Zvěrolékař spisovatelem: James Herriot

22.01.2024

Výborný životopis o pravém Jamesi Herriotovi napsaný jeho synem s velkou pečlivostí, procítěností a láskou k otci. Kdo rád čte Herriotovy knihy, tomu vřele doporučuji i jeho životopis. Dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých věcí o tomto panu spisovateli, např. že byl i přijat anglickou královnou. Z celého životopisu čiší Alfova laskavost a obětavost ke své práci, přesně jako v jeho knihách má tyto vlastnosti James.

11.01.2021

Báječná kniha o báječném člověku. Děkuji

08.03.2020

Knihy Jamese Herriota znám takřka nazpaměť. Je to to nejlaskavější vyprávění, navíc plné lásky, a to nejen ke zvířatům, ale i k profesi zvěrolékaře, tak i k místu, kde působil. Nepochopím, že jsem tuhle knihu pět let míjela bez povšimnutí. A vlastně mě nepřekvapila, Alfred Wight nemohl být jiný, to by ani jeho knihy nebyly tak skvělé. Číst tuhle knížku bylo jako vrátit se k milým známým po dlouhé době. Jeho syn mu tímhle dílem vzdal hold, ale pomník si Alf vlastně postavil sám. Milují ho miliony lidí.
Místy hanebně kostrbatá čeština, to je ovšem jiná kapitola. Naštěstí jen místy.

15.03.2018

Životopisné já ráda...
Příjemné čtení o báječném člověku a skvělém spisovateli :-)

25.01.2016

Nikoho nepřekvapí, že mnoho lidí pochopilo potenciál té první knihy. Je napsána čtivým, konverzačním stylem, živé charakteristiky jsou vetkány do poutavého líčení dávno pominuvšího životního stylu. Především kniha budí ve čtenáři příjemný pocit hojností humoru a bystrými postřehy stran toho nejúchvatnějšího ze všech témat, lidské povahy. Je poučné srovnat tento naleštěný finální produkt s tou dřívější knihou, která bylo roku 1967 odmítnuta. Není pochyb, že Alf učinil v průběhu pouhých dvou let obrovské pokroky ve spisovatelském umění.
V kapitole 8 „Kdyby tak uměli mluvit“ bere Siegfried Jamese na farmu, aby provedl pitvu. Zapomene si nůž a musí si od farmářovy ženy půjčit kuchyňský nůž. Tento příběh byl zahrnut i v původním románu a zde následuje výňatek z něj: „Když jsme přijeli do domu, shledal, že si zapomněl vzít nůž, a usoudil, že si bude muset půjčit nůž kuchyňský. “ V publikované verzi je to řečeno jinak: „Dorazili jsme na farmu se skřípáním brzd. Siegfried opustil své sedadlo a štrachal se v kufru, ještě než se auto přestalo otřásat. , Krucinál! ´ zařval, , nemám pitvací nůž! To nevadí, půjčím si něco z domu. ´ Zabouchl víko a šupajdil ke dveřím. “
Bezvýrazné vyprávění jeho dřívějšího pokusu vystřídala barvitá ilustrace povahy jeho výstředního partnera. Příběhy Siegfrieda a Tristana v „Kdyby tak uměli mluvit“ jsou v tisku tak mistrovsky reprodukovány, že mě čtení o nich bavilo ještě víc, než když jsem je poslouchal z první ruky.

19.10.2012

zajímavé vědět i to, co nebylo v jeho knihách, pravé fotky- např. jak se protlouká závějemi a tak :) :-)