qwill komentáře u knih

nějak se v tom poznávám, autor v předmluvě píše:

.... nyní, když jsem dosáhl věku padesáti šesti let (což je, jak píše Dostojevskij v Idiotovi, věk, "kdy podle dnešních názorů pravý život teprve začíná"), jsem se vrátil ke svému ranému ideálu, a ačkoli se nemohu nazývat knihovníkem v pravém smyslu slova, žiji mezi neustále se rozrůstajícími regály knih, jejichž hranice se začínají krýt či splývat s domem samotným.....

6 03.02.2016

další vhodná knížka do mého seznamu Knihovny a knihovníci:

Magický prazdroj! Někteří z těch romantičtějších zkusili prastará létací kouzla a teď se trochu nejistě potulovali pod stropy chodeb a hal. Magický prazdroj!
Jediný knihovník se nepřipojil k té bláznivé magické hostině. Nějakou chvíli celé to šílenství pozoroval s ohrnutými rty a pak se znechuceně vydal nazpět do své knihovny. Cestou nesouhlasně klepal klouby rukou o zem, a kdyby mu někdo věnoval pozornost, zjistil by, že knihovník vešel dovnitř a nejenže zamkl,ale zastrčil dokonce i závoru.
V knihovně bylo hrobové ticho. Knihy už se uklidnily. Už propluly strachem a ocitly se v tichých vodách nekonečné hrůzy. Krčily se eď ve svých policích jako stáda hypnotizovaných králíků.
Dlouhá chlupatá paže se natáhla a sevřela Křesadlův souhrnný lexikon mažije s předpisy pro zasvěcené dřív, než stačil zalézt hluboko do regálu. Knihovník svazek několikrát pohladil, aby ho uklidnil, a pak ho otevřel pod písmenem "S". Uhladil roztřesený list a rohovitým nehtem se rozjel po sloupci hesel, až se zastavil u:
supermažik, m.(mytologické). Proto-mažik, člověk - otvor vchodový, jehož prostřednictvím nová mažije do světa vstupovati může......
....
Knihovník si pozorně přečetl ještě odkazy, vrátil se k prvnímu heslu a dlouhou dobu na ně hlubokýma temnýma očima zíral. Pak opatrně zasunul knihu na její místo, vplížil se pod svůj stůl a přetáhl si přes hlavu pokrývku.

5 02.02.2016

úryvek:

kniha Stopařův průvodce po galaxii zamířila rovnou na první místo žebříčků bestsellerů, a také tam setrvala. Spoustu lidí to překvapilo, mezi nimi i Douglase Adamse: "Nikdo si nemyslel, že by rádio mohlo mít takový vliv, ale je to tak. Myslím, že mezi posluchači rádia je mnohem víc čtenářů, než mezi televizními diváky. Všechnu moc rádiu - je to dobré médium."
I když Douglas později vyjádřil nespokojenost s okamžitým úspěchem první knihy ("bylo to jako přejít od předehry rovnou k orgasmu a mezi tím nic - kam má po tomhle člověk ještě pokračovat?") , v té době jásal.
...
Jestliže rozhlasový seriál byl kultovní úspěch, pak kniha posunula Průvodce ještě dál a získala mu místo ve všeobecném povědomí. Netrvalo dlouho a velká spousta lidí zjistila, že jejich vnímání ručníků, bílých myšek a čísla 42 prošlo zásadní proměnou.

5 02.02.2016

nádherná knížka, srovnatelná s Rackem..... Velmi mě zaujalo, jak Leslie přibližovala Richardovi dílo jeho praprapraděčka - J.S.Bacha. Také jsem zkoušel poslouchat jinak....

Ale uvedu aspoň jednu ukázku, něco mi to připomíná......

Leslie byla ponořena do stránky 300. Četla něco z Knihy o pasivní solární energii: rozšířené profesionální vydání.
Já jsem zavřel Historii revolveru, odložil knihu na kupu Přečteno a vzal nejvrchnější svazek z hromady K přečtení.
Jak o nás knihy vypovídají, pomyslel jsem si. U Leslieiny postele: Sebrané básně od E. E. Cummingse, Souhrnná zpráva pro prezidenta, Abraham Lincoln Carla Sandburga, Jednorožci, které jsem poznal, Tento bezčasový moment, Nahnuté roky, Baryšnikov při práci, Američtí filmoví ředitelé, 2087.
U mně: Tančící mistři Wu Li, Povídky Raye Bradburyho, Letcovo dobrodružství, Vodnářské spiknutí, Mnohosvětová interpretace kvantové mechaniky, Západní jedlé rostliny.
Když jsem chtěl někomu rychle porozumět, stačilo se jen podívat na jeho poličku s knihami.

7 29.01.2016

Koko vydal klokotavý zvuk a Qwilleran už věděl, že ho vyzývá ke hře.
"Dobrá, zahrajeme si. Ale dnes ráno jen pár kol. Musím do práce."
Otevřel velký slovník, který byl pozoruhodně rozdrápaný, a pak s Kokem hráli oblíbenou slovní hru. Kocour zaryl drápy do některé stránky a Qwilleran otevřel knihu na místě, které mu tak Koko označil. Pak hlasitě předčítal hesla, která byla tučně vytištěna ve sloupcích. Když Koko zvedl pravou packu, četl hesla na pravé straně, ale obyčejně zvedl levou. Koko byl spíš levák.
"Dernier cri a Design," četl Qwill. "Ta jsou jednoduchá. Dva body pro mě... Dál, zkus to znovu.!
Koko nasměroval uši kupředu a znovu zaťal drápy do slovníku.
Diatonika a Dichrotický. Ty záludný darebo! Te´d jsi mě dostal!" Qwilleran musel přečíst obě definice, a to znamenalo dva body pro kocoura.

3 26.01.2016

mluví mi z duše

Až budu starým mužem, budu černý oblek mít
a šedou vázanku
až budu starým mužem, budu místo vody pít
lahodné víno ze džbánku.
Koupím si pergamen a štětec a tuš
A budu mlčet jako mlčí ti kdo vědí už . . .

Starý muž . . .

kniha mého mládí.... kousíček z knihy přidám:

Ctnostně se na ni podíval rozlítostněnýma očima a řekl: „Jirka Brown je můj bratr. Jsme dvojčata.“
Přísná tvář zjihla.
„Ach tak! Zdálo se mi, že podoba tu je, ale něco mě mátlo. Tvůj bratr byl ráno hrozně špinavý a nepořádný.“
„To věřím,“ smutně souhlasil Jirka.
„Jste si tak podobní, že vás asi lidé těžko rozeznávají, viď?“
„Ano, málokdo nás pozná,“ Jirka se nadchl pro svou roli. „Jedině podle nosu, bratr ho má delší.“
„Máš pravdu, už si vzpomínám.Taky mu víc odstávají uši.“
„Myslíte?“ zeptal se Jirka dotčeně.
„Jdu si na něj právě stěžovat rodičům,“ vrátila se dáma se skřipcem k přísnému tónu. „Ráno mi vlezl do zahrady, kradl v sadu jablka a lovil v rybníčku ryby. Řekl ti o tom?“
Jirka rychle uvažoval, co by bylo lepší, a pak se rozhodl, že o strašném provinění ví. Zatvářil se ještě smutněji.
„Ano, říkal mi o tom. Právě kvůli tomu jdu za vámi.“
„Proč?“ zeptala se dáma se skřipcem.
„Chtěl jsem vás poprosit, abyste mu to tentokrát odpustila,“ zesmutněl Jirka ještě víc a tvářil se jako učiněná ctnost. „Chtěl jsem vás poprosit, abyste to neříkala tatínkovi a mamince.“
Jeho prosba přísnou dámu náležitě dojala.
„Nechceš, aby se tvoji drazí rodiče kvůli němu trápili, viď?“
„Ano, nechci, aby se drazí rodiče kvůli němu trápili.“
Dáma se zamyslela.
„Líbí se mi, že jsi k rodičům tak pozorný – jak se jmenuješ?“
„Algernon,“ odpověděl Jirka. Vyjelo to z něho bez přemýšlení. Při poslední návštěvě na faře se mladí hosté chovali jako stádo čertů a pan pastor se je pokoušel uklidnit předčítáním poučného příběhu, který v mládí s velkým potěšením sám čítal. Ačkoliv příběh neměl žádanou odezvu, připoutal pozornost hostů. Hrdina oplývající všemi ctnostmi se jmenoval Algernon. Po mnoho následujících týdnů platil „Algernon“ mezi místní mládeží za nejhorší nadávku.
„To je pěkné jméno, mnohem hezčí než Jirka,“ prohlásila dáma, zřejmě už Algernonovi přátelsky nakloněna.
„Ano,“ skromně souhlasil Jirka.

z knihy:
"Proč to všechno děláš?" ptal se večer doma Plivníka.
Plivník se nad takovou neznalostí podivil a vysvětlil, že slouží tomu, kdo ho vyseděl, což je pro něho jako pro Plivníka samozřejmé. Zejména dbá, aby jeho majitel zbohatl. Je-li majitel řemeslníkem, pracuje Plivník za něj, je-li obchodníkem, nosí mu zboží a do pokladny peníze, je-li důstojníkem, Plivník za něj huláká, kdežto je-li úředníkem, podpírá mu v pracovní době hlavu, aby se neudeřil o stůl.
Dlaždič Houska si přál vědět, zda by mu Plivník nemohl rovnou nosit peníze. Plivník to však odmítl s odůvodněním, že Houska by byl zavřen a on, Plivník, by za něj musel chrastit řetězem.
Další dotaz, v čem spočívá Plivníkova spolupráce, je-li jeho držitelem lehká žena, Plivník nezodpověděl. Houska si to vyložil ve zlém, protože se domníval, že se nad něj Plivník vyvyšuje, a celý večer už na něj nepromluvil.

kousek z knížky:

. . . plna obdivu poslouchám o čtyřicet let později svou vnučku, jejímž idolem je Madynčina mladší neohrožená sestra Líza. V supermarketu je plno lidí, ona tlačí malý vozíček a srazí se s vozíkem nějaké paní. "Dávej pozor, děvče," napomene jí paní příkře. "Sama dávej pozor, ty trdlo," odpoví Matilda replikou, kterou si vypůjčila z knížky a zcela samozřejmě použila k vlastní obhajobě.

1 25.01.2016

Jednou večír se koroner Remington napil grogu, zakejval na Vermuta o další hrnek, utřel vousy a povídá chlapcům: Jářku, Kečup s Vorčestrem maj zlatý srdce a nedám ani vystřelenou patronu za to, že některej z přítomnejch gentlemanů si myslí něco jinýho. Tadlencta jejich zatracená dobrota se za nima vodjakživa táhne jak barva za mizerně střeleným kojotem a každej, kdo vo ně někdy vočima zavadil, to musí tutově podepsat.

2 25.01.2016

Nikoho nepřekvapí, že mnoho lidí pochopilo potenciál té první knihy. Je napsána čtivým, konverzačním stylem, živé charakteristiky jsou vetkány do poutavého líčení dávno pominuvšího životního stylu. Především kniha budí ve čtenáři příjemný pocit hojností humoru a bystrými postřehy stran toho nejúchvatnějšího ze všech témat, lidské povahy. Je poučné srovnat tento naleštěný finální produkt s tou dřívější knihou, která bylo roku 1967 odmítnuta. Není pochyb, že Alf učinil v průběhu pouhých dvou let obrovské pokroky ve spisovatelském umění.
V kapitole 8 „Kdyby tak uměli mluvit“ bere Siegfried Jamese na farmu, aby provedl pitvu. Zapomene si nůž a musí si od farmářovy ženy půjčit kuchyňský nůž. Tento příběh byl zahrnut i v původním románu a zde následuje výňatek z něj: „Když jsme přijeli do domu, shledal, že si zapomněl vzít nůž, a usoudil, že si bude muset půjčit nůž kuchyňský. “ V publikované verzi je to řečeno jinak: „Dorazili jsme na farmu se skřípáním brzd. Siegfried opustil své sedadlo a štrachal se v kufru, ještě než se auto přestalo otřásat. , Krucinál! ´ zařval, , nemám pitvací nůž! To nevadí, půjčím si něco z domu. ´ Zabouchl víko a šupajdil ke dveřím. “
Bezvýrazné vyprávění jeho dřívějšího pokusu vystřídala barvitá ilustrace povahy jeho výstředního partnera. Příběhy Siegfrieda a Tristana v „Kdyby tak uměli mluvit“ jsou v tisku tak mistrovsky reprodukovány, že mě čtení o nich bavilo ještě víc, než když jsem je poslouchal z první ruky.

3 25.01.2016

Tuto knihu věnuji svému bratru
Larrymu,
který mě vždycky povzbuzoval, abych se dal do psaní,
a ze všech nejvíc se radoval,
když se mi něco podařilo.


„To dítě se zbláznilo, slimáky po kapsách!“
Lawrence Durrell kolem roku 1931

„To dítě se zbláznilo, škorpioni v krabičce od sirek!“
Lawrence Durrell kolem roku 1935

„To dítě se zbláznilo, prodávat v obchodě se zvířaty!“
Lawrence Durrell kolem roku 1939

„Ten kluk se zbláznil, být hlídačem v ZOO!“
Lawrence Durrell kolem roku 1945

„Ten člověk se zbláznil, prolézat džungle plné hadů!“
Lawrence Durrell kolem roku 1952

Ten člověk se zbláznil, pořídit si vlastní ZOO!“
Lawrence Durrell kolem roku 1958

„Ten člověk se zbláznil. Pozvete si ho na návštěvu a on vám do vinného sklepa strčí orla!“
Lawrence Durrell kolem roku 1967

„Ten člověk se zbláznil!“
Lawrence Durrell kolem roku 1972

Donovalský vzdychl. S odporem vzpomněl na psavého biskupa a na jeho mrzký blud netřískat děti.

25.01.2016

Ozvala se píseň, která se odrážela od útesu k útesu, zvedala se do skrytých horských údolí a strhávala malé laviny. Vinula se tajnými tunely pod ledovci, a když se násobila mezi ledovými stěnami, ztrácela její slova smysl.
Kdybyste chtěli opravdu zjistit, o čem píseň zpívá, museli byste se vydat na dlouhou cestu z vysokých hor dolů, k dohasínajícímu ohni u bludného kamene, kde se zvukové uzly, flažolety i ozvěny soustřeďovaly kolem malé paní středního věku, která mávala nad hlavou prázdnou lahví.
„...a kdejakou šnečí dámu, stačí chytit v domě samu, zato paní ježková...“

Soudné sestry - Pratchett Terry
Různé formy Ježčí písně jsou známy po celém (i našem) světě. Stačí, aby někdo vytáhl housle a začal hudlat „čiže sů, čižééééé“ a rozverná nálada se dostaví. Na Zeměploše zpívají Ježčí píseň v horách Beraní hlavy, specialistkou je Stařenka Oggová, která svůj již tak zvrhlý zpěv doprovází ještě hrou na banjo.
Čtenáři posílali Terrymu své vlastní výtvory. Verze, na níž se autor trochu podílel, má sedmnáct slok a je to zdaleka nejsprostší píseň, jakou jsem kdy slyšel. Poprvé zazněla v amatérském představení Soudných sester Stephena Briggse.
V Česku jsme ji mohli slyšet na prknech Divadla v Dlouhé, jak v Soudných sestrách, tak v Maškarádě. Může nás jen mrzet, že neprošla verze zpracovaná Janem Kantůrkem. Vedení divadla se nelíbilo, že by na představení mohli pouze diváci starší osmnácti let. K slyšení je soft verze, k níž text napsal Miroslav Hanuš a hudbu složil Jan Vondráček.
Ježčí píseň uváděná v Divadle v Dlouhé (autor textu Miroslav Hanuš, hudbu složil Jan Vondráček):
1.
Nejenom jelenům slušejí parohy,
může je nositi vlčák i drozd,
jen ježek nemůže, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.
Usměj se na lišku, navštiv ji v pelíšku
Za trochu lásky bys světem šel bos,
u ježků neklepej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!

Refrén:
Když rozdovádíš sta a sta a starou ježkovou,
jí postaví se ka a ka a každá bodlina.
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná,
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná.
Ježkové prostě takové už jsou,
ač chtěj to tak stejně nemohou.
Když vidíš krásnou ježkovou, tak nech si zajít chuť,
jen ježek zná to tajemství, jak dobýt její panenství
a nemít při tom příšerně rozpíchanou hruď.
Píchy píchy umřu smíchy,
víte, kde to ježek se svou starou nejvíc roztáčí,
Píchy píchy umřu smíchy,
přece když si dají rande v bodláčí.
Jau, jau.

2.
Kudlanka nábožná kudláka sežrala,
cosi fan tutte, furt nemaj dost,
ježek má monopol, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!
Když orel, kondor, komár, čmelák, pilot, čáp, krkavec,...
za prací odletí,
pak pánem v domě stává se host,
ježkovi vynechej radši jdi od toho.
i když ta ježková je pěkná kost!

Refrén:

3.
Blboun je nejapný, blbounka japná je,
zajdi a klidně jí předveď svůj skvost,
ježka však nezkoušej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.

Skvostná je i interpretace Anež.. pardon, Perdity X. Nulíčkové v divadelním provedení Maškarády...

4 25.01.2016

Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl. V naší domácí knihovně byla jeden čas třikrát - každý měl tu svou....

Richard Feynman v biologické knihovně:

Článek, který pro mě vybrali, pocházel od Adriana a Bronka, kteří prokázali, že nervové impulsy jsou tvořeny jediným, ostrým pulsem. Dělali pokusy s kočkami, při nichž měřili elektrická napětí v nervech.
Začal jsem článek číst. V jednom kuse se tam mluvilo o extenzorech, flexorech, gastrocnemiálním svalu atd. Sem tam nějaké svaly byly sice pojmenovány, ale neměl jsem ponětí, kde se nacházejí vzhledem k nervům a ke kočce samotné. Šel jsem tedy do biologické knihovny a požádal knihovnici, jestli by tam neměla mapu kočky.
„Mapu kočky, pane?“ opakovala zděšeně. „Patrně myslíte anatomický obraz!“ Od té doby koluje pověst o jednom postgraduálním studentovi biologie mdlého rozumu, který sháněl „mapu kočky“.

8 25.01.2016

Renčínův kreslený vtip s tímto textem: Budu tě muset, Marie, na pár dnů zavřít do sklepa, protože Vánoce jsou svátky míru a dobré pohody.
Ohlas čtenářky: Můj muž mi vaše kresby vylepuje dokonce na kuchyňskou linku. Poslední přírůstek je tahle. Ani se ho neptám, proč to dělá, on mi totiž dokáže všechno zdánlivě velmi logicky zdůvodnit. Když ho tak pozoruji, jak to šťastně pracně lepí, tak mávnu v duchu rukou a říkám si, všichni jsou stejní. Ty i ten Renčín, jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. E.G., Žďár n. S.

3 25.01.2016

kousek z knihy:
"Není to směšné, běhá-li někdo po světě s kovovými prstýnky na kloubech a s velkým kyjem v ruce a rozbíjí lidem hlavy a olupuje je o peníze tak dlouho, až si nadělá velikou hromadu peněz, a potom se začne kát ze svých skutků a začne zase běhat po světě a obvazovat hlavy, které rozbili druzí lupiči? Řekněte sama. Nic víc konání dobra s penězi neznamená. Co chvíli některému lupiči změkne srdce a on začne najednou jezdit s ambulancí. Tak to udělal Carnegie. Rozbíjel hlavy v zuřivých bitvách v Homesteadu, byl pravým rozbiječem hlav ve velkém, přepadl a oloupil obětní beránky o několik stovek milionů, a teď běhá a trousí jim ždibíčky zpátky. Směšné? Řekněte sama.“

1 25.01.2016

Lidé na něj podobné věci zkoušeli od nepaměti. Na druhé straně bylo docela zajímavé pozorovat jejich snažení a tenhle pokus byl aspoň o něco originálnější než ty věčné sudy, kouzelné stoličky a šachové hry, které Smrť nenáviděl, protože nebyl s to zapamatovat si, jak táhne kůň.

4 24.01.2016

geniální Holeček, i kdyby už pro nic jiného, než je tento překlad, je pro mne velikán (možná i proto, že jsem nějaký čas pracoval jako slévač a tavič superslitin)

Nazejtří, den prvý potom
mistr kovář Ilmarinen
sám se nahnul nad ohniště,
nad samou se sklonil výheň,
aby viděl, co se stalo,
co se z ohně vystvořilo.

Samostříl se dobyl z ohně,
ze žáru luk zlatý vyvstal,
kuše zlatá, stříbrohlavá,
mědí zdobně vykládaná.

Naoko luk zdál se dobrým,
ale mrav byl jeho špatný:
každý den chtěl hlavu míti,
nejlepších dvou hlav si žádal.

Mistr kovář Ilmarinen
nevelkou měl z toho radost,
chopil luk a vedví zlomil,
do ohně jej vrhnul nazpět,
chlapům kázal měchy tahat,
rabům oheň rozhrabovat.

no ale číst ji před pětatřiceti lety byla docela bomba, i když ta K lásce připraven byla aktuálnější.....

1 24.01.2016