Já osobně ji časem budu číst určitě znovu.

Nadčasová kniha, která si našla čtenáře v minulosti, přítomnosti a určitě si je najde i v budoucnosti. Obsahuje nejen poučení, ale
neuvěřitelné dobrodružství do kterého nás pan Štorch jako mávnutím kouzelného proutku vtáhne a my se náhle ocitáme v době přibližně před dvaceti až třiceti tisíci lety. Ocitáme se na jedné straně v drsné a kruté přírody, kde boj o přežití je na denním pořádku, ale zároveň se můžeme kochat krásou přírody, její divokostí a čistotou. To všechno rozvíjelo naší dětskou fantazii. Knížka patřila k nejoblíbenějším knihám mého dětství a tak to bylo i u mých spolužáků. Kdo nečetl Štorcha jako by nebyl, k tomu nádherné ilustrace Zdeňka Buriana. Doporučuji nejen dětem, ale i dospělým.

Poprvé jsem tu knihu četla jako první z povinné literatury a extra mě nezaujala, podruhé jsem ji s láskou četla dceři a až na to že je to pohádka jak vyšitá tak se mi dobrodružství docela líbila.

Jedna z knížek bez kterých si neumím představit své dětství.Mohla jsem i mamuta honit u dědečka na zahradě.

Kromě různých mayovek, verneovek, steklačovek a Čtyřlístku jde o mé nejoblíbenější čtivo z doby, kdy byl pro mě život jen zábavnou zkušeností. Lovce mamutů jsem už nečetl nejméně pětatřicet let, ale svého času jsem je četl tolikrát, že si Kopčema, Veverčáka a Mamutíka pamatuji dodnes. Sakra, vždyť i ten lump Houžňák se mi vryl do paměti. Moc pěkně to pan Štorch sepsal.

Též jedna ze základních knih mého dětství. A jedna z těch, kterými jsem žila. Maminka mi věnovala kuřecí kost, kterou jsem pak nosila na provázku na krku a víc se tak cítila být Kopčemem. A i když jsou dnes znalosti o pravěku jinde, jsem jí vděčná za to, že mi otevřela dveře do pravěku a probudila ve mně zvědavost a zájem o tu dobu. Byla to taková moje knižní "pravěká svatá trojice" - Lovci mamutů, Mamuti táhnou do bažin a U pravěkých lovců. Ale Lovci mamutů byli první.

Krásná dětská kniha plná dobrodružství, která ve své době skvěle popisovala dobu kamennou podle tehdejších objevů. Jenže právě že podle tehdejších objevů. Dneska už jsme ve znalostech o lovcích mamutů na našem území mnohem dál. Knížku jsem si přečetla znovu po letech a moc mě bavilo, že má spád a sugestivně popisuje krajinu a zvířata. Bohužel, co se týká popisu lovců mamutů, jsou to informace velmi zastaralé, kvůli kterým si ještě dnes mnozí lidé myslí, že naši předkové z okolí Věstonic vypadali jako poloviční opice a dorozumívali se skřeky. Ale jak píšu výše, na dobu kdy byla napsaná, je knížka skvělá.

Boj o prežitie!
Veľmi zaujímavá dobrodružná kniha z praveku, ktorá oslovila celé generácie čitateľov. Každodenný boj o prežitie, ktorý sa odohráva na území dnešnej Moravy a Česka, kde reálne aj žili lovci mamutov. Hlad, boj s prírodou i medzi jednotlivými kmeňmi, zrada, podlosť, krutosť, ale aj česť, odvaha, vynaliezavosť, šikovnosť a sila vôle prežiť v neľahkých podmienkach. To je román českého spisovateľa Eduarda Štorcha, ktorý sa v tejto podobe objavil v roku 1937. Čas mu ani v najmenšej miere neubral na atraktivite - práve naopak - a dokázal ma osloviť aj dnes.

Jedna z krásných vzpomínek na čtení v hodinách češtiny na prvním stupni základky...kdo by sakra mohl zapomenout na Kopčema s Mamutíkem?

Syn četl v rámci povinné četby 4. třídy Volání rodu. Byl nadšený.
Půjčila jsem současně domu i Lovce mamutů, ti u nás leželi docela dlouho, minulý týden se mu dostali do rukou a dneska ráno přišel: Napsal ještě něco Eduard Štorch? Mě to děsně baví! :D

Co dodat. Mě to bavilo taky.

Knížku mám moc ráda. Oblíbila jsem si jí hned, jak jsme jí dostali na základní škole k přečtení. Jednu hvězdu ubírám za kapku složitý jazyk, který čtení trošku komplikoval. Nicméně kniha skvělá a doporučuji čtení.