poiu komentáře u knih

Na tuhle antologii jsem narazila úplou náhodou a musím říct, že mě nadchla. Spousta příběhů se mi líbila víc, než když jsem četla některé povídkové soubory od známějších autorů. :-)

Za mě TOP (ne nutně v tomto pořadí): Mechanoidi, Bellkana, Kchrat, Poslední krok k dospělosti, Plocha a Příživník.

° Poslední krok k dospělosti: o tom, že být dokonale připraven ještě neznamená být OPRAVDU připraven na to, co člověka čeká.
° Na malinách: letní brigáda nemusí být tak lehká, jak se zprvu zdálo.
° Stříbrňák: "Tak snad zítra. Musí se přeci najít dobrá duše, pro niž stříbrňák není jmění a kterou hned neodpudí můj vzhled." Snad ho našel.....
° Srdce a zdroj: o čekání na spravedlnost...
° Příživník: až hororově napsaná povídka o tom, že čerstvé maso se nedá jen tak sehnat. Zvláště za Protektorátu....
° Bellkana: o zpěvu ptáků a začarovaném lese...
° Cestující: Skvělý nápad, vnoření se do mysli různých lidí pomocí telepatie! Super!
° Návštěva: o tom, že není dobrý nápad nechávat si všechno po původním majiteli bytu...
° Plocha: moc milá (a asi nejpozitivnější) povídka z celé série; o tom, co se děje, když v nebi začne celozávodní dovolená. :-) :-) Za mě super! Příjemné osvěžení.
° Slečna z lepší rodiny: o tajemství ukrytém v lese a slečně, která ho umí vyřešit.
° Plout nevídanou pouští: tohle nebylo bohužel moc můj šálek čaje, ale umím si představit, že třeba jako audiokniha by to pro mě mohlo být přijatelnější.... Kdo ví.
° Mechanoidi: o tom, že xenofobie a strach z neznámého se nevyhne ani tomu, co si lidstvo samo vytvoří.... Škoda, že tahle povídka neměla tak 600 stran, bavilo by mě to číst dál a dááááál....
° Poslední rozkaz: Fuuu, tak tady se něco hooodně vymklo z rukou. Moc pěkná povídka. :-)
° Kchrat: tady mě celkem štvala hlavní hrdinka Erin, protože na mě působila trochu hystericky, ale příběh samotný super. (I Daniel mě štval, no, velmi povedený páreček.) Ale za Ichkerata všechny palce nahoru.

"Jsou mi milejší vojáci, kteří střetu dokáží předejít než je vyvolat, Yatchkrene."

2 06.06.2022

Jazykovědec Jacop je starší, osamělý pán, který je osamělý tak moc, že chodí na pohřby cizím lidem. Na těchto pohřbech má aspoň zdánlivý pocit, že někam patří a hrozně moc touží být součástí nějaké komunity nebo rozvětvené rodiny. Pokaždé vypráví příběh, který ho k zemřelému poutá (poutal) a čtenář vlastně neví, co je pravda a co je vykonstruované, vysněné Jakopem.

V osobním životě ho doprovází maňásek Pelle, který je jeho alter egem a se kterým si o všem povídá. Na jednom pohřbu se seznámí s Agnes, se kterou se začne přátelit a které píše dopis o sobě, o svém životě a o všem, co ho na pohřbech potkalo.

Rozhodně to není jednoduchá kniha a její čtení vyžaduje spoustu soustředění, ale myslím, že kdybych ji četla na vysoké, kdy jsem byla podobně osamělá, tak taky začnu chodit na pohřby cizím lidem, jen abych mohla pozorovat pozůstalé a představovat si, jaký asi měli se zemřelým vztah....

"Ale pro mě byla představa, že stojím na silnici se zdviženým palcem, nervově náročná. Vadilo mi, ž nevím, kdo mi zastaví. Co je k tomu vede."

"(Sven-Åke Gardell) vytvořil si vlastní pojetí Ježíše coby Božího syna, podle něj byl adoptován silou svých skutků, nikoli svým původem."

3 24.05.2022

(SPOILER) Jenny se probouzí v nemocnici po vážné dopravní nehodě se silnou ztrátou paměti. Vrací se domů, kde ale vůbec nic nepoznává a o svém minulém životě si téměř nic nepamatuje. Snaží se chovat jako poslušná, reprezentativní ženuška, která pořádá večírky a žije ve své honosné zlaté kleci. Jednou ale narazí na dopis, který je určen jí. Pomalinku, po malých střípcích skládá dohromady svůj minulý život a snaží se najít pisatele dopisů, záhadného B. (=Boota).

____________ S P O I L E R ________________ :
Podaří se jí ho najít, ale v redakci se dozvídá, že její Boot (Anthony O´Hare) právě odletěl do Afriky, kam se za ním hned vypraví, ale v Africe zrovna zuří nepokoje a znovu se spolu setkají až po 40 letech díky novinářce Ellie....

"I tak Tě miluji - i když už nebude žádné já, ani žádná láska, a možná ani žádný život - miluji Tě." Zelda svému muži F.S. Fitzgeraldovi

6 12.05.2022

V prvním příběhu zůstáváme v Praze, kde je Jiří Adam pověřen nejvyšším purkrabím pánem z Vartemberka, aby prověřil záhadné zmizení jeho nevlastního syna Jakuba a také to, zda jeho zmizení může nějak souviset se smrtí jeho vlastního syna Jindřicha. Během pátrání je zatčen i bakalář Petr a případ se začíná víc a víc komplikovat, protože se zdá, že nejde jen o zmizení syna, ale hlavně o loupež spousty šperků...

Druhý příběh nás zavede do doksanského kláštera, kde dochází k záhadným vraždám jeptišek. Zde s vyšetřováním pomáhá hlavně Rozárka, protože JAzD ani Petr by jako muži a navíc laikové neměli do ženského kláštera vůbec přístup...

Tento druhý příběh mi přišel trochu překombinovaný, zbytečně moc nesmyslných vražd a vysvětlení taky trochu pokulhává...

"Já myslím, že se hříšně stýkal s některou řeholnicí. Strašné pomyšlení, že? Pokud ovšem k tomu opravdu docházelo, pak se hřích stal v zahradě za konventem. Ta nespadá pod mou pravomoc. Před Bohem i před naším opatem je za vše, co se děje za zdí, odpovědná abatyše. Dokonce jsem jí jednou tuhle možnost naznačil."

1 18.03.2022

Tajná sedma narazí díky Honzově sestře Zuzce na nečekané dobrodružství, které si Zuzka vymyslela, když viděla, že Honza tajně poslouchá schůzku její party Správná pětka. Jenže jak se později ukáže, v opuštěné stodole se opravdu sejde podivná parta, která kuje nějaké pikle. Tajná sedma se do všeho vloží a to by v tom byl čert, aby na to nepřišli. ;-)

V tomto díle mi trochu vadil povýšenecký přístup Tajné sedmy k Zuzce a i ostatním členům její party - to by u Foglara rozhodně neprošlo. Tam se ostatní party spíše podporovalo, mno....

1 03.03.2022

Zde musím souhlasit s uživatelkou Ivaksa, taky by mi víc vyhovovalo, kdyby postavy více navazovaly na to, jak postupně k autorce přicházely... Takhle to na mě působilo trochu rozbitým dojmem. Chápu, že se autorka snažila znázornit portréty jednotlivých spoluvězeňkyň, ale přišlo mi to trochu (zbytečně) rozbité, zkratkovité...

No k ději: setkáváme se s několika různorodými spolubydlícími (dá-li se soužití ve vězení takto napsat), se kterými nedobrovolně sdílíte úplně všechno - od jídla, spánku po veškerou hygienu. Ne vždy jsou spolubydlící milé a hodné, někdy jsou to pořádné kriminální živly. :-)

"Stát chce cikánským dětem nahradit ztracenou autoritu otce svým tlakem civilizačního poslání. Ale jak vlivem jedné státní ruky cikánské děti lámou češtinu a budou si jednou umět čistit zuby, tak druhou rukou je stát táhne za ucho nikoli ke zkulturnění, ale nejdřív do dětských domovů, kde se nenaučí milovat a pak, v logice téže věci, do vězení.

Nejde o to, že když nedáte, stejně vám to ukradnou; jde o problém spíš existenciální než existenční, o to, jak si v prostředí tak neslušném uchovat slušnost. Slušností, řekla bych já; protože slušnost se sčítá, neslušnost se násobí. Slušnost oproti neslušnosti má moc někdy i neslušnost anulovat. Všude, i ve vězení, se najde někdo, kdo vás za slušnost odmění, kdo se ke slušnosti přidá.“

6 03.03.2022

(SPOILER) Kniha se mi líbila, dávám pět hvězd. :-)

Malá ochutnávka:
Honza se podíval na kamarády. Bylo vidět, že je rozčilený. Postrčil děti, až byly z doslechu.
"Viděli jste, co měl na sobě?" zeptal se. "Sako ze stejné látky, jako byla ta čepice, kterou jsme našli na stromě u zámečku - jen není tak odporně špinavé. Ty dvě věci určitě patří k sobě!"
Všech sedm dětí se otočilo, aby si muže dobře prohlédlo. Zrovna natíral zvenčí lví klec.

2 24.02.2022

Krátké epizodky (trochu fejetony) ze života lékaře klatovské nemocnice během 30. a 40. let. Spousta práce, lidství, obětavosti a hledání nových řešení, jak pacientům co nejvíce pomoci. Velký obdiv panu Pejšovi i ostatním z jeho týmu na infekčním oddělení, protože pracovat tam v té době rozhodně asi nebylo jednoduché...

Nejdojemnější pro mě osobně byl příběh pražského miminka se zavázaným očičkem, kterému matka pod špinavý obvaz dávala ořechovou skořápku a do ní brouka nebo pavouka, který dítě (na tom oku!!!!!!!) dráždil a nutil k pláči, aby tato matka vyžebrala více... Hrozné. :-( :-( :-(

"Marně jsem hledal vysvětlení, co se to děje. Co je možné v tomto století skvělých myšlenek, pokrokových, moderních idejí, převratného technického pokroku a báječných vynálezů. Čeho je to schopen takový národ? Co to dělá národ Bachův, Beethovenův, Goethův, Marxův, Einsteinův? Jak je možno zabíjet lidi jenom proto, že bezmezně milují svou vlast, řeč, svobodu?"

"Po válce se rozdávaly metály za hrdinství. zapomínalo se na hrdiny bez uniformy a bez okázalosti."

2 15.02.2022

(SPOILER) FALEŠNÝ TOLAR: Jiří Adam a jeho pomocník Petr Korec projíždějí šumavskými hvozdy, aby vyřešili problém solného cla mezi královskými městy. Na malebné Čkyňské tvrzi, kde najdou útočiště poté, co se pod nimi proboří most na rozvodněné říčce, je dcera majitele Lucie žádá o pomoc pro svého milého obviněného z vraždy sklářského obchodníka Wolfa. Při rozplétání všemožných souvislostí je objevena penězokazecká dílna....

"Máš pravdu. O spravedlnost musíme bojovat do posledního dechu, i když není jisté, zda vyhrajeme. V životě jsem zažil už spoustu porážek, které mě ve vzpomínkách pronásledují. Viděl jsem kráčet na popraviště chudáky, o nichž jsem si byl jistý, že se ničím neprovinili. Právě proto se snažím ošidit vlastní svědomí důvěrou ve spravedlnost boží."

TICHÝ JAZYK: Špionážní příběh o intrikách u dvora byl pro mě poněkud náročný značným množstvím jmen a postav a bylo pro mě náročné si zapamatovat, kdo je kdo a kdo je s kým. "A kdo není se mnou, je proti mně, D´Artagnane.", že. :-)

BOSKOVICKÁ SVODNICE: nás přivádí na Moravu, kde jsou J. A. z Dobronína, Petr a Rozárka na "nucené dovolené" než v Praze skončí zemský sněm. Rozhodnou se navštívit Petrova přítele ze studií doktora Pauluse v Boskovicích. Po jejich příjezdu dojde k záhadné vraždě místního rychtáře a krátce poté je doktor Paulus povolán na hrad, kde za podivných okolností umírá nastávající pána z Boskovic – urozená panna Žofka. Zdá se, že oba byli otráveni cizokrajným jedem…

„Jsem vrchnostenský služebník,“ upozornil lhostejně hubený písař. „To znamená, že sloužím. Nikdo ode mne nemůže očekávat, že bych měl vlastní názor. Stačí souhlasit s panem purkrabím.“

„Láska je něco neuvěřitelně krásného, když ji máš,“ začal zachmuřeně. „Ale je to strašlivé prokletí, pokud po ní toužíš a svět ti ji odpírá. Abys mi rozuměl, hovořím o lásce, kterou si člověk nosí v duši. Nehovořím o rozkoši na jednu noc. Hovořím o citu.“

2 02.02.2022

Moje první setkání s Vondruškou a bylo to moc fajn. :-)

Bakalář Petr i královský písař Jiří Adam z Dobronína jsou oba velmi sympatičtí, trochu mi to připomíná Poirotovský styl...

PLZEŇSKÉ MORDY:
"Nikdy o Bohu příliš nepřemýšlel. Chodil do kostela jako každý jiný, ale tím jeho víra končila. Na studiích mu jeho mistři říkali, aby se při léčení spoléhal především na svůj rozum, neboť modlitba může pomoci, ale kdyby Bůh chtěl, aby se lidé léčili jen modlitbami, nebudou v křesťanském světě lékaři."

"Nehledej Boha na nebi. Není tam," řekl poustevník tiše. "Hledej ho v sobě. Jedině tam sídlí."

NEPOHŘBENÝ RYTÍŘ:
"Kdyby nějaký úředník občas umístil svůj úctyhodný a jistě veledůležitý zadek místo do pohodlného křesla v kanceláři na křeslo koně a uráčil se povolit mu otěže, věděl by nejvyšší komoří, že v zemi to často vypadá jinak, než se domnívají úředníci na pražském hradě."

"A pamatujete vy, co jsem říkal o žoldnéřích? Král nás platí, abychom nasazovali životy. Dobrý velitel to ovšem musí umět zařídit tak, aby jeho vojáci krváceli co nejméně. Krvavé bitvy mají rádi kronikáři, ale my vojáci, věřte mi, my je nenávidíme."

5 09.01.2022

V knize jsem si našla několik zajímavých myšlenek:

"Každá křivda a smutek vyprší, pokud se pochopí, odpustí, vysloví a napíše." (Str. 45)

"Celý život mi vtloukali do hlavy, jak mám vydržet únavu i bolest, ale nikdo mě nenaučil, jak se mám šetřit a odpočívat. Dopřát si klid a nedělat si těžkou hlavu, když holt něco nešlape tak, jak by se očekávalo." (Str. 67-68)

"Když si přestanou věřit dva milující lidé, tak jejich láska vyprchá. Rodiny, kde nevěří jeden druhému, se rozpadnou. Zdraví, o kterém začneme pochybovat, nás začne opouštět." (Str.81)

"Domov, zázemí, důvěra a otevřený vztah s rodiči je základ pro každý úspěch." (Str. 105)

"To jediné, co děti potřebují, je vaše víra a bezmezná láska." (Str. 137)

1 18.11.2021

(SPOILER) Když jsem knihu četla poprvé někdy ve 13, chtěla jsem být jako Vendula. Odvážná (i když se vlastně hrozně bála), sečtělá (kvůli ní jsem si z knihovny půjčila i Vojnu a mír, abych věděla, kdo je Nataša, Andrej a Pierre Bezuchov :-) :-) , charismatická, milá.

Když jsem knihu četla teď - pár dní zpátky, vím už, je je příběh trochu naivní a ne moc reálný, ale i tak se mi kniha četla moc hezky.

Ocitáme se v ospalém městečku Skotovice - Mochovice, kde je největší událostí roku fotbalový zápas mezi oběma částmi městečka. Občas tudy projede zariglovaný vlak - transport. Nikdo neví, kam transporty pokračují ani odkud jedou.

A jednoho dne se u fotbalového hřiště zjeví neznámý kluk, který ukradne klukům fotbalistům svačinu. A ten kluk mluví jenom franouzsky. Tím začíná kolotoč neobyčejných dobrodružství - jak ho ukrýt, jak ho nasytit, jak ho dostat zpátky...

1 18.11.2021

Krásné, jazykově vytříbené pohádky. :-) Dá se číst stále dokola a neomrzí se. :-)

16 01.11.2021

Tohle byla jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství... Četla jsem ji několikrát a teď jsem si ji díky Čtenářské výzvě zase připomněla.... :-) Miluju ty ilustrace, jsou naprosto nádherné. :-)

4 01.11.2021

(SPOILER) Příběh pražské židovské rodiny Bondyů, která se ze dne na den ocitá ve sběrném táboře Terezín a pak je transportována do samotného pekla všech pekel - Osvětimi.

Kniha je psána živým jazykem s dostatečnou dávnou nadhledu a sebeironie, což je paradoxně ještě děsivější a opravdovější... Je to asi jedna z nejlépe napsaných knih na toto téma.... Doporučuji všem, koho tato problematika zajímá..

"Podíval jsem se na tatínka, který stál vedle mě - drželi jsme se pořád při sobě a neopouštěli se ani na okamžik - a viděl jsem, že pláče. Vypadal moc bídně.
""Tati, co je ti?"" zeptal jsem se ho. A přitom jsem měl namále, abych se sám nerozbrečel.
""Ale prosím tě, podívej se,"" řekl mi, ""co tu s náma dělaj a co asi je s maminkou! My dva sme tu alespoň spolu, ale ona je přece někde úplně, úplně sama!""
O několik neděl později, když jsem se od starousedlých heftlinků dozvěděl celou, strašlivou pravdu, mohlo mi rozervat srdce, když jsem si představil, jak tenkrát naše maminka stála někde v ledové plynové komoře, nahá, sama, bezejmenná mezi bezejmennými, v tom posledním, hrůzném okamžiku svého života."

"Jména Němců, kteří největší zločin v dějinách vymysleli, způsobili a provedli, zůstávají nezapomenuta, i když jen jako jména vrahů. Zatímco miliony jejich obětí zapadají, a to i tam, kde se kdysi narodili, v jejich obcích a zemích, do propadliště dějin."

1 21.10.2021

Martin Benner a Lucy pokračují v pátrání po tajemstvích mrtvé Sary z Texasu a přitom odkrývají mnoho tajemství nejen z Martinova života.

Musím říct, že závěr mi přišel naprosto překombinovaný a zbytečně rozvětvený... Asi jsem čekala víc.

"Boris mi po návratu z Texasu prokázal neocenitelnou službu. Přes jeho kontakty u policie se mu podařilo sehnat jména a fotky lidí, se kterými se Sara stýkala před odjezdem do USA. Šlo o partu mladých výtržníků, kteří se bavili tím, že se potkloukali po Stockholmu a mlátili nevinné lidi. Díky těm fotkám jsem taky vypátral Eliase."

4 27.07.2021

(SPOILER) V Lotosovém blues se setkáváme s právníkem Martinem Bennerem, jeho přítelkyní Lucy, jeho neteří Bellou a dalšími. Příběh začíná ve chvíli, kdy k Martinovi a Lucy do kanceláře přijde člověk, který se představí jako Bobby T., a žádá Martina o znovuotevření případu jeho sestry Sary, která před půl rokem spáchala sebevraždu a která byla obviněna z pěti vražd. Martin se pouští do pátrání na vlastní pěst a zjišťuje, že celá záležitost je mnohem komplikovanější a zamotanější než se zprvu zdálo.

V Martinově okolí se začnou dít podivné události včetně několika podivných úmrtí. Martin se rozhodne pátrat i v Texasu, kde Sara nějakou dobu žila a kde měla spáchat první dvě vraždy. V Texasu to ale vypadá, že se s Martinem nechce nikdo moc bavit, protože všichni mají strach z někoho, kdo si říká Lucifer...

____ S P O I L E R ________

Musím říct, že se mi kniha četla moc dobře, měla spád a děj pěkně odsýpal. Ale kdyby v knihovně nebyl zrovna i druhý díl, asi bych byla pěkně naštvaná za ten otevřený konec...

3 27.07.2021

(SPOILER) Kniha mě nalákala na popis života v Norsku, ale asi mi moc nesedl ten styl psaní o dokonalé holčičce, která si plní sen... Věřím, že pro spoustu lidí může být kniha inspirací k tomu se odhodlat plnit si sny, ale na mě to působilo trochu prvoplánově....

____ S P O I L E R ______
"Smrt mámy mě naučila, že se lidské tělo dokáže vyrovnat se vším. A jestli právě teď prožíváte něco podobného, mám pro vás jeden důležitý vzkaz.
Bude líp! Vím, že se tomu teď nechce věřit, ale věřte tomu. Chce to jen čas, sílu bojovat, hýčkat se a starat se nejen o svou duši, ale i o své tělo. Dělejte všechno, co vám dělá radost. Buďte s těmi, které máte rádi. Povídejte si o tom, nechte slzy stíkat, dokud padají, uleví se vám a vy pomalu začnete nabírat zpátky svou životní energii."

3 27.07.2021

Sledujeme příběh vídeňské židovské rodiny Kleinmannů během 30. a 40. let. Rodinu tvoří otec Gustav, matka Tini, dcery Herta a Edith a synové Fritz a Kurt.

Na konci 30. let po anexi Rakouska dochází k persekuci židovského obyvatelstva. Gustav je spolu s Fritzem poslán do Buchenwaldu, rodina se trhá i s odchodem dcery Edith do Anglie a nejmladšího osmiletého Kurta za příbuznými do Spojených států.

Dále sledujeme osudy všech členů rodiny, které jsou bohužel z velké části tragické.

Gustav si během pobytu v koncentračních táborech vede deník.

"Naděje v roce 1915, kdy mu připínali na hruď připínali vyznamenání, naděje v roce 1917, kdy drtil podpatkem pohár a vstupoval do manželství s Tini, naděje v roce 1919, kdy si poprvé pochoval v náručí Edith, naděje, že Izrael našel místo v Rakousku: všechny tyto naděje rozdrtila kola této obří , šílené, zadrhávající se mašinerie a její nezastavitelné, nesmyslné touhy strhnout život k árijsko-německé velikosti, která nikdy neexistovala a nikdy ani existovat nemohla, protože její zaslepené puritánství bylo tou největší antitezí všeho, co činí společnost velkou. Nacismus nikdy nemohl být velký, stejně jako koktavý herec s pozlacenou papírovou korunou nikdy nemůže být králem."

"Práce osvobozuje. Závora spadla a brána za nimi se zabouchla."

3 03.06.2021

Krásně napsaná kniha pohádek, které jsou nadčasové a příjemně se mi četly. Tohle asi budeme s miminkem číst dokola a dokola, protože tyto pohádky se nikdy neomrzí.... :-)

* * * * * a Jednička s hvězdičkou. :-)

3 21.04.2021