Placi komentáře u knih

Do paměti se mi navždy vryl úryvek jedné knihy o Norimberském procesu, kde se psalo, že muselo být přerušeno přelíčení s nacisty ohledně jejich válečných zločinů na polském území, neboť v komisi seděli také Sověti. Toto je tak do očí bijící a všeříkající.

Dějiny 20. století nám mnohokrát naznačily, možná i více než jen to, že SSSR byl nebezpečným agresorem s dobyvačnými cíli. Bolševici se na světovládu chystali již od převzetí moci v Rusku.

Suvorov nám poskytuje nepřeberné množství technických a strategických dat, ke kterým bychom se my nedostali (alespoň já ne). Nechává promlouvat sovětské důstojníky, generály a maršály. Je zcela jasné, že nelze vše brát jako dogma. Suvorov ví, co píše a také, proč to píše. Jsem však ochoten leccos mu odpustit.

Sovětským plánům na obsazení Evropy věřím. Že byly předběhnuti Hitlerem se mi také zdá jako dosti reálné. Těžko říci, jak bychom dopadli, kdyby byl tenkrát bolševik rychlejší, respektive Hitler pomalejší.

A my si tady dodnes volíme KSČM, která se nestydí lhát nám o minulosti a dějiny vykládat tendenčně. Doufám v lepší zítřky.

10 24.06.2019

Celé dětství jsem strávil u filmových pirátských a jiných dobrodružných příběhů. Černý korzár k mým vzpomínkám neodmyslitelně patří, měl jsem ho nahraného na VHS. Kniha pro mě nebyla tak kvalitní jako film. Bude to částečně tím, že jsem to nyní přečetl až v dospělosti, ale úplně si nemyslím, že bych z knihy byl jako dítě unešen. Musíme samozřejmě přihlédnout k době vydání knihy. Příběh jsem vlastně přečetl jen proto, že znám filmové zpracování.

Děj je bohatě prokládán přírodovědnými výklady o místní středoamerické fauně a floře. Trochu naivní a jednoduché mi přišlo, když se hlavní hrdinové vždy ve 3-4 lidech vrhli do jámy lvové proti stovkám protivníků, zas a znovu. Ale takto neohrožení romantičtí hrdinové zkrátka jsou. Dost mě zarazilo a svým způsobem i pobavilo, když jsme se na začátku druhé části knihy mimoděk dozvěděli, že Petr Olonneský, jedna z výraznějších vedlejších postav, byl někde sežrán lidojedy.

“Kde je Petr Olonneský?”
“Sežrali ho lidojedi, neměl štěstí.”
“Hmm... ok.”

2 26.05.2019

Duch domu Ashburnů mě bavil. Hlavní hrdinka byla sympatická a román byl napsán čtivou formou, i když překlad nebyl “zrovna dokonalý”. Mám výtku spíše vůči některým zdejším komentářům.

Zaprvé nechápu výtky vůči “nesmyslnému” jednání hrdinky. Vždyť i románová postava má nárok na chyby, stejně jako my v běžném životě. Každý z nás někdy jednal nelogicky, proč by zrovna Addy nemohla někde šlápnout vedle? Naopak to dokazuje její lidskost a omylnost.

Spoiler!
Že je duch domu Asburnů spíše oživlou mrtvolou není nic proti názvu díla. V originálu se kniha jmenuje “The Hunting of Ashburn House” a navíc se domnívám, že slovo duch nemusí nutně značit éterickou průhlednou bytost, ale spíše atmosféru domu. Navíc je zde přítomen duch Edith. I když, název "Prokletí domu Ashburnů" by knize možná sedl lépe.

Takže ano, není to kniha na Nobelovu cenu za literaturu, ale jedná se o čtivou knihu, která má skvělou atmosféru.

6 03.05.2019

Román nutí čtenáře přemýšlet nad možností, že se něco podobného skutečně děje. Osobně si myslím, že popisované události ohledně gurmánské konzumace lidského masa není žádným hororovým sci-fi. Autor výborně zachytil lidské vlastnosti jako mamonářství nebo snobství. Nechutné scény (nechutná je vlastně celá podstata románu) mi nevadily, s tímto nemám vůbec problém, ale často mi vadila nesmyslnost počínání hlavních postav.

SPOILER SPOILER SPOILER!
Cením alespoň “překvapivý” konec. Tušil jsem, že ta mrcha bude pěkná... no, mrcha.

21.04.2019

Příběh o odhodlání bojovat proti překážkám, nepřízni osudu a pochybám ostatních. Každý z nás se v určité fázi života snaží ulovit tu svou pomyslnou rybu a je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Třeba bude náš cíl nedosažitelný jako v případě Hemingwayova rybáře, ale kdo nakonec vlastně ví, pokud se nepokusíme jít si za svým?

6 21.04.2019

Tento způsob psaní románu zdá se mi poněkud brilantním. Takový styl psaní a užívání češtiny jako u pana Vančury nebo dále třeba u pánů Čapka a Basse se dnes již zkrátka nevidí. Děj je přitom jednoduchý a velice nadčasový. “Starší” pánové budou vždy obdivovat krásy mládí a bude to v nich vyvolávat nostalgii a představivost.

13 21.04.2019

Tradiční vánoční příběh, který jsem již viděl zpracovaný v několika podobách. Vánoční koleda se stala klasikou. Doporučuji číst během vánočního období se sváteční náladou.

7 24.02.2019

Knihu nejde číst bez promítnutí oblíbených scének z filmu. Stejně tak nelze knihu číst bez úsměvu na tváři nebo dokonce bez hlasitého smíchu. Na stránkách je vždy více prostoru pro vysvětlení určitých věcí, důvodů Anny k zapření dítěte před Lubošem a tatínka před Vaškem, vztahu mezi Annou a Jindřichem apod. Ve filmu např. jasně vyznívá, že je Jindřich ženatý.
Jedná se o krásný a milý příběh. Paní Poledňáková zkrátka umí.

“Haló, pane, jste ženateeej!?”

3 21.02.2019

Drama proslavené veleslavným muzikálovým filmem. Zde se tedy nezpívá. Vrchlický do prostředí romantických kulis Karlštejna zasadil příběh o lásce a odhodlání. Film je zkrátka působivější.

1 10.02.2019

Cokoli od pana Svěráka mě po celý život vždy hřálo u srdce. Jinak tomu nebylo a ani nemohlo být u těchto povídek. Vždy mi až vykouzlí úsměv na tváři příběh, který z naprosto obyčejných situací dokáže Zdeněk Svěrák vytvořit. Právě v té obyčejnosti se ukrývá autorova neobyčejnost. Netřeba dalších slov. Tvorba pánů Svěráka a Smoljaka bude mít v mém srdci navždy čestné místo.

5 10.02.2019

Přečteno v rámci čtenářské výzvy.
Vím, že nejsem cílová skupina, ale tohle mě prostě ubíjelo. Snažil jsem se zbavit veškerých předsudků a hodnotit čistě příběh a styl psaní. Asi se všichni shodneme, že E. L. James není druhý Hemingway, Fitzgerald nebo Dickens, ale proboha... U podobné literatury zkrátka není potřeba vytříbeného stylu, ale moje oči a mozek přesto celou dobu krvácely. Jestli ještě někdy v životě někde přečtu větu o tom, jak knižní hrdina cítil tlak v kalhotách, tlačilo ho v kalhotách nebo se opět ozýval jeho rozkrok svým tlakem, tak asi někoho zabiju! Nejvíc mě pak pan dokonalý miliardář a alfa samec rozesmál svým tvrzením, že on se nemiluje, on šuká. Přitom to ve většině knihy dělá jako holka a neustále se zaobírá svými holčičími city. Je zkrátka vidět, že to psala ženská.


Víc už ne, díky!

1 24.01.2019

Karel Čapek je jedním z nejlepších, možná dokonce tím nejlepším českým spisovatelem. Opět jsem se o tom přesvědčil při čtení povídek z obou jeho kapes.

Fascinuje mě, jak silné příběhy Čapek dokázal vytvořit ze zdánlivě obyčejných motivů. Čapek však pochopil, že v běžných lidských osudech se ukrývají příběhy nejkrásnější.

Při čtení jsem zjistil, že na sebe jednotlivé povídky vždy určitým způsobem navazují, respektive se vždy nějaká drobnost jedné povídky promítne i do povídky další.

Nejvíce se mi do paměti vryly patrně Šlépěje, Tajemství písma a Příběh sňatkového podvodníka.

13 14.01.2019

Seriálovou podobu Četnických humoresek miluji. Hlavní postavy snad ani nejde nemít v oblibě. Karel Arazím a Bedřich Jarý excelují ve svých životních trampotách.

Knihu jsem si dokázal užít, protože jsem si v hlavě promítal obrazy z oblíbeného seriálu. Podstatná část zde byla vynechána, i když chápu, že sem nejde přepsat vše z obrazovky, už kvůli rozsahu, musím říci bohužel.

I tak jsem se u knihy bavil a znovu si připomněl všechny příběhy, což je pro mě ve výsledku největší plus.

Naopak mi velmi vadilo množství hrubek. Korektura moc důkladně provedena nebyla.

1 14.01.2019

Literárně dobře napsaná kniha, nicméně obsahově mě na řadě míst otrávila. Komunismu poplatný popis událostí se mi chvílemi zdál až úsměvný. Horda partyzánů jen tak nechala běžet padesátku německých vojáků. Všichni neustále, včetně dvou německých přeběhlíků (vážně i oni?), mluví o Němcích jako o bestiích a zvířatech. To, co vyváděli partyzáni a Rudá armáda po Východní Evropě, nechme raději stranou. Zkrátka nesnáším černobílý pohled na dějiny. A slavný Engelchen se objevil asi tak ve třech větách, vlastně ani moc nevíme, kdo to byl. Dílo mě nenadchlo, i když přiznávám, že se čte dobře a plynule. Jeho napsání bohužel spadá do období, kdy byl Mňačko nadšeným komunistou. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby jí napsal v 60. letech nebo později.

4 14.12.2018

Tři hvězdičky dávám dost možná jen kvůli tomu, že mám celou sérii rád a postavy jsem si již oblíbil natolik, že se s nimi s potěšením znovu setkávám.

!!!SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER!!!

Jurek Terminator Walter je zřejmě opravdu nezničitelný, vždyť přežil i, jestli se nepletu, čtyři průstřely a plavbu zmrzlým říčním proudem. Tak nějak jsem doufal, že Jurek není mezi živými a jde jen o Joonovu paranoiu a manželé Kepler nám naservírují nějakou bombu. Jurek však přežil a znovu do toho naplno šlape, aby Joonovi zničil život, k tomu také potřebuje nového parťáka.
Co mi na knize vadilo, byla postava Sagy Bauerové. V předešlých knihách je Saga vykreslována jako nejschopnější komisařka švédských policejních sborů. V této knize (ano chápu, jde o její rodinu) dělá jeden přešlap za druhým a jde Jurkovi naprosto na ruku. Chápal bych to u jakékoli jiné postavy (s výjimkou Joony), ale u Sagy to fakt neberu. Opravdu šla v době, kdy musela naprosto jasně vědět, že je jim Jurek v patách a sleduje je, zazvonit na byt, ve které byla schována její malá nemocná sestra v rámci přísného utajení? No tak, Sago, takhle ne!
Další moment, který se mi nelíbil, bylo chladné a až moc jednoduché zneškodnění kamaráda Rinuse. Opravdu to byl přeborník na boj zblízka? Při vší úctě k Jurkovi, opravdu ho vyzáblý maniak s jednou rukou umělou dokázal sundat jako nic? Celou scénu bych bral, kdyby nám bylo osvětleno, jak se Jurkovi tak snadno podařilo zdolat Rinusem nastražené pasti, jako by je Jurek sám s Rinusem kladl.
Kniha se samozřejmě jako všechny ostatní ze série čte skvěle a plynule. Nejvtipnější byla scéna, kdy Joona kopl do zamrzlého grilu, ze kterého vypadla skrytá zbraň, se slovy: ,,Jurek negriluje."
Nejlepší ze série pro mě zůstávají Svědkyně ohně, Stalker a Písečný muž.

5 21.11.2018

George Orwell svým 1984 stvořil bibli antiutopického, respektive dystopického žánru. Skvěle a s tím samozřejmě i děsivě podaný příběh. Se zkušenostmi s totalitními režimy 20. století nám Orwell ukazuje prototyp takového režimu dovedeného až do krajnosti. Bohužel to necítím na 5 hvězd. Asi to bude tím, že jsem kdysi poslouchal mluvené slovo, i když jen někam do poloviny, a závěr byl víceméně předem jasný. To samozřejmě nic nemění na kvalitě románu.
Neodpustím si drobný příměr k našim poměrům. Je až děsivé, kolik lidí dnes vkládá důvěru ve stranu, která se prakticky nezříká své krvavé minulosti, kdy byla řada lidí mučena, i umučena k smrti. Nebudu tady Komunistickou stranu Čech a Moravy jmenovat, ale zamysleme se, lidi.

8 28.10.2018

Výpověď o útrapách spojeneckých vojáků v japonském zajateckém táboře Čangi v Singapuru v roce 1945.
S úděsem se dozvídáme o každodenním utrpení mužů v podmínkách končící druhé světové války. Japonská armáda ani tábor prakticky neřídí, ponechává to na zajatcích. To umožňuje střet anglického velitele táborové vojenské policie Greye a amerického desátníka Kinga, trefně nazývaného Král. Grey představuje všechny morální ctnosti jako striktní dodržování zákonů, i když japonských, nebo čest a hrdost. Na druhé straně stojí Král, který se dokáže skvěle adaptovat na táborové podmínky a vydělávat na černém obchodu s cenostmi, oblečením, jídlem a podobně. Střet Greye s Králem je nevyhnutelný. Grey je dopadením Krále při porušování předpisů posedlý jako slavný Hugův Javert z Bídníků. Král se navíc spřáhne s britským kapitánem RAF a aristokratem Peterem Marlowem. Peter se s Greyem nemusí i kvůli třídnímu a společenskému postavení, neboť Grey je z dělnické vrstvy a Marlowa nemá rád pro postavení, které sám nemá a nikdy neměl. Přátelství Marlowa s Králem přináší také vnitřní boj Petera Marlowa se sebou samým, protože podílení na šmelině je v rozporu se vším, k čemu byl celý život vychováván. Král Petera paradoxně naučí posuzovat lidi podle jich samotných, nikoli podle příslušnosti ke společenské vrstvě. U Krále se naopak zase setkáváme s tím, že mimo tábor patrně nebude oním králem, jakým byl v podmínkách tábora.

Autor vycházel z vlastních zkušeností. Podmínky japonského zajetí ve východoasijském pekle byly kruté. Horko, úplavice, blechy, moskyti, malé příděly jídla, nevědomost o osudech rodinných příslušníků, psychické problémy a mnoho dalšího. Části s vychytralým chovem krys na maso a jejich prodejem vlastním důstojníkům,
kteří si mysleli, že jde o nějakého přežvýkavce nebo část, kdy chlapi v budově věznice hodují na psovi, kterého musel jeho pán nechat utratit mi asi utkví v paměti.

Chovné krysy tam nakonec nechali v klecích, a ty se požíraly. Stejně jako u lidí, ta nejsilnější byla vždy králem, ale toto postavení je nestálé.

3 07.10.2018

Pokračování ságy Písně ledu a ohně.
John Snow s černými se vypravil za zeď pátrat po divokých. Lidé v Sedmi královstvích nemají vůbec tušení, jaké nebezpečí na ně čeká na sever od zdi a malicherně se sváří o nepohodlný železný trůn. Tyrion chystá Královo přístaviště na obranu před hrozbou ze strany Renlyho a Stannise Baratheonů, kteří jdou po krku sobě navzájem. Renly má na své straně většinu lordů jihu, ale Stannis si zahrává s mocnými a temnými silami nového boha - Pána světla - skrze svou následovnici, Rudou kněžku. Robb Stark válčí s Lannistery, ale ambice Greyjoyů mu zasadí ránu v týlu, protože ambiciózní Theon si jde za svým. Do toho se Daenerys Targaryen snaží sehnat peníze, lodě a muže pro návrat domů a dobytí trůnu, ale většina cizinců na východě by jen ráda získala její draky.

Jen z tohoto krátkého výčtu jde vyčíst spletitost a bohatý děj Střetu králů. Jde o skvěle promyšlené a perfektně napsané dílo.

Mocní hráli o trůny, králové se střetli, nyní čekejme bouři mečů!

4 12.09.2018

Když jsem před několika lety viděl filmovou adaptaci Ranhojiče, děj mě opravdu zasáhl a velmi zaujal. Posléze jsem zjistil, že jde jako většinou o filmové zpracování knižního románu, tedy musel jsem si knihu přečíst.

Námět je prostý. Chlapec ze středověké Anglie zatouží po poznání a medicínském umění, aby mohl pomáhat lidem, neboť vědomostí o léčení je bídně málo. Po zvládnutých základech péče o lidi, které získal od potulného bradýře-ranhojiče, se vydává do daleké Persie, aby mohl studovat u skvělého ibn Siny, skutečné historické postavy.

Kniha je moc krásná. Ukazuje nesmyslná náboženská nařízení, zákazy a pověry, které Robert Cole překonává, ale ne vždy překonat jdou. Je to kniha o přátelství a lásce k učenosti.

Film je zakončen poněkud hollywoodsky a od knihy se tedy liší v řadě bodů, ale myšlenka zůstává. Přečtěte si knihu a pusťte si i film!

10 05.08.2018

“Rytíř bez jizvy je kokot, a ne hrdina!”

Sapkowski stvořil úžasnou postavu Geralta z Rivie s velice zajímavým životním posláním, chcete-li zaměstnáním, kterým si vydělává na chléb. V povídkách je silně patrný otisk pohádek, bájí a legend a musím říct, že je to výborné a auře zaklínače a jeho dobrodružstvím to dodává na přitažlivosti, tedy alespoň podle mě. V povídkách je mimo jiné dost patrná jedna myšlenka, a to ta, že “nelidská obluda” nemusí být vždy nutně tím největším monstrem a může v tomto ohledu zaostávat za kdejakým lidským jedincem.

Povídky se čtou dobře a svižně. Děj je jednoduchý a snad o to více přitažlivý. Rovněž je zde přítomen vtip. Dávám za ***** a těším se na další knižní osudy Geralta a jeho přátel.

11 29.07.2018