R.A komentáře u knih
mno... Slovo "přepozitivní" mě asi dneska bude strašit ve spaní. Tohle jsem neměla číst a měla jsem si zachovat naivní představu o tom, co se za tak hezkým názvem skrývá. A nebo naopak bylo na čase zjistit, jak to je. Asi tyhle lesní poezie opravdu neumím vnímat. Děkuji čtenářské výzvě za to, že se vydávám mimo svou knižní komfortní zónu. Nehodnotím, protože se cítím mimo žánr.
Humor černý jako život sám. A zároveň tak laskavý, že by z toho Oveho klepla pepka.
...a kam zmizela Sněhule?
Spíš než prolínání příběhů je to jako číst tři knížky současně nebo přepínat tři programy. Ke konci se mi slívaly postavy otců a nezvedených synů, ale četlo se to dobře. Asi by bylo zajímavé zjistit, co jsou historická fakta a co autorská nadsázka.
Přečteno jedním dechem.
Považuji za šťastnou shodu okolností, že se mi první dostalo do ruky románové zpracování Terror a až následně toto faktograficky přesnější dílo; pokud máte před sebou tyto dvě knihy, doporučuji pořadí zachovat.
Kniha je psána tak, že ji lze přečíst jako "pohádku"; působí spíš jako vyprávění než jako dokument.
Hlavně ze začátku místy ruší poněkud nešikovné překlady, ale v dalších částech už to tolik nezadrhává. Na pět hvězd to není, ale jako lehké čtivo fajn.
Čekala jsem knihu na jeden večer a tu jsem i přečetla, ale ostatní - možná přepálená - očekávání se nenaplnila. Hanna je sice slušný psychopat, ale celá ta rodinka je jaksi nesympatická. Matka studená jako psí čumák posedlá úklidem a svým vzhledem a věčně zaneprázdněný otec nechají sedmiletému děcku volný přístup k internetu. V takovém prostředí by hráblo i výrazně normálnějšímu potomkovi. Kromě pár rádoby šokujících, ale očekávatelných incidentů chybí jakýkoliv zvrat. Konec mi přijde v pohodě.
Pozitivně hodnotím, že technicky je to napsané slušně, ale jdu se vrátit k předchozí knize, kterou jsem si po přečtení měla chuť dát ještě jednou od začátku.
Tak jsem to znovu prošla, víceméně jen kvůli Výzvě, a pořád nic. Nevím, jestli tomu škodí povinná četba nebo moje nevzdělanost, tupost pro poezii a neschopnost tak nějak emočně ocenit toto zásadní dílo ve vývoji české literatury?
(audiokniha doplněná místy papírovou verzí, aby se mi líp orientovalo v časové lince)
Dokonalé, mrazivé, syrové, překvapivé, hnusné, zamrzlé, uf. Dám si nanuk.
Někde ve dvou třetinách jsem se začala fakt bát, co ještě hrozného se může v tom zbytku dít. Skutečnost předčila očekávání, ale buď jsem otupěla, nebo se ty věci popisovaly pro čtenáře / posluchače poněkud šetrněji.
Konec by mohl být označený jako epilog, přijde mi velmi jiný než zbytek knížky. Na druhou stranu, vzhledem k situaci to dává vlastně smysl takhle a naopak by nedávalo, kdyby se pokračovalo ve stejném duchu.
Těším se na Erebus, kvůli kterému jsem vlastně objevila tento Terror.
Sonda "do hlavy" lidí nezasažených globální civilizací. Nevím, kolik bizarností vzniklo nešikovným překladem z jejich jazyka. Netuším, jak jejich jazyk pracuje se synonymy a neposoudím vhodnost jejich převodu / použití, ale i tak je to hodně zajímavé (nebo spíš zvláštní? zvláštně poutavé?) čtení.
Původně jsem si chtěla přečíst nejdřív Proč je noc černá, ale toto se mi dostalo do ruky dřív.
Na knížku jsem narazila úplnou náhodou v předsálí kina, když jsem měla dvě hodiny času před filmem. Vypadala útlá, tak jsem si ji přečetla. Poezii jsem zatím neobjevila, ale toto mě zachytilo. Někdy v průběhu jsem začala tušit, že to nebude jenom tlachání o lásce a večerech...
Až neuvěřitelně lidsky a civilně podaná cesta za téměř nadlidským cílem. Čtivý styl snadno stravitelný i pro člověka, který se drží dál i od dětské lezecké stěny. Zajímavý životní příběh. Pohádkové spojení rodinného života a velehor na opačné straně zeměkoule.
Přečteno za odpoledne. Dlouho mi vadilo, že si někdo dovolí navazovat na cizí dílo a snažila jsem se číst nezávisle na původním Miléniu - a s tímhle přístupem to bylo dobré čtení.
Povídky inspirované seriálem Akta X. Někteří autoři se trefili do stylu lépe, někteří hůř, ale čtivo je to milé a fanouška seriálu potěší možná víc než nově natočené série.
Krásné pohyblivé obrázky a zajímavé komentáře. První dojem byl něco ve smyslu "to je na baterky?"
Velké čtení to není, ale je to rozhodně zajímavý exemplář do knihovničky.
Svérázné vyprávění malé-velké cestovatelky-necestovatelky.
Konečně jsem se dostala ke Krysařovi v plné verzi, ne jenom ve formě výcucu ze školy. Na to, jak malý formát to je, je to překvapivě barvité.
Autorka je trošku blázen, ale inspirativní blázen. Když jsem tu knížku četla, měla jsem chuť vyskakovat a třídit skříně (a taky jsem to dělala. S radostí.)
Není to knížka na čtení před spaním, ale napsaná je dobře.
EDIT: první díl jsem nečetla a asi se na to nechystám. Hluboké filosofie okolo asi číst nepotřebuju, stačila mi tato "strohá" verze.
O knížku jsem napsala Ježíškovi, protože jsem se o Mitsuko dozvěděla na prohlídce kunštátského zámku. Knížka splnila očekávání, četla se mi velmi dobře. Velmi příjemné mi byly krátké úvody do světového dění v jednotlivých letech.
Smutně promarněná šance - pokus o publikaci se střihovými předlohami. Střihy nepoužitelné, jako na nepohyblivé panenky a ne na člověka, natož s nadměrnými proporcemi. Při bližším pohledu ty popisované modely nesedí ani figurantkám.
Něco jsem podle toho zkusila upíchnout na karneval a i ty návody jsou dost mírně řečeno nepodrobné, obrázky taky nepomůžou a nesedí popisy na střihu s návodem. A nejspíš taky dílo utrpělo překladem.
Začátek se jevil i přes poměrně pomalý nástup docela slibně, ale potom autor nevěděl, jak to důstojně uzavřít, tak se všichni sjeli houbama, zabili draka a pohádky je konec.
Jedna hvězda za to, že těch devět korun se dá utratit i hůř.
Hezké, milé, stravitelné. Z odborného hlediska klobouk dolů za takto široký záběr podaný velmi přístupnou formou. Zachytila jsem asi jen asi dvě věty "na zabití" (nelíbí se mi myšlenka jakéhokoliv "cíle evoluce" a tím méně, je-li za ten cíl označen vznik člověka), ale celkově to drží pohromadě a cesta po špagetinové dráze byla hezkým zpestřením několika večerů.